Velikonočně

1. dubna 2018 v 8:20 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Velikonoce přišly nečekaně brzy a Velký pátek s sebou přinesl přesně to jaro, na které jsem čekala. Nejen jeho vůni nebo hřejivost paprsků, která se střídá celý březen s deštovými šedými dny, ale jaro v celé své kráse. S tou lehkostí ve vzduchu, s tím pocitem uvnitř. Ani jsem nečekala a nedoufala, že letos Velký pátek vyjde tak krásně sluníčkově.


O pracovním týdnu netřeba se zmiňovat, protože ten můj trval jen tři dny a tak kolem mě prakticky prosvištěl. Stěžovat si samozřejmě nebudu. Zelený čtvrtek jsem strávila couráním po lese, po městě, a následně zase po lese. Asi po roce mi vyšel sraz s kamarádkou z bývalé práce, provětrala jsem trochu peněženku a řekla si, že pro nějakou dobu zase stačilo. Den jsem zakončila zeleným ječmenem a další epizodou seriálu This is Us, na kterém jsem se stala až nehezky závislá a ačkoli ho sleduji jen večer před usnutím, jsem už téměř na konci první série. Všechny večery jsem teď tudíž měla takové stejné, a tak jsem si řekla, že bych to možná neměla přehánět.

A proto jsem večer páteční strávila s E.T. Mimozemšťanem! Což je pro mě typicky letní záležitostí, ale když v televizi to má vždycky takové zvláštní kouzlo, než když si to pustím sama, a tak jsem neodolala. Právě začínal, když jsem psala tyhle řádky. A asi vás nepřekvapí, že jsem tak po třetí reklamě usnula. Na ty pitomé reklamy vždycky zapomenu. Dokoukala jsem ho další den.

Pátek byl hrozně milý. Ráno jsem měla pocit, že je stejný, jako dny předchozí, ale po tom, co jsem si k dlabání své pohankové kaše pustila televizi a běžel v ní Bambi, zmocnila se mě taková pravá sváteční nálada, kterou umí nejlépe navodit právě pohádky. Po pravdě jsem neviděla jedinou celou, ale kousky hned několika českých klasických pohádek, konec (nejspíš německé) Lociky, již zmíněný začátek Bambiho a chvilku z Jak vycvičit draka 2. Měla jsem sice v plánu si k některé sednout a zkouknout ji celou, ale nějak se mi to nevešlo do harmonogramu. A to mi ten den přišel opravdu tak příjemně dlouhý a na jeho konci jsem měla pocit, že jsem toho stihla tolik! No, tohle bohužel ne. Ale i tyhle chvilky ke sváteční náladě stačily.

Ráno jsem měla hroznou chuť vyběhnout ven, a tak jsem šla a obešla křížem krážem svá oblíbená lesní místa. Ačkoli bylo ještě chladno, sluníčko hřálo a Velikonoce byly cítit ve vzduchu. Ta procházka mě nabila energií na zbytek dne a já si užívala každou drobnost. Když jsem se z ní vracela domů, potkala jsem se v lese se srncem. Stál mezi dvěma stromy a přímo na něj dopadalo sluneční světlo. Ten okamžik byl hrozně magický a tak jsem si ho chtěla vychutnat. Stála jsem tam, zírala na srnce a on zíral na mě a protože jsem nedělala žádné prudké pohyby, vůbec se neměl k útěku. Nakonec jsme oba pomalu odešli. V těhlech chvílích mě mrzí, že u sebe nemám foťák. Jindy ho s sebou vláčím celou cestu, jde se mi kvůli němu o dost nepohodlněji než bez něj, a nakonec nevyfotím vůbec nic. Tak to prostě je.

Letos beránka nepeču. Po těch nepovedených s padající hlavou ve snaze úpéct ho co nejzdravějšího jsem formu vypůjčila sestře. Vím, že letos bych ho zvládla, protože už nemám tendenci vše dělat nízkokalorické a už mi nehrabe, takže by byl zcela jistě poctivý a hlava by mu neupadla, jenomže se mi do něj nechtělo. Něco alespoň trochu velikonočního to ale vyžadovalo, a tak jsem zkusila (ne)vajíčkovou pomazánku. Do té jsem se, mimochodem, asi zamilovala! Včera jsem ji zdlábla právě u jednoho kousku pohádky.


Stačí osmahnout nakrájenou cibuli (já ráda kombinaci obyčejné a červené), pórek a rozdrcené tofu natural. Všechno osolíme černou solí pro vajíčkovou chuť a přidáme trochu kmínu a pepře. Pro barvu můžeme dát ještě kurkumu, ta mi ale zrovna došla. Vzniklou směs smícháme v míse s asi dvěmi lžícemi sojanézy a jednou lžící plnotučné hořčice. Přidáme nakrájené kyselé okurky, lžíci lahůdkového droždí a ještě trochu černé soli. Případně dokořeňte podle vlastní chuti. Chtěla jsem přidat ještě jarní cibulku nebo pažitku, ale bohužel nebyla. A tak jsem si na vrch dala listy baby špenátu.

Procházek a lesních toulek se konalo ještě několik, stihla jsem se ale chvilku i jen tak válet, nic nedělat, číst, být trochu užitečná a natřít naše rozdělané venkovní sezení a mimo to jsem provětrala i kolo, na kterém jsem jela naposledy někdy v létě do práce. Nevím, jestli je to tím šíleně těžkým kolem, které je do terénu a já ho sotva unesu, nebo na kole zkrátka neumím jezdit a správně dýchat, ale přijela jsem naprosto zničená, přestože jsem nejela úplně daleko. Dostala jsem jen chuť vyjet na pár mých oblíbených míst a především na cestu mezi les a pole, kde je to vždycky hrozně ufounské. Před tím plánovaným sledováním E.T.ho jsem tomu zkrátka neodolala. A i když jsem přijela úplně hotová a spocená, bylo to příjemné.


Sobota se zpočátku tvářila velmi šedě a trochu bez života. Zima ale nebyla a tak jsem si čerstvý vzduch užívala. Nebylo to ale takové, jako když vám do zad hřeje sluníčko, a tak jsem se tentokrát těšila na návrat domů. Příčinou bylo možná i to, že jsem měla v plánu stavit se u sestry na kusu hřbetu jejího velikonočního beránka - tedy ovečky. Co ovečky, černé kakaové ovce, která se schovává za narůžovělou vlnou! Po vyčerpávající procházce byla s šálkem dobré kávy tou pravou věcí, kterou jsem v tu chvíli potřebovala. Patří ti všechna chvála, sestro.

Přihodím sem i dvě roztomiloučké fotky Lary, která v tu chvíli byla zrovna neuvěřitelně milá a hodná a na chvíli zapomněla, jak moc ji chutnají moje prsty u nohou a můj drdol na hlavě. Takovou bych ji mohla pořád, neteřinku moji. Dostala ode mě za odměnu velikonoční vydrbání, když už tak ochotně nastavovala bříško v její jarní lóži.

Přesto jsem se po příjemném dopoledním dýchánku rozhodla vyjít tomu slunci naproti. Měla jsem chuť fotit, ale počasí bylo tak nefotogenické. Tvářilo se to spíš na déšť, ale neztrácela jsem naději a zkusila věřit tomu, že se třeba udělá hezky a pro jistotu jsem si foťák vzala. Krátce po tom, co jsem vyrazila na cestu, se skutečně udělalo nádherně. Paprsky hřály a slunce ozářilo celé okolí. A tak jsem se toulala, vylezla na posed a kochala se výhledem (sladěná jak vánoční stromeček, já vím), pořídila jsem pár hezkých fotek, červenou neladící šálu následně ztratila (nejspíš mi už i Vesmír naznačoval, že tuhle kombinace jsem prostě přehnala) a zkrátka jsem měla hroznou radost z toho, jak krásně je.

Pro šálu jsem si následně sjela o něco později na kole, přestože se mi úplně nechtělo. Dostala jsem ji od sestry a mám ji ráda. Už je na ni ale opravdu příliš teplo, a tak se s ní na nějakou dobu rozloučím. Odpoledne se ochladilo a začalo i pršet, ale po takhle krásném a užitém jarním dni stráveném v přírodě to člověku ani nevadí. Těším se na další slunečné okamžiky!





 


Komentáře

1 klavesnicetuka | Web | 1. dubna 2018 v 8:59 | Reagovat

já bych se chtěla dostat do takové pohody jako ty! mě by například zajímalo jestli děláš práci, která tě baví:) neboť nechápu jak to děláš ale fakt z toho vždycky dýchá taková pohoda, že bych toho chtěla přečíst ještě dalších 10 stran

taky se mi letos nechtěl péct beránek, ale upekla jsem ale klasicky z bábovkového těsta (kvůli manžela, doufám že to všechno sní)

a taky by mě zajímalo z čeho tvá sestra upekla toho beránka, protože vypadá krásně, že bych se zakousla ale tuším, že je taky veganka jako ty? jestli si to nepletu:)

to se mi taky líbí, jak se stavíš k jídlu, jak si s ním dáš práci a vypadá to vždycky tak kulturně:-D

2 Atheira | 1. dubna 2018 v 9:20 | Reagovat

[1]: nemám  to ještě  sepsaný,  ale kdybys chtěla,  rovnou ti to napíšu do mailu.  Stejně si ten recept potřebuji zaznamenat, abych ho pak nevypustila z hlavy. To těsto je takový multifunkční (takže bude parádní i na obyčejné buchtu na plech)  a fakt žravý.  :D

3 bluesovka | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 9:42 | Reagovat

Je mi o třicet let víc než Tobě, ale když čtu Tvůj blog, je mi hned o třicet míň. Moc prima recept. Včera jsem do lesa nešla, i když se to tak nabízelo. Místo toho jsem si doma tvořila a koukala na sluníčko za oknem a bylo dobře...krásné svátky i rošťákovi psíkovi - tedy psici.

4 klavesnicetuka | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 12:00 | Reagovat

[2]: jéé díky moc, dala jsem tu do odpovědi mail:)

5 padesatka | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 12:18 | Reagovat

Já si nejdřív vůbec neuvědomila, že je už neděle...:)
Já bych chtěla bydlet tam, co vy...!

6 Atheira | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 17:12 | Reagovat

[4]: Za tím jménem je trojka, žejo? Ono mi to ten mail kopíruje tak prapodivně, že si nejsem jistá, jestli je to s tím číslem nebo bez. :D

7 klavesnicetuka | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 19:09 | Reagovat

[6]: jojo 3 :-)

8 Lucille | Web | 2. dubna 2018 v 6:41 | Reagovat

[1]: Já jsem v pubertě byla hodně negativní člověk a časem jsem přišla na kouzlo pozitivního myšlení a celkové síle myšlenek. Člověk si svůj život tvoří v hlavě a podle toho utváří situace, které ho potkají. Musí trochu vědět, co od života chce, a pak je schopný si to do něj "přitáhnout". Já jsem se rozhodla odříznout špatné lidi, špatné zvyky a myšlenky. Ale pořád nejsem stoprocentně pozitivní, i když bych ráda. Například jsem dřív trpěla i depresemi a taky jsem měla ošklivé období s psychickou PPP, to mě dost nehezky ovlivňovalo a asi to nikdy neodejde úplně, ale snažím se, každý den víc a víc. Hodně mi v tom pomáhá jóga, relaxační hudba a podobně. :-)

Co se týče práce, určitě to není práce snů, ale svým způsobem jsem si ji "vysnila", jen jsem nebyla dostatečně konkrétní. :-D Nikdy jsem nechtěla dělat v oboru, protože mě úplně nebaví a taky si v něm moc nevěřím, ale řekla jsem si, že kdybych dělala v nějaké menší firmě bez vysokých nároků, možná bych to zkusila. A tak jsem skončila jako grafik ve firmě o třech lidech, s šéfovou tak střelenou, že by těžko někdo uvěřil, že je to šéfová, a podmínky nejsou úplně ideální. Byly dny, kdy jsem tam s tím chtěla praštit. Má svoje pro i proti, a že těch proti je dost. Nemám placenou dovolenou, nemám úplně vysoký plat, nemám dovolenou podle toho, kdy chci já, ale kdy se to hodí šéfové, a hlavně ti lidi nejsou ti, se kterými bych se v životě dobrovolně bavila. Psychicky mě trochu unavují a vycucávají, občas jsou vážně trochu toxičtí - řeší jen drby, nemoci, televizi a všechny tyhle zbytečnosti. Ale člověk si musí ujasnit priority - a to je u mě volný čas. Mám ho i bez dovolené docela dost, přijíždím domů brzy, mám volné víkendy a hlavně nemusím dojíždět úplně daleko. :-)

Prostě jsem se časem dopracovala k tomu, že život je o maličkostech, a pokud si neumí člověk užívat maličkosti, nemůže si skutečně užít ani velké věci. :-)

Snad nevadí za tak dlouhý komentář, trochu jsem se nechala unést. :-D Každopádně je spoustu dokumentů o pozitivním myšlení, o tom, jak si člověk dokáže do svého života přinést to, po čem touží. Některé jsou určitě dostupné i na YT, doporučuji na něco mrknout! :-)

9 Lucille | Web | 2. dubna 2018 v 6:44 | Reagovat

[3]: To se moc hezky čte, děkuju a krásné Velikonoce i vám!

[5]: Budeš si muset s rodinkou udělat alespoň výlet! :-D

10 Atheira | Web | 2. dubna 2018 v 8:49 | Reagovat

[9]: Neblbni, ještě jí napadne, že by tu v lese mohla odložit své děti i se psem. :DDD

11 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 2. dubna 2018 v 14:00 | Reagovat

Jé, u vás už to vypadá tak hezky jarně ... tady se to teprve začíná probírat a probouzet, ale vzhledem k tomu, jak už začíná nefalšovaně jarně vonět vzduch a zpívají kosiny, věřím, že už je to fakt tady. ^^

12 Sova přepálená | Web | 2. dubna 2018 v 20:13 | Reagovat

Velký pátek byl po všech stránkách nejhezčí den za hodně dlouhou dobu. Na sobotu a neděli se u nás počasí pak dost pokazilo, včera bylo ukázkově aprílově (zjistila jsem, že mě takové šílené proměnlivé počasí hrozně unavuje), a dneska se to nakonec už vzpamatovala do jara. Doufám jenom, že to už vydrží a nepřijde zase nějaký blázinec.

Zrovna jsem tuhle přemýšlela o tom, že když dávají v televizi tvůj oblíbený film, má to prostě takové větší kouzlo. Jako když náhodou slyšíš oblíbenou písničku. :D Ráda občas studuju televizní program, jestli něco oblíbeného nebudou dávat, protože mě to těší, i když se na to většinou stejně nedívám. Televizi mají jenom rodiče dole, a já se tam prostě nedokážu tolik hodit do té správné sledovací pohody. :D E.T. jsem chtěla ale vidět aspoň kousek, jak to pak opakovali, a to jsem na to zas nějak zapomněla.

Jak nemám tofu zrovna v lásce, na tu falešnou vajíčkovou pomazánku jsem úplně dostala chuť! Akorát si budu muset napřed sehnat ty neviditelný vajíčka, to chci taky už jak dlouho a pořád na to zapomínám. Musím si to všechno zapsat. :D

Srnečky se mi teď zdají takové neobvykle přátelské. A ten slepýšek je kute! Slepýši jsou moji oblíbení lesní kámoši. :D

Jak jsi psala o tom kole, vzpomněla jsem si na tamto, co bylo u vás u té vlakové zastávky a nikdo ho nechtěl. Je tam ještě? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama