Tentokrát bez názvu

13. února 2018 v 5:53 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Když mě v úterý po práci něco táhlo do místního sekáče, asi dvě minuty po příchodu se ukázalo, že to něco byl fungl nový černý svetr s motivy plnobarevného Bradavického loga. Za stodvacet korun, velikost M a ještě s visačkou s logem Harry Potter. Dokonce i ta byla naprosto nezmačkaná. Jako by ho jen někdo přemístil ze stojanu v Primarku přímo sem. Odcházela jsem spokojená. Nevím ale, jestli ho nezahrabu na dno skříně a nevytáhnu až před Vánocemi. A to myslím zcela vážně, protože mi přijde příliš zimní pro dny únorové, kdy se začínám ladit na jaro. Nejspíš bych si jeho nošení tolik neužila. Ano, i takovéhle problémy se mi honí hlavou. Je to jen další důkaz mého přílišného přemýšlení, kterým trpím. Nějakou dobu ho mám ale už docela pod kontrolou a tak tohle svetrové dilema je jen neškodná banalita.

Jo a tu koalu neznám. Vlastně mi sama skočila do tašky a já na to přišla až doma. Protože proč bych si ve třiadvaceti letech kupovala plyšovou koalu, že jo? To bych přece neudělala.


Městečko Pines, které v posledních dnech stále ještě dočítám, není psáno tak čtivě, jak by mi bylo příjemné, ale příběh mě zaujal už v době, kdy jsem narazila na jeho seriálovou verzi, ke které jsem se zatím nedostala. Asi to tak Vesmír chtěl, abych nejdříve přečetla knihu, jinak by se ke mně přeci nedostala. A tak si teď večery krátím (nebo prodlužuji?) čtením, které bych už ale ráda měla za sebou, protože ačkoli je to napínavé a samotné rozuzlení mě zajímá, přes některé zdlouhavé popisy se pročítám opravdu náročně. A taky mám chuť vyměnit už knihu za něco pozitivnějšího, protože tahle má hrozně zvláštní atmosféru, která už mi začíná připadat až moc negativní. Ale brzy už budu mít knihu za sebou a upřímně, seriál nakonec odložím kamsi do neznáma - protože hlavní hrdina mi v knize úplně nesedl a v seriálu mi připadá daleko horší a až knihu dočtu, určitě nebudu mít chuť trávit s ním další čas. Někdy možná, ale ne hned.

Blogování mi teď nějak nejde. Chybí mi inspirace.

Musím uznat, že od začátku únoru jsem byla na neuvěřitelně pozitivní vlně bez jediné špetky negativních myšlenek, ale jeden den se to trochu zlomilo a já měla pocit, že mě objímají mozkomoři. Ale jednou za čas je to asi normální, jsem jen člověk. Nebudu jim ale utíkat; rozhodla jsem se je taky obejmout, když tak moc chtějí, ale jen pro ten jeden den - a pak je třeba objetím umačkat, aby zase zmizli. A povedlo se. Jednoduše myslím, že potřebuji sluníčko. Nemyslím nutně no jarní, hřejivé, ale alespoň nějaký ten paprsek. I když v týdnu mrzlo nebo sněžilo, sluníčko neustále vykukovalo, jenže v sobotu se to nějak zlomilo a bylo úplně šedo a po světlu ani stopy. To bylo už moc smutné. A když se k tomu přidá únava z práce a slova, která se vás dotknou, tak nějak se to semele samo. Alespoň jsem si ale připomněla, že se špatnou náladou jde všechno jako domino a dokud se člověk zase neusměje, nic se nezlepší - a proto zpátky na pozitivní vlnu, vždyť na té mi bylo sakra dobře! Šedivý dny jsou zkrátka podpásovka a to, že si na vás kolegyně vyleje svou zlost skrze jedovatá slova, je podpásovkou ještě větší. Alespoň ale vidím, jaká být nechci, a tak se tím příště ani rozčílit nenechám. O tohle se stará Karma, ne já.

Improvizovaný a zcela nefotogenický kebab po vegansku pro vyplnění prázdného místa mezi odstavci

Rozhodla jsem se dát sem jednu písničku. Od té doby, co hrála v jedné epizodě Stranger Things v první sérii, mi přijde jiná, než jaká byla dřív. Vždycky byla hezká, poslouchatelná a melodická. Seriál ji dal ale trochu jiný rozměr a mně se najednou líbí o dost víc. Přijde mi navíc jako taková ta písnička, kterou si můžete pustit kdykoliv. A to třeba i ve chvíli, kdy nevíte, co si pustit, protože vás nenapadá, na co máte chuť. Tahle písnička je vhodná kdykoliv.


Poslední dobou jsem v takové stereotypní smyčce, ve které mi je sice hezky a pohodlně, ale občas mám potřebu něco změnit. Třeba jen trochu a nenápadně, ale kdykoliv se o to pokusím, jako by se všechno stáčelo zpět do té stereotypní zóny. Nejspíš je to vážně tím, že už je ta zima prostě dlouhá a já jsem ready na další období. A ono stále nepřichází!

Nejsem z toho smutná, bez nálady nebo něco na ten způsob; spíš jen nedočkavá. A mám nutkání to nějakým způsobem uspíšit, i když vím, že to asi úplně nejde. Přemýšlím, že si najdu nějaký nový zvyk, nebo nějaké obohacení pro všední chvíle. Absolutně mě nenapadá, co by to mělo být, ale však já na něco přijdu!

V neděli mi došlo, jak mi hrozně moc chybí obědy venku, na čerstvém vzduchu a pod jemnými paprsky slunce. Na to se nepopsatelně těším.

mnjjjjjjjjjjjjjjj§úůppp - vzkazuje Poltergeist.
 


Komentáře

1 Atheira | Web | 13. února 2018 v 7:35 | Reagovat

Hlavně se ale nelíbejte, to už bys nerozchodila!

2 Atheira | Web | 13. února 2018 v 7:38 | Reagovat

Mně ta písnička stejně připomíná jeden únorovej den, kdy jsem měla angínu a hráli ji zrovna v rádiu, když jsem čekala v autě, až mamka přijde z lékárny. A pak jsem šla pařit simíky! :D

3 Lucille Daryl | 13. února 2018 v 8:15 | Reagovat

[1]: Cože? :-D

4 Atheira | 13. února 2018 v 8:29 | Reagovat

[3]: s mozkomorem! :D

5 klavesnicetuka | Web | 13. února 2018 v 8:38 | Reagovat

no to je známá písnička:) ani jsem si nevšimla že to bylo ve Stranger things, musím se už na to konečně dodívat...

to sluníčko je asi třeba, protože mně je nějak divně, smutno už hodně dlouho chjo ale dneska tu krásně nasněžilo, asi vytáhnu sáňky a jdu ven, snad mě to rozptýlí:)

svetr je boží, nevydržela bych čekat do Vánoc:)
no a já taky o všem moc přemýšlím, mám z toho hlavu jako škopek

6 Sova přepálená | Web | 14. února 2018 v 13:04 | Reagovat

Zase trochu závidím sekáče v jiných městech! :D V Domažlicích mají všude strašné hadry a ještě za to chtějí spoustu peněz, nikdy jsem tam nenašla nic fakt hezkýho.
To svetrové dilema chápu, ani nevíš jak. Nedávno jsem měla chuť podívat se na jeden film, a hrozně jsem přemýšlela, jestli si ho mám vážně pustit, když před rokem jsem na něj koukala v květnu, abych to nepokazila. :D

Zrovna jsem tak přemýšlela o tom, že ten leden, kterého jsem se bála, je už vlastně minulost, únor z půlky taky, a že to mimo pár drobných krizí byla taková pohoda. Sluníčko je každopádně potřeba; v šedivých dnech se nepříjemné věci zdají horší a člověka to vysává o to víc.

Mimochodem, ani jsem nepostřehla, že tahle písnička hrála taky ve Stranger Things. :D

7 Iris | E-mail | Web | Čtvrtek v 18:25 | Reagovat

Tak ta mikina opravdu čekala na Tebe :-) moc pěkný kousek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama