Slavíme sedm let a jiné příhody

16. května 2018 v 17:07 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Na burzu přicházím vždycky s takovým velkým očekáváním. Nejspíš až moc velkým, protože si odtamtud nikdy neodnáším zpravidla víc, jak dvě věci. Ani tentokrát tomu nebylo jinak, a to jsem si fakt fandila, že si odnesu nějakou zajímavý starožitný kousek. Ne, že by nebylo z čeho vybírat, ono tam toho bylo docela dost, ale nejspíš nejsem ten burzovací typ. Ten, co si bez ostychu všechno důkladně prohrabe, není mu blbé se neustále ptát dokola na ceny a natož pak třeba i smlouvat. A přitom bych takovým typem byla docela ráda. Jenže z nějakého důvodu nemám ráda, když na mě prodávající zírá (obzvláště pak, když je to nějaký podivín), takže se většinou dívám jen tak mlčky. Ach, chtěla bych umět být ukecaná a před cizími. Co když to zkusím a naučím se to? Vždyť člověk se učí celý život. A navíc může dělat přesně to, co dělat chce. Takže to asi zkusím.
Zvykla jsem si věci příliš okecávat, než se dostanu k jejich jádru. Jádrem téhle je proutěný sloník, kterého jsem si odtamtud jako jediného odnesla. A tak nám v naší balkonové zahrádce přibyl tenhle milý slon s tymiánem na zádech.




Sloník nesoucí tymián ale není jedinou novinkou; kromě něho jsem do velkého truhlíku zasadila zrní, aby z té mé zahrádky měly kočky něco víc, než jen vůni šanty, a mohly si taky něco v klídku okousat a zblajznout. Většinou jim dávám trávu na jaře před Velikonocemi (takový každoroční jarní detox, hehe), letos se to ale nějak nestihlo a tak si to vynahradíme teď. Tedy pokud tráva vyraší. Ale snad jo, to bych byla fakt bídnej zahradník, kdyby mi nevyklíčilo ani zrní.
No a dalším obyvatelem je jakýsi přísavník tříprstý, jehož název jsem si napoprvé nezapamatovala a když jsem se na něj ptala sestry a ona mi ho napsala, poznamenala "jako mimozemšťan", což je naprosto trefné a pochopitelně ho mám ještě radši. Oblíbila jsem si ho ale hned, co mi mamka oznámila, že koupila něco pnoucího podobného břečťanu. Břečťan mám totiž nesmírně ráda. A hřbitov bez břečťanu není hřbitov, takže můj balkón bez něj taky není balkón. A ano, vím, jak smysl postrádající je tato věta. Břečťan byl prvním obyvatelem mého balkónu, mám ho tam od loňska a letos se nádherně rozrůstá. Když jsem si šla googlit, co je vlastně zač tento druhý pnoucí nováček, zjistila jsem, že je velmi podobný něčemu, co si každý rok před Halloweenem nosím domu od hřbitova jako dekoraci. Takové nádherné červené listy. Když jsem zjistila, že i tohle bude mít listy do červena, takže si umíte představit mou radost. Jednou si musím všechny ty břečťany důkladně prostudovat. Teď se v nich ještě nevyznám, ale jednou přijde ten osudný den a já budu břečťanový expert. Dobře, to asi ne, ale chtěla bych o těch fešácích vědět něco víc, protože přece jen máme něco společného; všichni máme rádi hřbitovy.


Když jsem v neděli usínala u filmu, který běžel sotva dvacet minut, bylo mi jasné, že ho nedám ani do půlky. Že ale usnu v půl deváté, to jsem tak úplně naplánované neměla. Ale tak stalo se. Alespoň se pořádně prospím, pomyslela jsem si. Jo, leda prd. Když jsem ráno v pět hodin vylítla z postele s tím, že jsem žádný budík o půle neslyšela, ještě venku jsem měla oči slepené a vůbec nešly otevřít dokořán. A to zrovna bylo tak krásné nebe! Kvůli tomu jsem se přemohla. Těsně nad lesem mělo růžovo modrou barvu, takovou tu zimní. Výš a výš se ale zbarvovalo do toho blankytně modrého, letního. A vzduch zase tak krásně voněl. Těšila jsem se na kolo, že se cestou do práce proberu, ale oči jsem měla takové neotevřené ještě v práci. Což je děsivé a zní to nebezpečně, protože jsem vlastně jela na kole s přivřenými oči! Miluju, když přeháním. Ale fakt jsem měla pocit, že mi nejdou otevřít úplně tak, jak bych potřebovala.

Volné chvíle teď trávím s Kingem a s jeho povídkami, které jsem si kdysi vypůjčila od sestry s tím, že jsou nejlepší na léto. Bylo to před jarem a tak jsem čekala, čekala až se dočkat nemohla, takže jsem začala už teď, což vlastně vůbec nevadí, protože jak už jsem psala dříve, letošní jaro je létu dost podobné. Jednou se třeba dostanu i k něčemu delšímu. Na To to sice nevidím, ale takový Řbitov Zviřátek bych dát mohla. Třeba se k těm dalším knihám přes krátké povídky vážně dostanu. Třeba v důchodu.

Když jsme ale u toho jara, které nám léto kradlo, tváří se to, že nám ho vydalo nazpět. Teploty trochu klesly a sluníčko se střídá s deštěm. Sice nemůžu frčet na kole, jako minulý týden (ach, jak rychle si člověk zvyká na hezké věci), ale déšť je potřeba a jsem za něj ráda. Protože... JAHŮDKY A BORŮVKY A VŮBEC VŠECHNA ÚRODA! Dnes je ale slunce schované skoro celý den a už to je na mě příliš a jdou na mě takový zvláštní pocity. Ta zamračená obloha nad hlavou působí hrozně těžce.


Dnešní den je ale i přesto speciální. 16. května před sedmi lety přišla na svět jedna trojbarevná číča, která díky mé sestře nevyfasovala jméno paní Norrisová, a tak jsem ze zálohy vytáhla ještě krutou Bellatrix. Říká se, že jméno má do jisté míry vliv na svého nositele a tomuto rčení sama věřím. Přesto je tahle trochu zákeřná a občas nevrlá kočka tou nejlepší kočičí kamarádkou, jakou jsem si kdy mohla přát. Je to kočka mluvící, jeden čas i psala blog, působila na Facebooku a Asku, má spoustu fotek na instagramu pod #BellatrixTheTricolorCat a teď občas napíše nějaký ten článek z Kočičích deníčků. Říkávala mé mámě Stará paní (a teď mě tak napadá, že jsem měla na začátku tohoto odstavce napsat upozornění, že ho pochopí nejspíš jen zasvěcení a že ostatní si budou myslet, že jsem se dočista zbláznila) a za tu dobu se stala ona sama takovou starou paní. Osm let je hrozně dlouhá doba, až se mi nechce věřit tomu, že je tu se mnou už tak dlouho. Všechno nejlepší, Bellunko moje milovaná! Od tety dostala ušitou myšičku naplněnou šantou z naší balkonové zahrádky. Bellička si s myškama moc nehraje, a tak radost udělala spíš Poltříkovi. A taky mně, je boží. Já jsem Belličce nadělila balení konzerviček Cosmy a nějak ten pamlsek. Teď nás ještě čeká nějaké to lejzrování a běhání tunelem a taky společné čtení, ejkejej Belličky oblíbené činnosti.

No a ten druhý huňáč své sladké tři roky oslaví za deset dní. Jeho přesné datum narození nevím, ale koťátka jsme našly s mamkou 26. května a vlastně bych se ani nedivila, kdyby byla opravdu čerstvě narozená. A taky to podle mě takhle zařídil Vesmír. Bellička má před šestkou jedničku, jako provorozenná, zatímco Poltřík dvojku. Podle mě je to magické!


 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 16. května 2018 v 19:32 | Reagovat

Tak že Sakuřyčka přeje všechno nejlepší a ať šantová myš dlouho slouží! :D

2 Sova přepálená | Web | 18. května 2018 v 14:59 | Reagovat

Jé, to je ta svíčka, co jsme spolu vybíraly v tom nádražním Tigeru! :D Tak všechno nejlepší, Belličko! :)

Deštivé počasí jsem s radostí uvítala, už to bylo hodně potřeba, i když mi ty těžké šedé mraky taky působily divné nálady a ospalost. Přesto si docela přeju, aby se zase vrátilo to letní počasí, protože jsem si na něj zvykla velice snadno, přesně, jak píšeš, a teď mi ta prázdninová vůně a to všechno poněkud schází. Ale ono prostě nějak bude, a pak se podle toho zařídíme. :D

Kingovy povídky mám ráda. Přečetla jsem toho od něj sice jen málo, ale ty povídky mi prostě seděly, snadno se četly, byly tak akorát napínavé nebo znepokojivé a nebylo v nich tolik prostoru na nějaké úchylárny, které nerada čtu. :D To v těch románech jo, a třeba Osvícení jsem kvůli tomu ani nedočetla (ale to je celé takové zdlouhavé a divné). Naproti tomu To jsem dlouho nechtěla číst právě kvůli těm rozměrům, i když mi to Hana pořád doporučovala, a pak jsem to přečetla za měsíc a půl (to tedy bylo asi hlavně díky zimě) a vůbec mi to nepřipadalo tak dlouhé, jak se mi to dobře četlo. Ani mi ta knížka samotná už nepřipadá tak obrovská, jako když jsem si jí kupovala. :D Ale ta Zviřátka by tě určitě bavila. Mě bavila taky, jenže mi bylo čtrnáct, když jsem to četla, a bála jsem se mnohem víc než teď, takže jsem to ke konci odložila právě kvůli strachu. :D Možná se k tomu zase vrátím.

PS: Ten proutěný sloníček je hrozně kute!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama