Deníček slečny Daryl

Winchestars - den šestý - grilovačka

5. srpna 2014 v 17:56 | Luci Lestrange

Šestý den se točil především kolem večerní grilovačky, na kterou přijela teta a bratránek se svou přítelkyní. Přes den jsme plánovaly koukání na Paranormal activity, jelikož nás zajímalo, jaký na to bude mít názor Verča, když na horory skoro nekouká. Bohužel jsme ale zjistily, že DVD s filmem zmizelo neznámo kam, takže jsem nejdřív obrátila okolí počítače vzhůru nohama a pak jsme se konečně smířily s tím, že ho budeme muset stáhnout - což s našim internetem trvalo vážně hooodně dlouho. Takže jsme se místo sledování filmu, které jsme přesunuly na zítřek, jen tak flákaly u počítačů.

Winchestars - den pátý

5. srpna 2014 v 11:15 | Luci Lestrange


Náš další společný den proběhl v takové tajemné atmosféře. Největší podíl na tom měla asi naše soukromá černá hodinka. Když jsem byla malá, jednou za čas jsme se sestrou a mamkou uspořádaly takzvanou černou hodinku, kdy jsme zatáhly závěsy tak, aby byla v místnosti co největší tma, zapálily jsme si svíčku, pily čaj a povídaly si u toho děsivé příběhy. Jako malá jsem to zbožňovala. Nějak jsem si na to zrovna v ten den vzpomněla a tak jsem navrhla, abychom si ji zopakovaly.

Winchestars - den čtvrtý

4. srpna 2014 v 23:06 | Luci Lestrange

Středa byla jednou věcí velice výjimečná. Nemáme fotky. Téměř žádné. Věřte nebo ne, vážně jsme se vůbec nefotily. Fotky byly takové záchytné body, když jsem v paměti marně hledala, co se celý den dělo. Takže tady to bude asi o něco obtížnější. :D Jediná fotka, která vznikla, byla ta, když jsem začínala psát dopis pro Saku. Tedy spíš kondolenci s nápisem "Upřímnou soustrast". A všechny čtyři - i s Belličkou, která na tom měla největší podíl - máme radost, že měl náš pozdrav úspěch.

Winchestars - den třetí

4. srpna 2014 v 12:53 | Luci Lestrange


Další dan započal nejspíš také v duchu karaoke. Pomalu nám ale začínaly docházet známé písničky. Venku bylo vážně hezky, tak si šla Hanyuu s Kelly zastřílet z luku. Já spíše přihlížela a fotila, ale jednou jsem si taky vystřelila. Šíp dopadl asi dva metry před mé nohy. Zkrátka nemůžu být dobrá ve všem!

Winchestars - den druhý

3. srpna 2014 v 17:39 | Luci Lestrange


Pondělí. A pro mě se pondělí už nějaký ten týden rovná slovu zubař. Takže i tentokrát jsem se tam musela vydat, aby mi vložku v zubu vyměnil za jinou a za týden mi mohl dát konečně plombu a já měla pokoj. A holky využily situace a vydaly se do Přelouče se mnou. Když jsme dorazily, měla jsem ještě chvíli čas, tak jsme skočily k vietnamcům, kde jsme si s Hanyuu koupily super hrníčky na kafe.

Winchestars - úvod a den první

2. srpna 2014 v 14:55 | Luci Lestrange


Jak už jsem zmínila v advíkovském reportu, domů z Prahy jsme si v sobotu přivezly i Kelly. Ten zbytek soboty byl takový hodně unavený, protože jsme přijely fakt utahané a hladové, takže jsme se okamžitě najedly a večer jsem navrhla, jestli se nekoukneme na Halloween z roku 1978, jelikož to byl jediný film, který jsem měla stažený a plánovala jsem se na něj podívat sama, jelikož Hanyuu staré horory zkrátka nebaví a já mám pro ně slabost. Samozřejmě se to stalo spíše komedií, protože ne každý dokáže ocenit efekty starší doby. Ale hláška ,,Paule, jsem nezoraný pole" se líbila všem.

Někde lítáme

28. července 2014 v 0:20 | Luci Lestrange
Nějak jsem se vám zapomněla ozvat. V sobotu 26.7. jsme jely se sestrou na Advik, kde jsme se setkaly s kamarády a vrátily se domů s Verčou, takže teď pořád někde něco děláme, fotíme a já vůbec nemám čas na blog. Zítra jdu ke všemu zase k zubaři, ale večer bych snad mohla napsat mini report (s miliónem fotek) z Adviku, který vlastněvůbec nebude o té akci, ale jen o tom, co jsme všichni dělali, protože mě už ten con jako takový přestal dávno zajímat a program mi byl absolutně u zadku. :D

Možná sem budu obden hádet články k Music challenge, která je taky absolutně nepravidelná, ale ono to stejně moc lidí nečte. Jenže když už jsem jednou začala, tak to chci dokončit. Po večerech zkusím upravit zapomenuté fotky z focení s Hanyuu a potom se vám ozvu bohužel asi až za týden.

Tak se zatím mějte, snad mi to tu moc neuhnije!

Trojnásobná radost

22. července 2014 v 20:53 | Luci Lestrange
Varování: Pokud vám vadí, když se někdo vytahuje, nečtete tento článek.

Když jsem se včera vydala k zubaři, nejen, že začalo chcát zrovna v tu chvíli, když jsem se zvedla a šla na vlak, ale navíc jsem obdržela špatnou zprávu o tom, že tam půjdu ještě dva nasledující pondělky. Byl mi spraven zatím jen jeden zub a v tom druhém mě ta vložka bude obtěžovat ještě další týden, ne-li déle. Takže jsem se rozhodla si spravit alespoň náladu, když už ne ten druhý zub, a vydala jsem se do sekáče, te kterého mám už pár pěkných kousků oblečení. Jinde už snad ani neseženu nic, co by se mi líbilo. Jedině na internetu. A měla jsem štěstí, objevila jsem boží tílko s hrozně zajímavým potiskem, takže jsem po něm ihned chňapla. A teď ta zvláštnější část - mám své první boty na podpatku! Na vysokém, úzkém podpatku! Já! Sehnala jsem boty které se mi líbí a navíc v hobití velikosti. Nejdřív jsem ani nemyslela, že si je koupím. Protože na podpatku prostě neumím chodit - alespoň jsem si to myslela. Ale měla jsem šílené nutkání si je alespoň zkusit, vážně jsem na sobě nikdy takové boty neměla. A to byla další věc, která mě neuvěřitelně udivila - já na nich dokázala chodit! Sice jsem se cítila jako dinosaurus, jaká to byla změna, ale chodit na nich mi problém nedělalo. Takže jsem si je spokojeně odnesla z obchodu společně s tílkem.


Led, pohotovost, zmrzlina

20. července 2014 v 21:51 | Luci Lestrange
Předevčírem v Praze mě zub celý den nebolel a včera jsem opět umírala. Tentokrát ale tak moc, že už nepomáhal ani led, ani panadol a nakonec mě ta ukrutná bolest donutila jet na pohotovost, kam jsem tak moc nechtěla. Nenávidím to tam, ti doktoři jsou vždycky tak hrozně otrávení a nepříjemní, že bych si snad radši vážně vybrala tu rakev. Ale sestra i mamka mě přesvědčovaly, že mi tam zubař jen vyndá tu vložku ze zubu a bude to v pohodě. No, nakonec jsem se vrátila s další vložkou v dalším provrtaném zubu, protože mě nebolel ten z úterka, ale ten hned vedle. Málem jsem se beze srandy posrala, jak to neuvěřitelně bolelo. Návštěvy zubaře mi nikdy nedělaly problém a není to tak dávno, co jsem si vychvalovala, že mě nikdy žádné zuby nebolely. Ďábel existuje. Cestou z pohotovosti jsem už vážně brečela bolestí a bylo to tisíckrát horší, než cestou tam. Doma jsem si lehla a pohodlně umírala, když mě napadlo zavolat fyzioterapeutovi, který si myslí, že je to jen moudrák a ať přijedeme. Takže jestli mám ty zuby rozvrtané zbytečně, tak je to vážně paráda. Ale co je důležité, asi hodinu nebo dvě po návštěvě pohotovosti mě zub přestal vážně úplně bolet a KONEČNĚ jsem se v noci vyspala. Zítra jdu zase ke svému zubaři a doufám, že o prázdninách už naposled!

A co se týče dneška, parádní vedro, no ne? Já nevím proč, ale mně se tyhle dny vážně líbí. Ráno jsme jeli k již zmíněnému léčiteli, odpoledne jsem si pustila Zlověstné ticho, které jsem ještě neviděla (stydím se) a zbytek dne jsem se vlastně jen tak poflakovala venku u bazénu, do kterého jsem nakonec vlezla, jelikož měl krásných 28 stupňů. A se sestrou jsme si vyrobily výborné zmrzliny z bílého jogurtu a ovoce, yumm. Co víc si přát, miluju léto!

Praha a kinder vajíčka

19. července 2014 v 11:41 | Luci Lestrange
,,Asi si otevřu další kinder vajíčko." ,,Já si asi otevřu rakev."

 
 

Reklama