Deníček slečny Daryl

Křečkuju!

Pondělí v 16:25 | Lucirä

Chladnější dny, které prokládají letošní jaro, jsou důvodem mého stálého podzimního moodu a celkově podzimně laděného rozpoložení, ve kterém se, chtě nechtě, nacházím. Což je trochu smutné vzhledem k tomu, že jaro je kalendářně téměř u konce... Nicméně o borůvky, jahody, třešně a další sladké klenoty přírody nás rozhodně neobralo!

Borůvkově

13. června 2017 v 13:00 | Lucirä

Kromě páteční Prahy s kamarádkou a sobotního dopoledního výletu s přítelem jsem si samozřejmě užila i zbytek víkendu. V sobotu jsem byla taková utahaná a odhodlána si trochu dáchnout, odpočívat a třeba si i pustit nějaký film, jenže od rána se venku udělalo až moc hezky na to, aby byl člověk zalezlý doma. A tak jsme se vydaly na procházku a na borůvky.

První borůvkování bylo tedy naplánované až na neděli, ale na hodinku a půl jsme byly mrknout už v sobotu. V lese bylo naprosto senzačně - příjemný chládek, čistý vzduch, ticho s uklidňujícími zvuky lesa a kouzelná atmosféra. A tak jsme sbíraly, drbaly a nesmírně si to užívaly. A to všechno s vidinou borůvkových knedlíků, které byly v plánu na večeři! Protože o víkendu se člověk rozmazlovat musí.

Zase si jednou postěžovat

8. června 2017 v 15:28 | Lucirä
Dneškem pro mě končí zkrácený pracovní týden. Na pátek jsem si naplánovala volno, abych se po dlouhé době konečně zase podívala do Prahy - a co víc, abych se sešla s kamarádkou, se kterou jsme se naposledy viděly o Halloweenu.

Zkrácený byl ale opravdu jen co do počtu dní, neboť si přijdu naprosto vyšťavená. Nejen, že se mě od víkendu urputně drží rýma, ke které se přidal i chrchlající kašel a mám pocit, že mám průdušky slepené pavučinami, ale také jsme v práci dělali na jedné velké zakázce, která nebyla zrovna snadná.
Už na začátku týdne jsem z toho všeho byla nervózní. Vůbec, ale vůbec se mi do toho nechtělo, a taky jsem se bála, jestli to vůbec všechno včas stihneme. Naštěstí je po všem (na jak dlouho, ovšem?) a já můžu zase na chviličku vydechnout. Mou špatnou náladu během týdne podpořila ještě ta alergie (o které vlastně stále nevím, zda je to alergie, ale nemám pocit, že bych byla nastydlá, takže nejspíš ano), která mě trochu vyčerpává a brání v tom, abych si naplno užila ty krásné teplé a slunečné dny. Nejen, že jsem neměla skoro na nic sílu, ale ani náladu. Byla jsem trochu nešťastná z toho, že v pátek mám jet do Prahy a dopadla jsem takhle. V noci jsem se potila, chrchlala, každé ráno vypadám, jako že mám mor, a tak jsem nějak přestala doufat v časné uzdravení a sklouzla z pozitivní vlny do nějaké negativní žumpy.

Zpět do Toulovcových Maštalí

4. června 2017 v 18:50 | Lucirä
Víkend přinesl očekávané i neočekávané zážitky.

V pátek po práci jsem vyrazila do města, kde jsem měla chviličku čas, než mě přítel nabral, takže jsem šla po dlouhé době utrácet - ale samozřejmě za věci potřebné. Při té příležitosti jsem se šla mrknout i do DM, protože jsem to měla při cestě a stejně jsem potřebovala doplnit zásobu rostlinných mlík..
Tak nějak mi došlo, že už je to rok. Dokonce na den přesně. Před rokem jsem v tu dobu přesně na tom místě končila svou první šichtu. A musím vám říct, že když jsem to tam viděla, byla jsem hrozně ráda, že jsem pryč. Ten spěch, ten stres, ta dusná atmosféra, kterou normální zákazník, který si nikdy nevyzkoušel stát za tou kasou, prostě nemá šanci vidět. Byla jsem ráda, že už jsem zase jenom zákazníkem. I když značně poznamenaným. :-D Naprosto nevědomky jsem si tam šla nakoupit přesně na ten výroční den D, což jsem neměla v plánu, ale takhle zpětně se nad tím zamyslet vůbec nebylo na škodu. Člověk si alespoň uvědomí pár věcí. Třeba tu, že když se chce, jde změnit všechno, a že bych si měla opravdu vážit toho, co mám teď. :-)

Vyprahlá a sluníčkem znavená jsem konečně nastoupila do auta, ale při zastávce v Kauflandu mi nejspíš klimatizace způsobila otravné bolení v krku, které stále přetrvává. Tyhle přechody z dusného počasí do obchoďáků fakt nedávám.
Každopádně, plán na večer byl jasný - Pernštýnská noc, kulturní akce města. Mám tyhle věci docela ráda. Člověk vypadne, projde si jarmark (stánky, to je moje) a svým způsobem si odpočine. Jenže stánky s blbinkami se nekonaly a ze všech stran smrděly přepálené koblížky, mastné langoše, klobásy, uzené sýry a trdelníky. Ok, ty jediné mi voní a nebýt z toho, z čeho jsou, tak bych je s chutí baštila, ale v kombinaci s tím vším ostatním to byl prostě jeden velký těžký puch. Obzvlášť v tom teplu. Zkrátka a jednoduše, věci nedopadly zrovna podle plánů a tak jsme po krátké chvíli náměstí opouštěli. Ale veganský zákusek (dobře, tak dva) ve fresh bistru kousek od náměstí a následující druhá a pozdní večeře v podobě vážně moc dobré pizzy to zachránila. Sice ani jedno z toho v plánu nebylo, ale já už jsem se zase po té dlouhé době potřebovala pořádně nacpat...

No a tak se dostáváme k tomu hlavnímu. V sobotu ráno jsem po tom nočním zákusku byla plná energie. A co se dělá s přebytkem energie, když v ten den nemáte v plánu cvičení ani jinou fyzickou aktivitu? VÝLET! A tak jsem začala otravovat a tím vznikl náš naprosto spontánní výlet do Toulovcových maštalí.

Tak nějak všelijak

1. června 2017 v 8:07 | Lucirä

A tak jsem usoudila, že bych se zase mohla ozvat. Většinou to mám v plánu pravidelně po každém víkendu, ale tentokrát jsem se z něho ještě tak nějak neprobrala, takže jsem na to neměla vůbec pomyšlení. Ale musím vás varovat, že tentokrát je to opravdu deníčkové blekotání o ničem. Vlastně mi šlo o to, abych sem už konečně mohla dát tuhle svěží jarní procházkovou fotku s Dragem.

Čtyřlístkování

21. května 2017 v 16:35 | Lucirä

Tentokrát jsem se na pátek těšila víc, než kterýkoli jiný týden. V práci to probíhalo poněkud poklidně, i přes spoustu zakázek jsme zvládli všechno včas. Možná to bude i tím, že jsem si dvakrát v týdnu přivstala a jela do práce o hodinu dříve, než běžně, neboť jsem si chtěla ve všem udělat pořádek dříve, než dorazí vedoucí s kolegyní. A k tomu prostě člověk potřebuje klid. A ten tam nebývá zrovna často, hehe.

Od všeho trochu

9. května 2017 v 18:42 | Lucirä

Může mi někdo vysvětlit, kam se ten první májový týden, sakra, poděl?

Hou hou hou!

28. dubna 2017 v 7:23 | Lucirä
Merry Christmas!

Tak nějak jsem onemocněla. Už jsem vypadala prolezlá morem natolik, že mě ani ženský v práci nechtěly, tak mě včera dopoledne poslaly domů, ať se nevracím dřív než v úterý.
V pondělí mi bylo ještě přijatelně dobře, a navíc se udělalo nádherný počasí, kterého je třeba si v tomhle aprílovém šílenství vážit co nejvíce, a tak jsem si střihla procházku z práce domů pěšky, hezky si zacvičila a pak si užila ještě procházku s rodinou. Na to, že na mě něco lezlo celý předchozí týden, jsem to docela podcenila, neboť jsem v úterý fungovala stěží. A já moc neumím odpočívat, takže to pro mě bylo šílené. Po práci jsem se ale nezmohla na víc, než si lehnout do postele a ležet jako lazar. A ve středu to samé, a to se k tomu přidal ještě odporný kašel. A ve čtvrtek jsem prospala půlku dne a vyrazila alespoň na malou okružní procházku s tím, že dneska si dám poslední odpočinkový den a prostě to doléčím a tu nemoc ze sebe vyženu. V noci po kašli nebyly ani stopy. Zmizel stejně rychle, jako přišel.

Nedočkavě vyhlížím...

24. dubna 2017 v 19:46 | Lucirä

Každý paprsek slunce je teď tak vzácný, že mi vytvoří úsměv na tváři.

Aprílově na 100%

16. dubna 2017 v 18:08 | Lucille Daryl

Je na čase se zase ozvat! Jednak kvůli byť pracovnímu, ale i přesto velmi skvělému týdnu, který je téměř u konce, a také kvůli Velikonocům, které jsou na tom obdobně.
 
 

Reklama