Deníček slečny Daryl

Zpátky v akci

6. ledna 2018 v 7:19 | Lucirä

Jsem ráda, že Nový rok vyšel tak, jak vyšel, a že jsem měla pracovní týden o dva dny zkrácený. Najet po tom dlouhém flákání se do ruchu pětidenního by asi bylo až moc vyčerpávající. Protože jak se říká, hlavně nepřepálit začátek! O práci a začátku nového kalendářního roku to platí dvojnásob.

Jak naložit s ponurostí

2. ledna 2018 v 19:32 | Lucirä
Jak, jak. Chce to asi vhodnou marinádu, ve které ji necháme pár dní naloženou. Pak ji můžeme upéct a podávat.

Jsem úplně rozhozená. Zmatená. A hlavně ztracená. Ale totálně! Najednou nevím, co si počít. Nevím, jakou si pustit hudbu a jaké sledovat filmy. Což sice nezní jako závažný a život ohrožující problém, ale pro psychickou pohodu to trochu problém je. Nevím, jaký dát těmhle dnům podklad.

It's just another day

1. ledna 2018 v 14:04 | Lucirä
Občas chci, aby mi písničky mluvily z duše. Ale málokdy to tak doopravdy je. A proto hrozně ráda vytrhuji věty z kontextu. Třeba v písničce You don't own me od Grace (ft. G-Eazy), která je soundtrackem k filmu Suicude Squad (a který mám mimochodem moc ráda i přes jeho úplně na hovno děj, věděli jste to?) jsem si vypíchla část I don't tell you what to do, so just let me be myself, that's all I ask of you a taky I'm free and I love to be free, to live my life the way I want. Vem to čert, že je to nějakej zamilovanej bullshit, kterej vůbec doslovně neodpovídal žádné mé situaci. Já jsem asi schopná si předělat i písničku o dvou teplouších k obrazu svému, když na to přijde.

Ale proč to vůbec píšu...

Protože mou novoroční písničkou se stala tahle. Je trochu divná, trochu zmatená, trochu negativní a možná i trochu depresivní. Na první leden jako dělaná, ne?

It's just another, it's just another day.


Vítej, 2018. Voníš docela hezky. Trochu jarem. Jsi zatím ale takový klidný a tichý. Trochu nudný a nevýrazný. Ale však já s tebou něco provedu... Zatím si ale musím dobře rozmyslet, co přesně. Vezmu si na to čas do víkendu. Až bude po aklimatizaci do pracovního života.

Slané Vánoce

31. prosince 2017 v 16:24 | Lucirä

Když jsem byla malá, Silvestr se u nás slavil. Doma jsme byli v kruhu rodinném v hojném počtu. Babička, děda, bratránci, tety, strýc... Ten den měl takovou tu typickou oslavnou sváteční atmosféru. Koukali jsme na pohádky a zábavné pořady, cpali se brambůrkami, tyčinkami a dalšími slanými dobrotami a stůl byl plný jednohubek a chlebíčků... Silvestr byl takovými druhými menšími Vánocemi. Slanými! Slané Vánoce. To je ta definice. Jedinou opravdovou tradicí, která zůstala, byl půlnoční přípitek.

Poněkud chaoticky o 2017

30. prosince 2017 v 20:44 | Lucirä

Takové to klasické ohlédnutí za uplynulým rokem je skoro tradice. Na nějaké srdceryvné scénáře tedy nemám zrovna dvakrát náladu, ale nějakou tu rekapitulaci by to chtělo. Čistě pro mě a kdyby náhodou, tak i pro vaši zvědavost. Hrozně ráda si věci píšu - mají pro mě pak takovou větší hodnotu a lépe se v nich vyznám, protože jim tím dám nějaký řád. A tak si jdu napsat pár řádků o roce 2017... Vypíchnu takové ty nejdůležitější věci.

Ještě trochu Vánoc

28. prosince 2017 v 8:23 | Lucirä

Lhala bych, kdybych tvrdila, že na mě nedopadají takové ty achjo pocity, že je po svátcích. Ty přípravy a to těšení je vždycky tak dlouhé, a najednou jednou mrknete a je po všem. Letos jsem si to nesmírně užila, ale i přesto mi začíná být trochu smutno, že je to pryč.

Dlouhé vánoční povídání

26. prosince 2017 v 10:12 | Lucirä

Tenhle článek bude dlouhý. Dost pravděpodobně obsahuje spoustu podrobností, které čtenářům budou připadat nepodstatné, zbytečné a zdlouhavé. Jenomže letošní Vánoce byly tak nádherné, že je chci mít zaznamenané co možná nejpřesněji.

Článek noční, předvánoční

23. prosince 2017 v 20:18 | Lucirä
Moji milí čtenáři, všem vám chci popřát nádherný Štědrý Den strávený přesně tak, jak vy sami považujete za nejlepší. S rodinou, s partnerem, s dětmi, se svými zvířecími miláčky. Užijte si ho na plno, nestresujte se a nasajte vánoční kouzlo. Je všude kolem. Skrývá se ve vůni jehličí, vánočního cukroví i v melodiích koled. Ve svitu světýlek a v plamínkách svíček. V praskání dřeva v krbových kamnech. V každém našem upřímném slově a okamžiku stráveném s blízkými.
Užijte si dnešní předsváteční večer. Pusťte si vaši oblíbenou vánoční pohádku nebo film plný zázraků. A věřte. Věřte v opravdové kouzlo Vánoc.

Jako každý rok, i zítra budeme ráno zdobit stromeček, nosit pod něj dárky a připravovat stůl. To vše v doprovodu vánoční hudby. Těším se na ujídání cukroví, teplý voňavý svařák a klábosení s rodinou. Těším se na společnou večeři, protože jsme ten typ rodiny, který se spolu u jednoho stolu sejde opravdu jen v tento den. Těším se na všechny ty kouzla s tímto dnem spojené.

Dnes jsem dělala pohankového kubu, ke kterému mě inspirovala Saku, a který všem moc chutnal, z čehož jsem měla radost. Bramborový salát už čeká v míse na zítřejší večeři a po ochutnávce sklidil úspěch i on. Dárky pro kočky už čekají pod jejich malém soukromém škrabadlovém stromečkem.


Já si za chvilku nasadím své santovské pruhované vánoční ponožky, lehnu si do pelechu a pustím si nějakou pohádku a možná přečtu další vánoční povídku z knihy. Svítí mi tu světýlka, plamínek svíčky poklidně plápolá, vedle praskajících kamen spí Bellička, Poltergeist vedle zkoumá nějaké připravené dárky a já poslouchám Believe z Polárního Expressu. A těším se. Hrozně moc. Jak vstanu brzy, dám si mandlový jogurt, který chutná tak vánočně, a budu ujídat cukroví. Těšte se taky a užijte si Vánoce!

Dvacáté třetí okénko otevřeno

23. prosince 2017 v 6:38 | Lucirä

Vysněný sníh zůstal jen na fotkách. Jsem zklamaná? Kdepak. Na zaklámání není prostor. Stále ho mám na paměti, stále cítím jeho vůni a nejspíš proto mi to i přes jeho nepřítomnosti venku připadá pořád tak trochu vánoční. Vždyť Štědrý Den je už zítra! Neuvěřitelné.

Padají vločky radosti

20. prosince 2017 v 18:18 | Lucirä

Včerejší den přinesl radost. Vlastně se částečně snesla z nebe v podobě miliónů sněhových vloček. Chmury se rozplynuly a i když se mě ještě včera ráno snažily zmocnit, nepovedlo se jim to. Řekla jsem si dost a basta. Napakovaná svačinou, obědem i večeří v krabičkách jsem vyrážela do práce s představou, že tam strávím větší část dne, než jindy. Nestalo se tak. Nezastavila jsem se, lilo ze mě, ale právě díky tomu jsem mohla odejít v obvyklý čas. A po výstupu z autobusu v mé milé vsi se něco stalo - začalo sněžit!

 
 

Reklama