Výkřik

13. července 2018 v 19:58 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Mraky se stáhly, venku řádí déšť a v dálce je slyšet blížící se bouřka. V mé kobce je ještě větší tma, než kdy jindy. Světýlka nad postelí vytváří perfektní atmosféru, stejně tak hořící svíčka. Za normálních okolností bych tenhle okamžik využila ke sledování hororu. Obzvlášt dnes, vždyť je pátek třináctého! Jenže Lucille se někam poděla. Vlastně tu dnes vůbec nebyla. A tak jsem jí k téhle jedinečné příležitosti pustila alespoň Welcome to the Black Parade a vypadá to, že se ještě možná do konce dne probere. A nebo taky ne, uvidíme. Možná se jen šetří na zítřek; to vyrážíme do Prahy na Natsucon. Tam bude stoprocentně.

Já měla dnešní pátek milý. Ráno jsem si snědla pohankovou kaši u simíků, protože za oknem bylo zase to šedé tmavé nebe a sluníčko v nedohledu. Hru jsem vypnula asi po patnácti minutách, ale přesto mě to tu chvilku bavilo. A možná se k nim dnes ještě vrátím, když už jsme u toho.

skočilo mi do přehrávání The Kill od Thirty Seconds To Mars, to je taky tak božsky vzpomínkový!

Ještě včera v pracovním shonu jsem myslela, že dnes do práce půjdu, protože té práce bylo vážně neskutečné množství a mě zase občas přepadaly ty chmury, že se to zase dostává přes tu únosnou míru, ale pak jsem si řekla, že zachovám chladnou hlavu a že když už jsem začala v tom turbo tempu, tak si ten volný pátek zasloužím. Přesto jsem ale počítala s tím, že třeba bude pracovní a nijak zvlášť mi to nevadilo. Když jsem ale večer ulehla celá servaná do postele, byla jsem nesmírně ráda, že v ní budu moci zůstat jak dlouho jen budu chtít a že mě o půl páté nevzbudí budík.
A tak jsem si pospala o krásných dvě a půl hodin víc, v klidu se nasnídala, jak už jsem psala a vyrazila vstříc přírodě, ve které jsem dnes byla zase víc než doma. Nekonalo se žádné tradiční sledování jednoho z dílů Pátku třináctého, ani čtení strašidelných příběhů, ani vyhledávání mystérií a ani nic tomu podobného (dokonce ani lovení ufounů ne!). Překvapila jsem sama sebe. Jako to v posledních dnech dělám neustále.
Jo a mimochodem, už skoro vůbec neprší a bouřka nás asi zase jen obešla. Planej poplach.
 


Komentáře

1 Ronnie Hearth | Web | 13. července 2018 v 20:14 | Reagovat

Ten stín na stropě vypadá jako kousek pentagramu! Jinak chvíle před bouřkou miluju.Vždycky mě přepadne taková napjatá atmosféra a pocity.A svíčky tomu dodají tu pravou magickou chvíli :)

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 13. července 2018 v 21:30 | Reagovat

[1]: To je kousek pentagramu. :D

Ta světýlka vypadají strašně pěkně, skoro jako klubíčka! Taky tu celoročně trochu podobná mám, jen menší, barevná a z kovové síťoviny.

Přiznám se, že se ten pátek třináctého tentokrát snažím spíš nevnímat, protože co se pozitivního myšlení a vyplavování adrenalinu týče, mám pocit, že ho tak nějak prakticky permanentně mám už měsíc a půl. :'D Tak jen doufám, že teď už to snad zase aspoň chvíli bude lepší.

Zítra se na vás těším!

3 Ronnie Hearth | Web | 14. července 2018 v 10:58 | Reagovat

[2]: Aha,jej no ty moje záseky no :D

4 Lucille | Web | 18. července 2018 v 5:50 | Reagovat

[1]: Ano, to je skutečně pentagram... naše společné sestreské magické dílo. >:D

5 Keiji | Web | 26. července 2018 v 19:12 | Reagovat

The Kill už jsem tak dlouho neslyšela! Musím si ji jít hned poslechnout. Už jen ta představa mi zní tak vzpomínkově, vybavuje se mi pomalu i období, ale zaboha si nemůžu vzpomenout, jak ta píseň zní a proto hned teď musím na youtube.
(Ne, že by to byla informace, kvůli které ti tu musím zanechávat takový komentář, ale... no, už je napsaný. :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama