Zavařeno, zamraženo

3. června 2018 v 11:51 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Mám pocit, že mě dostihla jakási blogovací krize. Nic vážného, spíš taková ta přechodná; to už za ta léta zkrátka poznáte. Ale teď tu je a s tím asi nehnu. Nevím, odkud se vyloupla. Možná z toho tepla? Na to se ale vymlouvat nechci. V pokoji mám vlastně celkem příjemný chládek a někdy mi ten přechod z rozpáleného slunce do mé studené kobky způsobí až nepříjemné škrábání v krku. Ale včera jsem se při jezení ranní horké kaše docela zapotila, to zase jo. Ale dneska mám kaši znovu, tak to ještě není tak hrozné. Bude hůř, co se tepla týče, muhehe.



Zklamala jsem. Zklamala jsem jako máma. Jako kočičí máma. Zazdila jsem narozeniny benjamínka. Vlastně ne tak úplně, já o nich věděla, celou tu dobu jsem si plánovala, jak mu dám balíček myšek a nafukovací číslo 3. Že to sice nestihnu v sobotu 26., protože jsem v Praze, ale hned v neděli ráno mu popřeju, jak to mám ve zvyku každý rok. No a, že je to kočka a že z toho nemá rozum, stejně mi na tom záleží!

No a tak se stalo, že jsem si takhle v pondělí po příjezdu domů z práce vzpomněla. Na to, že jsem na to úplně zapomněla. A to byl ten okamžik, kdy jsem byla vděčná za to, že z toho opravdu nemá rozum. A že bych asi nemohla mít opravdový dítě, protože u toho by mi to jen tak neprošlo. Ve třech letech teda asi jo, ale později už ne. No a tak jsme to oslavili trochu narychlo během pondělního odpoledne. Fotku do alba máme, radost byla taky a v celém tom spěchu jsem si vůbec nevšimla, že byl balónek otočený a trojka byla zrcadlově. Vlastně bych si toho nevšimla vůbec, kdyby se mě sestra nezeptala, proč ji mám obráceně. Měla jsem pocit, že jsem zblbnutá z práce, kde musím posílat veškeré motivy do řezacího plotru zrcadlově, a tak mě zrcadlový nápis nevyvede z míry a přijde mi vlastně napsaný správně. Jenomže pak mi došlo, že jsem tohle udělala před dvěma lety s Belliččinou svíčkou ve tvaru čtyřky... Takže se nemá smysl vykrucovat, prostě neumím číslice.

Často vzpomínám, jak byl ten můj Poltergeist maličkatej a střapatej a vykulenej a modrookej. A taky trochu prašivej. A občas mám pocit, že tenhle huňatej obřík vůbec není to maličký koťátko, které se najednou naprosto spontánně ocitlo v mém pokoji vedle Belličky, která ho nemohla vystát. I když tenhle bod je stále aktuální, jen už to není tak strašné. Poltříčku můj, tak opožděně krásné narozeniny!




Jak už jsem nakousla v první odstavci, zase se nám to venku trochu zbláznilo. Od rozpáleného lisu v práci tedy vycházím do rozpálených ulic bez vzduchu a domů přijíždím trochu vyřízená. Paradoxně je to lepší na kole, protože to mám alespoň na chviličku možnost nechat se lehce ofoukat. Když jedu z kopečka. Což je vlastně tak jednou za celou jízdu. Ale ono je stejně lepší vyšlápnout pár kopců než se pomalu roztékat na sedačce v autobuse. To vám pak přestává fungovat i mozek, jak je zavařený, a ani nadechnout se nemůžete. A slibují nám snad každý večer bouřky a zatím tu byla jen jednou! A já bych je vážně uvítala.

Pátek byl nakonec takovým velmi pohodovým dnem. Předchozí dny jsem u lisu málem duši vypustila, a tak si to volno přece jen zasloužila. Ale bylo trochu zvláštní, když jsem seděla na rozpáleném balkóně pod nebem téměř bez mráčku a četla si, že u Sovy prší. Přišlo mi to v tu chvíli takové neskutečné a neuvěřitelné, ale asi za hodinu se zatáhlo i u nás a pršelo do večera. A to se ten den pak tak úplně změnil a obrátil. Ne, že by nebyl příjemný, ale nakonec mě doprovázel nechce se mi pocit na každém mém kroku, zatímco předtím byl můj dominantní pocit naprostým opakem. Měla jsem chuď podniknout všechno a nejlépe hned a byla jsem zkrátka pro každou špatnost! To zas přeháním. Jako vždycky. To divné počasí, během kterého se mi rozhodně už ven nechtělo, mi ale přišlo vhod. Potřebovala jsem si už docela odpočinout a tak jsem si zapálila svíčku, poslouchala písničky a pár minut počítačovala jako za časů starých a nakonec si i zajógovala.

Měly jsme se sestrou naplánované nákupy. Těšila jsem se do DM. Dlouho jsem tam nebyla a potřebuji si nakoupit spoooustu věcí. Ještě jsem to na ní ráno, v to slunečné ráno, volala z balkónu. ,,Poprvý v životě se od své pracovní zkušenosti těším do DM!", tlemila jsem se a dodalala: ,,mám pocit, že tam nechám nekřesťanský prachy." Na místě jsme procházely kolem ostatních obchodů a drandily si to rovnou do DM. A najednou prázdno. Pod tou DéeMáckou značkou byl sice otevřený vchod, ale celá prodejna byla fuč. Teda to, co bývá vevnitř. Jako když vosa vykotlá díru do meruňky. Buď ho rekonstruovali, rušili nebo přesunovali; to mě upřímně nijak zvlášť nezajímalo, ale PROČ, proč mi tohle Vesmír proboha udělal?
No a jestli to bylo proto, abych si bez výčitek koupila v Kiku ty hezké šuplíčky, na které jsem tam házela vočka už pár měsíců zpátky a které tam teď měli v doprodeji zlevněné, a vzala si k nim i toho překrásného Buddhu na svíčku, tak mu to tedy asi odpouštím. Ale nic to nemění na mé zoufalé potřebě navštívit DM a koupit si vatové tampónky, alverďácký deodorant a pastu na zuby, mycí prostředek na nádobí a další věci, které jsem z toho šoku, že DM zmizelo, vlastně už zapomněla. Jo a taky svítící kouli v Pepcu jsem si pořídila!


Někde na instagramu jsem zahlédla lesní jahůdky. Zrovna jsme o nich tuhle mluvily, že by už měly být. A tak byl plán na sobotní ráno jasný. Máme místo, o kterém víme, že jich je tam mraky. Loni jsem si tam nasbírala slušnou zásobu do mrazáku a žádná z mých jogurtových skleniček nebyla tak výborná, jako ty s lesními jahůdkami. Ani borůvky je nepředběhly. Tedy leda by tam byly oba tyhle poklady zároveň; tahle varianta je hned těsně za těmi čistě jahodovými. Zkrátka jsme vyrazily. Rozpáleným polem s miskami v ruce. Lidi, řeknu vám, že se dokážu spotit jako prase když posiluju, dřepuju, jedu na kole jako o závod, když v práci zažehluji u toho stošedesátistupňového démona, ale snad nikdy v životě jsem se nespotila tolik, jako na těch jahodách. Ten palouček je na prudkém slunci a letos nás překvapila tráva vysoká skoro jako já sama. Ta tam loni totiž nebyla. A tak sbírání nebylo zrovna záležitostí příjemnou, ale při vzpomínce na ty jogurtové skleničky jsem prostě musela zatnout zuby. Trochu jsem se připekla a měla pocit, že být tam byť jen o minutu déle, tak si s sebou odnesu snad i úpal, ale naštěstí se tak nestalo a já jsem si odnášela jen slušně naplněnou misku jahůdek. Hrst už je v jedné té skleničce, kterou si dneska zbaštím, a zbytek v mrazáku, kdyby vás to zajímalo. A zavařené nejsou žádné - zavařená jsem byla já. A dneska jsem si dala krátké opakování i s prvními borůvkami, na které je třeba si ale ještě tak týden počkat. Dnes je ale pod mrakem, tak příjemně, a to od samého rána. Očekávám večerní bouřku. Dneska by byla moc fajn.

Nakonec to s tou krizí asi nebude zase tak zlé. Rozepsala jsem se rozhodně víc, než jsem tušila a než jsem chtěla. Předchozí dny se mi do toho ale vážně nechtělo a rozepsaný článek jsem otevřela a následně zavřela snad tisíckrát. A kdy se ozvu příště, to vlastně vůbec, ale vůbec netuším. Měla jsem i trochu pocit, že není o čem psát, kromě narozenin mého kočičího syna. Když nad tím ale tak přemýšlím, událo se dost maličkostí, který z posledního květnového týdne udělaly týden moc příjemný. Kamínky, lesní plody, kupa sluníčka a hlavně spoustu milých plánů na léto, na které se těším. Ono to asi stačí. Mně tedy rozhodně. Akorát v hudbě jsem trochu zbloudilou duší. Co si v těhlech příjemných dnech mám, sakra, pustit?



 


Komentáře

1 N&Š | Web | 3. června 2018 v 13:54 | Reagovat

Číča vypadá spokojeně. Pozdravuj ji a že přeji vše nejlepší! :D

2 padesatka | E-mail | Web | 3. června 2018 v 17:09 | Reagovat

Zase na mě dýchla ta krásná pohoda...:)
Oslavenec vypadá nadmíru spokojeně.

3 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 3. června 2018 v 22:00 | Reagovat

Poltřík nevypadá, že by se ho to nějak extra dotklo, tak myslím, že nakonec cajk. :D

Buddhovské zátiší působí tak nějak strašně klidně a pohodově, a věřím, že ti kobku celkem dost projasnilo. :) A kamínky, na ty se nemůžu vynadívat! Obzvlášť ten kamínkovo-drátěný stromeček (je to stromeček, že jo?) je hrozně boží. :3

4 Lux | Web | 3. června 2018 v 23:32 | Reagovat

Čičina to zvládla bravurně, zpoždění jí asi nevadilo :) Mě zachraňují letní pohodovky na kytáru :)

5 Kvurča | 4. června 2018 v 11:04 | Reagovat

Jak ten Polter čumí na té první fotce :D :D :D Jak když ti tím chce naznačit, že tohle si nevyžehlíš nijak, že sis to pěkně podělala.

6 Atheira | Web | 4. června 2018 v 13:54 | Reagovat

[5]: Mně to spíš přijde jak výraz: "Je to tady, gyhdbsjkůrwenfdksl sdjklasdjk" :DDD

7 klavesnicetuka | E-mail | Web | 4. června 2018 v 21:16 | Reagovat

tak to se mi stává často že na něco myslím tak že nakonec na to zapomenu, šuplíky jsou krásné

nesnáším když mi někde zruší obchod!:)

8 Sova přepálená | Web | 6. června 2018 v 10:53 | Reagovat

Prašivýho Poltřinu si pamatuju. Když jsem u vás byla poprvé, měla jsi ho asi jen dva dny, a byl natřený kokosovým olejem, takže vypadal ještě prašivější. :D Ale vyrostl do krásy!
Ten páteční déšť se asi přesunul od nás k vám nahoru, protože tady odpoledne bylo naopak už pěkně a letně.
Na ty šuplíčky jsem v Kiku taky koukala, jenže se mi zdály drahý i po slevě, takže jsem si místo nich vzala takovou krabičku se stejným vzorem. :D A Buddhu mám taky, toho jsem si kupovala už někdy brzy na jaře. Říkám mu Relaxační týpek. :D
Pár modrých borůvek jsem ž zahlídla i u nás, ale spíš jsou ještě úplně zelené. Je to u nás pár týdnů pozadu za vámi, tak si ještě budu muset chvíli počkat.
Blogovou krizi jsem teď měla ukrutnou, ale už mě to pomalu přechází. Zato hudební krizi mám už zase taky. Zatím poslouchám písničky, které jsem poslouchala loni v létě, ale moc mi teď nesednou, i když se poslouchají příjemně. Chtělo by to něco nového, jenom nevím, jak to najít. :D

9 vex 3 | E-mail | Web | 22. června 2018 v 9:28 | Reagovat

COOL

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama