A na článek nezbyl čas

29. července 2018 v 16:13 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl
Po tom společném letním (a nefalšovaně prázdninovém) dobrodružství s mými lidmi se mi pochopitelně nechtělo vracet do života pracovního, ale to, že jsem tam šla už ve čtvrtek, jsem vnímala pozitivně; jít tam v pondělí a mít před sebou všech pět dní by mě totiž, vzhledem k mému rozpoložení, úplně vysosalo. Nebyla jsem připravená opustit ty rychloprázdniny a skočit zpátky do dospěláckých kolejí. Naštěstí to trvalo jen dva dny a už v pátek odpoledne jsem se mohla zase na chvíli vrátit do té bezstarostné a letně voňavé nálady.



Ale vraťme se ještě do středy, aklimatizačního dne, kdy jsem se po tom prodlouženém víkendu zase probudila sama. Vyrazily jsme si se sestrou do města; do našeho Cross Caféčka, kde se vážně cítím jako doma a kam se už moc těším na podzim, a taky do zdravé výživy na nejlepší žitné rohlíky široko daleko. A neplánovaně se do toho malého měststkého výletu vměstnalo i nakupování oblečení, které obecně moc nemusím, ale takhle jednou za čas je to naopak hrozně prima. Obzvlášť, když jsme ulovily tak příjemné retro kraťasy ve slevě! V Cross caféčku mě příjemně překvapila káva s tonicem, která mě moc nelákala, ale představa čehokoli jiného a teplého mě vařila zaživa. Takhle to bylo příjemně osvěžující posezení.

Do svých soukromých neprázdnin jsem se vrátila jen co jsem v pátek vystoupila z vlaku. Byla jsem celá rozpálená a spocená, překvapivě víc z práce, než z té cesty na vlak, ale představa ledové sprchy (ať žije nová koupelna; dny její renovace mě budou strašit ve snech už do konce života!) a ledového esspresa mě uklidňovala. Tyhle dny měly všechno, co mají prázdniny mít. S kamarádkami jsem se už vyřádila a teď přišla řada na takové ty drobnosti, které člověk dělá rád sám. Ten den bylo navíc velmi očekávané zatmění měsíce, které celý páteční večer obohatilo o takové to tajuplné a příjemné napětí. Pouliční lampy byly výjimečně zhasnuté a celá noc působila najednou úplně jinak. Na naší zahradě to vypadalo jinak, před naší brankou na cestě to vypadalo jinak, ulice celé Vesnice působily úplně jinak. Všechno to dostalo takový nový a neokoukaný rozměr. Ve vzduchu to bylo cítit dobrodružně a mně se to hrozně moc líbilo. Ještě předtím, než se setmělo, jsem se usídlila na balkóně s čajem, dekou a soukromým letním kinem v podobě notebooku s první epizodou Castle Rock. Než epizoda skončila, už byla tma jako v pytli a tak jsme to šly omrknout ven. Měsíce jsme se ale nedočkaly. Mraky nám ho schovaly a já chodila pečlivě vyhlížet co půl hodinu, ale bohužel u nás nebylo přáno. Když jsem to šla zkusit naposled, dočkala jsem se jen pár hvězd a jedné hodně výrazné zářivé družice. Tu jsem pozorovala, dokud se neztratila z oblohy, a pak jsem šla spát do svých nových peřin k dokořán otevřenému oknu. Byla škoda, že bylo zrovna zamračeno, ale nebyla jsem zklamaná. Tu magičnost jsem cítila i tak a ten večer i noc byli něčím speciální. Aby toho nebylo málo a já měla ten den co možná nejletnější, před usnutím jsem ještě rozečetla novou knihu, kterou jsem si pořídila speciálně na léto. A přitom jsem na ni vlastně narazila úplnou náhodou v knihukupectví, kde jsem ji nechala, abych si ji ještě ten den mohla objednat přes internet. Logika, já vím. Nechtěla jsem v tu chvíli utrácet, ale když už mě zaujme nějaká kniha na první pohled tak, že se mi vážně vryje do mysli, tak to něco musí znamenat. Prostě mi to nedalo! Znělo to totiž jako přesně ta ufárna, kterou člověk (neboli alespoň člověk jako já) v létě potřebuje. A tak jsem se po dočtení oddechového Horrorstöre (díky kterému mám neuvěřitelnou chuť jet nakupovat do IKEA nebo Möbelixu - a mimochodem tu knihu doporučuji každému, kdo má rád nenáročné a lehce strašidelné příběhy), které taky bylo ideálním letním čtením, vrhla na ufouny. Ať žije léto.

A celou noc se mi stahovali simíci, na které mě naladila sestra!

Protože mě trápily migrény, které byly obzvlášť nepříjemné v práci u rozpálené žehličky, měla jsem hroznou radost, když jsem se v sobotu ráno probudila bez té specifické bolesti. Potřebovala jsem si hrozně moc přispat, ale s tímhle rozhodnutím skoro nikdy nesouhlasí Poltergeist, takže přestože jsem vstala v sedm hodin, tedy o dvě a půl hodiny později, než ve všední dny, právě těch dvě a půl hodin už jsem se budila a převalovala a nemohla už úplně zabrat. Nebyla jsem tedy vyspaná do růžova, ale konečně jsem nebyla rozlámaná a při vstanutí z postele mě nepíchlo až někde nad okem. A to bylo fajn. Stejně tak bylo fajn probudit se v té slabé a čerstvě povlečené přikrývce pod otevřeným oknem, ze kterého šel ještě příjemný vzduch, než se to venku změnilo v peklo na zemi. Nasnídala jsem se pod ořechem, kde jsem si nainstalovala i simíky a zjistila, že hrát s touchpadem asi nebude úplně ideální. Vyrazila jsem do krámu v nových retro kraťasech, přišla domů úplně vyřízená, protože už se to venku měnilo v to peklo. Když jsem dorazila domů z procházky, která byla v tom pařáku energeticky trochu náročnější, představa vaření nějakého oběda mě vyděsila natolik, že jsem poobědvala Bohemia paprikové čipsy s ledovou kávou od sestry a skoukly jsme společně horor, který měl naprosto perfektní atmosféru (přesně takovou, jakou jsem hledala a která mi k tomu letnímu dni neuvěřitelně sedla) a vážně velký potenciál, ale vyklubala se z něj opravdu nereálná konina, což mě zklamalo dvakrát tolik, protože se na to fakt hezky koukalo. Působilo to tak neokoukaně a tahle závěrečná přehnanost to celé pokazila; alespoň z našich pohledů. Hodnocení to nemá zlé a tak kdyby to chtěl někdo zkusit, jmenuje se to Scare Campaign (a válelo se mi to v počítači asi rok a já na to úplně zapomněla).
Ale i ne zrovna perfektní horor podtrhne tu letní náladu; zvlášť, když je venku takový hic a člověk ani nemusí litovat toho, že tam tu hodinku a půl není. A tenhle film měl navíc i přes ty mouchy vážně příjemnou atmosféru, díky které jeho sledování nepovažuji za ztrátu času. Po dokoukání jsme ale ven vyrazily. Vykoupat rozpálenou polní cestou Laru, které jsem záviděla, že si má kde zaplavat.

A konal se i malý výjezd pro počítačovou myš, protože když máte chuť si ty simíky zahrát a zrovna na to máte i čas, byla by škoda to nevyužít. Když jsem zavrhla plán jen v tom třicetistupňovém vedru na kole do sousedního města, napadlo nás, že by nějaké počítačové myši mohli mít i ve Vietnamské večerce. Tam mají totiž většinou úplně všechno (včetně erotických pomůcek... Nemůžu si pomoct, ale zajímalo by mě, zda si někdo skutečně koupí erotickou hračku ve večece. To snad ani nejde, ježiši!) a tak jsme tam jely na jistotu. A skutečně, myši tam měli. Sice dvě poslední, ale to se počítá. Jedna byla bezdrátová, ale nevypadala zrovna funkčně a podle slov pana prodavače, kterým jsem sice tak docela nerozuměla, ani funkční nebyla. Jestli jsem to pochopila dobře, chtěl mi ji prodat se slevou, protože je rozbitá - ale k čemu by mi, do prdele, byla rozbitá myš? Tyhle jejich myšlenkové pochody občas nechápu; jednou se mojí mamce na vietnamské tržnici líbily boty, ale zjistila, že od její velikosti tam je jen jedna a druhá se ztratila neznámo kam. Ten vietnamec jí tedy nabídl, že ji tu jednu zlevní. Wtf. Ale zpátky k myši - měli tam ještě jednu. Sice s kabelem, ale vypadala funkčně. A bohužel taky trochu nevkusně. Ale nedalo se nic dělat; chtěla jsem hrát simíky? Chtěla. Tak tady to mám. Modrofialově svítící myš zdobenou nechutnými modrými kamínky. Kdo tohle vymyslí... Ale funguje! A ty kamínky jsou nakonec docela příjemné. Jen ji musím schovávat do šuplíku hned, jak dohraju, protože vás to ťukne do očí jakmile vlezete do místnosti.

Zatímco sobota je u mě výhradně duchařská, neděle je ufounská. Pro náhodného čtenáře to nejspíš bude znít naprosto pitomě, ale člověk, který mě alespoň trochu zná, se nad tím jistě nepozastaví. (A pátky jsou vyvražďovací, kdyby něco). Chci tím jen říct, že v neděli jsem se zase probudila do té ufo letní nálady. Slunce vysvitlo až dopoledne, ráno to ještě vypadalo na docela zamračený den. O něco méně letní, než byl pátek a sobota. Ale nakonec tomu tak není. Je mi vedro na padnutí, snědla jsem jeden celý meloun vypěstovaný mou babičkou, na jehož chlazení se mi nechtělo čekat, a tak chutnal trochu jako nějaký melounový čaj, a teď mám náladu tak akorát poslouchat Johnnyho Cashe a roztéct se na podlaze. A číst tu ufouňárnu, jenže to vedro je tak vyčerpávající, že bych u toho asi usnula. Nebo hrát simíky. Ale i to mi přijde v tomhle počasí neuvěřitelně náročné. Dvě věci jsou ale jisté; tou první je to, že dneska už určitě nebudu nijak zvlášť produktivní. A ta druhá je skutečnost, že i přes tyhle extrémní podmínky mě to léto vážně baví.

 


Komentáře

1 stuprum | Web | 29. července 2018 v 18:14 | Reagovat

Běžně kupuju erotické pomůcky ve večerce. :)

2 klavesnicetuka | E-mail | Web | 29. července 2018 v 22:17 | Reagovat

to je přece jasné, že pátky jsou vyvražďovací:-)

3 Lux | Web | 29. července 2018 v 22:27 | Reagovat

Taky se mi nikdy nechce vrátit do práce po dobrodružství...
A s těmi Simíky jsi mě naťukla, stažené je mám, ale dloouho odpočívali.. že bych je vytáhla..

4 Keiji | Web | 30. července 2018 v 7:05 | Reagovat

Mně ta myš nepřijde tak strašná... alespoň takhle, jak svítí. :D
A cítím se teď po přečtení tak hezky letně-víkendově, takže díky tobě to pondělní ráno není až tak nepříjemné. :)

5 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 30. července 2018 v 16:22 | Reagovat

Ta myš je náhodou těžce epesní, alespoň takhle na fotce! :D

6 Lucille | Web | 31. července 2018 v 5:52 | Reagovat

[4]: Tak to jsem moc ráda! :-)
Jinak,

[4]: [5]: Jinak pravda je, že ta myš rozsvícená vážně nevypadá až tak hrozně, jako skutečně je.. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama