Deníček slečny Daryl

I put a spell on you

25. října 2016 v 20:37 | Lucille Daryl

and now you're mine! Do Halloweenu nám zbývá už jen 6 dní, což znamená, že je nejvyšší čas na dlabání dýní! I já ty své konečně včera vydlabala. Včerejšek byl takový "speciální čarodějnický den", jak poznamenal přítel. Halloweenská nálada a atmosféra se mě držela od samého rána, kdy jsem si v pokoji (již tradičně) zapálila svíčku, zapla dýňová světýlka a pustila Halloween rádio. Trochu jsem prohrabala šatník ( = úložný prostor u postele) a sjednotila nějaké ty tematické hadříky - od zombie triček, přes trička korzetová až po šaty, na kterých jsou kostlivci a oční bulvy.. Zkrátka když už, tak už. Sice tohle oblečení nosím i během celého roku, ale teď ho zkrátka nosím ještě radši. Dlouho jsem si nestřelila nějakou hezkou selfie, a tak jsem přemýšlela, jak bych se mohla tématicky vyfotit. A pak mi padly do oka jedny fialové lesklé korzetové šaty, na čarodějku jako dělané.

Špičatý klobouk bohužel stále nemám (ačkoli si ho už několik let "kupuji"!), ale i tak jsem velmi spokojená. Dokonce mi k tomu sedla i ta tmavá rtěnka, ve které jindy vypadám jako Marilyn Manson, a tak ji raději nenosím. Zkrátka a jednoduše: v říjnu své pravé já velmi ráda ukazuji světu!

Na oběd přijel přítel a ihned po tom jsme se vrhli na dlabání dýní. Jenomže letos tak trochu bez plánů, a tak jsme na poslední chvíli hledali inspiraci na internetu. A musím říct, že moc spokojená nejsem. Samozřejmě, že mě to bavilo, dlábání zkrátka miluju, ale podmínky stály za prd - první velká dýně s motivem čarodějnice se dlabala perfektně, byla krásně měkká a všechno šlo jako po másle. Druhou dýni s netopýrem absolutně nenávidím, protože byla tvrdá jako kámen a vůbec do ní nešlo řezat, takže jsem se většinu času spíše vztekala a přicházela o nervy. :D Další dvě dýně dělal přítel - po tom, co vyřezal kočičku, jsme se totiž oba shodli na tom, že do zbylých dýní vyřežeme klasické ksichtíky. Já už jsem ale po tom netopýrovi byla tak vyčerpaná, že jsem skončila. Takže máme v plánu ještě vyřežávat ve čtvrtek. Zkrátka to letos bylo takové slabší, múza nás nepolíbila. :D I tak jsem si to ale velmi užila a celkově mám z dýní radost.

Říjen v celé své kráse

23. října 2016 v 20:31 | Lucille Daryl

Tak jsem se konečně dočkala své vymodlené dovolené a konečně pro mě může začít plnohodnotný říjen, můj nejoblíbenější měsíc. Ač je smutné, že si ho plánuji užít až ke konci - ale lepší něco, než nic.

Bude dobře

17. října 2016 v 19:23 | Lucille Daryl

Ačkoli mě mé chmury minulý týden ještě trochu doprovázely, pokusila jsem se užít si každičký den, alespoň těch pár hodin po práci, než jsem padla vyčerpáním do postele a usnula. Jeden den to byl 'výlet' do Globusu, kam jsem se hrozně těšila, protože jsem se řítila na ty moje vyhlídnutá KAFATA (jak krásně sklonila paní prodavačka), kterými jsem si hned zpříjemnila víkend. Sice jsem se zklamáním zjistila, že Irish Cream vůbec nemají, ale odnesla jsem si alespoň mnou již ozkoušený karamel a vyzkoušila i lískový oříšek, který koneckonců taky není zas tak špatný, ale Irish cream vede na plné čáře. Tak, a pohodlné podzimní i zimní víkendy budou obohaceny o tuto výtečnou toxickou 'kávu'. Mám radost.

Podzimní maličkosti

11. října 2016 v 11:08 | Lucille Daryl

V posledních dnech často nakupuji. Ovšem tím nemyslím takové ty obří nákupy, kdy lítám půl dne po městě s padesáti taškama. Naopak. Nakupuji průběžně po hrstkách. Nerada utrácím, jsem prostě takovej skrblík a ráda šetřím. Většinou je mi na všechno líto peněz, no je to se mnou zkrátka těžké, co vám budu povídat. Zvykla jsem si nakupovat v sekáči, kde si tričko koupím za 29 korun a od té doby si nedokážu koupit nic v běžném obchodě, protože mi i stovka za tričko přijde jako spousta peněz. Proč bych za to dávala stovku, když si můžu jiné vybrat za třicet korun, že jo?

Jak utéct chmurám (ne)podzimním?

10. října 2016 v 11:37 | Lucille Daryl

Konec nadšených podzimních článků plných radosti? To rozhodně ne, vždyť sotva začaly! Ale věc se má tak, že se v posledních dnech cítím opravdu strašně a dlouho jsem přemýšlela, jak z toho ven. Znáte to, když trávíte čas někde, kde je vám z nějakých důvodů nepříjemně? Je opravdu špatné, pokud to někde znamená ve vaší práci, kam musíte chodit téměř každý den..

Michael Myers klepe na dveře

1. října 2016 v 20:23 | Lucille Daryl
Víte, co se dnešním dnem změnilo? JE TU ŘÍJEN! A to znamená, že právě začalo moje nejoblíbenější období - měsíc všech duchů, příšer, upírů, zombíků, v neposlední řadě také psychopatů.. Zkrátka říjen, říjen, hurá říjen! Aneb...

Podzimní dovolená

21. září 2016 v 7:15 | Lucille Daryl

No není to počasí venku nádherné? Můj poslední pracovní den před dovolenou bylo opět vedro na padnutí, ostatně stejně, jako celý týden předtím. Poté přišel víkend, mně začala dovolená a s ní i PODZIM! Oficiálně začíná až za 2 dny, ale ochladilo se tedy neuvěřitelně. A já jsem hrozně ráda, že to vyšlo takhle na mojí dovolenou, protože na ta ošklivá vedra už nemám vůbec náladu. Vlastně jsem na ně měla náladu snad jen jednou za celé léto a po dvou dnech mi to naprosto stačilo. Teď si hrozně užívám ten vlahý podzimní větřík a nemůžu se té atmosféry venku nabažit. A jak vidíte, jsem ready for Halloween, aneb dýně jsou letos sice docela maličké, ale rozhodně mají nádherné tvary. Pokoj už mám řádně vyzdobený, takže se tu hned cítím o něco pohodlněji. Ale ještě chci pár věcí doladit, takže detailní fotky si nechám na příště.

Já mám podzim, a co vy?

16. srpna 2016 v 9:04 | Lucille Daryl

Máme tu srpen a já místo léta prožívám takový svůj 'osobní podzim'. Dokonce jsem zapomněla i na perseidy, které sleduji každoročně - pokud tomu ovšem počasí dovolí. Zkrátka a jednoduše, léto pro mě letos vážně není. A to ani přes těch pár opravdu horkých dnů se na tu letní vlnu nedokážu naladit. A nejlepší na tom všem je, že mi to vlastně už ani nevadí. Mám podzim už teď a podzim i před sebou, co víc si přát?

Nákupy, dezert, nákupy

15. dubna 2016 v 11:00 | Lucille Daryl
Tak nějak vypadal můj včerejší den. Tedy, náš včerejší den. Po
dlouhé době jsme si se sestrou vyrazily společně do města za cílem nakupovat hadry. Pro někoho asi doslova hadry, protože to byla stejná akce, jako naposledy v létě s Kelly. Já nevím, jak vy, ale já už si kus oblečení, se kterým jsem spokojená, nekoupím pomalu jinde, než právě v sekáči. Takže chápete, že akci vše za 10,- se na mém místě nedá odolat.

Vyrazily jsme před půl osmou na vlak, bylo docela pěkně, ale zároveň trochu chladno. Tak akorát na mou oblíbenou koženou bundu. Nakonec bylo dobré, že sluníčko zůstalo za mraky, protože bychom se s těmi všemi taškami asi cestou upekly. Do města jsme dorazily ještě před otevíračkou a tak jsme si prošly Tesco a nakonec šly čekat s bandou (především postarších a tlustých) žen před obchod, kde se celý ten krvelačný souboj o oblečení odehrával. Bylo mi jasné, že budu za pár minut nejspíš umačkána, ale na jednu stranu mi to bylo jedno. V obklopení všech těch žen s ne zrovna zdravou postavou jsem byla naprosto v klidu, protože jsem věděla, že oblečení naší velikosti tam zkrátka zbyde. A možná to teď zní povrchně.. vůbec to tak nemyslím, ale přece si nebudeme lhát. :D Nás mladých a štíhlých tam bylo minimum. Jako první zastávku jsem udělala u stojanů s šaty, kde se okamžitě nahrnulo neskutečné množství žen a já tam byla vážně jak sardinka, ale brala jsem jednak všechno černé a všechno co vypadalo nově a kvalitně. V této rychlosti si nemůžete nic prohlížet příliš dlouho, prostě si to musíte vzít a prohlídnout až někde stranou. Nebo alesoň taková je moje taktika. Šatů jsem ulovila asi pět, z toho jedny byly naprosto příšerné a do teď nevím, proč jsem si je vůbec vzala. Výběr sukní mě bohužel zklamal a tak jsem si žádnou neodnesla. Za to jsem ale plně vybavená na příští zimu! Má výbava spočívá v jedné naprosto krásné a hebké šálce (ještě s visačkou) a ve dvou svetrech s jeleny. Svetry s jeleny jsou tak šeredné, až je to hezké, a já mám pro ně zkrátka slabost. Svetříků mám poměrně víc, další je třeba světlounce růžový s králíčkem. Mám i pár pěkných triček a dokonce i jeden burlesque korzet. Zkrátka asi dvacet kousků oblečení za dvě stovky. To mi udělá rozhodně větší radost, než jeden kousek za poměrně vyšší cenu.

Kde nic, tu nic

24. března 2016 v 21:06 | Lucille Daryl
Fíha, to už uteklo dva a půl týdne od posledního článku? Ani nevím, jak je možné, že jsem si nenašla čas na blog. Musím to napravit, dohnat to a začít znovu pravidelněji psát. Ale znáte to. Plánujete tohle, plánujete tamto a 'skutek utek'.

Poslední zmínkou o mém životě byl článek o raw detoxu, ke kterému se rozhodně nechci vracet (brrr, to bylo hnusné období!), ale když jsem tam skončila, mohla bych tam také znovu začít. Ten plánovaný 'pozvolný návrat k běžné stravě' trochu nevyšel, trochu víc se to zvrtlo a rozhodně to nebylo pozvolné a už vůbec né k běžné stravě. Padl domácí super kalorický medovník plný jednoduchých tuků a cukrů, padl kupovaný listový hřeben s ořechy plný radšianinechcivědětčeho a určitě ještě pár dalších ne zrovna zdravých pokrmů. Po tom prvním týdnu jsem se ale vážně srovnala a vrátila se zpět k tomu zdravému. Zkrátka mi z té zeleniny hráblo a ačkoli jsem si to pak vyčítala, vrhla jsem se na všechno co jsem našla a v tu chvíli mi bylo jedno, že bych neměla. Naštěstí to žádný dopad nemělo, protože jsem se včas zastavila a začala jíst opět jako rozumný člověk, který si váží svých tělesných pokroků i svého zdraví. Vrátila se mi skvělá nálada, energie po ránu a já si tak vychutnávala jak zdravé jídlo, tak posilovací trénink. Navíc, a to je to nejhlavnější, jsem začala konečně pracovat i na tom myslet pozitivněji a hlavně mít ráda sama sebe, protože moje hlava je asi ten největší problém, který mám. Je to ta největší překážka, která mi nyní brání ve všech mých malých přáních i velkých snech... Ale o tom někdy jindy.
 
 

Reklama