Deníček slečny Daryl

Neděle oživlých mrtvol

5. listopadu 2017 v 19:48 | Lucirä

Moje sobotní rozpoložení bylo tak trochu k pláči. Chtělo se mi dělat spoustu věcí, abych svůj volný čas co nejvíce využila a užila si víkend, než zase skočím do pracovního chaosu, jenže... zároveň se mi nechtělo vůbec nic. Tuhle náladu vážně nemám ráda, přijdu si jako zombie, která se snaží zapadnout do běžného života a vůbec ji to nejde... pochopitelně. A nechtěla jsem dopadnout tak, že sebou plácnu na postel a budu čumět do blba, zatímco mi víkend utíká skrz prsty. Horší je, že jsem se včera nejednou při téhle činnosti přistihla.

Nevím, co to je za náladu, nepotkává mě zrovna často, ale když už ano, asi se v tu chvíli musím prostě k něčemu dokopat... a nebo se na to vydlábnout a prostě ji přečkat. Někdy je líp, jindy hůř, tak to prostě je. Energii jsem měla tak akorát na vypití kávy, během kterého jsem doufala, že mě to alespoň trochu nakopne. A i když se tak stalo, trvalo to maximálně hodinu. Včerejšek tedy probíhal nějak takhle: Šla bych koukat na film, ale nechce se mi jen tak ležet. Šla bych hrát simíky, ale nevím, jestli se mi chce. Šla bych něco kreslit, ale stejně bych to nedodělala. Šla bych péct, ale to je moc práce. V tu chvíli mi došlo, že s tímhle přístupem dojdu tak leda do umírací jámy.

Halloweenu odzvonilo

1. listopadu 2017 v 6:19 | Lucirä


Včerejší večer byl onen slavný Halloween, který tak láskyplně, až fanaticky opěvuji, a na který se vždycky chystám dva měsíce dopředu, jako na druhé (ale v pořadí vlastně první) Vánoce. Čím jen to je, že ten samotný 31. říjen už byl jen takovým dozvukem, ze kterého se strašidelná atmosféra vytrácela?
Nejspíš tím, že nejsem v Americe, že si nemůžu obléct masku a otevírat dveře koledníkům. Nebo také tím, že jsme ho řádně skupinově oslavily už o víkendu. A tím, že já jsem z něj celá pryč už od konce léta. A nebo tím, že vyšel na všední den?

Válečný Halloween v únoru, aneb Halloweenská sešlost 2017

31. října 2017 v 6:09 | Lucirä

Ta naše Halloweenská sešlost letos byla všechno, jen ne halloweenská. Zvláštní, únorová, předválečná. A z černé hodinky, která každý rok bývá součástí, se stal celý černý den. Nejen, že nám vítr vypl proud, ale zabránil holkám i návratu domů. To nic ale nemění na tom, že jsme si, alespoň z mého pohledu, svou vzájemnou přítomnost užily!

Už se nám to blíží

26. října 2017 v 9:57 | Lucirä

Vidíte ty duchy, nenápadně se vznášející nad hroby? Čarodějnice létající nad lesem; kostlivce bloudící mezi stromy; ruce zombíků, kteří se pokouší vyhrabat ze svých hrobů a černé kočky posedávající před domy u rozsvícených dýní s hrozivým obličejem? Slyšíte houkat sovy za oknem, vidíte stíny za pouliční lampou? Jsou to snad upíři, vlkodlaci, nebo démoni?

Ať už to tak je nebo není, říjen se pomalu, ale jistě schyluje ke konci. Otřepanou frázi o tom, jak rychle to uteklo, si tentokrát nechám pro sebe. Na čas a jeho nepochopitelnou rychlost si prostě a jednoduše budu muset zvyknout, nic jiného mi nezbývá.

Důležité ale je, že jsem si říjen, můj nejoblíbenější měsíc společně s prosincem, užila přesně tak, jak jsem měla v plánu, a že až na pár drobností jsem nasbírala spoustu fajfek v mém plánovači. Ten je ale čistě podzimní, nejen říjnový, takže věřím, že něco málo nasbírám ještě během listopadu, než se ta atmosféra přehoupne do té nefalšovaně vánoční... Což pro mě bývá většinou na moje narozeniny, jedenáctého listopadu, kdy Martin přijíždí na bílém koni. Většinou se ale zasekne někde v zácpě, tak uvidíme, jak na tom bude letos.

Měla jsem v plánu si tématicky pořídit i další do sbírky panenek, konkrétně jsem měla zálusk na Frankie Stein z Halloweenské kolekce, kterou moc chci, ale to už nejspíš tak trochu netíhám. Tak třeba někdy příště. Každopádně jsem si neodpustila alespoň jednu halloweensky laděnou kouzelnou fotku mé božské Casty.

A co vy, vyplňovali jste si nakonec To do list, nebo jste si vytvářeli nějaký vlastní? Jak jste na tom vy s vašimi podzimními plány - zadařilo se a stihli jste vše, co jste chtěli?

Dlabu na dlabání

22. října 2017 v 17:53 | Lucirä

A vlastně ne tak docela, jen původní plán na páteční večer musel být odložen na sobotní odpoledne. Na dlabání a vyřezávání dýní po nakupování vánočních dárků ve městě mi totiž nezbyla síla. Přijela jsem utahaná jako kůň. Tašky nebyly ani tak těžké, ale nohy mi už po tom cajdání padaly od těla. Dobrou zprávou je, že nějaké dárky jsem sehnala. A kromě nich také kávu s vůní jablečného závinu od Oxalis. Zálusk jsem měla sice na arašídovou sušenku, ale tu bohužel neměli.

V mlze

19. října 2017 v 17:22 | Lucirä
Na začátku týdne se všichni radovali z teplých dnů babího léta, ze kterého bych já osobně to slovo babí hned vyškrtla, protože zatímco přelom léta a podzimu mám moc ráda, atmosféra těchto dnů mi ho vůbec nepřipomínala. Naopak jsem chvilku měla pocit jako o Velikonocích, a o to v říjnu nestojím. A právě proto se teď raduji z počasí, které k nám zavítalo včera. To lezavé, mlhavé, šedé a ponuré. To já můžu. Jen by se mohlo ještě trošičku víc ochladit! Ale však já budu trpělivá a dočkám se.

Středu jsem si moc užila, krásné mlhavo mě donutilo strávit venku ještě víc času, než obvykle, a na procházku se vybavit i foťákem a cestou cvaknout pár rychlofotek té nádhery kolem, ať mám něco na památku. Bylo to přesně to říjnové počasí, které mi přijde nejvíc kouzelné, typicky říjnové. Zkrátka předhalloweenské a tajemné.

Na pátek jsem si naplánovala další návštěvu města a nakupování, tentokrát však čistě dárkové, protože už bych ráda měla co nejvíce dárků vyřešených, abych potom nikde nemusela lítat na poslední chvíli. Zatím to vypadá ale přesně naopak, takže mám v plánu to zítra rapidně změnit a vrátit se minimálně se třemi plnými taškami. Nemám sice vůbec žádnou představu o tom, co chci kupovat, ale mám takový pocit, že by se mi mohlo zadařit a že bych mohla úplnou náhodou narazit na nějaké zajímavé věci. Na takové ty, u kterých si řeknete: ,,Jo, to je ono, to ji/ho zaručeně potěší!".
Objednávání dárků z internetu mi totiž prostě nejde. Rozhodla jsem se asi už před měsícem, že zkusím něco objednat, ale pokaždé to skončilo neodeslanou objednávkou. Ne, že bych těm e-shopům nevěřila - to je poslední, co mě trápí. Ale asi jak si na ty věci nesáhnu a nevidím je naživo, tak si jimi nejsem úplně jistá. I v obchodech mám problém s vybíráním, a to si dané věci mohu osahat, takže si umíte představit, jak zoufalá jsem, když na mě ta věc čumí jen virtuálně z obrazovky počítače.
Na nakupovací odpoledne se ale moc těším. Obzvlášť, pokud bude stále takhle božsky šedé počasí.

Podzim jako z pohádky?

16. října 2017 v 9:27 | Lucirä

Prosluněný víkend přinesl další fajfky do mých podzimních plánů, ale ráno moc mile nezačal.

Jason nepřišel

13. října 2017 v 20:47 | Lucirä

Konečně můžu říct, že podzim tu je v celé své kráse. Lístky stromů už se zbarvují do odstínů od žluté až po červenou, nebo úplně padají ze stromů a hromadí se na zemi, což není o nic méně krásnější, když tamtudy pak procházíte a ony vám příjemně šustí pod nohama. Ráno se rozednívá pomalu, takže cesty do práce bývají magicky temné, a večer se stmívá velmi brzy, což mám hrozně ráda. Když přijdu domů, cítím tu vůni domova, to teplo, tu pohodlnost.

Co se konalo a nekonalo

8. října 2017 v 16:21 | Lucirä

Byla sobota, sedmého října, venku se celý den pralo slunko s deštěm, a já neměla žádné velké plány na večer. A tak jsem se rozhodla využít situace a splnit další bod z mého podzimního To-Do-Listu. Udělat si sama pro sebe horror night. A tak jsem si pečlivě našla a obstarala horor, který jsem ještě neviděla. Byl jím Annabelle 2: Zrození. Chtěla jsem na to kdysi jít do kina, ale nějak jsem nemohla sehnat vhodného parťáka, který by na to šel se mnou. Většinou mě odbyli jen větou "Vždyť to bude stejně kravina.". Mně se ale trailer líbil a teď zpětně, když vidím to ne zrovna nízké hodnocení, celkem lituji, že jsem někoho přeci jen nepřekecala. První díl sice stál za hovno (původně jsem chtěla napsat za starou belu, ale proč lhát, když stál skutečně za to hovno?), ale ten druhý s ním má společného akorát tu panenku. Která je prostě hustá, ne že ne. Teoreticky to je pokračování, přesněji řečeno prequel, tudíž první díl ani není třeba vidět. Tentokrát si to naštěstí vzal na starost pan režisér David F. Sandberg - z čehož jsem měla taky radost, protože mě loni velmi potěšil jeho celovečerní verzí Lights Outs.

No, dost okecávání - zkrátka jsem Annabelle 2 šoupla někam na seznam restů, které si snad jednou pustím. A tak jsem si říkala, že včera nastal ten správný čas. Sobotní říjnový večer, doma ani noha, venku tma, pofukoval vítr... K hororu zkrátka ideální, no ne? Jenže i přesto film zůstal na seznamu restů. A proč že?

Protože jsem měla slabší chvilku a pocit, že jestli si ten horor pustím, tak se poseru strachy.

Probuzení do října

3. října 2017 v 18:15 | Lucirä
Přišel čas na mou oblíbenou větu "Every day is Halloween for a horror fan... We just go crazy in October."

Musím se ale přiznat. V neděli mi vůbec nedošlo, že je prvního. I přesto jsem ale ráno začala tím, že jsem si šla udělat dýňové lívance. A to se počítá, ne? Prostě to mám v sobě, to už nezapřu. Na Halloween a věci s ním spojené se letos těším moc, jen mi všechno přijde hrozně moc rychlé, a tak mi občas ani nedochází, že je to už víceméně za chvíli.
Vždycky, když je volno před víkendem a ten je pak prodloužený, mi ta sobota s nedělí přijdou takové hrozně rychlé. Jak kdyby to byla daň za to, že jsem se "válela doma" už dva předchozí dny. Přesto jsem si víkend užila.

S uvědoměním října jsem se naladila na tak dýňovou vlnu, že je ze mě hotová Dýňová královna. Dýně pečená, pyré v jogurtu, dýňové lívance, dýňová buchta, dýňová pohanková kaše... zkrátka Hail to the PUMPKIN! Recept na lívance určitě nebyl posledním dýňovým receptem - naopak, doufám, že těch podzimních, nejen dýňových receptů, stihnu dát letos za tu sezónu na blog trochu víc.

zdroj: buzzfeed.com

 
 

Reklama