Můj život v taškách a výlety do Stars Hollow

19. září 2018 v 5:36 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl
Rána minulého týdne byla taková milá. A plná hvězd na temné ranní obloze; ten pohled jsem si obzvlášť užívala. Byly doby, kdy jsem hvězdné nebe znala jen z večerů a nocí. Většinou z těch prosezených u ohně s kamarády. Ale ranní hvězdy jsou jiné a doopravdy je znám až od dob, co jsem si zvykla vstávat příliš brzy. To už sice bude nějaký ten pátek; ale nepřestanou mě už fascinovat nikdy a pokaždé se na ně těším. Vlastně mě v posledních dnech tahají z postele práce ty hvězdy, na které se těším, protože jinak se mi z vyhřátých peřin vylézá těžko. A může za to Pan Podzim, protože ten způsobil, že už mám doma po ránu zimu. A ta kombinace zimy a teplých peřin je má oblíbená, takže jestli předchozí věty způsobily jako stěžování, rozhodně tak nebyly zamýšleny. Skutečně mám moc ráda to probuzení, kdy mě zebou nohy a já si můžu navléct teplé ponožky, svetr a župan a vylézt z postele. Jen si tu postel potřebuji užít trochu víc, než když vstávám třeba v létě. A na to není ve všední dny čas. Ale o víkendu je to jiné, to si můžu zapnout světýlka nad postelí a ještě se chvíli převalovat. Tedy jen do té chvíle, dokud nezačnou kočky příliš otravovat, protože si všimnou, že jsem vzhůru. A Human vzhůru = jídlo. Ale teď jsem se příliš zamotala do toho ranního vstávání a přitom jsem ještě chvilku chtěla zůstat u těch chladných ranních venčení. Tma už je kolem páté hodiny taková, jaká má na podzim být, a má přesně tu příjemně zebavou atmosféru, ze které je radost se vracet zpátky domů. Kéž by ale stejně zebavý byl i zbytek dne. Odpoledne totiž bývají ještě příliš letní a já už nemám na léto ani pomyšlení.


Poslední dny jsem ztracená někde mezi taškami plnými nádobí a potravin a dalších věcí do kuchyně. A když nejsem tam, tak se toulám ve Stars Hollow. Kam jinam uniknout letnímu odpolednímu počasí, než právě tam? Ale i v mé ložnici už je konečně podzimno. Ještě ne úplné, ale povlečení, které mi minulé pondělí dorazilo, se postarilo o velkou část té útulné atmosféry, ze které se do ulic Stars Hollow vydávám ještě radši. Co jsem dala pryč tu tmavou tapetu a závěsy a vše černé přetřela na béžovou, cítím se tam jako v ráji, a tak to povlečení bylo třešničkou na dortu. No a ještě by to chtělo moje milované červené listy, kterými si dekoruji pokoj každičký rok, ale na ty si ještě budu muset počkat.
Můj život v taškách je způsobený tím, že očekávám příchod nového kuchyňského koutku. Jenomže ho očekávám příliš brzy a ono to ještě chvilku potrvá. Všechno je ale připravené, staré skříňky jsou odnesené a tak teď mám všechno po taškách a krabicích a vlastně na jedné hromadě, ve které se pokaždé hrabu jako nějaký bezdomovec a nemůžu nic najít. Obyčejně by mi tohle určitě nevyhovovalo a asi bych ani neměla třeba z přípravy snídaně takovou radost, jako mívám obyčejně, ale tím, že je to z důvodu příchodu mé vlastní kuchyňky, která byla vždycky mým malým snem, mi to vlastně vůbec nevadí a vlastně mě to i baví a vždycky mi to připomene, jak se hrozně moc těším.

V pátek se k nám ale podzim dostavil. Byl deštivý od samého rána, ale moc milý. Rozhodla jsem se dát se do úklidu ještě jedné části pokoje, která zůstala stále taková tmavá a nehezká a "rozsvítila" jsem ji nakonec pěkně, ale co mi to dalo. Znáte to, když se pro něco rozhodnete, ve vašich představách to zabere tak půl hodinky a nakonec jste zavaleni různými věcmi už asi hodinu a půl a stálé ten úklid nemá konce? Tak přesně ten se z toho stal. Asi po dvou hodinách jsem z toho byla už docela zoufalá a chvilku se i proklínala, že jsem se do toho pustila, ale nakonec jsem byla samozřejmě moc ráda, protože je to tu zase o kousek světlejší a veselejší a čistější a vůbec hezčí. Poslouchala jsem u toho Tomáše Kluse, kterého jsem si teď nějak příliš oblíbila, a bylo mi hezky.


Měla jsem v plánu si jeden z víkendových dnů přispat a samozřejmě mi to zase tak nějak nevyšlo, protože představa útulného a chladného brzského rána byla silnější než spánek. A tak jsem celý víkend courala po venku už zase někdy v pět hodin, chodila si nakoupit ještě před snídaní a domů jsem se stihla vrátit ještě za tmy.

Ale i přes všechny ty nádechy podzimu letos nějak příliš přeskakuji a těším se spíš na zimu a těžko se tomu pocit brání. Pod těmi hvězdami vzpomínám na loňský advent, kdy jsem četla Sněží, sněží a těším se na to, až bude skutečně sněžit. Tyhle pocity mi pomohly v sobotu ráno odstartovat nakupovací sezónu dárků, kdy jsem se asi na hodinku zasekla u notebooku a trochu toho poobjednala. To ráno bylo vůbec nějaké celé vánoční a takové příjemné. A teď mám hned lepší pocit, když už je pár těch dárků na cestě, protože s nakupováním začínám nerada pozdě; dokážu se pak stresovat tím, že ještě stále nic nemám a ta myšlenka mě hrozně užírá. Sice začínám drobnostmi, ale lepší něco, než nic.

Odpoledne už jsem se ale zase vrátila do babího léta a vyrazili jsme na Burčákové slavnosti, na které jsme dorazily omylem příliš brzy a tak jsme měli slavnosti bez slavností, ale s burčákem, a to je důležité! Naše soukromé popíjení bylo tedy jen zahradní, ale koneckonců velmi příjemné. Burčák mě neopil, ale ospal a tak jsem potom byla trochu nepoužitelná a ve snaze to rozchodit jsme se vydali ještě na bedly, které jsme nenašli, ale za to už roste kotrč! A pak jsem sebou byla schopna jen fláknout na postel a trochu mě probral Bates Motel, který nabírá na napínavosti a tak mi zabránil usnout. A nakonec jsem to přece jen trochu rozchodila a ještě docela čilá dorazila na dýchánek, který se změnil ve společné sledování Gilmorek se sestrou, takže už nemohl být víc podzimní a bylo to takové miloučké, že jsme si to zopakovaly i v neděli.

A příští víkend už musím zase provětrat foťák, fotodokumentace stojí za starou Bellu... doslova! Protože jediné, co jsem v poslední době vyfotila, byli ti moji prďoši kočičí.

Takhle nějak vypadá pomoc z kočičí strany, když se uklízí, stěhuje a předělává...


 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 19. září 2018 v 13:34 | Reagovat

Já našla v lese celých pět klouzků! To byla smaženice, každý tak jednu lžíci. :D

Důležité je, že z toho máš radost a když ti číčouni ještě takhle vydatně pomáhají, kuchyňský koutek tu bude raz dva! ^^

P.S. I když jsem aktuálně polomrtvá nemocí, tak ten burčák bych si fakt dala!
S dárky jsem letos tak nějak neplánovaně začala už v červenci. Ale ono je to vlastně dobře, než pak plašit a honit se jak ten blb.

2 Sova přepálená | 19. září 2018 v 20:07 | Reagovat

Já hrozně obdivuju tu tvojí chuť do takových předělávek bydlení. Nemám je ráda, vždycky se k nim strašně dlouho odhodlávám a pak mě to sice baví, ale jen tak hodinu až dvě a už jsem z toho unavená a otrávená. A nechce se mi do toho ani přesto, že vím, že pak budu mít radost z výsledku. Vážně bych se do něčeho takového chtěla aspoň jednou pustit takhle nadšeně. :D
Taky jsi mě úplně navnadila na takové to útulné chladné ráno se světýlky a kafem a něčím pěkným ke čtení nebo ke koukání. Nejspíš si takové zařídím hned zítra. Moc podzimno sice není, ale rána už pěkně chladná jsou. :)
A ve Stars Hollow se teď můžem potkat! :D Měla jsem takovou chuť koukat na nějaký seriál, jenže jsem nevěděla na jaký, a když se na mě odevšad začaly valit Gilmorky, podlehla jsem. :D

3 klavesnicetuka | E-mail | Web | 21. září 2018 v 14:08 | Reagovat

no my jsme přestěhovaní 2 roky a pořád jsou některé věci v krabicích, tak občas něco hledám:)

Gilmorky u nás taky teď frčí

a nespletla ses nahoře?
"Vlastně mě v posledních dnech tahají z postele práce ty hvězdy"

to není že hledám chyby ale že mi to připomnělo úplně mě jak místo jiného slova řeknu zcela jiné slovo:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama