Deníček slečny Daryl

Praha a kinder vajíčka

19. července 2014 v 11:41 | Luci Lestrange
,,Asi si otevřu další kinder vajíčko." ,,Já si asi otevřu rakev."

Každodennost

16. července 2014 v 10:44 | Luci Lestrange
Zas to pěkně flákám, co? Vzhledem k tomu, že mě asi pět nocí za sebou bolel neuvěřitelně zub, jsem si včera dojela k zubaři. Bolí to furt, ale už to ustává, tak mám i docela chuť zase něco psát. Ale jinak to dokáže vážně zkazit náladu.
Nic zvláštního se teď ovšem neděje, vlastně celé dny zas jen sedím doma. Nedávno jsme opět seděly s mamkou a sestrou u ohně, takže to byl takový pěkný letní večer a při té příležitosti jsme ochutnaly další z naší zásobičky "alkoholu" (protože přece pořád chlastáme). Somersby s příchutí blackberry mělo skvělou chuť, ovšem jsem v ní nezaznamenala ani náznak nečeho alkoholického. :D Taky jsem oprášila elektrickou kytaru, jelikož jsme se se sestrou rozhodly učit Carry on my wayward son. No, zatím to zní všelijak, ale třeba to časem půjde. A konečně jsem si zase po sto letech dala kopečkovou zmrzlinu!
Včera ke mně dorazila kamarádka, tak jsem se aspoň nenudila sama za počítačem. A venku jsme narazily na neuvěřitelně roztomilého ježečka, takže jsem honem letěla domů pro foťák a toho čumáčka nafotila, tak sem večer nějaké fotky ještě hodím. A dneska mi konečně přišla má další radost, tričko od Darkside s potiskem zombie zdravotní sestřičky, která zuřivě pojídá něčí střeva. :3


Moje první panenka Monster High

9. července 2014 v 15:46 | Luci Lestrange
Po těch pár letech obdivování krásných panenek Monster High jsem se konečně dokopala k tomu si pořídit svou první a rozhodně ne poslední. Ta obrovská chuť začít tyhle tajemné krásky sbírat mě popadla asi před měsícem, kdy jsem si řekla, že už to vážně nesmím oddalovat a musím si jednu co nejdřívě pořídit. Investovat do nich pro mě není zbytečné; nejen, že mi budou krásně zdobit poličku, ale mám s nimi i velké plány ohledně focení.

Výběr byl vážně těžký. Tolik charakterů, tolik kolekcí. Na mém wishlistu byla především Frankie, Operetta, Venus, Spectra a Elissabat. Ale nakonec jsem dala přednost červenovlasé rockabilly krásce Operettě, konkrétně z kolekce Hauntlywood. Vybírání kolekce byl další velký boj, jelikož zrovna ona se mi líbila snad ve všech. Nakonec jsem snížila výběr jen na kolekci Hantulywood a Picture Day a zvolila jsem tu levnější variantu na trhu. Ale já vím, že si stejně časem pořídím i tu další. >:D


Už mi sedí na poličce, ale na focení se vrhu až později, jelikož jsem především přijela domů z nákupů a už mi na to nezbyla energie. :D

Léto, ach léto

6. července 2014 v 12:53 | Luci Lestrange
Většinu posledních dní trávím v pokoji u počítače, kde je nejpřijatelnější teplota. A jinak taky s našimi koťaty, protože je neskutečná radost to pozorovat a fotit. Máša už se s naším rezáčkem celkem skamarádila, sice se neustále pošťuchují, ale vypadají šťastně. A našich 5 malých kocourků už brzy začne rozlepovat očka.

Dělala jsem si srandu, že když jsou to koťátka Nataši, dáme jim ruská jména (samozřejmě to bylo myšlené jen z legrace). Sestra pak přišla s tím, že jsou to všechno kocouři, tudíž jsem začala vymýšlet jména jako Vladimir, Vasil, Gregor a podobně. A to jsem pár dní předtím chtěla Pištu přejmenovat na Ivana. :D

Se sestrou jsme si před pár dny udělaly mojito a bylo neskutečně výborné. Předevčírem přijela kamarádka a tak jsme se ho pokusily udělat znovu, ale už to nebylo ono - podle sestry to bylo samozřejmě tím, že je tam málo rumu, přitom ho tam zase bylo dvakrát tolik než se psalo v receptu.

A hodně lidí se mě ptá na asku, zda ještě sledujeme Supernatural. Sledujeme, akorát teď s kombinací všech těch hororů se naše sledování poněkud zpomalilo. Zasekly jsme se v polovině 7.série - ale alespoň máme na prázdniny vystaráno. :3

Prý že rýže roste níže

27. června 2014 v 22:42 | Luci Lestrange
Takový normální den - ráno vstanu ve čtvrt na 12, jelikož jsem v noci zase nemohla usnout, následně do sebe kopnu jogurt a sednu k počítači. Hana nikde, takže mě alespoň hned nehnala do práce - to víte, slíbila jsem, že vstanu kolem osmé a hned se pustíme do malování stropu. Před devátou jsem se vyhrabala ven z postele a následně tam hned zaplula s tím, že se ještě na chvíli lehnu a ten plán jaksi nevyšel. Ale chvíli po tom, co se vrátila z venku, jsme se stejně pustily do práce. A ten kbelíček barvy stejně na celý strop nevyšel (DÍKYBOHU! Umírala jsem ztoho, jak mě neuvěřitelně bolela ramena), takže se to stejně bude muset dodělat jindy.

I dnes jsme koukaly na horor - tedy spíš thriller. Film se jmenoval The Butterfly Room. A dnes jsem nebyla ani tak zklamaná, jelikož měl celkem zajímavý námět, ale bohužel hrozně málo propracovaný, což byla velká škoda. Vážně měl velký potenciál k tomu, aby to byl hodně dobrý kousek, stačilo jen rozvinout příběh. Takhle je to takový střed.

A k večeru jsme šly griloval i s naším Kingswoodem (Saku, jestli tohle čteš, asi si o nás už vážně myslíš, že musíme mít všechno, s čím příjdeš ty, ale je to vážně dementní shoda náhod :D) a byl vážně výtečný. A teď, jako každý večer, sedím u počítače a čekám na otázky na asku, které nepřichází. Měla bych začít dělat něco kreativního.

Nový článek?

26. června 2014 v 19:09 | Luci Lestrange
Už druhý den sedím nad novým článkem. Včera jsem ze sebe nic nevymáčkla a dneska jsem na tom podobně, ale nerada bych, aby mi blog zase upadl do hnijící fáze. Obzvlášť po tom, co jsem měla velkou radost z počtu zobrazení článku z úterního focení. Pravda je ale taková, že se poslední dobou vůbec nic zvláštního neděje, a tak zkrátka nemám o čem psát.

V posledních dnech koukáme na nejrůznější horory a bohužel, většina z nich stojí vážně s prominutím za hovno, takže kdyby měl někdo nějaký tip, s radostí bych ho uvítala. A mimo jiné také pokračujeme v menší rekonstrukci našeho pokoje. Strop už je připravený na malování, takže se do toho nejspíš zítra vrhneme a co se týče mé stěny u postele, tu odpornou barevnou a zničenou tapetu konečně vystřídala tahle šedo černá. Bohužel, podle mých představ to není a na tu zkosenou stěnu to bohužel nešlo nalepit zrovna perfektně, takže to podle toho taky vypadá. Zbytek stěn půjde ještě na bílo, tudíž budu muset všechno posundávat a vzápětí to tam dát nazpátek - na což se vážně netěším, nalepit tam ty desky nebyl zrovna jednoduchý úkol a kvůli nim jsem si během pár nocí prošla řadou atentátních útoků.


No, takže vidíte, že se nic zajímavého neděje. Nemám ráda tyhle nudné fáze života, chci o něčem zajímavém psát a ono to prostě nejde! Takže vám sem na závěr dám jednu nádhernou písničku od mých nejmilejších sevenfoldů. A doufám, že si ji pustí i nefanoušci A7x, jelikož je vážně krásná a dozajista všechny úchvátí už hned začáteční klavírní doprovod.

Moje peněženka pláče

24. června 2014 v 12:31 | Luci Lestrange

Poslední dobou utrácím víc, než je ve zvyku. A pomalu mi dochází úspory v mé keramické zebře. Vždycky narazím na internetu na něco, co prostě musím mít, jenže v závěru si uvědomuji, že na to prostě nemám.
Moje objednávka. Aneb jakožto pravá fanynka jsem se rozhodla, že je prostě barbarství nemít doma originální CD. Už dlouhou dobu si je chci pořídit. Jenže cosi mi brání v potvrzení objednávky. Asi to bude ta částka. Což o to, ona je to na 6 kousků celkem krásná cena. Jenže teď je moje zebřička plná drobáků, které tuhle částku dohromady nedají ani náhodou. Vážně začínám uvažovat, že by to na ty prázdniny chtělo nějakou brigádu... A to jsem si chtěla postupně kupovat ještě Burtonovi filmy, nemluvě o tom, nad jakou spoustou doplňků a oblečení pláču na každém rohu. Ach, potřebuji sponzora!

Hail to the king!

16. června 2014 v 19:46 | Luci Lestrange
I don't belong here
We gotta move on dear
Escape from this afterlife
'Cause this time I'm right to move on and on
Far away from here


Už to bude pár let, co jsem jednoho dne přišla domů ze školy a objevila tuhle kapelu čirou náhodou na internetu. Myslím, že jsem byla v deváté třídě, byl to začátek roku 2010, takže krátce po tom, co je opustil Rev. První song, který jsem od nich slyšela, byl Afterlife a do dneška je takovou mou hymnou - ten prostě celé tohle šílenství odstartoval (nehledně na to, že bych si je snad nikdy neposlechla, kdybych si na jednom blogu nevšimla Synystera Gatese, který mě svým božským vzhledem absolutně odrovnal, ale puberťácké výlevy si nechám stranou :D).

Zkrátka už na střední jsem přišla jako fanynka Avenged Sevenfold, postupem času jsem si k té kapele vybudovala takový vztah, že se stala mým číslem jedna. Teď už zkrátka není kapela, kterou bych měla radši, a jsem si stoprocentně jistá, že už jejich místo žádná jiná banda nenahradí - znáte to, zkrátka láska na první pohled, akorát v hudebním průmyslu! Svůj "odchod" ze střední jsem také uskutečnila v doprovodu refrénu téhle písnička, která mi hrála při šerpování. Byl to úžasný pocit. A teď to pravé zakončení - sice už mám prázdniny nějakou dobu, ale ještě mi to tak nějak nedocházelo, vzhledem k tomu, že sestra ještě měla zkoušky. Ale i pro ni dnes začaly prázdniny, takže to beru jako oficiální až od teď. A není lepší příležitost, než Aerodrome festival, na kterém právě moji milovaní A7x vystoupí. Takže doufám, že mi i tuhle mojí srdcovku zítra kluci zahrají. Pak už budu moct spokojeně zemřít.

Bože, nejde ani vyjádřit, jak neskutečně se těším! Nějak tomu ale stále ještě nevěřím, že je OPRAVDU uvidím na vlastní oči a ne jen na obrazovce monitoru. Aaaaaaa, prosím, myslete na mě a modlete se za to, abych se procpala co nejblíž!

Pět hodin na slunci

10. června 2014 v 19:29 | Luci Lestrange
Málem jsem umřela! Na chození po městě moc zvyklá nejsem, a co teprve, když je takovéhle vedro. Což o to, já mám ty vedra ráda, ale chodit v nich pět hodin po sluníčku není zrovna úžasný nápad. Nicméně, dnes ve 12:30 jsem měla přijímačky, a sestra měla v 17:00 jít do školy pro nějaké výsledky, takže jsme jely do města o půl dvanácté, šly na přijímačky a poté tam čekaly.

A teď něco málo k přijímačkám. Bere se 40 lidí. Sešlo se nás 20 a další tři byli přijati bez přijímaček. Tak mě to tak trochu uklidnilo. Pak jsem ale dostala těch padesát otázek a na každou jsem čuměla jako debil. Vlastně jsem najisto věděla jen dvě. A nepřeháním, vážně jsem dalších 48 otipovala tak, jak mě zrovna napadlo. Byl tam převážně dějepis a vzhledem k tomu, že jsem ho na střední měla jen v prváku a všechny tyhle věci jsem dnes viděla poprvé, nemluvě o terminologii humanitních věd - ani jsem netušila, že všechna ta slova, která tam dnes byla, existují. Chce se mi z toho brečet i smát zároveň, ale zatím to nijak neřeším, dokud to nebude černé na bílém - i když od toho upřímně nic neočekávám.

Během čekání ve městě jsme oběhaly pár krámů a koupily si nějaké oblečení a nakonec jsem tam stovku nechala za nudle se zeleninou a sushi, prostě jsem si to nemohla odpustit. To odpoledne bylo doslova úmorné. Mám pocit, že už nikdy nevyjdu z pokoje. :D Vlastně vyjdu, protože UŽ ZA 7 DNÍ! Už za 7 dní jsou tu Avenged Sevenfold, hgfhujhjkgtrdkgjft ♥.♥ ! A ta fotka Belličky je tady jenom tak, taky jí bylo vedro. :D

Máj, lásky čas.

2. června 2014 v 12:45 | Luci Lestrange

A květen je za námi. Ne, tenhle článek opravdu nemá s láskou nic společného. Zkrátka chci jen shrnout tento měsíc a nacpat sem co nejvíce fotek, které se mi během těch dnů nashromáždily na ploše. Ačkoli byl pro mě květen především měsícem učení a vše se točilo kolem maturity, byl to opravdu krásný měsíc. Tahle maturitní pouť byla zahájena už 2.5., a to písemnou částí z anglického jazyka, a táhlo se to tak nějak celý měsíc. Jeden týden písemné, potom praktické (které dopadly nejhůř, a to jsem se jich bála ze všech nejmíň), další týden svaťák a nakonec úspěšná ústní část. Přijde mi, že ten měsíc utíkal hrozně pomalu, ale vůbec mi to nevadí - užila jsem si ho a abych pravdu řekla, na ty jednotlivé zkoušky vzpomínám ráda, jelikož to byly jedny z mála časů, kdy jsme spolu jako třída dokázali naprosto v pohodě mluvit.
 
 

Reklama