See you later alligator

21. května 2018 v 18:18 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Nepřišel déšť, na jaký jsem čekala. Ten, po kterém zase brzy vysvitce hřejivé slunce a který často doprovází bouřka nesoucí s sebou nezaměnitelně tajemnou atmosféru. Přišel jiný, téměř podzimní, který padal z šedivého nebe. Takového, které můžeme vidět v říjnu, kdy se po babím létu tváří trochu smutně, přesto ho vidím ráda. Nebo takové, které přichází po zimě, než začne jaro. Třeba v lednu. A to už je smutné až příliš. No a takové nebe s deštěm přišlo ve čtvrtek. Měla jsem pocit, že se pod ním nemůžu ani nadechnout a že je celý ten zamračený den takový plíživě těžký. Bylo to asi úplně poprvé, co se mi vážně nechtělo vycházet ven z domu do práce. Samozřejmě jsem ten "nechce se mi pocit" zažila už několikrát, ale nikdy ne takhle. To ráno jsem zaspala a tak jsem navíc všechno musela dělat ve spěchu, čímž jsem si trochu zkazila den už od rána. A pak se to se mnou táhlo. Nestalo se nic špatného, ale cítila jsem se zvláštně. Takové dny prostě občas bývají. Naštěstí ne tak často. Asi jsem si prostě jen zvykla na to ježdění na kole do práce při východu slunce, návraty domů za teplého odpoledne a procházky při slunci pomalu zapadajícím. Příjemná chvíle uvolněnosti nastala až doma, kdy jsem si všimla příchozí pošty v barevné obálce s pírky. Čtení dopisu mě alespoň na chvíli zaobalilo bublinou, přes kterou se ta lepivá divnost dne nedostala.


O to hezčí bylo, když jsem v pátek po probuzení viděla z okna, že už se to slunce zase klube a po dešti stopy jen na balkóně v truhlíku s trávou. Pátek byl skutečně nádherným dnem; skoro jako by vyvážil ty chmury ze čtvrtka. A jestli to tak skutečně bylo, pak za to snad i ten divný čtvrtek opravdu stál. Pátek byl přesně tím pohodovým dnem, jaké mám nejradši. Tím dnem, během kterého si užívám i tu nejmenší maličkost. Seděla jsem zrovna na balkóně, četla si povídky od Kinga a postupně si ze sebe musela sundat jak spodní část oblečení, tak tu vrchní, protože na mém balkóně kolem jedenácté dopoledne bývá jako v létě u moře. Asi budu svému bakónu říkat Egypt. I Bellička se tvářila, že kdyby měla tu možnost, sundala by si kožich. Bylo to hrozně příjemné a dlouho jsem si tak nezarelaxovala. Je to přesně ta příjemná chvíle, která se vám vryje do paměti přestože se během ní nestalo nic převratného. Prostě jsem jen seděla a četla si, byla ve světě Kingových povídek a bylo mi moc hezky. Asi po třičtvrtě hodince jsem ale dostala chuť šlápnout nohama zase na pevnou zem, ale protože jsem už na procházce v lese byla předtím, rozhodla jsem se pro kolo výlet. Takový malý, půlhodinkový. V týdnu jsem totiž nemohla na kole jezdit do práce kvůli tomu dešti a docela mi to začalo chybět. Ten pocit, když frčíte... To si člověk přijde najednou tak důležitě. Nebo to jenom já jsem takový blázen?

Můj mobil mi odešel do věčných lovišť. Když jsem si o tom šla napsat status na twitter (protože co jiného by měl člověk dělat, když se mu rozbije mobil, že), začala mi tu zrovna hrát písnička See you later alligator. Teď nastává týden bez telefonu a instagramování mi bude trošičku chybět, to se přiznám. Ráda sdílím své nezajímavé fotky a ráda si prohlížím fotky svých kamarádů z koutů dalekých, které nemám po ruce. Přijdu si taková odtržená z jejich světů. Jinak jsem si myslela, že mi mobil nebude vůbec chybět. Jenže postupem pouhého dne přicházím na to, že to není tak úplně pravda. Třeba před pár dny jsem se rozhodla objednat si alba a nechat si vyvolat fotky. Spoustu fotek. Nejen, že je najednou nemám jak uhradit, protože se nedostanu k heslu na platbu přes internetové bankovnictví, ale také mi mají alba přijít do Zásilkovny, která mě bude pochopitelně kontaktovat prostřednictvím sms. A to hlavní? Nemám budík!

Tak už mám. Můj mobil zastoupil na pár dní takový růžovoučký tlusťoch s otočným displejem po sestře. Kdysi ho zdědila mamka, teď je v dočasné péči u mě. Zrovna sedím v práci a on je samozřejmě v batohu, zapnutý v kapsičce, aby z něj ani kousek nekoukal. Něco takového si prostě v roce 2018 nemůžete jen tak položit na stůl... ,,Furt si pouštíš to svoje retro a koukáš na starý filmy, tak máš i retro mobil!". Tak! A mám to.

A když jsem u těch retro filmů, poslední dny jsem to s nimi vážně rozjela ještě víc, než mám ve zvyku. Po večerech se na něco ráda kouknu a na takové ty starší mám nálady vždycky. Po Mermaids jsem sáhla trochu vedle v podobě až trochu zoufale sprosté komedie Zlaté časy na Ridgemont High. Na tuhle komedii jsem už někdy dříve narazila, má dobré hodnocení a je oblíbená, ale až na osmdesátkovou atmosféru mi vlastně neměla co nabídnout. Na bandu nadržených středoškoláků jsem asi už moc dospělá. :-D Vrátila jsem se tedy k Winoně, protože u té zklamání nehrozí už jen proto, že její role jsou vždycky perfektní. Uznávám, že film Lucas, na který jsem nenašla titulky a tak jsem jej pustila v českém znění, mě rozesmál už jen pro svůj starý dabing, ale taky byl trochu děravým cedníkem. Mělkým, bez hloubky. Neměl moc hlavu ani patu, ale byl takový příjemný na odreagování. Heathers byla pro páteční večer taková sázka na jistotu. Christian Slater je tam k sežrání a přitom se mi nikde jinde nelíbí, spíše naopak. A v neděli jsem usnula u filmu Vítej doma, Roxy Carmichaelová, který jsem neznala a který musím nutně dokoukat, protože v něm má Winona další roli naprosté podivínky a to mě baví.

Ještě se vrátím k těm fotkám, které jsem nakousla. Měla jsem to v plánu už několikrát, ale je to taková ta věc, kterou chcete ale nechce se vám. Ta věc, do které se prostě musíte pustit hned a okamžitě, nebo o ní navěky jen mluvit. A když jsem si listovala albem u sestry, nakoplo mě to tak moc, že jsem ještě ten den sedla k počítači a začala třídit fotky. Někdy v období zimy jsem se rozhodla srovnat si složky v počítači, promazat fotografie a nahrát si je na externí disk, protože jsem svému počítačovému staroušovi přestala důvěřovat. Málem jsem z toho zešílela a trvalo mi to několik dní přerušovaného sezení za počítačem, které tak moc nemusím, ale zvládla jsem to. Rozdělila jsem si složky podle let a měla tak téměř srovnané fotografie. Bylo teď tedy snadnější se v tom všem hrabat a vybírat fotky k vyvolání, nicméně zešílela jsem málem i přesto. Bylo to nekonečné a vždycky, když jsem si myslela, že už by to mohlo stačit, vzpomněla jsem si na nějakou událost, ze které nutně potřebuji fotografii v albu. Ono je hezké mít kupu těch fotek v počítači, ale přiznejme si, kolikrát si je jdeme opravdu prohlédnout? Spousta starších fotografií z dětských let byla navíc už umístěna na CD, jejichž životnost se značně krátí a po vložení do CD romu se s nimi počítač pral a vydával ty děsivé chroustavé zvuky. Přišlo mi to nekonečně, věnovala jsem tomu vždycky pár minut ze dne a pak jsem musela jít dělat něco jiného, nebo by mě z toho chroustání trefil šlak. Ale dopadlo to. Fotky jsou vybrány a objednány. A čeká mě ještě jedno kolo, protože jsem se rozhodla, že si nechám vyvolat i fotografie mnou focené, "amatérsky profesionální". Ale myslím, že to počká... Tak do podzimu.
Při té fotománii jsem se konečně i probrala krabicí se starými alby, což jsem měla v plánu už taky pěknou řádku měsíců. Vytáhla jsem to celé na balkón a protřídila si své fotky z dětství, lehce jsem pobavila sama sebe i okolí a taky jsem se při té příležitosti stihla přismahnout.

Mám v plánu koupit si kuchyň. Ne teď, ne za rok a asi ani za dva. Ale jednoho dne ano. O kuchyni sním už dlouhou dobu. Mám ráda jídlo, to asi víte, a ráda si ho i připravuju a dělám všechny ty věci kolem jídla. Ale chtěla bych na to svůj prostor. Své útočiště. Svou kuchyň. Zatím k tomu není úplně možnost, ale myslím, že když o tom člověk začne snít na takové té úrovni reálné (resp. si svou kuchyň představuje v existujícím prostoru), dává těm snům takový skutečný nádech a notnou dávku toho, že se to opravdu jednoho dne uskuteční. Jako by to už nebyl sen, ale plán, jehož uskutečnění člověk musí posunout, ale ví, že to jednoho dne bude. Tak. Takhle nějak bych to okecala. Zapomněla jsem ale, proč to vůbec píšu. Ale z té kuchyně by se chodilo na můj oblíbený balkón. A kuchyň s vchodem na balkón nebo terasu je prostě kuchyň snů.

Mám jednu takovou historku. Stala se mi vtipně strašidelná věc. Můj plyšový upíří česnek, který jsem dostala od Gabči a který mám každý den na tom samém místě před zrcadlem, asi tráví noci někde jinde. V neděli jsem se totiž probudila a on na sobě měl červené flíčky. Kdyby byly jen tak někde, tak neřeknu, ale on je měl v oblasti pusy a svých upířích tesáků. No je tohle normální? Shodou náhod vedle něj spala Bellička, protože jsem si na ten stůl se zrcadlem složila župan. A ona miluje složené deky a župany a všechno, co chytá chlupy a já je z toho pak nemůžu dostat. V tu noc mě probudily divné zvuky a chvíli jsem myslela, že někdo s někým mluví. Vyděsilo mě, když jsem zjistila, že ty zvláštní hlasy nejdou z místností vedle, ale z mého pokoje. Jako kdyby ze zrcadla. Což je sakra děsivé! Zrcadlo přikrývám každou noc, nedopustila bych, aby bylo na noc odkryté, takže si umíte představit, jak mě můžou vyděsit hlasy vycházející zrovna z něj. Naštěstí se ukázalo, že je to Bellatrix, chrápající (?) velmi zvláštním způsobem. Teď mě tak napadá, jestli s tím neměl co dočinění ten česnek... Alois jeden.

Už vím, proč jsem psala o té kuchyni! Zase jsem totiž během návštěvy Pepca neodolala a odnesla si domů ne jeden, ne dva, ale rovnou čtyři kaktusové hrnečky, protože jsem se nemohla rozhodnout, který se mi líbí nejvíc. A tak mám celou sadu. A už jen proto potřebuji tu novou kuchyň. Protože vím, že to nejsou poslední hrnečky, kterým neodolám. Vypadá to, že jsem se nakonec rozepsala víc, než jsem měla v plánu a než by mě vůbec napadlo. Snad vám to nevadí a nebudete z mého dalšího zápisku příliš zmatení. Já trochu jsem.

 


Komentáře

1 stuprum | Web | 21. května 2018 v 19:06 | Reagovat

Ale uvaž, že v kuchyni nikdy neužiješ zaslouženého odpočinku, porcují se tam kuřata, smaží se tam řízky, umývají talíře atp. Pořídit si takový obývák je daleko rozumnější.

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 21. května 2018 v 19:41 | Reagovat

Příhoda s česnekem mi připomněla, jak se mi jednou ráno z ničeho nic na stole objevil řetízek na krk s přívěškem Billa z GF, který mi normálně visí na lampičce u postele, a fakt si nejsem vědoma toho, že bych ho tam dávala … :'D

3 Lucille | Web | 21. května 2018 v 19:50 | Reagovat

[2]: A zrovna on, no tak to bych si asi kákla. :-D

4 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 21. května 2018 v 19:53 | Reagovat

[2]: Právě. :D A to jsem ještě jednou taky v nějaké souvislosti s ním pár dní nato hodila krásnou tlamu na přechodu. Od té doby s ním jednám s mnohem větším respektem.:D

5 Lux | Web | 22. května 2018 v 0:37 | Reagovat

Do těch fotek se taky musím pustit..mně se ta alba tak líbí! Jenže se k tomu dokopat, přesně, jak píšeš.
A ten česnek je naprosto boží! :D

6 product key | E-mail | Web | 22. května 2018 v 9:55 | Reagovat

The article is great, there is a lot of useful information. Thank the author very much.

7 Sova přepálená | Web | 23. května 2018 v 13:01 | Reagovat

Počkej, takže ty flíčky se nějak nevysvětlily? O.o Proto se ten Alois asi tak blbě usmívá, protože v noci vysává kočky! :D

Když svištím na kole, nevím, jestli si připadám přímo důležitě, ale rozhodně si připadám mladší a bezstarostnější. A dobrodružnější! Jako bych fakt pronásledovala demogorgony nebo tak. :D Je to hrozně fajn, aspoň na tu půl hodinku. :)

Ty kaktusový hrnečky jsou boží! Jsem teď docela ráda, že mám to Pepco takhle z ruky, protože jinak bych je taky potřebovala a neměla bych je už kam dát, mám jich plno. :D Spíš teď budu potřebovat ostatní nádobí a jiný věci do kuchyně, když si jí chci předělat. Se vchodem na terasu sice nebude, asi nebude mít ani dřez, ale bude to pěkný a už se na to těším. :)

A jsem hrozně ráda, že ti ten dopis vylepšil ten deštivý dnes těžkou šedou oblohou. :3

8 Lucille | 24. května 2018 v 13:07 | Reagovat

[7]: Ne, nevysvětlily! :-D Je to sakra creepy.

9 windows product key | E-mail | Web | 1. června 2018 v 10:26 | Reagovat

Really nice post!

10 bomb it 2 | E-mail | Web | 13. června 2018 v 4:53 | Reagovat

It's damn creepy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama