Někde mezi jarem a létem

25. dubna 2018 v 20:16 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

I když jsem měla o víkendu pocit, že příroda trochu vynechala jaro, jsem za to žhavé sluníčko po té dlouhé zimě nesmírně ráda. I když pálí trochu víc, než by v dubnu mělo, a dokonce už mě stihlo i trochu přismahnout, opravdu si ho užívám.


Snad každé jaro mě postihne taková... jak jen to nazvat... krize? Krize v mé kobce. Mám okna na západ a mívám tu přes celý den takové ošklivé a nepohodlné tmavo. Mrtvo. A taky zimu. Moje černá stěna, pár hororových dekorací a tmavá tapeta tomu rozhodně nepřidá, ale když na podzim je to tu takhle útulné (stačí přidat světýlka a voilà!). Ale jak to na jaře vyjarnit, když moje šelmy květiny povolují pouze v převrhnutém stavu s vysypanou hlínou z květináče a střešní okno s trochou denního světla si jen tak nevytesám. Možná by pomohlo pár dekorací, nějaká ta veselá barvička, ale to by zase neladilo se zbytkem. A večer s tlumeným světlem od lampičky je to tu zase příjemné a to kuňkání žab, které slyším z okna, je zkrátka dokonalé. Ale co přes den? Nebýt tu. A tak tu skoro nejsem. A kočky to mají úplně stejně, radši se seberou a jdou spát vedle k oknu, ze kterého příjemně svítí slunko. Přesto mám však chuť to tu nějak přestavět, ať to tu alespoň trochu oživím, ale ono už se moc možností nenabízí. Ale proč tohle všechno vlastně píšu. Tím důvodem jsou prachobyčejné kaktusy, o které jsem se s vámi chtěla podělit. Našla jsem totiž hrozně srandovního dinosaura a vůbec nevím, na co původně byl, ale ta chuť dát do něj kaktus mě prostě přemohla. A protože jsem se nemohla rozhodnout ze všech těch sukulentů a kaktusů, odnesla jsem si jich domů víc a ostatní si hoví v růžovém květináči. Ten to tu ale, jen tak mimochodem, taky vůbec neoživil. Spíš ho zavalila ta temnota. Za to dinosaurus, ten sem do té mé lehce infantilní kobky prdnul! I Bellička si to myslí, narozdíl od těch kaktusů v růžovém... s těmi to chtěla vyřídit radikálně.





O víkendu si vždycky přijdu jak v jiném světě a představa pracovního týdne ve mně vyvolává stále takové nepohodlné pocity. Někdy je to lepší, jindy horší. Nejčastěji na takové té zdravé rovinně, která život neotravuje, ale ani neobohacuje. A pak jsou dny, kdy se mi to zdá naprosto neúnosné. A ty jsou zrovna teď. Naopak někdy mi to všechno přijde naprosto v pořádku a já se nenechám vyvést z míry. Je to zvláštní. A nejhorší na tom všem je, že si ten stres kolikrát způsobuji sama zcela zbytečně.

Zvláštní je, že vzrovna čtu knihu, ze které si každý den přečtu pár stránek a pokaždé mi mluví přímo z duše a jako nějakou záhadou vždy narazím na kapitolu, která se týká přesně té záležitosti, která je pro mě v daný den aktuální. Vesmír?

O tom jsem ale psát nechtěla. Chci vyzvihovat ty hezké věci ze svého života a soustředit se na ně. A tak si pojďme připomenout ten krásný jarní, avšak spíše letní, uplynulý víkend. Mám tu totiž hrstku fotek, které si chci uchovat i jinde, než v počítači nebo na externím disku.

Když v pátek večer vypadl z neznámých důvodů ve vesnici i v pár okolních proud, tma mě vyhnala ven, kde bylo ještě trochu vidět, protože se teprve stmívalo. U mě v kobce byla nečekaně tma jako v pytli a když jsem si šla zapálit svíčku, stihla jsem se píchnout o nový kaktus. Venku bylo příjemně, vzduch už voněl jarolétem a tak jsem to zakempila na tu chviličku na sestřině nové terásce u jejího obydlí. Tyhle neplánované chvilky bývají vždycky hrozně milé a magické. Dohodly jsme se, že si v sobotu dáme dýchánek také venku, ale nakonec se nám už nechtělo. To je přesně ono. Takhle to bylo spontánní a neplánované, a proto tak kouzelné. Když se to potom snažíte zopakovat plánovaně, už to není takové. Chybí tomu ta vzácnost a kouzlo okamžiku.

Když jsme se vydaly se sestrou a Krombí (to jest Lara) na rychlokoupačku ke struze během sobotního parného odpoledne, osvěžila jsem si bahnem a proudící vodou nohy i já a pak jsem jen tak kličkovala lesem mezi stromy a čekala, až se Krombí pořádně vyřádí, objevila jsem překrásný strom s rozvětveným kmenem hned u země, takže se mezi něj dalo krásně sednout. A tak jsem hned využila příležitosti a přepadla mě chuť jít si někdy do toho stromu číst, nebo jen tak relaxovat. A tak jsem to udělala hned následující den. A bylo to ještě příjemnější, než v té představě. Příště se tam vrátím znovu.






Vždycky, když jdu tou cestou mezi polem ke struze, musím si broukat tuhle...



... nebo tuhle.



 


Komentáře

1 Joina | Web | 25. dubna 2018 v 20:41 | Reagovat

Někde to kvete hodně, někde málo. Naštěstí ta řepka u nás ještě ani nevyrostla. Ale za teplo jsem ráda i když poslední dobou docela dost.

2 padesatka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 22:03 | Reagovat

Všude řepka? Ach jo.

3 klavesnicetuka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 22:20 | Reagovat

to je přesně ono takové náhlé nápady které mě neskutečně nabíjí
ten dinosaurus je boží:)
a s tou prací si mi úplně připomněla jak jsem měla první práci a už v neděli ráno mě bolel žaludek protože jsem tam v pondělí musela jít a došlo to tak daleko že už to nešlo a tak jsem odešla:)

4 klavesnicetuka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 23:12 | Reagovat

[2]: tohle je řepa?!

5 Sova přepálená | Web | 26. dubna 2018 v 7:38 | Reagovat

Víkendy jsou taková jiná dimenze, zvlášť teď, když bylo tak moc pěkně (a vůbec mi po té dlouhé zimě nevadilo, že je letně tak brzy). Navracet se potom do pracovního koloběhu se mi samozřejmě nechce, ale mám po těch víkendech pocit, že zvládnu všechno na světě a že na nějaké práci vlastně tolik nesejde a je to dobré. Trochu mi to připomíná minulé léto; to jsem měla tak silný prázdninový pocit, že jsem do té práce chodila jenom jakoby mimochodem a skoro jsem nevěděla, že tam chodím. Prostě jsem se dokázala tak moc soustředit na to okolo, že se v tom práce úplně ztratila. Třeba se ti to taky zase povede. :) Myslím, že tyhlety stavy ohledně práce chodí ve vlnách.
Tomu dinosaurovi s kaktusem jsem se hrozně smála, už když jsem ho viděla na instagramu, je boží! :D Nemá nějaké jméno?
Tuhle (no, ono je to už docela dávno) jsem si prohlížela fotky a našla jsem jednu z minulého léta, jak jsme tam zrovna na téhle cestě, a hned mi ta písnička taky naskočila. :D A to tam ještě bylo obilí. Přijde mi, že je té řepky letos nějak hodně. Úplně mi nevadí, dokonce mi i voní a mám ráda tu její zářivou barvu, ale pole s obilím jsou prostě hezčí. Ale, mám dojem, že u nás na jedno pole přece jenom zaseli kukuřici! Třeba přiláká ty ufouny! :D
A Krombí, to jsi vzala od zlejdy Stana, ne? :D

6 Lucille Daryl | 26. dubna 2018 v 9:43 | Reagovat

[2]: Není to tak zlý, tady bývá skoro každý rok a i když se ve velkém vedru tamtudy nedá moc chodit, protože hrozí udušení, ta žlutá docela uklidňuje. :-)

[3]: Takhle zlé to u mě zase není, spíš jsou jen takové horší dny, kdy mě kolegové doslova energeticky vysávají.. Jsou to prostě úplně jiní lidé, než já, a někdy je trochu náročné zůstat v té své bublině a nepouštět si jejich negativní auru k tělu. Samozřejmě by ale bylo daleko příjemnější pracovat v kolektivu lidí na stejné vlně.. tak třeba se to jednou povede. :-)

[5]: Zkusím nad tím přesně takhle uvažovat. Včera jsem nad tím vším přemýšlela a vzpomněla jsem si na střední školu. Taky byly dny, kdy se mi tam nechtělo, protože mě třeba čekalo zkoušení nebo tak. A tady je to vlastně úplně stejné.. A tak jsem se rozhodla, že to budu brát jako takovou školu, nebo praxi. Tahle práce je vlastně té středoškolské praxi docela podobná. Zkusím se na tu práci taky příliš nesoustředit a vnímat spíš ten život okolo. :-)
Dinosaurus zatím jméno nemá, ale určitě by si nějaké zasloužil! :-D
Já zrovna včera z té řepky měla docela radost, ta žlutá barva mi přišla hrozně veselá a úplně mi navodila prima náladu a když sestra poznamenala, že už ji štve jak smrdí, tak jsem zrovna akorát řekla, že mi letos docela voní. :-D
Kukuřičné pole mi chybí! Uvidím, jestli bude na mé oblíbené stezce. Když ne, bude tam pravděpodobně slunečnice, a ta taky není k zahození a trochu ve mně ten ufounský pocit vyvolává.
A ano, Krombí je od zlejdy Stana. :-D Já tu hlášku hrozně zbožňuju, vždycky mě spolehlivě rozesměje, i kdybych si to pouštěla stokrát za sebou. Nedávno se mi furt přehrávala v hlavě, až jsem tak řekla Laře, když utíkala, a hrozně se mi to na ní hodilo. Takže jí tak od té doby říkám. A divím se, že se mě zatím nikdo doma nezeptal, co je to Krombí (což je zvláštní, třeba babička se ptá na úplně všechno, jak je nevhodně zvědavá), abych jim se smíchem mohla říct, že to nic neznamená. :-D :-D

7 Atheira | Web | 26. dubna 2018 v 11:16 | Reagovat

[6]: Hele, tak to pozor. Zrovna dneska jsem přišla na to, že Crombie je normálně nějaká značka pánských obleků nebo co. :DDDD

8 Alcielle | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 11:20 | Reagovat

Ta řepka, to je úplně jak u nás. O víkendu bylo nádherně, klidně bych už přeskočila do léta, ale je fakt, že to kvetení všeho by mi chybělo. My jsme byli na výletě a potkávali spoustu lidí se psy, jak se cachtali ve vodě, bylo to fajn. :) Kaktusy jsou fajn věc, ale v mé péči nevydržely bohužel ani ty. :D

9 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 14:28 | Reagovat

[4]: To je řepka, na olej. :D

Zrovna včera jsem z autobusu na tu kvetoucí řepku všude koukala ... o to víc mě překvapilo, když najednou u cesty bylo pár rozkvetlých šeříků nebo v takovém jednom svahu ve Středohoří pravé jarní prvosenky. A když jsem pak v tom vzduchu provoněném tím vším, co kvete, seděla ve Stromovce s knížkou, bylo mi hrozně fajn. :3

10 klavesnicetuka | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 14:31 | Reagovat

[6]: ten kolektiv dělá hodně no:) to je fakt...

[9]: jo to mi došlo:) jako dneska když jsem šla podél podobného pole:-D včera jsem to blbě četla, spánkový deficit

11 Sova přepálená | 26. dubna 2018 v 15:39 | Reagovat

[6]: Počkej, až natočíme ten seriál! To budeš pracovat v kolektivu stejně naladěných lidí a pak budem za vodou a nebudeš muset pracovat už nikde, když se ti nebude chtít. :D

12 Atheira | Web | 27. dubna 2018 v 10:54 | Reagovat

[11]: Jestli jí projde nějaký nápad jako třeba: Dragoxryba, gigantický holub a jiné, tak si nejsem úplně jistá, jestli na tom víc trhne nebo prodělá. :D

13 K. K. | Web | 28. dubna 2018 v 19:19 | Reagovat

Letos je to počasí opravdu zvláštní. V zimě bývalo jednu dobu pravidelně -10 a mám pocit, že tři týdny na to chodím venku v tílku. Já jsem navíc přes týden v Olomouci a ve městě je prostě vždycky větší horko, hlavně na kolejích. Když přijedu na víkend domů tak je to hned mnohem příjemnější. Tak on je hlavně rozdíl když je člověk v centru města a doma na zahradě, že :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama