Z balkónu

1. května 2018 v 7:35 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Jsem člověk, co nerad rozhazuje a naopak dost šetří. Někdy až příliš. Nešetřím ovšem na nic konkrétního, spíš jen nerada utrácím za něco, co vyloženě nepotřebuji, a tak si koupi důkladně rozmýšlím. Pak jsou tu ale dny, kdy si řeknu, že bych si taky někdy mohla udělat radost bez přílišného přemýšlení (zkráceně YOLO) a udělám nálet na nějaký obchod jako je třeba Pepco, objednám si několik věcí z internetových obchodů a taky si dokážu koupit předražený tempeh bez výčitek!
V pátek mi dorazila první z objednaných nášivek (ale o zrodu mé nové posedlosti někdy jindy, až jich bude doma víc), zásilka přírodní kosmetiky (některé výrobky se třeba i časem dočkají recenze) a odpoledne jsem vlítla do Pepca a koupila všechno, co šlo. Těšila jsem se tam celý týden a když jsem ve čtvrtek v letáku viděla všechny ty letní nádhery, neodolala jsem. Plameňáci jsou v kurzu sice už snad třetím rokem, ale letos byly ty věci takové decentní, jemné, neinfantilní a opravdu hezké.


V pátek jsem z práce šla pěšky, protože když z úst mé vedoucí zazněla věta: ,,jestli ti něco jede, tak klidně už můžeš jít domů", sbalila jsem se tak rychle, jak jen to šlo, protože jsem věděla, že pokud ihned nevypadnu, začne vymýšlet další krávoviny. Naposledy to byly potiskané tkaničky. TKANIČKY. Kdo by si, sakra, něco tiskal na tkaničky. A tak jsem se sbalila a šla, a protože vlak jel až za 30 minut, rozhodla jsem se vyrazit pěšky, protože za třicet minut času už bych byla na půli cesty a bylo hezky. Tahle cesta byla podstatně příjemnější, než ta poslední (a první letošní zároveň), kterou jsem popisovala v jednom z minulých článků. Vítr foukal míň a aut nejezdilo tolik. A taky mi chviličku předtím psala sestra o žluté obálce s tou nášivkou a k tomu jsem ještě věděla, že na mě u ní čeká můj nejoblíbenější rohlík na světě. Doma jsem se tedy vrhla jak na žlutou obálku, tak na balíček kosmetiky i na rohlík. Draga jsem vzala loukou do lesa a zpět a těšila se do Pepca. Protože když už, tak už. Odjela jsem odtamtud se třemi skleničkami, protože jsem se zkrátka nemohla rozhodnout, jestli kaktusy nebo plameňáci a malovaný plameňák byl vůbec mým favoritem už od chvíle, kdy jsem ho spatřila v letáku. Pikniková deka, byť maličká a ne uplně kvalitní, mě svým kaktusovým vzorem rozněžnila natolik, že jsem měla hned jasno, a jemná plameňáková na přikrytí se hodila k tomu povlaku, který už jsem měla v košíku, takže bylo jasno.

V tom balíčku s kosmetikou byla voňavka, kterou jsem si dala do internetového košíku téměř bez rozmýšlení, ačkoli poslední mé koupě voňavek naslepo nedopadly nejlépe. Tahle se tvářila hezky, tak jsem to dál neřešila a prostě to zkusila. Přírodní parfémy přece nemůžou smrdět těžce a hnusně! Tedy pokud v něm nejsou přidané feromony. Tohle se mi zrovna nepodařilo. Nejen, že to není tím pádem kvůli pižmu a dalším věcem vůbec veganské, jak jsem si prvně naivně myslela (to je tak, když čtu složení u všech věcí a u jedné se na to vyprdnu), ale také jsem si po jednom stříknutí přišla, že páchnu jako nějaká ruská děvka a tu vůni jsem cítila i další den po důkladné večerní sprše. No, stalo se. Když jsem přišla v sobotu večer na dýchánek k sestře a rozpípal se mi mobil, na kterém mi naskočily hned tři zprávy od mužského pohlaví z Facebooku, na kterém si normálně s lidmi příliš nepíšu, přišlo mi to v tu chvíli tak vtipné, že jsem musela poznamenat, že to bude nejspíš tím parfémem. Asi vábím už i na dálku.

A tyhle nepovedené koupě jsou možná tím důvodem, proč se vždycky vrátím k tomu šetření... ale vzhledem k tomu, že mám teď rozdělanou objednávku s esenciálními oleji a polodrahokami... Ale ta počká, teď jsem se rozmazlovala dost.


Drží se mě takový letní pocit, který vždycky pocítím chutí na jahody s jogurtem. V sobotu jsem si tedy šla udělat palačinky s jogurtem a jahodami, ale tyhle kupované jsou ještě takové předjahody, které vlastně vůbec nemají jahodovou chuť. Počkám si na ty ze zahrádky. Poslední dny se ke mně dostane vždycky takový vánek, který voní stejně, jako předletní dny před třemi (nebo čtyřmi?) lety. Ten čas letí tolik, že už to neumím ani spočítat. Cítím se vnitřně taková vyrovnaná a volná, jako tehdy na jaře, když u mě byla moje nejlepší kamarádka. Byly to takové mé poslední prázdniny. Některé dny jsou zase jako ty, když ke mně a Belličce přibyl Poltřík. A přitom moje klubíčka brzy oslaví další narozeniny.

A některé dny mi zkrátka připomínají léto neléto, kdy jsem se vracela z práce unavená a pouštěla si Zoufalky. Soundtrack z nich mám hrozně ráda. Zní trochu smutně, ale zároveň nadějně a z nějakého důvodu mě vlastně vůbec nerozesmutní, ale naopak uklidní.


K dýchánku se váže ještě srandovní chvilka s rapujícím Panem Komárem (aka Temný Komár) při poslechu Katky Hruškomoštové. Chci říct písničce Dark Horse od Katy Perry. Přiblížily jsme si tím trochu léto. Když jsme se pak šly ale večer kousek projít, bylo ještě chladno, takže jsem se honem rychle vrátila do jara. A taky jsme viděly mraky, co vypadaly jako šproty. Prej... Já v tom viděla škrábanec od Freddyho.

Zase skáču od jednoho k druhému. Jsem už ale prostě taková. Tak jdeme ještě zpátky do léta. To se odehrálo o víkendu. Sobota po palačinkovém ránu se nesla v duchu pracovním, kdy jsem kromě uklízení pomáhala ještě s vozením a skládáním dřeva, a tak mohla být neděle zaslouženě lenošivá. A narozdíl od soboty, kdy bylo ráno přece jen trochu chladno, byla neděle teplá od začátku, a tak jsem ji začala na balkóně, z čehož měly radost i šelmy. Neděle byla zase jedním z nejhezčích posledních dnů, a to díky maličkostem jako zmínění balkónová snídaně, společný rodinný oběd venku, hezké procházky dlouhé i krátké, ledová káva v nových skleničkách a realizace bylinkové balkonové zahrádky. A tak mám konečně po těch letech plánování v hlavě konečně opravdu útulný koutek na balkóně. Tak uvidíme, jak se bude rostlinkám dařit. Hladím je, zpívám jim, povídám si s nimi a přísahám, že je nezapomenu zalévat, jako se stalo před pár lety s fazolemi. Mám tam šalvěj (tu jsem chtěla hlavně pro své čaropraktiky, hihihi), meduňku, kari, rukolu, šantu, mátu, citronovou trávu a mou vysněnou mochyni (physalis), avšak její jedlou verzi. Moc se v tom nevyznám, ale původně jsem chtěla tu mochyni se zářivými oranžovými lampiónky, které se používají pro dekoraci. Tu mi zasadila babička ze semínek, ale zatím to s ní nevypadá nadějně, tak mi mamka dovezla tuto. A asi nemusím zmiňovat, že Šanta byla okamžitě plná Poltříkových chlupů...

Zachvátila mě ještě jedna taková vlna vzpomínek, konkrétně na léto v roce 2014. Na koncert Avenged Sevenfold (a Roba Zombieho) v červnu a na Blink v srpnu. Už to budou čtyři roky a já bych si ty vzpomínky chtěla obnovit tím, že bych se zase na nějaký koncert podívala, ale nejsem si úplně jistá, jestli se mi chce. I když se to třeba nezdá na první pohled, věci se od té doby změnily opravdu hodně. A mimo to se změnily i kapely, které jsem dříve poslouchala. Nedávno mi došlo, jak dlouho jsem A7x neslyšela. Zastesklo se mi, protože na střední škole bez nich nebyl den dnem. Ale takhle to měl nejspíš každý puberťák. Když jsem si je pustila nedávno po té dlouhé době, nedokázala jsem si je už vychutnat tolik. Ta hudba mi přišla taková negativní a nedokázala jsem ji poslouchat dlouho. Jsou ale chvíle, kdy to dokážu a nesmírně si to užívám. Jen jich není tolik, jako těch, kdy si pustím něco klidnějšího, jako třeba Johnnyho Cashe, nebo veselejšího, jako rock'n'roll. Nebo relaxační hudbu.
Jsem nějaká rozdvojená a nejspíš už taková budu navěky, ale často s tím bojuji a z nějakých důvodů vůči tomu cítím výčitky. Je to tak správně? Neměla bych s tím něco dělat? Někdy bych se do těch dob chtěla vrátit, jindy ani za mák. Ale připomenout si je nějakým dalším koncertem by jistě na škodu nebylo. Jen už není tolik příležitostí a kapel, na které bych ráda šla. Nové písné Avenged Sevenfold vůbec nepoznávám a myslím, že si je chci ve vzpomínkách stejně uchovat takové, jací byli tehdy.

Ach, to jsou zase problémy, že.

Květen ale vypadá docela akčně a začíná moc hezky. Volným dnem tedy pochopitelně každý rok, ale díky tomu, že je dnes úterý, jsem vyfasovala volno i v pondělí a měla tak prodloužený víkend. Je to příjemné, ale stejně mám takový ten pocit, že už prostě přesluhuji. Sobota a neděle je zkrátka sobota a neděle. Stejně tak to bude i příští týden, po víkendu stráveném v čarodějné společnosti, na kterou se už neuvěřitelně moc těším. Další víkend jsem byla přizvána na Svět Knihy, následující si trochu oddechnu doma a ten poslední si udělám další výlet do Prahy za starou partou přátel. Květen u mě tedy bude trochu dobrodružnější a rozcouranější, než mám ve zvyku, a i když se mi kolikrát hlavou prožene něco jako "Bude se mi chtít dvakrát v měsíci do Prahy?" (to víte, pro nás vesničany a skoro obyvatelé lesa je Praha prostě psychicky náročnější - docela dost nás vysosává), ale pak zaženu ten můj rádabychšlaalenechcesemi pocit a jsem za to vlastně moc ráda a těším se.



 


Komentáře

1 Sova přepálená | Web | 1. května 2018 v 19:29 | Reagovat

Zrovna dneska ráno jsem vstala s myšlenkou, že bych mohla nafotit tu svojí balkonovou zahrádku a napsat o ní článek. Pak jsem zjistila, že je na všem šílený nános pylu, a ani tu ty kytky ještě nemám všechny. Ani nevím, jestli se mi tam všechny vejdou, vzala jsem to nějak moc megalomansky. No, aspoň mám poučení na příští rok. :D Ty tvoje roztomilé květináčky s bylinkami jsou boží a skoro ti je teď závidím. :'D Ale když jsem si ty květiny zasela, musím se o ně teď hezky postarat.
Podobnou deku s kaktusy jsem tuhle okukovala v Kiku, ale nebyla tak pěkná jako tahle. Zdá se mi, že letos jsou vedle plameňáků letním trendem právě ty kaktusy, asi místo těch loňských ananasů. :D Tohle jsou ale zrovna trendy, které mi ještě nepřipadají otravné a líbí se mi.
Na květnové výlety se hrozně těším!!! Doufám jenom, že mě nepodrazí vlaky nebo podobné katastrofy a budeme si to moct v pohodě užít. :)

2 klavesnicetuka | E-mail | Web | 2. května 2018 v 17:39 | Reagovat

ty bláho to je pořádná porce palačinek:-D
no já už se těším na výplatu od manžela nebo na mou rodičovskou protože chci koupit piknikovou deku ať můžeme být s malým venku na zahradě dopoledne nebo odpoledne prostě delší dobu než když jdeme na procházku protože to ujdu tak hodinu max hodinu a půl:)

mně se moc líbí jak máte se sestrou k sobě blízko..to my tak pěkný vztah nemáme

jo a k těm tkaničkám - jako určitě se nějaký magor najde kdo si tam nechá něco vytisknout ale kdo to jako bude číst:-D to si jako čupnu a budu študovat něčí tkaničku?:-D to mě pobavilo

prosím tě hlavně piš tyhle články pořád jsou bezvadné:)

3 Atheira | Web | 2. května 2018 v 20:36 | Reagovat

Vyměním toasty za palačinky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama