Dovolená pod šedým nebem

16. března 2018 v 18:39 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Nenechat se ubíjet ošklivým počasím. Přesně pro to jsem se rozhodla na začátku roku, kdy jsem se odhodlaně postavila vstříc ponurému lednovému počasí a prázdnotě, která zůstala po pohádkových Vánocích. A povedlo se. Jenže teď, v březnu, to za těmi okny najednou vypadá stejně šedivě, jako na začátku roku, a nebýt toho překrásného zpěvu ptáků, kteří vyzpěvují od samého tmavého rána skoro až do noci, by mě to šedivé nebe nejspíš sežralo zaživa.


Dovolená mi nezačala zrovna vyhlídkové. Pondělní ráno bylo hrozně divné. Mdlé, jakoby bež života. I tak jsem se vydala na dlouhou procházku vstříc přírodě, protože jsem se na ní hrozně těšila. Chviličku to sice vypadalo, že to slunce proklouzne skrze pár šedivých mraků a bude mi svítit na cestu, dokonce jsem to stihla vyfotit i se zajíčkem v pozadí, ale byl to jen planý poplach. Počasí zůstalo mrtvolné a odpoledne se opravdu šeredně rozpršelo. Během nejsilnějšího lijáku jsem sledovala Gravity Falls a byla jsem ráda, že se mnou tráví dovolenou alespoň dvojčata, Stan a ostatní z Tajemné chýše.

V úterý a ve středu to už bylo o něco lepší, avšak ve vzduchu se stále nesla taková ta prázdnota. Mít dovolenou týden v kuse není nic pro mě samo o sobě a v takovémhle depresivním počasí o to člověk jako já ani nestojí. Jó, ve sluníčkové dny je to něco jiného, ale bohužel mi to nevyšlo. Odjela jsem proto do města, courat a posedět s kamarádem, ochutnat veganskou tortillu a být z ní zklamaná a nakoupit něco na zub sobě i čičinám. Na procházce parkem nám dokonce i trochu vysvitlo slunko a i když to netrvalo dlouho, na zpáteční cestě domů už to bylo celé takové veselejší. Ubylo šedivosti i u nás, a tak jsem ještě courala po lese. Tam je, koneckonců, vždycky lépe. Za každého počasí.


Když jsem se ve středu večer smála u počítače a plánovala s Kvurčou záležitosti na následující den, který jsme spolu měly strávit v Praze, došlo mi, jak mi ta blízkost lidí na mojí vlně neuvěřitelně chybí.

Čtvrteční ráno bylo stejné, jako ostatní dovolenková rána. Šedé a ponuré. To počasí si prostě naplánovalo dovolenou na stejné dny, jako jsem ji měla já. Za to se na něj vlastně zlobit nemůžu.... Ale můžu mu odjet, ha!
Měly mi dorazit boty. Kecky, ale zateplené, vhodné na jaro nebo podzim. Ideální pro ty z nás, kteří chtějí dát sbohem kozačkám, ale na klasické kecky je ještě příliš zima. Nedorazily. Musela jsem se vypravit právě v těch studených keckách, které popisuji výše. A tak se stalo.
Měla jsem štěstí, že cesta nebyla příliš mokrát, jenže vlhká byla. A taky byla docela zima. A tak se mé nohy ocitly v nepohodlném, studeně vlhkém prostředí. Super. Pomyslela jsem si, že až si ve vlaku sednu, bude to třeba lepší. V kupé bude tepleji a nějakým způsobem si je zahřeji. Nesedla jsem si. Stála jsem celou cestu u dveří nedaleko wc, takže v té nejvíc studené části vlaku. To to začíná!
Ale ve chvíli, kdy jsme frčeli do Kolína, jsme se octli pod blankytně modrým nebem a vše ozářilo sluníčko. V tu ránu jsem měla takovou radost a těšila se do města o tolik víc. Sluníčko jsem neviděla od neděle a měla jsem pocit, že už mi z toho vážně začne hrabat.

V Praze bylo krásně a nejradši bych si to sluníčko naložila do batůžku a odvezla k nám. Hned po příjezdu jsem se vydala hledat ponožky a zachránil mě Tiger s jejich spacími za třicet kaček. Vyhlídka suchých nohou v teplíčku byla lákavá! S Kvurčou jsme se přivítaly právě tam a i s ponožkami jsme šly do vyhlídnuté kavárny. Ve které byla hrozná zima, protože byla maličká a nějací cizinci neustále chodili dovnitř a ven. A mě táhlo na záda. A taky mě moc nenadchly veganské zákusky, a to jsem na nějaký měla zálusk (ale měli na záchodě toaleťák s lamou! A taky jsem si tam převlékla ty ponožky a od té chvíle měla nožky jako v bavlnce). Takže jsem si dala jen kafe a pak jsme se vydaly zpět na metro se zastávkou v BioPointu, kde jsem neodolala jejich perníku. Já bych jim tam tu vitrínu s těmi bagetami a buchtami nejradši celou vždycky vyjedla! Posilněny na cestu jsme se vydaly metrem na Olšany, na které jsem se chtěla podívat už roky a nikdy nenastala správná příležitost. Teď konečně ano.

Bylo tam krásně. Nádherně. Mé srdce plesalo a i když to zní možná zvláštně, úchylně nebo morbidně, já to mám takhle odmalička a jiné už to nebude. Mám ráda tu atmosféru, ten klid a procházet uličkami mezi hroby mi přijde tajemně uklidňující. Tenhle bod asi nebudu více rozvádět a vysvětlovat; někteří to pochopí a jiní ne, s tím už nic neudělám.
Chodily jsme tam asi dvě hodiny, probraly jsme všechny záležitosti, které jsme probrat potřebovaly, a bylo to neskutečně prima. Počasí nám vyšlo a tak nám skrze stromy svítilo sluníčko, které místy příjemně hřálo. Na hřbitově by mě nevadilo ani to ponuré šedivo, ale tohle bylo pro procházku se spřízněnou duší naprostým ideálem. O některé fotky se určitě podělím v nějakém dalším článku.

Dalším naším cílem byl Loving Hut, kde jsem si dala svou obvyklou ooooobrovsky obrovskou porci všechno možného (říkám tomu degustační menu, ale je to kilo jídla!), dojedla i po Kvurče (lidi, já vás nechápu, vy hrozně málo jíte!) a vrhla se na kočičí výklad karet, který měl proběhnout už po příjezdu v kavárně, ale ta byla tak mrňavoučká, že se to nedalo.

A najednou se setkání chýlilo ke konci. Jak, jak ten čas sakra běží? To máte v Praze nějaký stroj, který ho zrychluje? Moc to nechápu. Couraly jsme ulicemi, povídaly si o svých zážitcích, plánech, myšlenkách... O tom, že už je to deset let, co se známe. A taky o kravinách, protože přiblblé nápady a vtipy jsou další věcí, která nás tak spojuje. Jsme na stejné vlně. A po společných deseti letech si troufám říct, že už to jiné nebude.

Na čtení do vlaku jsem si koupila časopis o záhadách a docela se na tu zpáteční cestu těšila. Nohy jsem měla uťapané, zmocnila se mě únava a vidina sedačky a zajímavého čtení byla skvělá. Nakonec jsem ale skončila (zase) v prostoru pro kola, kde jsem se krčila v nejrůznějších polohách, ze kterých mě brněly nohy. Alespoň, že byly v teple - ty ponožky z Tigeru jsou neskutečně hřejivé a heboučké!




Včerejšek byl rozhodně jedním z nejhezčích dnů v tomhle roce a přesně tohle setkání jsem potřebovala. Přijde mi, že jsem v té Praze omládla a načerpala zcela nový druh energie a nadšení ze života. Vždycky se z toho velkoměstského ruchu těším domů a i teď jsem se nemohla dočkat čerstvého lesního vzduchu a klidu bez lidí, hlava mi třeštila neskutečným způsobem, ale na jednu stranu se mi z toho prosluněného města tentokrát vůbec nechtělo. Sluníčko v batůžku jsem si sice neodvezla, za to ale další skvělý zážitek, kupu drobných vzpomínek a tolik pozitivní nálady, že někde uvnitř mě ty sluneční paprsky stále přetrvávají, ačkoli jsem se vrátila zpátky pod to šedošedé upršené nebe.


Jo, mimochodem, nikdo mě nevaroval, že sledování Gravity Falls ve mně může probudit nezastavitelnou chuť sníst celý pytlík křupek. Taky se tak stalo. Ne jen probuzení té chutí, ale i ten celý proces vyprázdnění pytlíku.

 


Komentáře

1 stuprum | Web | 17. března 2018 v 1:41 | Reagovat

Och, tolik pohledných žen pohromadě, něco na způsob Gillmorovic děvčat. Chuť vás poznat by byla, dělí nás však oceán. :(

2 Kvurča | 17. března 2018 v 12:35 | Reagovat

Nejkrásnější den roku, tedy alespoň pro mě! ♥ Díky ti za něj!

3 Sova přepálená | Web | 18. března 2018 v 21:15 | Reagovat

Na pytlík křupek jsem ze sledování Gravity Falls chuť neměla, zato na sladký větší než obvykle. Hlavně na takové ty chemicky barevné bonbony a lízátka, co se máčejí v praskacím prášku. :D Taky jsem si toho tenkrát kupu fakt nakoupila a bylo mi trošičku šoufl, i když jsem to nezdlábla najednou. :D

Po tom krásném jarním víkendu to šedivé zimní počasí působilo mnohem hůř než předtím, až mě to úplně otrávilo. Je fajn vědět, že aspoň v té Praze mají líp! A že jste si s Kvurčou užily fajn den. Mně už taková setkání chybí místy až bolestně a doufám, že se jich přes jaro a léto uskuteční co nejvíc to půjde.

A koukám, žes ty křupky křoupala zrovna u toho nejvíc šokujícího dílu čehokoli, co jsem snad kdy viděla. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama