Bellatrix & Poltergeist

Dvouletej frajer

Dnes v 7:51 | Lucirä

Můj benjamínek včera oslavil své druhé narozeniny!

Už je to šest let..

16. května 2017 v 20:48 | Lucirä
.. co přišla na svět jedna tříbarevná čtyřnohá fešanda s věčně zamračeným, ale přesto rozkošným obličejem. A bez té už si já neumím představit život.


Kočičí život ~ září

15. září 2016 v 16:26 | Lucille Daryl

Mé kočky jsou pro mě vším, proto je na čase do jejich životů trochu zainvestovat. Aneb jak jsem se rozhodla krmit kvalitněji. Sice jsem to měla udělat dávno, ale - lepší pozdě, než-li nikdy. Dřív Bellička jedla samé nezdravé marketovky typu Whiskas, které maso neviděli ani z dálky. A to jak granule, tak kapsičky. Za odměnu měla Gourmet nebo Shebu, kterou zbožňovala. V té době jsem to považovala za to kvalitnější. Taky jedla dost pamlsků všeho druhu. A sem tam se jí koupila nějaká ta 100% masová paštika, kterou odmítla. Teď zpětně mě dost mrzí, že jsem ji byla schopná krmit tak příšerně a vybudovala u ni takové stravovací návyky, ale před pár lety mi bylo naprosto jedno, že krmím příšerně i sama sebe. No a jak jsem tak dospívala a dospívala, došlo mi, že párek se sušenkou o půlnoci nebude tou nejlepší volbou pro moje zdraví, a že ty chutně navoněné kapsičky plné cukrů a soli nezaručí dlouhověkost mé milované kočce, kterou chci mít po svém boku tak dlouho, jak to jen půjde. Jenomže puberťák na tohle prostě kašle, nebo alespoň dřív tomu tak ve většině případech bylo. Já byla hubená, mohla jsem jíst co jsem chtěla a netloustla jsem, tak proč bych to nejedla, že? A Belličce přece tak moc chutnalo a tlusťoučká byla roztomilá. No, teď už jsem dospělá a koukám na věci trochu úplně jinak. A to jak v mém případě, tak v případě mých koček, o kterých tu dnes budu psát.

První společné Vánoce Bellatrix a Poltergeista

5. února 2016 v 7:56 | Lucille Daryl
Já vím, že Vánoce jsou už dávno za námi, zapomenuté a opuštěné.. Ale krátce po nich jsem si sestříhala svůj kočičí videozáznam, takže mi dovolte se za nimi krátce ohlédnout. Letos to byly úplně první Vánoce Poltergeista, a zároveň tedy první Vánoce Belličky, které netrávila sama. Nafotila jsem pár snímků během dne a natočila rozbalování dárků, jelikož ta kočičí radost je vždycky tak kouzelná, že by byla škoda to nemít zdokumentované. Jsou to zkrátka moje děti, tak chci mít všechny jejich životní okamžiky řádně zaznamenané. No a bylo mi líto se o to video nepodělit.. Jistě se najdou tací, kteří maji kočičí videa rádi, tak pokud vás moje čičiny zajímají, máte možnost se na jejich oslavu Vánoc podívat. :)


No a taky teď nemůžu pokračovat v psaní panenkovských článků, jelikož a ačkoli jsem měla nafocené asi další tři z kolekce Gloom & Bloom, úvodní fotografie se mi někam poděly. I tak přemýšlím o zveřejnění bez nich s tím, že bych je doplnila později. Já totiž opravdu nevím, kdy se dokopu ke koupi nové baterie a už bych ráda měla alespoň ty, které jsem dostala k Vánocům, zaznamenané na blogu. Už s tím musím pohnout, ten Canonek mi neuvěřitelně chybí a mobil ho zkrátka nikdy nenahradí. Mám ve zvyku fotit všechno a všude, umíte si představit, jak trpím? :D

EDIT: ZTRACENÁ BATERIE NALEZENA, JDE SE SLAVIT!

Kočičí speciál

6. srpna 2015 v 17:19 | Lucille Daryl

Těch článků o kočičkách tu teď bude hodně, s tím počítejte. Mít dvě kočky vás zkrátka zabaví.

Poltergeist?

22. července 2015 v 10:25 | Lucille Daryl

Ať už si pod tímto slovem představíte zlého ničivého ducha, kvůli kterému se vám doma samovolně pohybují předměty, anebo podvědomé dílo nevyrovnaného člověka, ani o jednom z těchto dvou různých dohadech tento článek není. Je totiž o mém kocourkovi.

Kočičí narozeniny a výlet do nemocnice

18. května 2015 v 8:12 | Lucille Daryl
Naše milovaná Bellička oslavila v sobotu své 4. narozeniny. Sestra zrovna byla v Praze, kde byl Svět knihy, takže jí musela popřát až další den. Já jsem ji alespoň zapálila svíčku (kterou jsem nedávno našla ještě ze svých čtrnáctých narozenin :D) v paštičce a na památku ji vyfotila, jak sfoukává svíčky.

Bylo krásně, takže jsme se šli dopoledne projít a večer nám vyšlo grilování u nás na zahradě s kamarády, se kterými jsme se poté přemístili ještě do mého pokoje k PS3 (klasika), takže byla Bellička trochu vyplašená, ale nakonec jsme ji zvládli přesvědčit, že ji nikdo neublíží. Což znamenalo jediné - dostala k narozeninám dva nové kamarády!

Neděle už bohužel nebyla tak pohodová, jak většinou bývá. Plánovali jsme jet na trhy, ale místo toho jsem se svezla sanitkou do nemocnice. No, tak si alespoň můžu odškrtnout novou zkušenost. :D Naštěstí jsem se v nemocnici zdržela jen pár hodin. A už ty mi přišly naprosto nekonečné a šílené. To prostřední je prostě... brrr. Je dobré maximálně tak na vymýšlení mých hororových filmů. Zapomněla jsem se vám pochlubit, že jednou budu slavný hororový režisér. Už mám spoustu nápadů! Jen se obávám, že se proslavím ze stejného důvodu, jako Ed Wood... Ale teď zpátky. Tak nějak jsem doma dostala ukrutnou křeč do břicha, která byla tak obrovská, že jsem z ní omdlévala, klepala se a nebyla jsem schopná se postavit na nohy, natož dojít do auta. Tak jsem se svezla. Samozřejmě, že mě doktoři nezklamali a splnili očekávání - nezjistili naprosto nic. Za to jsem dostala dietu při akutním průjmu! Vás prostě chytí křeč do podbříšku, podle bolestí nejspíše gynekologického původu, chce se vám z té bolesti zvracet a jste úplně mimo, ale diagnostika zní průjem, přitom v tomhle ohledu jste v pořádku. Doktoři. Co k tomu dodat. Hlavně, že mám v papírech i to, že vlastním čičinku a dvě tetování.

Tak jsem si alespoň vyfotila památeční fotku s kapačkou. Moje kapačková premiéra. A doufám, že to bylo poprvé a zároveň naposled! Ležela jsem si tam několik hodin na lůžku, čekala na výsledky 150ti nejrůznějších testů, které mi dělali, a musela jsem si s doktorem povídat o grilování. A poté i se sestřičkou, protože ta také grilovala. Všichni by si povídali, když vy sotva chodíte. A pak vám volají až domů kvůli poplatku, abych ho náááhodou nezapomněla zaplatit přes internetové bankovnictví, i když mi to připomněli těsně před odchodem. Vskutku zajímavá neděle.

Každopádně, v sobotu jedeme do Zoo, takže se těším a konečně zas něco málo nafotím a pak samozřejmě hodím na blog. Tak snad výjde počasí!

To škrabadlo vlastně není zas tak špatný

29. ledna 2015 v 15:11 | Luci Lestrange

V pondělí Belličce dorazilo její nové škrabadlo a hned v úterý jsem psala článek o tom, jaká byla její první reakce. Uběhlo pár dní, co Bellatrix sdílí se škrabadlem pokoj. Hned v úterý odpoledne přišel první úspěch - po tom, co jsem Belličku vysadila na jednu odpočívací plochu v podobě tlapičky, se na ní chvilku držela a společně se mnou si hrála s myškou. Vypadala šťastně a spokojeně, takže jsem celé to seznamování s novým obydlím fotografovala. Byla to vážně roztomilá podívaná a já měla radost. O něco později přišla na to, že je odtamtud vlastně docela dobrý výhled na myšky, takže je krátkou dobu sledovala (jen ať sleduje, dokud může, protože už brzy budou pryč i s Hanou).

Jé, nové škrabadlo!

27. ledna 2015 v 11:10 | Luci Lestrange

Tak to si lehnu na tuhle starou tašku od notebooku.


Iron Cat

4. června 2014 v 22:11 | Luci Lestrange
Bellička je zkrátka hrozně univerzální osobnost.

 
 

Reklama


Rubriky