Slavíme sedm let a jiné příhody

16. května 2018 v 17:07 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Na burzu přicházím vždycky s takovým velkým očekáváním. Nejspíš až moc velkým, protože si odtamtud nikdy neodnáším zpravidla víc, jak dvě věci. Ani tentokrát tomu nebylo jinak, a to jsem si fakt fandila, že si odnesu nějakou zajímavý starožitný kousek. Ne, že by nebylo z čeho vybírat, ono tam toho bylo docela dost, ale nejspíš nejsem ten burzovací typ. Ten, co si bez ostychu všechno důkladně prohrabe, není mu blbé se neustále ptát dokola na ceny a natož pak třeba i smlouvat. A přitom bych takovým typem byla docela ráda. Jenže z nějakého důvodu nemám ráda, když na mě prodávající zírá (obzvláště pak, když je to nějaký podivín), takže se většinou dívám jen tak mlčky. Ach, chtěla bych umět být ukecaná a před cizími. Co když to zkusím a naučím se to? Vždyť člověk se učí celý život. A navíc může dělat přesně to, co dělat chce. Takže to asi zkusím.

Zvykla jsem si věci příliš okecávat, než se dostanu k jejich jádru. Jádrem téhle je proutěný sloník, kterého jsem si odtamtud jako jediného odnesla. A tak nám v naší balkonové zahrádce přibyl tenhle milý slon s tymiánem na zádech.



Dnešní den je ale i přesto speciální. 16. května před sedmi lety přišla na svět jedna trojbarevná číča, která díky mé sestře nevyfasovala jméno paní Norrisová, a tak jsem ze zálohy vytáhla ještě krutou Bellatrix. Říká se, že jméno má do jisté míry vliv na svého nositele a tomuto rčení sama věřím. Přesto je tahle trochu zákeřná a občas nevrlá kočka tou nejlepší kočičí kamarádkou, jakou jsem si kdy mohla přát. Je to kočka mluvící, jeden čas i psala blog, působila na Facebooku a Asku, má spoustu fotek na instagramu pod #BellatrixTheTricolorCat a teď občas napíše nějaký ten článek z Kočičích deníčků. Říkávala mé mámě Stará paní (a teď mě tak napadá, že jsem měla na začátku tohoto odstavce napsat upozornění, že ho pochopí nejspíš jen zasvěcení a že ostatní si budou myslet, že jsem se dočista zbláznila) a za tu dobu se stala ona sama takovou starou paní. Osm let je hrozně dlouhá doba, až se mi nechce věřit tomu, že je tu se mnou už tak dlouho. Všechno nejlepší, Bellunko moje milovaná! Od tety dostala ušitou myšičku naplněnou šantou z naší balkonové zahrádky. Bellička si s myškama moc nehraje, a tak radost udělala spíš Poltříkovi. A taky mně, je boží. Já jsem Belličce nadělila balení konzerviček Cosmy a nějak ten pamlsek. Teď nás ještě čeká nějaké to lejzrování a běhání tunelem a taky společné čtení, ejkejej Belličky oblíbené činnosti.

No a ten druhý huňáč své sladké tři roky oslaví za deset dní. Jeho přesné datum narození nevím, ale koťátka jsme našly s mamkou 26. května a vlastně bych se ani nedivila, kdyby byla opravdu čerstvě narozená. A taky to podle mě takhle zařídil Vesmír. Bellička má před šestkou jedničku, jako provorozenná, zatímco Poltřík dvojku. Podle mě je to magické!


 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 16. května 2018 v 19:32 | Reagovat

Tak že Sakuřyčka přeje všechno nejlepší a ať šantová myš dlouho slouží! :D

2 Sova přepálená | Web | 18. května 2018 v 14:59 | Reagovat

Jé, to je ta svíčka, co jsme spolu vybíraly v tom nádražním Tigeru! :D Tak všechno nejlepší, Belličko! :)

Deštivé počasí jsem s radostí uvítala, už to bylo hodně potřeba, i když mi ty těžké šedé mraky taky působily divné nálady a ospalost. Přesto si docela přeju, aby se zase vrátilo to letní počasí, protože jsem si na něj zvykla velice snadno, přesně, jak píšeš, a teď mi ta prázdninová vůně a to všechno poněkud schází. Ale ono prostě nějak bude, a pak se podle toho zařídíme. :D

Kingovy povídky mám ráda. Přečetla jsem toho od něj sice jen málo, ale ty povídky mi prostě seděly, snadno se četly, byly tak akorát napínavé nebo znepokojivé a nebylo v nich tolik prostoru na nějaké úchylárny, které nerada čtu. :D To v těch románech jo, a třeba Osvícení jsem kvůli tomu ani nedočetla (ale to je celé takové zdlouhavé a divné). Naproti tomu To jsem dlouho nechtěla číst právě kvůli těm rozměrům, i když mi to Hana pořád doporučovala, a pak jsem to přečetla za měsíc a půl (to tedy bylo asi hlavně díky zimě) a vůbec mi to nepřipadalo tak dlouhé, jak se mi to dobře četlo. Ani mi ta knížka samotná už nepřipadá tak obrovská, jako když jsem si jí kupovala. :D Ale ta Zviřátka by tě určitě bavila. Mě bavila taky, jenže mi bylo čtrnáct, když jsem to četla, a bála jsem se mnohem víc než teď, takže jsem to ke konci odložila právě kvůli strachu. :D Možná se k tomu zase vrátím.

PS: Ten proutěný sloníček je hrozně kute!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama