Sobota v Praze i v poli

18. července 2018 v 5:28 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl
Praha byla krásná, ale Natsucon mě zklamal. Jela jsem na tu akci s očekáváním té krásné nostagie, že si připomenu doby dávné, kdy bylo anime mým největším koníčkem. Že potkám pár známých tváří, které jsem od vidění znala. Bohužel se to nestalo. Nevím, zda to byl jen náš pocit, ale na té akci bylo tak hrozně málo lidí, že se zúčastnění jen tak líně a otráveně váleli po tlupách někde na trávníku a pár pařmenů sedělo u počítačů. Možná mi to tak přišlo jen kvůli tomu, že už do tohohle světa pár dobrých let nepatřím, ale nejsem si tím jistá. Počet cosplayerů byl bídný, nespatřila jsem snad nikoho, koho bych vídala před pár lety a vlastně mi ta akce neměla co nabídnout. Jedno plus ta malá účast měla: místnost s karaoke byla volná prakticky neustále. Stejně tak DDRko, ale to nám tak úplně nefungovalo, jak mělo. Na karaoke jsme se ale vyřádily pěkně. Jenže když si vzpomenu, jak se dřív na tyhle srandy čekaly fronty, je mi z toho trochu až smutno... Ale potkaly jsme dinosaura. A potkat dinosaura je vždycky skvělý.

Když jsme se po dýchánku, během kterého jsme se sestrou vymyslely suprově ďábelskej plán, který možná zůstane jen v našich představách, neboť se nám za něj nechce tak docela utrácet (ale i tak jsme pobavily samy sebe už jen tou představou, a to stačí), rozhodly jít ven do pole, potkali jsme chlápka čekajícího na vlak a po chvíli mě tak napadlo, co si o nás asi musí myslet. Jdeme v pyžamu se psy do pole, na louce před polem zblikneme našeho černýho kocoura a on zblikne nás, s mňoukáním se za námi žene, přidá se k nám a jde dál s námi. Na to já mu jen řeknu "no tak pojď taky". Chlápek zírá jako blázen (nebo jako na blázny) a pozoruje nás i v poli, jak jdeme. Já, sestra, dva psi a černej kocour. Najednou Laře dojde, že s námi jde kocour, což je prostě hrozně super událost, která se normálně neděje, a to znamená že její dávka radosti byla takhle nárazově až moc vysoká a tak ty emoce nezvládá a mění se v šíleného exota pobíhajícího kolem kocoura. Dloube do něj čumákem, skáče kolem a kňučí. Kocour leží a chudák neví, co se děje. Z dálky to muselo vypadat, že ho chce Lara rozcupovat na kousky a že jsme tam šly toho kocoura vlastně obětovat. Lara šílí dál, za chvíli jede vlak a tak se sestra zoufale snaží toho cvoka uklidnit, zatímco jí přetéká pohár nikoli radosti, jako Larunce, ale nervů, a tak na ni vykřikne "uklidni se už ty krávo". Já s klidem pozoruji vlak, zatímco náš pitomej pes si packou "nastavuje" kocoura, aby ho mohl obskočit. Myslím, že se buď pán perfektně pobavil a nebo se mu hlavou honila tři prostá písmenka: WTF.

Celá ta sobota byla plná smíchu. Až jsem si během ní několikrát uvědomila, že se směju o dost míň, než dřív. Že už k tomu asi zkrátka není tolik příležitostí, nebo tak něco. V pubertě jsou holt záchvaty smíchu naprostá normálka a jsou snad na denním pořádku. Takové ty, kdy se vážně popadáte za břicho, válíte po podlaze, nemůžete se nadechnout a tečou vám slzy.

Krátké články mi jdou teď asi lépe. Napíšu jen to, co mám zrovna v hlavě, a článek tak neleží dlouho v rozepsaných. Tak je dost možné, že se zvýší frekvence zveřejněných, ale hloubavý a dlouhý obsah vám slíbit nemůžu. Ale ono možná lépe; příliš mnoho mých myšlenek by pro vás mohlo být nebezpečných. Občas jsou totiž i pro mě samotnou!
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 18. července 2018 v 21:10 | Reagovat

Ty slzy smíchu za to rozhodně stály. A dinosaur samozřejmě taky!

2 Rock-Lee13 | E-mail | 19. července 2018 v 5:13 | Reagovat

Je škoda, že jsi nepotkala nikoho známého. Jinak také mám rád anime, zvláště Naruta.

3 Sakamakiya Wolf | Web | 21. července 2018 v 19:46 | Reagovat

Já si Natsucon tedy užila xD byl super

4 klavesnicetuka | E-mail | Web | 25. července 2018 v 14:14 | Reagovat

taky mi přijde že jsme se v pubertě fakt smáli častěji až jsme se za břicho popadali

5 Luz | 7. srpna 2018 v 9:55 | Reagovat

Mně se líbil Natsucon minulý rok, letos jsem na něm nebyla, byla jsem ale na Advíku a ten byl super! Dinosaurus tam byl taky. Jen co mě trochu mrzí, je, že se na můj vkus až nějak moc v cosplayích objevují postavy z her (a to třeba ani ne japonských) a z anime Naruto (zřejmě to je spolu s Pokémonem anime, co Češi znají nejvíc?? Škoda že jiné, podle mě lepší a zajímavější, tady tak známé nejsou.) A jinak moje nejoblíbenější část programu byla nakonec ta tradičnější - hry divadla kyogen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama