Deníček slečny Daryl

Dlouhé dny

16. července 2017 v 20:56 | Lucirä

Během minulého týdne ve mně nějak zanikla chuť blogovat. Samozřejmě tím nemyslím napořád, ale jen dočasně. Neměla jsem nejmenší chuť něco psát a s nápady to bylo ještě horší. Nicméně od posledního článku už uběhl skoro týden a já začínám mít pocit, že bych se měla ozvat.

Budu se zase opakovat, ale ten podzim venku, který vládl skoro celý týden, byl... boží. Ale nevhodný! Hrozně se na ten opravdový těším, ale teď je, kurník, léto, a já zase odlétla na nějakém imaginárním javorovém lístku žlutohnědé barvy do Halloween Townu. A to prostě nechci. Chci mít letní pocity, svěží vánek ve vlasech a zase se cákat v bazénu. A tak si tu náladu alespoň napůl udržuji díky mimozemským či nadpřirozeným dokumentům, které sice sleduji už několik let jako svou nedělní ranní tradici, ale teď s nimi vůbec nešetřím. Víkend ale nakonec trošku letní byl. A dnešek o něco víc, než včerejšek.

Uplavaná

10. července 2017 v 19:00 | Lucirä

Byl nedělní podvečer a já se snažila napsat článek, který jsem měla v plánu už pár dní zpátky. Jenže prostě to nešlo. Ani teď nemyslím, že to půjde, ale prostě musím. Tedy, skutečně nemusím, ale chci. A když chci, tak prostě musím... chápete. No, to by asi stačilo, než se do toho ještě víc zamotám.

Původně jsem skutečně myslela, že se mi podaří článek zveřejnit včera. Měla jsem ho rozepsaný a zmiňovala jsem v něm to, že mám za sebou pět božských dnů volna a že jsem naprosto psychicky odpočatá, ale také trošku navyklá na tu pohodu bez povinností. A tak mě trochu děsila představa pondělního rána, které jsem měla před sebou. Psala jsem o tom, že zkrátka asi jen potřebuji přežít ten chaotický pondělek a najet zpět do otravných dospěláckých kolejí, abych se z toho volna trošku vzpamatovala. Nakonec jsem ale článek nedopsala, zavřela internetový prohlížeč a šla spát. Očividně jsem potřebovala mít z krku to pondělí i na to, abych tenhle článek vůbec napsala. A pokud tohle čtete, tak se mi povedlo ho dopsat a zveřejnit!

Z dnů sychravých

4. července 2017 v 8:46 | Lucirä

V práci nám každičký celý den hučí rádio. Neustále se opakující výběr písní je sice k pláči, ovšem stále je to lepší, než poslouchat zprávy. Nehoda támhle, teroristický útok tam, přepadení tady. Lepší je to neposlouchat vůbec. A když už to hraje, tak alespoň vypnout a pokud možno nevnímat - v rámci možností to i jde. Ovšem když jsem včera zaslechla, že jakýsi Nečesaný spáchal vražedný útok v kadeřnictví, dobrovolně jsem nastražila uši a musela to slyšet ještě jednou, abych se přesvědčila, že to opravdu říkali, protože něco tak ironicky vtipného jsem dlouho neslyšela. Vážně to znělo jako hloupý vtip, ale k mému překvapení se o vtip skutečně nejednalo.

Prázdniny dospěláků

1. července 2017 v 22:27 | Lucirä
Další chaotický pracovní týden je fuč, a s ním i celý červen. Kam se poděl, to netuším, ale všechno to letí strašlivě rychle. Nedivila bych se, kdybych se zítra ráno probudila a bylo mi třicet.

Ale doufám, že se to nestane.

Na duhovém mraku

28. června 2017 v 12:23 | Lucirä

Ač se přidávám ke skupince těch dospěláků, kteří si nechtějí za žádných okolností přiznat, že už se jich letní prázdniny netýkají, vůni léta si i přesto dokáži náležitě užít. A když se na obloze objevují kouzelné duhové mraky, jde to ještě o chlup lépe.

Letní pocity přicházejí!

25. června 2017 v 10:54 | Lucirä
Co dělat, když v práci ze dne na den rozhodnou za vás, že následující den budete mít volno? A vy nemáte žádné plány a venku má být 34 stupňů? Ideální příležitost pro to, udělat si den jenom pro sebe a odpočinout si přesně tak, jak to máte nejradši. Což je v mém případě aktivně. A tak jsem si užila naprosto božský čtvrtek s dokonalou vůní léta. Krásně jsem si vstala v pět hodin, sedla si se snídaní na balkón, šla se projít do lesa se psem, uklidila si, navštívila mamku v krámě, šla se projít, zacvičila si, flákala se na zahradě na slunci s časopisem, vykoupala se v bazénu, vychutnala si teplý oběd (já vím, v takovým vedru to není zrovna ideální, nicméně užívala jsem si tu chvíli, že nemusím jíst studenou rýži v práci z kelímku!) a prostě si užívala to volno. Měla jsem pocit jako kdysi v létě, když jsem už byla pryč ze školy, ale zároveň jsem ještě neměla práci (zkrátka poslední prázdniny - takové to flákání, které se dá ještě omluvit, než se člověk stane dospělým). A bylo to hrozně fajn. Byl to jeden z nejhezčích dnů v poslední době, a přitom jsem ho strávila sama. Samozřejmě v tom má prsty i to počasí - bez toho vedra typického pro léto by to nebylo takové. Ten den měl stoprocentně letní atmosféru, takovou, kterou jsem dlouho nezažila, a která mi hrozně chyběla. Užívala jsem si každou volnou minutu.

Bazénovou koupací sezónu jsem ale zahájila už v úterý po návratu z práce, kdy jsem si řekla, že se prostě překousnu a už tam vlezu. Letos je mi pořád zima, nejsem vůbec otužilá a kdybych tam nevlezla, odkládala bych to snad celé léto. Voda byla ledová, ale po smočení jsem se cítila naprosto báječně. A stejně tak včera. To jsem tam hupsla ještě pozdě odpoledne před i po procházce, a bylo to naprosto osvěžující.

Ve čtvrtek navíc přišla neočekávaná bouřka, která se v noci proměnila v naprosté ledové šílenství, při kterém padaly poněkud větší kroupy, než je obvyklé, a rozplakaly i mého Poltříka, který se jinak bouřky vůbec nebojí. Bellička se v křečích krčila na schodech, tak jsem ji vzala do pokoje, dala do tunelu a z postele ji drbkala. Nepředstavitelně se klepala. A když jsem si naivně myslela, že s Poltříkem ty rány, hromy a blesky ani nehnou, najednou spustil tak hlasité a hluboké mňoukání, jaké jsem u kočky v životě neslyšela. Po rozsvícení lampičky jsem ho našla krčícího se pod škrabadlem, jak vylekaně kouká směrem k oknu a pláče. Kdybyste toho chuděrku slyšeli, asi by vám puklo srdce. Musím se ale přiznat, že ačkoli tu atmosféru bouřek naprosto zbožňuju, v tuhle chvíli jsem měla strach i já, protože to do střechy mlátilo tak příšerně, že jsem se bála, aby mi nespadla na hlavu - a že vzhledem k našemu "kvalitně" postavenému starému domu by se nebylo vůbec čemu divit...

Křečkuju!

19. června 2017 v 16:25 | Lucirä

Chladnější dny, které prokládají letošní jaro, jsou důvodem mého stálého podzimního moodu a celkově podzimně laděného rozpoložení, ve kterém se, chtě nechtě, nacházím. Což je trochu smutné vzhledem k tomu, že jaro je kalendářně téměř u konce... Nicméně o borůvky, jahody, třešně a další sladké klenoty přírody nás rozhodně neobralo!

Borůvkově

13. června 2017 v 13:00 | Lucirä

Kromě páteční Prahy s kamarádkou a sobotního dopoledního výletu s přítelem jsem si samozřejmě užila i zbytek víkendu. V sobotu jsem byla taková utahaná a odhodlána si trochu dáchnout, odpočívat a třeba si i pustit nějaký film, jenže od rána se venku udělalo až moc hezky na to, aby byl člověk zalezlý doma. A tak jsme se vydaly na procházku a na borůvky.

První borůvkování bylo tedy naplánované až na neděli, ale na hodinku a půl jsme byly mrknout už v sobotu. V lese bylo naprosto senzačně - příjemný chládek, čistý vzduch, ticho s uklidňujícími zvuky lesa a kouzelná atmosféra. A tak jsme sbíraly, drbaly a nesmírně si to užívaly. A to všechno s vidinou borůvkových knedlíků, které byly v plánu na večeři! Protože o víkendu se člověk rozmazlovat musí.

Zase si jednou postěžovat

8. června 2017 v 15:28 | Lucirä
Dneškem pro mě končí zkrácený pracovní týden. Na pátek jsem si naplánovala volno, abych se po dlouhé době konečně zase podívala do Prahy - a co víc, abych se sešla s kamarádkou, se kterou jsme se naposledy viděly o Halloweenu.

Zkrácený byl ale opravdu jen co do počtu dní, neboť si přijdu naprosto vyšťavená. Nejen, že se mě od víkendu urputně drží rýma, ke které se přidal i chrchlající kašel a mám pocit, že mám průdušky slepené pavučinami, ale také jsme v práci dělali na jedné velké zakázce, která nebyla zrovna snadná.
Už na začátku týdne jsem z toho všeho byla nervózní. Vůbec, ale vůbec se mi do toho nechtělo, a taky jsem se bála, jestli to vůbec všechno včas stihneme. Naštěstí je po všem (na jak dlouho, ovšem?) a já můžu zase na chviličku vydechnout. Mou špatnou náladu během týdne podpořila ještě ta alergie (o které vlastně stále nevím, zda je to alergie, ale nemám pocit, že bych byla nastydlá, takže nejspíš ano), která mě trochu vyčerpává a brání v tom, abych si naplno užila ty krásné teplé a slunečné dny. Nejen, že jsem neměla skoro na nic sílu, ale ani náladu. Byla jsem trochu nešťastná z toho, že v pátek mám jet do Prahy a dopadla jsem takhle. V noci jsem se potila, chrchlala, každé ráno vypadám, jako že mám mor, a tak jsem nějak přestala doufat v časné uzdravení a sklouzla z pozitivní vlny do nějaké negativní žumpy.

Zpět do Toulovcových Maštalí

4. června 2017 v 18:50 | Lucirä
Víkend přinesl očekávané i neočekávané zážitky.

V pátek po práci jsem vyrazila do města, kde jsem měla chviličku čas, než mě přítel nabral, takže jsem šla po dlouhé době utrácet - ale samozřejmě za věci potřebné. Při té příležitosti jsem se šla mrknout i do DM, protože jsem to měla při cestě a stejně jsem potřebovala doplnit zásobu rostlinných mlík..
Tak nějak mi došlo, že už je to rok. Dokonce na den přesně. Před rokem jsem v tu dobu přesně na tom místě končila svou první šichtu. A musím vám říct, že když jsem to tam viděla, byla jsem hrozně ráda, že jsem pryč. Ten spěch, ten stres, ta dusná atmosféra, kterou normální zákazník, který si nikdy nevyzkoušel stát za tou kasou, prostě nemá šanci vidět. Byla jsem ráda, že už jsem zase jenom zákazníkem. I když značně poznamenaným. :-D Naprosto nevědomky jsem si tam šla nakoupit přesně na ten výroční den D, což jsem neměla v plánu, ale takhle zpětně se nad tím zamyslet vůbec nebylo na škodu. Člověk si alespoň uvědomí pár věcí. Třeba tu, že když se chce, jde změnit všechno, a že bych si měla opravdu vážit toho, co mám teď. :-)

Vyprahlá a sluníčkem znavená jsem konečně nastoupila do auta, ale při zastávce v Kauflandu mi nejspíš klimatizace způsobila otravné bolení v krku, které stále přetrvává. Tyhle přechody z dusného počasí do obchoďáků fakt nedávám.
Každopádně, plán na večer byl jasný - Pernštýnská noc, kulturní akce města. Mám tyhle věci docela ráda. Člověk vypadne, projde si jarmark (stánky, to je moje) a svým způsobem si odpočine. Jenže stánky s blbinkami se nekonaly a ze všech stran smrděly přepálené koblížky, mastné langoše, klobásy, uzené sýry a trdelníky. Ok, ty jediné mi voní a nebýt z toho, z čeho jsou, tak bych je s chutí baštila, ale v kombinaci s tím vším ostatním to byl prostě jeden velký těžký puch. Obzvlášť v tom teplu. Zkrátka a jednoduše, věci nedopadly zrovna podle plánů a tak jsme po krátké chvíli náměstí opouštěli. Ale veganský zákusek (dobře, tak dva) ve fresh bistru kousek od náměstí a následující druhá a pozdní večeře v podobě vážně moc dobré pizzy to zachránila. Sice ani jedno z toho v plánu nebylo, ale já už jsem se zase po té dlouhé době potřebovala pořádně nacpat...

No a tak se dostáváme k tomu hlavnímu. V sobotu ráno jsem po tom nočním zákusku byla plná energie. A co se dělá s přebytkem energie, když v ten den nemáte v plánu cvičení ani jinou fyzickou aktivitu? VÝLET! A tak jsem začala otravovat a tím vznikl náš naprosto spontánní výlet do Toulovcových maštalí.
 
 

Reklama