Březen 2018

Zhlédnuto ~ The Midnight Man

29. března 2018 v 18:26 | Lucirä |  Zhlédnuté horory

The Midnight Man

Horor / Thriller
USA / Kanada, 2016, 95 min
Režie: Travis Zariwny


Když jsem narazila na tenhle film, neváhala jsem ani minutu. Podle traileru vypadal vizuálně moc pěkně a atmosfericky a tak jsem ho prostě musela vidět. Navíc v něm hraje Robert Englund a toho vidím vždycky moc ráda.
Začátek filmu byl přesně takový, jaký trailer slibuje. Okamžitě na vás dýchne atmosféra starého tmavého domu, ve kterém se rozhodně nebudete cítit sami a kde se něco jako vrzající dveře nebo padající věci z poliček dají brát skoro jako samozřejmostí. A přidejte k tomu děti hrající jakousi prazvláštní hru - no jako začátek hororu to zní perfektně, nemyslíte?
Po chvilce ale zjistíme, že to tak perfektní nebude. To, co začalo jako příjemná duchařina, se během pár minut změní v něco trochu... jak jen to říct... Zbytečně přehnaného? A v tu chvíli mi došlo, že to nebude vůbec takové, jaké jsem si představovala, a tak to zřejmě mé očekávání nesplní. Přesto jsem neztrácela naději a snažila se k filmu přistupovat nezaujatě.
Námět je dobrý. Hodně dobrý, zajímavý a je to přesně to, co bych v hororovém filmu viděla moc ráda. Jenomže všechny ty věci kolem jsou nedotažené a dobrý námět postupně tak trochu zadupávají do země. Herecké výkony jsou bez přehánění strašné. Naprosto amatérské a místy opravdu působí až směšně. Chvílemi jsem i přemýšlela, zda celá ta "lehkost" nesoucí se vzduchem a naprosto přiblblé chování postav není schválně. Do teď nevím, co si o tom myslet, ale znáte ten pocit, kdy postava udělá něco přesně naopak, než jak byste to udělali vy a pravděpodobně každý zdravě smýšlející člověk? Ano? Tak právě to tu hlavní hrdinové dělají. Ne jednou, ne dvakrát, ale neustále a za každé příležitosti.
Robert Englund je frajer, o tom žádná. Mám ho hrozně ráda, ale má jednu takovou vlastnost, která je sice výborná v osmdesátkových hororech jako je Noční můra v Elm Street, ale do těch nových se to moc nehodí. Hrozně přehrává a vžije se do role tak moc, až to nepůsobí reálně. Freddy Krueger si to může nejen dovolit, ale i je to u něj docela vítané, jenomže některé role to prostě nevyžadují. Tohle byla jedna z nich. A v kombinaci s těmi příšernými hereckými výkony mladých hlavních rolí to bylo vážně šílené. A co se týče Lin Shaye, která vymetá každý druhý horor, její způsob hraní (nebo přehrávání?) mi nebyl nikdy blízký, takže z mého pohledu to celé akorát podtrhla.
Nic to však nemění na tom, že ten námět byl opravdu fajn. A dokonce i atmosféra, prostředí a celá vizuální stránka filmu byla moc povedená. I soundtrack. Nechybělo by možná ani napětí, kdyby to celé nebylo v té směšně nereálné bublině. Midnight Man mě ale zklamal, protože připomínal komiksovou postavu od Marvela.
No, zkrátka, nebylo by to vůbec špatné, ale těch much bylo moc. Jako oddechovka to bylo fajn. Pokud chcete vidět Jumanji v hororové verzi a vaše požadavky nejsou příliš vysoké a stačí vám fajn atmosféra starého domu a nějaké to baf baf, mrkněte na to. Mistrovské dílo od toho ale nečekejte.

Zhlédnuto ~ The Monster (2016)

27. března 2018 v 7:27 | Lucirä |  Zhlédnuté horory

The Monster


Horor
USA, 2016, 91 min
Režie: Bryan Bertino

Rozvedená matka (Zoe Kazan) a její dcera (Ella Ballentine) musí v nouzi neočekávaně vyrazit na noční cestu za otcem dívky. Když během bouřky projíždějí přes opuštěné venkovské silnice, vyděsí je vlk na silnici kvůli kterému se vybourají. Nikomu se nic nestane, ale jejich auto je zničené a když se pokouší sehnat pomoc, zjišťují, že v okolních lesích se něco ukrývá...

Monster horory nejsou mou úplně nějoblíbenější žánrovkou, pokud nepočítám staré klasiky jako Creature from the Black Lagoon, Frankenstein a jiné. Ty novodobé mě příliš nelákají, přesto mi tenhle podle traileru nepřišel úplně špatný. A hlavně jsem si v pár filmech velmi oblíbila Zoe Kazan, která mi byla hrooozně sympatická. No, ne v tomhle filmu. Alespoň mě ale přesvědčila o jejích hereckých schopnostech, protože tady byste ji nejradši jednu vrazili.
Film má svým způsobem dvě strany - jedna je o tom děsivém monstru, které se ukrývá v lese, zatímco druhá se zabývá vztahem mezi matkou a dcerou a jejich společné minulosti. V obou případech je to ale příliš přehnané a zároveň nudné.
Zpočátku mi film přišel opravdu fajn. Všechno to dobře vypadalo, složitý rodinný vztah nalákal na neobyčejný horor s postranním a vizuálně to působilo moc hezky. Časem jste ale přišli na to, že vedlejší příběh je daleko zajímavější, než ten hlavní, což by možná nebylo až tak zlé, pokud by ten vedlejší byl zajímavý dostatečně. On totiž nebyl. Flashbacky nebyly úplně špatné, ale trochu zbytečné, protože to celé stejně nakonec postrádalo smysl.
Tuhle skutečnost divákům nenahradí ani ono monstrum, protože stojí za prd. Jak vzhledem, tak svými schopnostmi.
Je to jako by se režisér nedokázal rozhodnout, zda natočí rodinné drama, nebo monster horor, a v tu chvíli to přijal jako výzvu a naivně si myslel, že tahle kombinace bude naprosto suprová a proto natočí obojí v jednom. Věřím, že někdo zkušenější by to třeba zvládl, ale tady to bohužel nevyšlo. Atmosféra byla fajn - ale to protože auto na dlouhé nekonečné a opuštěné silnici v noci zkrátka funguje pokaždé - a dokud se neobjevila digitální příšerka připomínající nepovedenou Godzillu, působilo to hezky i vizuálně. Herci hráli dobře, ale to nestačí. Především chybělo napětí, a to zkrátka divák v hororu potřebuje. Tenhle kousek řadím mezi ty zbytečné. A přiznám se, nechala jsem se zlákat tou obálkou, ta se mi totiž fakt líbí.

Zhlédnuto - Lake Mungo

15. března 2018 v 6:00 | Lucirä |  Zhlédnuté horory

Lake Mungo

Horor / Drama / Mysteriózní / Thriller
Austrálie, 2008, 89 min
Režie: Joel Anderson

V roce 2005 během rodinných radovánek u vody naprostou záhadou zmizela dívka. Rodiče neztrácí naději a domnívají se, že by mohla být stále naživu, avšak její mrtvé tělo se nakonec najde ve vodě, čímž by se měla tato kapitola uzavřít. Po tomto hrůzném nálezu se však začnou dít kolem jejich domu divné věci. Je to fikce, nebo chce jejich mrtvá dcera navázat kontakt?

Jakožto autorova úplná prvotina je tenhle film vážně dobrý. Hodně dobrý. A přesto se ztratil mezi těmi méně známými a já se s ním setkala opravdu poprvé až nedávno. Dokonce ani podle názvu mi nebyl povědomý.
Jedná se o dokumentární formát hororu proložený found footage snímky a fotografiemi. S takovým typem jsme se setkali například ve filmu Čtvrtý druh, který ve mně zanechal opravdu ošklivé pocity a do dnes mohu s naprostou jistotou říct, že mě nikdy žádný horor nevyděsil tolik. Avšak jako lidé jsme různí a různé jsou i naše strachy, proto plně chápu, že někomu se to jevilo jen jako blbost. Na mě přesně tenhle dokumentární formát působí, přijde mi strašidelný a proto mě i tenhle film vyvedl z míry.
Film má zvláštní a ponurou atmosféru. Hodně ponurou. Vlastně už počáteční titulky se zvukovou stopou mě trochu znepokojily. Film je třeba opravdu vnímat, protože jinak máte pocit, že se tam nic moc neděje. Nečekejte napětí a akci, nečekejte zběsilé křičení. Tady má všechno svůj čas. Vše je plynulé, zdá se, že i docela pomalé, ale když počkáte, začne to fungovat. Začne to nahánět hrůzu, začne vás mrazit. Příběh se může zdát obyčejný - záhadné zmizení dívky spustí řadu nevysvětlitelných událostí, na které je nahlíženo z několika úhlů pohledu a můžeme si poslechnout svědectví hned několika různých osob. Její rodiny, přátel, i místních obyvatel. Jenže tenhle příběh je v něčem jiný - není předvídatelný a dokáže překvapit. Dokáže vám do hlavy naskládat jeden otazník za druhým a troufnu si říct, že do samého konce nebudete tušit, co se vlastně stalo.
Stejně jako v Paranormal Activity, i tady můžeme čekat nastražené kamery a následně na tmavých záběrech očekávat, co uvidíme. Stejně jako ve Čtvrtém druhu, i tady uvidíme záběry od psychologa - a upřímně, ve chvíli, kdy matku ztracené dcery pan doktor uváděl do hypnózy, jsem měla nahnáno jako nikdy, protože právě tyhle záběry mě ve Čtvrtém druhu vyděsily nejvíc. Jenže tenhle film se nedá srovnávat. Ani s jedním, ani s druhým, ani s žádným jiným. A v tom je jeho kouzlo. On má možná od každého trochu, ale jako celek je zcela jiný. Nový. Neobvyklý a neokoukaný.
Tenhle žánr má jednu skvělou výhodu. Působí skutečně. A právě to nám nažene hrůzu. To, jak opravdově to působí. A já se musím přiznat, že jsem ho večer při zhasnutých světlech sledovat nechtěla. Vlastně ani při rozsvíceném světle. Nechtěla jsem ho sledovat večer s vědomím, že potom budu spát sama v pokoji. A to jsem, prosím pěkně, viděla teprve pár prvních minut. Film jsem vypla a pustila si ho den následující a chlupy se mi na rukou ježily i přesto. Film si totiž tu svou napnutou a nepříjemnou atmosféru drží od začátku do samého konce.
Tenhle kousek možná není perfektní a rozhodně není bezchybný. Ale ve svém žánru si vede sakra dobře a s přihlédnutím na to, že se jednalo o autorovu prvotinu, si vede ještě lépe. Film není podle mě vhodný pro sledování s partou přátel, protože případně žvanění do filmu vás může vytrhnout z příběhu a tady je opravdu třeba vnímat detaily, protože právě v těch detailech je skryta pointa celého příběhu; právě ty detaily ten příběh tvoří.
Film má na csfd.cz průměrné hodnocení, mně ale přijde zbytečně podhodnocen. Je opravdu třeba na něj nahlížet trochu jinak, než na klasické hororové filmy. Dejte mu šanci, za pokus nic nedáte.

Zhlédnuto - 1922

13. března 2018 v 15:13 | Lucirä |  Zhlédnuté horory

1922

Krimi / Drama / Horor / Mysteriózní /

Thriller
Kanada / USA, 2017, 101 min
Režie: Zak Hilditch
Předloha: Stephen King (povídka)

Farmář Wilfred James se roku 1922 rozhodne z finančních důvodů smést ze světa svou manželku Arlette. Vraždu spáchá s pomocí jejich syna Henryho. Její tělo zakopou do staré studnty a krátce po uskutečnění tohoto ďábelského plánu se oběma začíná život obracet vzhůru nohama. Wilfred čelí děsivým vidinám a je přesvědčen, že se za ním jeho manželka vrací ze záhrobí.

S těmi Kingovkami jako by se pytel roztrhl. Těžko říct, zda za to může loňská velmi zdařená filmová adaptace To, nebo úspěšný seriál Stranger Things, který Kingovskou atmosférou překypuje, nicméně o to vlastně ani nejde. Netflix se rozhodl vzít si do parády jednu z jeho povídek. Pro začátek bych nejspíš měla zmínit, že jsem Kinga nikdy nečetla. Seznámila jsem se s jeho tvorbou vlastně přes sestru, která četla velkou spoustu z jeho tvorby, ale já své znalosti ohledně něj čerpám jen z filmových adaptací. A tahle mě zaujala. Porovnávat tedy rozhodně nemůžu, takže moje krátká recenze bude naprosto nezaujaté. Přesto jsem však z tohoto filmu toho Kinga tak nějak.. cítila.
Co mě chytlo hned na začátku, to bylo vypravování. Vypravování hlavní postavy, tedy farmáře Wilfreda. Ten hlas, ach bože! Thomas Jane, který ho ztvárňoval a kterého jsme mohli vidět například v Mlze, zněl jako kopie Johnnyho Cashe, takže balzám pro uši.
Při sledování nás čeká skvělá a dusná atmosféra zasazená do perfektního "vidláckého" prostředí. Žánrově to funguje jako parádní drama založené na základě rodinných neshod. Nicméně ten mysteriózní a na psychiku působící podtext se tam místy naprosto ztrácí. Je to celé takové utahané, chvílemi bohužel i trochu nudné, a přestože se to snaží vypadat i hororově a servíruje nám to mysteriózní prvky, právě ty jsou nakonec tím, co kazí film jako celek. Působí lacině a nevhodně. Kdyby se film vydal jen jedním směrem a nekombinoval trochu od všeho, rozhodně by autoři udělali lépe. Atmosféra by svědčila jak duchařině, tak i prachobyčejnému rodinnému dramatu, ve kterém po vraždě převažují pocity viny, ve kterých se farmář utápí. Ty jsou samy o sobě dostatečně děsivé, proto nebylo třeba míchat v hrnci guláš ze všeho možného. A já osobně bych byla radši, kdyby se vypustily ty duchařské hororové prvky, které jindy tak moc vyhledávám, a kdyby se radši film více a intenzivněji zaměřil právě na ty svědomí sžírající myšlenky, pocity viny, konflikty otce se synem a celý ten psychologický podtext, ke kterému měl tak náramně nakročeno. Tenhle film rozhodně není špatný a koukání není ztrátou času. Je zbytečně zdlouhavý, ale koneckonců to zajímavé bylo a jako oddychovka je to fajn. Atmosféra je tak silná, že se vám dokonce dostane i trochu pod kůži.

Zhlédnuto ~ The Ritual

8. března 2018 v 9:40 | Lucirä |  Zhlédnuté horory

The Ritual

Horor
Velká Británie, 2017, 94 min
Režie: David Bruckner

Čtyři kamarádi vyráží na výlet do skandinávské divočiny. Uctí památku svého zemřelého přítele a rozhodnou se zkrátit si cestu přes les. Místí lesy jsou tak hluboké, že ztratit se v nich není ničím neobvyklým, ale to je teprve začátek. Tenhle les ukrývá daleko víc...

Vytvořit perfektně děsivou atmosféru v severských hlubokých lesech není nejspíš vůbec těžké - ty si o to totiž vyloženě říkají. Na senzační prostředí se tedy u tohoto filmu můžeme stoprocentně spolehnout. Parta dospělých kamarádů se vypraví na typicky chlapský výlet do opuštěné oblasti a i když všechno začíná moc hezky, je jasné, že se to zvrtne. Horory z lesního prostředí já osobně můžu, protože je to jedno z mála míst, které mě dokáže opravdu nahnat hrůzu, a přestože britská hororová tvorba mi zase tak blízká není, tenhle snímek mě vůbec nezklamal. Naopak. Očekávání jsem neměla velká, ale film si dokázal udržet mou pozornost včetně napětí na sto procent. Dialogy byly skvělé, trefné a víceméně reálně podané, a to je podle mě moc důležité, protože o to skutečněji dokáže snímek působit. Pravdou je, že samotný příběh měl pár trhlin (klasické otázky typu proč, co a jak) a mezer, ale jako celek působil a především fungoval perfektně. A hlavně překvapil. Nějaké tušení měl divák od začátku; o co konkrétně ale v těch temných lesech běží, to nebylo vůbec jasné. A já překvapená byla. Samotný závěr mi možná přišel trochu odfláknutý a zároveň utahaný a určitě bych uvítala větší rozebrání toho, oč tam vlastně celou tu dobu běželo (prostě ráda věci pitvám, takže nějaká větší hloubka mi scházela a některé věci mi přišly až příliš nedotáhnuté), ale film působil především po audiovizuální stránce, a z toho hlediska byla práce odvedena na výbornou. Nečekejte ovšem klasické strašení - v tomhle příběhu jde o něco trochu jiného, než na co jsme zvyklí. A o to víc potěšená jsem byla. Rozhodně stojí za zhlédnutí a je to skvělá volba pro páteční večer. Tak zhasněte světla, pohodlně se usaďte a užijte si tu hutnou atmosféru!