Deníček slečny Daryl

Michael Myers klepe na dveře

1. října 2016 v 20:23 | Lucille Daryl
Víte, co se dnešním dnem změnilo? JE TU ŘÍJEN! A to znamená, že právě začalo moje nejoblíbenější období - měsíc všech duchů, příšer, upírů, zombíků, v neposlední řadě také psychopatů.. Zkrátka říjen, říjen, hurá říjen! Aneb...

Podzimní dovolená

21. září 2016 v 7:15 | Lucille Daryl

No není to počasí venku nádherné? Můj poslední pracovní den před dovolenou bylo opět vedro na padnutí, ostatně stejně, jako celý týden předtím. Poté přišel víkend, mně začala dovolená a s ní i PODZIM! Oficiálně začíná až za 2 dny, ale ochladilo se tedy neuvěřitelně. A já jsem hrozně ráda, že to vyšlo takhle na mojí dovolenou, protože na ta ošklivá vedra už nemám vůbec náladu. Vlastně jsem na ně měla náladu snad jen jednou za celé léto a po dvou dnech mi to naprosto stačilo. Teď si hrozně užívám ten vlahý podzimní větřík a nemůžu se té atmosféry venku nabažit. A jak vidíte, jsem ready for Halloween, aneb dýně jsou letos sice docela maličké, ale rozhodně mají nádherné tvary. Pokoj už mám řádně vyzdobený, takže se tu hned cítím o něco pohodlněji. Ale ještě chci pár věcí doladit, takže detailní fotky si nechám na příště.

Já mám podzim, a co vy?

16. srpna 2016 v 9:04 | Lucille Daryl

Máme tu srpen a já místo léta prožívám takový svůj 'osobní podzim'. Dokonce jsem zapomněla i na perseidy, které sleduji každoročně - pokud tomu ovšem počasí dovolí. Zkrátka a jednoduše, léto pro mě letos vážně není. A to ani přes těch pár opravdu horkých dnů se na tu letní vlnu nedokážu naladit. A nejlepší na tom všem je, že mi to vlastně už ani nevadí. Mám podzim už teď a podzim i před sebou, co víc si přát?

Nákupy, dezert, nákupy

15. dubna 2016 v 11:00 | Lucille Daryl
Tak nějak vypadal můj včerejší den. Tedy, náš včerejší den. Po
dlouhé době jsme si se sestrou vyrazily společně do města za cílem nakupovat hadry. Pro někoho asi doslova hadry, protože to byla stejná akce, jako naposledy v létě s Kelly. Já nevím, jak vy, ale já už si kus oblečení, se kterým jsem spokojená, nekoupím pomalu jinde, než právě v sekáči. Takže chápete, že akci vše za 10,- se na mém místě nedá odolat.

Vyrazily jsme před půl osmou na vlak, bylo docela pěkně, ale zároveň trochu chladno. Tak akorát na mou oblíbenou koženou bundu. Nakonec bylo dobré, že sluníčko zůstalo za mraky, protože bychom se s těmi všemi taškami asi cestou upekly. Do města jsme dorazily ještě před otevíračkou a tak jsme si prošly Tesco a nakonec šly čekat s bandou (především postarších a tlustých) žen před obchod, kde se celý ten krvelačný souboj o oblečení odehrával. Bylo mi jasné, že budu za pár minut nejspíš umačkána, ale na jednu stranu mi to bylo jedno. V obklopení všech těch žen s ne zrovna zdravou postavou jsem byla naprosto v klidu, protože jsem věděla, že oblečení naší velikosti tam zkrátka zbyde. A možná to teď zní povrchně.. vůbec to tak nemyslím, ale přece si nebudeme lhát. :D Nás mladých a štíhlých tam bylo minimum. Jako první zastávku jsem udělala u stojanů s šaty, kde se okamžitě nahrnulo neskutečné množství žen a já tam byla vážně jak sardinka, ale brala jsem jednak všechno černé a všechno co vypadalo nově a kvalitně. V této rychlosti si nemůžete nic prohlížet příliš dlouho, prostě si to musíte vzít a prohlídnout až někde stranou. Nebo alesoň taková je moje taktika. Šatů jsem ulovila asi pět, z toho jedny byly naprosto příšerné a do teď nevím, proč jsem si je vůbec vzala. Výběr sukní mě bohužel zklamal a tak jsem si žádnou neodnesla. Za to jsem ale plně vybavená na příští zimu! Má výbava spočívá v jedné naprosto krásné a hebké šálce (ještě s visačkou) a ve dvou svetrech s jeleny. Svetry s jeleny jsou tak šeredné, až je to hezké, a já mám pro ně zkrátka slabost. Svetříků mám poměrně víc, další je třeba světlounce růžový s králíčkem. Mám i pár pěkných triček a dokonce i jeden burlesque korzet. Zkrátka asi dvacet kousků oblečení za dvě stovky. To mi udělá rozhodně větší radost, než jeden kousek za poměrně vyšší cenu.

Kde nic, tu nic

24. března 2016 v 21:06 | Lucille Daryl
Fíha, to už uteklo dva a půl týdne od posledního článku? Ani nevím, jak je možné, že jsem si nenašla čas na blog. Musím to napravit, dohnat to a začít znovu pravidelněji psát. Ale znáte to. Plánujete tohle, plánujete tamto a 'skutek utek'.

Poslední zmínkou o mém životě byl článek o raw detoxu, ke kterému se rozhodně nechci vracet (brrr, to bylo hnusné období!), ale když jsem tam skončila, mohla bych tam také znovu začít. Ten plánovaný 'pozvolný návrat k běžné stravě' trochu nevyšel, trochu víc se to zvrtlo a rozhodně to nebylo pozvolné a už vůbec né k běžné stravě. Padl domácí super kalorický medovník plný jednoduchých tuků a cukrů, padl kupovaný listový hřeben s ořechy plný radšianinechcivědětčeho a určitě ještě pár dalších ne zrovna zdravých pokrmů. Po tom prvním týdnu jsem se ale vážně srovnala a vrátila se zpět k tomu zdravému. Zkrátka mi z té zeleniny hráblo a ačkoli jsem si to pak vyčítala, vrhla jsem se na všechno co jsem našla a v tu chvíli mi bylo jedno, že bych neměla. Naštěstí to žádný dopad nemělo, protože jsem se včas zastavila a začala jíst opět jako rozumný člověk, který si váží svých tělesných pokroků i svého zdraví. Vrátila se mi skvělá nálada, energie po ránu a já si tak vychutnávala jak zdravé jídlo, tak posilovací trénink. Navíc, a to je to nejhlavnější, jsem začala konečně pracovat i na tom myslet pozitivněji a hlavně mít ráda sama sebe, protože moje hlava je asi ten největší problém, který mám. Je to ta největší překážka, která mi nyní brání ve všech mých malých přáních i velkých snech... Ale o tom někdy jindy.

Od všeho trochu

23. února 2016 v 21:39 | Lucille Daryl

Tak jo, zase mě tu máte. Víkend jsem si naprosto užila, především svou vytouženou odpočinkovou sobotu. No, i když od rána zase tak odpočinková nebyla. Vydali jsme se totiž na nákup - jakože jídla a potřebných věcí - a po třech hodinách cajdání po městě jsme si přivezli trochu víc, než jen to. Kromě jídla na víkend jsem si udělala maličké zásoby ze zdravé výživy, zásoby kapsiček pro kočičky, opatřila si potřebné doplňky stravy, aneb zase mám mory, nádory a rakoviny všeho druhu (kdo mě zná tak jistě ví, že mě jednou za čas popadne depresivní pocit, že mám nějakou vážnou nemoc. A ne, nedělám si prdel, myslím to smrtelně vážně, jsem v tom úplně stejná jako moje teta a je to fakt dost na hovno - ale o tom se rozepisovat nebudu, snažím se s tím bojovat!).

V novém

16. února 2016 v 19:06 | Lucille Daryl

Tak jo, při posledním pokusu o změnu vzhledu mého blogu to dopadlo tak, že jsem smazala záhlaví s tím, že udělám jiné, ale už se tak nikdy nestalo. A dost mě štvalo, že nebylo kam kliknout a dostat se zpět na úvodní stránku. Záhlaví mi v tomhle zkrátka vyhovuje nejvíc. A tak jsem splácala naprosto nerdsky-hororovej kýč a nemůžu si pomoct, ale líbí se mi to. Je tam trochu psychobilly nádech a to je zkrátka moje. Z hlediska grafického je to naprostý odpad a o to víc se mi to líbí. Mám prostě divnej vkus a vůbec mi to nevadí. I ti šílení zelení netopýři, kteří tu poletovali takovou dobu, působili tak trochu chaoticky a přitom jednoduše. Tak teď tu mám něco na stejný způsob a cítím se tu jako doma, jen zase o kousek živěji.. nebo spíš mrtvěji? To by bylo k úvodu, který píšu v případě, že by se někdo po navštívení mé stránky polekal.

Únorové dny

10. února 2016 v 9:22 | Lucille Daryl

Únor nám začal již před pár dny a jeho první víkend máme za sebou. Strávila jsem ho flákáním se u přítele (není nic lepšího než rest day v sobotu), kde se sice pracovalo, ale mě zkrátka nikdo nepustil k pořádné práci - očividně stále vypadám jako slabé párátko, takže musím víc makat. V neděli následovalo ranní rodinné nakupování a my jsme se sestrou prošmejdily každý koutek Tesca a doplnily zásoby potravy. Původně jsme byly naprosto zoufalé, jelikož jsme stále nenecházely regál speciální výživy, spíš vždycky jednu dvě věci, které zabloudili mezi obyčejné potraviny. Už se nás začala zmocňovat panika! Ale to není možné, vždyť toto oddělení je v každém Tescu, nemohlo se vytratit. A taky, že se nevytratilo! Jen jsme zkrátka přehlédly opravdu obrovskou zelenou ceduli s nápisem speciální výživa. To se zkrátka stane.

Je tu někdo?

3. února 2016 v 11:09 | Lucille Daryl
Představte si, jak to křičím v prázdné ulici starého opuštěného města a jedinou odpovědí je má, několikanásobná ozvěna. Aneb nějak takhle to tu teď na mě působí.


Já vím, já vím. Je to tu samá panenka. Když už se ozvu, je to právě formou panenkovského článku. A nebo se neozvu vůbec. Jenže na Vánoce se mi sbírka rozrostla o 11 kousků a další 3 přibyly v lednu, takže bych chtěla mít co nejdříve doplněné články jednotlivých panenek - zkrátka mě baví mít v tom systém a psát o každé své milované monsterce. Původně jsem to chtěla dodělat do konce ledna, ale plány se nějak změnily a já to nestihla. No, mám pocit, že to už jen tak nedoženu, ale každopádně se o to pokusím. Ráda bych ale blog opět přivedla zpět do provozu a dávala vám o své existence vědět i skrze jiné články - ať už deníčkové či zážitkové, hororové (na které jsem se pěkně vykvákla), nebo články s fotografiemi, tipy a recepty a tak podobně.

Pfff, co bych vám mohla říct, po té době? Máme tu únor. Za leden se tu objevil jen jeden článek, který byl shrnutím odchodu starého a příchodu nového roku. Leden jsme měli krásně prosněžený a ačkoli jsem si sníh užívala a dokonce si po několika letech opět naklepala prdel při sjíždění kopce na lopatě (v lese je to zkrátka adrenalin!), dost mě mrzelo, že takové počasí nebylo na Vánoce. S odchodem sněhu přišlo velmi teplé počasí a dá se říct, že venku už jaro začíná v celé své kráse. A mně to ani nevadí, naopak. Ten zpěv jarních ptáčků, který slyším už nad ránem, je zkrátka po každé zimě ohromující a neuvěřitelně uklidňující.

Netuším, zda jsem se tu zmiňovala o nových přírůstkách do monster rodinky, ale za leden přibyly další tři, a to krásná kentauřice Avea Trotter, Lorna McNessie za skvělou cenu a přítel mi pořídil mou nejvysněnější panenku ze všech, u které jsem se bála, že brzy zmizne z prodeje nadobro a já už ji nikdy nebudu mít, a to Operettu v základní kolekci. No a teď jedna zajímavá věc..

Víte, jak jsem tu kdysi psala o vitríně? Prostory pro panenky jsou pro mě stejně důležité, jako samy panenky, a já jim zkrátka chtěla dopřád něco, co si zaslouží. V knihovně jim to sluší, to ano, ale vzhledem k tomu, že je pro mě má sbírka velmi důležitá, jsem je zkrátka chtěla mít v bezpečí za sklem vitríny. Spoustu vitrín za skvělé ceny jsem našla na internetu, ovšem všechny byly zdaleka a byl by obrovský problém s dopravou. Tak jsem to na čas nechala být. A vždyť víte, jak funguje vesmír.. Pokud něco chcete a věříte tomu, že to prostě jednou bude, tak ono to bude. A častokrát si vás to najde samo. A co vy, taky jste někdy našli černou vitrínu (ve skvělém stavu a absolutně odpovídající všem vašim představám) v lese? *tajemný úsměv a pokračování příště*

Já se zase ozvu, snad to bude brzy!
Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo ztratit baterii do svého foťáku a ještě stále jsem si nesehnala novou, takže teď prožívám naprosto bezmocné dny, kdy sahám po fotoaparátu a najednou mi ta skutečnost dojde.. Jsou to muka!

Čekání na Vánoce

18. prosince 2015 v 13:00 | Lucille Daryl

Už se to blíží! Jsem tak nadšená a natěšená, že se to ani nedá popsat. Sníh mi chybí, to opravdu ano. Tyhle deštivé dny nejsou vánoční ani trochu, takže si to musím vynahrazovat doma - světýlka všude, voňavé svíčky, vánoční hudba a v (ne)poslední řadě taky cukroví. Kterému tedy letos dost odolávám a dopřála jsem si ho zatím jen v jeden můj cheat day, ale protože mám poslední dobou chutě jak těhotnej mamut a měla jsem strach, že si zase zobnu, rozhodla jsem se, že nebudu líná a udělám si zdravé cukroví, které navíc ocení i moje sestra. Receptů je spousty a já měla také spousty plánů, ale člověku se do toho prostě pak ani nechce, protože na ty zdravé verze jsou většinou potřeba takové ingredience, které vyžadují menší výpravu do města. No ale dokopala jsem se a jsem ráda, protože mé RAWaelo (které je nejen zdravé, ale také raw - jak už ovšem napovídá název) je vážně výtečné. Tak trochu přemýšlím, zda napsat recept a nebo si ho nechat pro sebe jako můj přísně tajný recept. Ti chytří stejně nejspíš přijdou na to, jak tuhle mňamku vyrobit (i když můj recept, který jsem na internetu nenašla, šlo čistě o improvizace O:)), takže budu mrška a nejspíš se přikloním k té druhé variantě. ^^
 
 

Reklama