Deníček slečny Daryl

Nevánočně i předvánočně

23. prosince 2016 v 12:01 | Lucille Daryl
Úplně jsem zapomněla na to, že jsem minulý týden stihla nafotit nějaké ty kočičí vánoční fotky. Bez těch by to prostě nešlo. Jenomže jak už to u koček bývá, slovo spolupráce jim nic moc neříká. A pokud jde o focení, platí to dvojnásob. Ale naštěstí i na takovou kočku jde lehce vyzrát. Stačí něco umístit doprostřed pokoje (na místo, kde obvykle nic není), a ona prostě přijde a začne zkoumat. Pokud umístíte krabici nebo karton, máte stoprocentně vyhráno. Ale ony ani takové vánoční ozdoby, větvičky a dárky nejsou k zahození. Poltergeist se chytil ihned, Bellička o něco později a u té jsem si musela pomoci Star Masterem, který ji naprosto fascinuje. Aůe zadařilo se, to je hlavní. Sice fotky nejsou zrovna kvalitní a během aranžování mi zavolal přítel, který mě měl vyzvednout, že přijede o něco dříve, což znamenalo vyfotit to všechno co nejrychleji. A já patřím k těm lidem, co nemají moc trpělivost, obzvlášť pokud musí něco dělat se spěchem. Ale něco málo z toho vyšlo. Společná fotka je sice jednak nekvalitní a jednak naprosto pitomá, jelikož si na ní Bellča okusuje nohu, ale vánoční fotky letos máme, takže si je můžeme škrnout ze seznamu.

Další věc je ta, že jsem neměla zrovna promyšlené pozadí, takže jsem fotky musela dost nezvykle upravit až přeplácat, ale nakonec se mi to i docela zalíbilo.


Lucie noci upije a ve dne peče cukroví

14. prosince 2016 v 20:18 | Lucille Daryl

Myslela jsem, že mi ty čtyři druhy cukroví budou stačit. A vlastně by i bohatě stačily, co se chutí týče, potože jsem posledních pár dní nějaká rozbitá a nemám absolutně na cukroví chuť. Zatím jsem ho jen ochutnala a jednou si dala k snídani. Ale však ony se ty chutě vrátí, tedy pokud ho ovšem dřív nerozdám. Půlka krabice je totiž fuč, a to jen proto, že jsem hrozně štědrá a hodňoučká a "krabičkuju" ho pro ostatní. Velkou část povezu v pátek k příteli, jelikož si spolu chceme v sobotu trochu zamlsat. Jíst cukroví po troškách totiž není nic pro mě, takže si chci dát jeden den pořádnou nálož cukroví k snídani (a to rovnou do postele) a lehce se s ním přežrat, ať si ho vychutnám v celé parádě. A ještě si k tomu pustit vánoční film a udělat něco dobrého k pití. Karamelové kafčo, teplé rostlinné mlíčko, kakaíčko, nebo snad vánoční čajík? Kdo ví, zkrátka na co bude zrovna chuť. A jestli si teď o mně myslíte, že jsem trochu čuně, tak budiž - já to přiznávám. Ale u mě platí pravidlo, že když už, tak pořádně! A o cukroví to platí dvojnásob. Protože všechno je to takové drobné, že po snědení pár kousků vůbec nemáte šanci zjistit, jakou to má vlastně chuť. Takže se tím pořádně nafutruju a jen tak na tu chuť nezapomenu. Loni jsem se přesně takhle cpala u přítele v posteli, když jsme spolu koukali na Sám doma (a následně i druhý den v obýváku u filmu Vánoce naruby) a jak si to pamatuju. A to bylo podstatně horší, jelikož jsem ještě jedla mléčné výrobky a všechno to cukroví bylo tradiční (takže tradičně tučné, přeslazené a s kupou Hery) od babičky. Takže letos si to vlastně nebudu muset tolik vyčítat, to je skvělá zpráva, ne?

Vánoční dopis

8. prosince 2016 v 17:00 | Lucille Daryl

Milý Ježíšku Santo...

Promiň, Ježuchu, ale já kopu za tým Santy Clause. Nepřijdeš mi prostě dostatečně vánoční a já jsem srdcem hrozná američanka.

Píšete dopis Ježíškovi, nebo Santovi? Já totiž ano. I ve svých dvacetidvou letech. Sice už ho nedávám na okno, ale posílám ho jako inspiraci pro ty, kteří mě chtějí obdarovat a přímo se mě ptají, co bych si přála. To abyste si nemysleli, že jim ho prostě bezeslov pošlu, to rozhodně ne. :D Ale sama bych určitě nebyla proti, kdyby mi moji blízcí takový dopis poslali, protože vymýšlet každý rok dárky dá přece jen trochu zabrat a tohle vás alespoň trochu inspiruje, kde začít hledat. Při mé smůle mi ho ale stále ještě nikdo neposlal, ačkoli o něj doslova žadoním.

Sněhový příchod prosince

2. prosince 2016 v 8:18 | Lucille Daryl

Prosinec nám přes noc ke svému příchodu daroval krásnou a kouzelně vánoční chumelenici. Sice ze sněhu nic moc na zemi nezbylo (alespoň ne u nás) a dnes už zase ošklivé prší, ale i tak mě to naplnilo radostí a vánoční náladou.

Předevčírem, 30.11., krátce po návratu domů, u nás vypli elektřinu. V tu samou chvíli začalo sněžit a mně v pokoji zůstala svítit jen světýlka sobů, která jsou na baterky, a vánoční stromeček s jeleny. K tomu mi tu hořela perníková svíčka. Mohlo to být ještě kouzelnější? Tu krásnou a neobyčejnou chvíli, kdy byla opravdu v celé vesnici tma, jsem využila z části k relaxaci, kdy jsem si zkrátka užívala tu čarovnou atmosféru, a z části k posilování, jelikož jsem ho měla v plánu krátce před tím, než proud vypli. Byl to vážně zvláštní večer. Zvláštní v tom dobrém významu.

Nevydařený půst

24. listopadu 2016 v 18:32 | Lucille Daryl

Úterní půst rozhodně nedopadl podle mých představ. Ani v nejmenším. Když to tak shrnu, dopadl banánem o půl druhé ráno následujícího dne.

Ráno jsem sice vstala s pocitem "Achjo, nemůžu si udělat snídani", ale krátce na to jsem zjistila, že vlastně ani nemám hlad a dokonce ani chutě, spíš je to prostě takový můj zvyk, který mám ráda. Sedla jsem si k počítači a přemýšlela, co teď. Zapla jsem simíky, ale (jak už tomu bývá), ti mě přestali po chvilce bavit. A tak jsem chvíli jen tak brouzdala po internetu a hledala nějaký film, na který se podívám, ale za boha jsem nemohla žádný najít. A tak jsem se šla projít, jen kousek, s tím, že se potom zastavím v krámě u mamky. A to byl ten zlom. Ne, že bych byla hladová a myslela na jídlo - to kupodivu za celý den vůbec. Ale ta únava, ta hrozná únava! Už ráno, když jsem vstávala, mě lehce pobolívala hlava. No a od dopoledne se mi ta bolest rozjela a navíc se k ní přidala neuvěřitelná únava, kterou jsem v životě nezažila. A tak nevím, jestli na mě něco leze, nebo to bylo zkrátka od toho půstu, ale bylo mi tak hrozně, že jsem neměla chuť ani koukat na film a ani hrát Batmana. A taky jsem šla spát už v šest hodin a rozhodně se nedá mluvit o kvalitním spánku. Bylo mi hrozně divně, zima i teplo, měla jsem takové ty horečkové stavy a blouznění. Zdály se mi naprosto divné sny a probudila jsem se se stejnou bolestí hlavy, se kterou jsem šla spát. Měla jsem pocit, že spím věčnost, zároveň jsem ale chtěla spát dál, protože jsem nebyla vyspalá ani trošičku. Když mi přišlo, že už bude za chvíli ráno, mrkla jsem na mobil a tam bylo 22:22 a já vážně nechápala, jakto, že je tak málo. Totéž o (podle mého pocitu) spoooooustu hodin později, kdy byla pro změnu teprve jedna hodina raní. Ale to už mě začalo vážně bolet břicho a měla jsem pocit, že pokud si nedám banán, tak umřu. Tak ano, dala jsem si banán o půl druhé ráno a chvíli jsem jen tak ležela a potom zase usnula. Takže ne, tenhle den a tenhle půst se opravdu nevyvedl.

Banánový den

21. listopadu 2016 v 19:12 | Lucille Daryl
Mimo velmi krásný víkend (po dlouhé době celý volný a celý strávený u přítele!) mám za sebou i jeden raw den. To máte tak, když vypadáte jako v šestém měsíci po všem, co zrovna sníte, a tak si řeknete, že nějaký ten půst by nebyl vůbec na škodu. A tak jsem se rozhodla pro menší dvoudenní očistu. Na svůj raw týden nevzpomínám zrovna ráda, vrhla jsem se do něj bez rozmyslů po hlavě a nepřinesl mi to, co jsem očekávala, ale jeden den na syrové stravě mi přijde jako dobrý nápad - jedna sám o sobě, ale v druhé řadě je to také skvělá příprava na půst - který plánuji zítra.


Svůj raw den jsem si naplánovala na dnešek, tedy pondělí, jelikož jsem se v sobotu pěkně nadlábla, takže mě mlsná nehonila ani v neděli a dnes jsem byla v práci, takže mi to skvěle vyhovovalo, jelikož tam mívám podstatně menší hlad. Nebo spíše chutě. Vlastně od té doby, co pracuji, jsem se konečně naučila rozeznávat tyhle dvě věci. Doma mě honí mlsná a snědla bych si mamuta (sojového, samozřejmě), protože mám fůru času nad tím přemýšlet. Naopak v práci mě mlsná nehoní ani trochu a vydržela bych nejspíše celý den nejíst, protože jednoduše na jídlo nemyslím. Jinak ho mám (bohužel?) v hlavě od rána do večera. Proto byl můj dnešní den na syrové stravě velmi příjemný a ani jsem ho takhle snadný nečekala. Ráno jsem si dala banány s kokosem, chia a vlašskými ořechy a jablíčko se skořicí. K svačině jsem slupla další banán, jablko a hrušku, a k obědu jsem si dala opět banán, kešu oříšky a mrkev. Po cestě domů to odnesl další banán s mandarinkou a odpoledne jsem pak jedla jen zeleninu a dýňová a slunečnicová semínka. Kupodivu (a opravdu se sama sobě divím, jsem nenažranec) nemám vůbec hlad, jsem najedená dosyta a cítím se skvěle připravená na zítřejší půst. Neočekávám, že to bude snadné, zvlášť když jsem takovej jedlík, ale zvládla jsem to i po tom ukrutném raw týdnu, takže tohle by měla být hračka. Nejhorší to bude asi ráno, protože zkrátka miluji snídaně (zvlášť o volných dnech!), ale však já si to vynahradím. Musím říct, že se docela i těším. Připravím se totiž sice o něco, co neuvěřitelně zbožňuji, ale mám v plánu se taky pěkně flákat. Kromě procházky (vidím to tak na dvě + jednu do krámu) totiž nebudu dělat vůbec nic. Budu se jen válet, hrát Batmana na PSku a sledovat filmy. Nebo alespoň to mám v plánu. Myslím si, že je skvělé svému tělu dát alespoň ten jeden den volnost a odpočinek od trávení. Zaslouží si to!

Jedenáct a dvacet dva

14. listopadu 2016 v 18:47 | Lucille Daryl

Bylo 10. listopadu a já jsem odcházela z domu dříve, než obvykle. Byla ještě tma. Čekala jsem na přijíždějící vlak a v tom jsem si pod rozsvícenou lampou všimla něčeho nádherného. Padá sníh! Bohužel k mému nadšení, při odjezdu domů už to nebyl sníh, nýbrž ne zrovna pěkný déšť.

It's almost over

8. listopadu 2016 v 15:32 | Lucille Daryl

Nejhorší šichta přežita!

Těžkosti prvního listopadu

2. listopadu 2016 v 12:37 | Lucille Daryl
1. listopad je hrozně zlej den. Nejen, že skončil Halloween a celý říjen (což se pro hororového fanouška rovná naprosté katastrofě), ale mně mimo jiné skončila i dovolená. Je sice pravda, že nemám co fňukat, protože co nevidět končím v té vyčerpávající práci nadobro, jenomže kombinace návratu do práce po dovolené a post-halloweenské deprese je prostě (sebe)VRAŽEDNÁ!

31. říjen zůstal neoslavený. Prostě se ta Halloweenská atmosféra a nálada už nevrátila. V pátek 28. jsme to oslavili natolik, že už to prostě víc nešlo. Se slzama v očích jsem sundala veškerou svou výzdobu v pokoji a teď to tu je takové prázdné. Ale protože jsou dnes ještě dušičky, nechci sem dávat výzdobu vánoční. Tu si nechám až tak na příští víkend. To už budu moct částečně i oslavovat konec v práci, protože dohromady tam půjdu už jen 12x. Ovšem tento týden je tak krušný, že si nejsem jistá, jestli do té doby nepojdu. Protože tenhle obrázek na mě sedí naprosto přesně. Sbohem říjne. Byl jsi úžasná, jako vždy.

Prostě nemám ráda prvního Listopada! Ale i tak jsem si ho částečně užila, protože jednak venku bylo naprosto náramně - takové to milé podzimní sluníčko a atmosféra přesně na Gilmorova děvčata nebo čajíček venku na balkóně s horkým jablečným štrůdlem. Místo toho jsem ale musela do práce na odpolední, což je pro mě tisíckrát horší, než na ranní. Ale to dopoledne jsem alespoň trávila s přítelem. Flákali jsme se a bylo mi moc hezky. Zaplať pánbůh za to počasí, protože kdyby bylo sychravo jako dnes, nejspíš bych ten konec Halloweenu nesla daleko hůř! :D

zdroj obrázku: https://www.instagram.com/moistbuddha/

Halloween 2016

30. října 2016 v 14:30 | Lucille Daryl

Pro mě začal Halloween už ve čtvrtek. Strávila jsem ho totiž víceméně přípravou a těšením se na páteční halloweenskou sešlost. Přítel mě vyzvedl kolem oběda a jeli jsme k němu se zastávkou ve městě, kde jsme jednak nakoupili věci na naši společnou domácí večeři a především si zašli do krásné útulné kavárničky na mé vysněné Pumpkin Spice Latté, které mi na přání připravili ze sojového mlíčka a bez šlehačky. Po prvním ochutnání jsem se do něj naprosto zamilovala a vzlétla až do nebes. Bylo VÝ-TEČ-NÉ!
 
 

Reklama