Deníček slečny Daryl

V mlze

19. října 2017 v 17:22 | Lucirä
Na začátku týdne se všichni radovali z teplých dnů babího léta, ze kterého bych já osobně to slovo babí hned vyškrtla, protože zatímco přelom léta a podzimu mám moc ráda, atmosféra těchto dnů mi ho vůbec nepřipomínala. Naopak jsem chvilku měla pocit jako o Velikonocích, a o to v říjnu nestojím. A právě proto se teď raduji z počasí, které k nám zavítalo včera. To lezavé, mlhavé, šedé a ponuré. To já můžu. Jen by se mohlo ještě trošičku víc ochladit! Ale však já budu trpělivá a dočkám se.

Středu jsem si moc užila, krásné mlhavo mě donutilo strávit venku ještě víc času, než obvykle, a na procházku se vybavit i foťákem a cestou cvaknout pár rychlofotek té nádhery kolem, ať mám něco na památku. Bylo to přesně to říjnové počasí, které mi přijde nejvíc kouzelné, typicky říjnové. Zkrátka předhalloweenské a tajemné.

Na pátek jsem si naplánovala další návštěvu města a nakupování, tentokrát však čistě dárkové, protože už bych ráda měla co nejvíce dárků vyřešených, abych potom nikde nemusela lítat na poslední chvíli. Zatím to vypadá ale přesně naopak, takže mám v plánu to zítra rapidně změnit a vrátit se minimálně se třemi plnými taškami. Nemám sice vůbec žádnou představu o tom, co chci kupovat, ale mám takový pocit, že by se mi mohlo zadařit a že bych mohla úplnou náhodou narazit na nějaké zajímavé věci. Na takové ty, u kterých si řeknete: ,,Jo, to je ono, to ji/ho zaručeně potěší!".
Objednávání dárků z internetu mi totiž prostě nejde. Rozhodla jsem se asi už před měsícem, že zkusím něco objednat, ale pokaždé to skončilo neodeslanou objednávkou. Ne, že bych těm e-shopům nevěřila - to je poslední, co mě trápí. Ale asi jak si na ty věci nesáhnu a nevidím je naživo, tak si jimi nejsem úplně jistá. I v obchodech mám problém s vybíráním, a to si dané věci mohu osahat, takže si umíte představit, jak zoufalá jsem, když na mě ta věc čumí jen virtuálně z obrazovky počítače.
Na nakupovací odpoledne se ale moc těším. Obzvlášť, pokud bude stále takhle božsky šedé počasí.

Podzim jako z pohádky?

16. října 2017 v 9:27 | Lucirä

Prosluněný víkend přinesl další fajfky do mých podzimních plánů, ale ráno moc mile nezačal.

Jason nepřišel

13. října 2017 v 20:47 | Lucirä

Konečně můžu říct, že podzim tu je v celé své kráse. Lístky stromů už se zbarvují do odstínů od žluté až po červenou, nebo úplně padají ze stromů a hromadí se na zemi, což není o nic méně krásnější, když tamtudy pak procházíte a ony vám příjemně šustí pod nohama. Ráno se rozednívá pomalu, takže cesty do práce bývají magicky temné, a večer se stmívá velmi brzy, což mám hrozně ráda. Když přijdu domů, cítím tu vůni domova, to teplo, tu pohodlnost.

Co se konalo a nekonalo

8. října 2017 v 16:21 | Lucirä

Byla sobota, sedmého října, venku se celý den pralo slunko s deštěm, a já neměla žádné velké plány na večer. A tak jsem se rozhodla využít situace a splnit další bod z mého podzimního To-Do-Listu. Udělat si sama pro sebe horror night. A tak jsem si pečlivě našla a obstarala horor, který jsem ještě neviděla. Byl jím Annabelle 2: Zrození. Chtěla jsem na to kdysi jít do kina, ale nějak jsem nemohla sehnat vhodného parťáka, který by na to šel se mnou. Většinou mě odbyli jen větou "Vždyť to bude stejně kravina.". Mně se ale trailer líbil a teď zpětně, když vidím to ne zrovna nízké hodnocení, celkem lituji, že jsem někoho přeci jen nepřekecala. První díl sice stál za hovno (původně jsem chtěla napsat za starou belu, ale proč lhát, když stál skutečně za to hovno?), ale ten druhý s ním má společného akorát tu panenku. Která je prostě hustá, ne že ne. Teoreticky to je pokračování, přesněji řečeno prequel, tudíž první díl ani není třeba vidět. Tentokrát si to naštěstí vzal na starost pan režisér David F. Sandberg - z čehož jsem měla taky radost, protože mě loni velmi potěšil jeho celovečerní verzí Lights Outs.

No, dost okecávání - zkrátka jsem Annabelle 2 šoupla někam na seznam restů, které si snad jednou pustím. A tak jsem si říkala, že včera nastal ten správný čas. Sobotní říjnový večer, doma ani noha, venku tma, pofukoval vítr... K hororu zkrátka ideální, no ne? Jenže i přesto film zůstal na seznamu restů. A proč že?

Protože jsem měla slabší chvilku a pocit, že jestli si ten horor pustím, tak se poseru strachy.

Probuzení do října

3. října 2017 v 18:15 | Lucirä
Přišel čas na mou oblíbenou větu "Every day is Halloween for a horror fan... We just go crazy in October."

Musím se ale přiznat. V neděli mi vůbec nedošlo, že je prvního. I přesto jsem ale ráno začala tím, že jsem si šla udělat dýňové lívance. A to se počítá, ne? Prostě to mám v sobě, to už nezapřu. Na Halloween a věci s ním spojené se letos těším moc, jen mi všechno přijde hrozně moc rychlé, a tak mi občas ani nedochází, že je to už víceméně za chvíli.
Vždycky, když je volno před víkendem a ten je pak prodloužený, mi ta sobota s nedělí přijdou takové hrozně rychlé. Jak kdyby to byla daň za to, že jsem se "válela doma" už dva předchozí dny. Přesto jsem si víkend užila.

S uvědoměním října jsem se naladila na tak dýňovou vlnu, že je ze mě hotová Dýňová královna. Dýně pečená, pyré v jogurtu, dýňové lívance, dýňová buchta, dýňová pohanková kaše... zkrátka Hail to the PUMPKIN! Recept na lívance určitě nebyl posledním dýňovým receptem - naopak, doufám, že těch podzimních, nejen dýňových receptů, stihnu dát letos za tu sezónu na blog trochu víc.

zdroj: buzzfeed.com

Poslední zářijové (ne)všední dny

30. září 2017 v 6:59 | Lucirä

Předešlé dva dny byly posledními všedními dny tohoto měsíce, přesto ale byly nevšední - díky svátku si mohu užívat prodloužený víkend! Kapitola první: Z DENÍČKU TŘÍ HOUBAŘEK:

Sváteční čtvrteční ráno jsme podnikly další z miliónu letošních houbařských výprav. Tentokrát byl mnou stanovený cíl zcela jasný: Jde se na křemenáče!

Říjen klepe na dveře

27. září 2017 v 7:57 | Lucirä

... nebo se spíš hrabe z udusané hlíny nějakého, časem poznamenaného, hrobu, v podobě hnijící oživlé mrtvoly? Také už slyšíte ty typické hrdelní zvuky a vrzání hřbitovní brány, ze které vychází do noci? Září nám brzy skončí a přijde měsíc všech duchů, příšer a čarodějnic. Říjen, měsíc Halloweenu!

Máme ho tady

22. září 2017 v 22:42 | Lucirä

... a od dnešního dne oficiálně. Vítej, podzime!

Září v půlce

17. září 2017 v 14:22 | Lucirä


Doma je na nule,
docházej granule,
tak nějak zdánlivě
mrzne mi prdel.

Z listů znovuzrozená

12. září 2017 v 18:32 | Lucirä

Stejně, jako odešlo léto, odešly i moje neduhy, špatné nálady, nejistota, zmatené myšlenky v hlavě a částečný nezájem o sdílení života s okolím. Nevím, čím to je, ale tohle léto bylo nějaké kritické. Ne, že by mě vůbec nebavilo, to se tak úplně říct nedá - bylo hezké, přineslo pár hezkých chvílí, zážitků, výletů a událostí. Ale většinu těch letních dnů jsem chtěla být sama, věnovat se svým koníčkům a s nikým se o ty dny nedělit. Ne o úplně všechny, ale o většinu ano. Cítila jsem se prostě hrozně zvláštně. Jako kdybych si kolem sebe vytvořila nějakou bublinu, do které jsem najednou nechtěla nikoho pustit. Byla jsem tam jen já. Vlastně mé staré já. Takové to dětské, prázdninové, které, když už chce s někým sdílet čas, tak jedině v takové té prdlé kamarádské formě, jako byl třeba náš společný víkend s holkama, kdy jsme se neuvěřitelně vyblbly a připomněly si prázdniny - nebo alespoň já to tak měla. Že by krize dospělosti? Těžko říct, asi nemá cenu se v tom pitvat, ale jsem ráda, že je to pryč, stejně jako celé léto. Loni jsem to měla zase tak, že jsem to léto skoro ani nepostřehla, protože jsem byla většinu těch letních dnů v práci od nevidím do nevidím, a tak kolem mě proplulo a něco jako letní atmosféra se mě vůbec netýkalo. Teď zpětně mi to vlastně vůbec nevadí a dokážu si představit život bez léta úplně. Ale je dost možné, že třeba v lednu na to budu mít jiný názor. Tak to prostě chodí.
 
 

Reklama