Deníček slečny Daryl

Od všeho trochu

23. února 2016 v 21:39 | Lucille Daryl

Tak jo, zase mě tu máte. Víkend jsem si naprosto užila, především svou vytouženou odpočinkovou sobotu. No, i když od rána zase tak odpočinková nebyla. Vydali jsme se totiž na nákup - jakože jídla a potřebných věcí - a po třech hodinách cajdání po městě jsme si přivezli trochu víc, než jen to. Kromě jídla na víkend jsem si udělala maličké zásoby ze zdravé výživy, zásoby kapsiček pro kočičky, opatřila si potřebné doplňky stravy, aneb zase mám mory, nádory a rakoviny všeho druhu (kdo mě zná tak jistě ví, že mě jednou za čas popadne depresivní pocit, že mám nějakou vážnou nemoc. A ne, nedělám si prdel, myslím to smrtelně vážně, jsem v tom úplně stejná jako moje teta a je to fakt dost na hovno - ale o tom se rozepisovat nebudu, snažím se s tím bojovat!).

V novém

16. února 2016 v 19:06 | Lucille Daryl

Tak jo, při posledním pokusu o změnu vzhledu mého blogu to dopadlo tak, že jsem smazala záhlaví s tím, že udělám jiné, ale už se tak nikdy nestalo. A dost mě štvalo, že nebylo kam kliknout a dostat se zpět na úvodní stránku. Záhlaví mi v tomhle zkrátka vyhovuje nejvíc. A tak jsem splácala naprosto nerdsky-hororovej kýč a nemůžu si pomoct, ale líbí se mi to. Je tam trochu psychobilly nádech a to je zkrátka moje. Z hlediska grafického je to naprostý odpad a o to víc se mi to líbí. Mám prostě divnej vkus a vůbec mi to nevadí. I ti šílení zelení netopýři, kteří tu poletovali takovou dobu, působili tak trochu chaoticky a přitom jednoduše. Tak teď tu mám něco na stejný způsob a cítím se tu jako doma, jen zase o kousek živěji.. nebo spíš mrtvěji? To by bylo k úvodu, který píšu v případě, že by se někdo po navštívení mé stránky polekal.

Únorové dny

10. února 2016 v 9:22 | Lucille Daryl

Únor nám začal již před pár dny a jeho první víkend máme za sebou. Strávila jsem ho flákáním se u přítele (není nic lepšího než rest day v sobotu), kde se sice pracovalo, ale mě zkrátka nikdo nepustil k pořádné práci - očividně stále vypadám jako slabé párátko, takže musím víc makat. V neděli následovalo ranní rodinné nakupování a my jsme se sestrou prošmejdily každý koutek Tesca a doplnily zásoby potravy. Původně jsme byly naprosto zoufalé, jelikož jsme stále nenecházely regál speciální výživy, spíš vždycky jednu dvě věci, které zabloudili mezi obyčejné potraviny. Už se nás začala zmocňovat panika! Ale to není možné, vždyť toto oddělení je v každém Tescu, nemohlo se vytratit. A taky, že se nevytratilo! Jen jsme zkrátka přehlédly opravdu obrovskou zelenou ceduli s nápisem speciální výživa. To se zkrátka stane.

Je tu někdo?

3. února 2016 v 11:09 | Lucille Daryl
Představte si, jak to křičím v prázdné ulici starého opuštěného města a jedinou odpovědí je má, několikanásobná ozvěna. Aneb nějak takhle to tu teď na mě působí.


Já vím, já vím. Je to tu samá panenka. Když už se ozvu, je to právě formou panenkovského článku. A nebo se neozvu vůbec. Jenže na Vánoce se mi sbírka rozrostla o 11 kousků a další 3 přibyly v lednu, takže bych chtěla mít co nejdříve doplněné články jednotlivých panenek - zkrátka mě baví mít v tom systém a psát o každé své milované monsterce. Původně jsem to chtěla dodělat do konce ledna, ale plány se nějak změnily a já to nestihla. No, mám pocit, že to už jen tak nedoženu, ale každopádně se o to pokusím. Ráda bych ale blog opět přivedla zpět do provozu a dávala vám o své existence vědět i skrze jiné články - ať už deníčkové či zážitkové, hororové (na které jsem se pěkně vykvákla), nebo články s fotografiemi, tipy a recepty a tak podobně.

Pfff, co bych vám mohla říct, po té době? Máme tu únor. Za leden se tu objevil jen jeden článek, který byl shrnutím odchodu starého a příchodu nového roku. Leden jsme měli krásně prosněžený a ačkoli jsem si sníh užívala a dokonce si po několika letech opět naklepala prdel při sjíždění kopce na lopatě (v lese je to zkrátka adrenalin!), dost mě mrzelo, že takové počasí nebylo na Vánoce. S odchodem sněhu přišlo velmi teplé počasí a dá se říct, že venku už jaro začíná v celé své kráse. A mně to ani nevadí, naopak. Ten zpěv jarních ptáčků, který slyším už nad ránem, je zkrátka po každé zimě ohromující a neuvěřitelně uklidňující.

Netuším, zda jsem se tu zmiňovala o nových přírůstkách do monster rodinky, ale za leden přibyly další tři, a to krásná kentauřice Avea Trotter, Lorna McNessie za skvělou cenu a přítel mi pořídil mou nejvysněnější panenku ze všech, u které jsem se bála, že brzy zmizne z prodeje nadobro a já už ji nikdy nebudu mít, a to Operettu v základní kolekci. No a teď jedna zajímavá věc..

Víte, jak jsem tu kdysi psala o vitríně? Prostory pro panenky jsou pro mě stejně důležité, jako samy panenky, a já jim zkrátka chtěla dopřád něco, co si zaslouží. V knihovně jim to sluší, to ano, ale vzhledem k tomu, že je pro mě má sbírka velmi důležitá, jsem je zkrátka chtěla mít v bezpečí za sklem vitríny. Spoustu vitrín za skvělé ceny jsem našla na internetu, ovšem všechny byly zdaleka a byl by obrovský problém s dopravou. Tak jsem to na čas nechala být. A vždyť víte, jak funguje vesmír.. Pokud něco chcete a věříte tomu, že to prostě jednou bude, tak ono to bude. A častokrát si vás to najde samo. A co vy, taky jste někdy našli černou vitrínu (ve skvělém stavu a absolutně odpovídající všem vašim představám) v lese? *tajemný úsměv a pokračování příště*

Já se zase ozvu, snad to bude brzy!
Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo ztratit baterii do svého foťáku a ještě stále jsem si nesehnala novou, takže teď prožívám naprosto bezmocné dny, kdy sahám po fotoaparátu a najednou mi ta skutečnost dojde.. Jsou to muka!

Čekání na Vánoce

18. prosince 2015 v 13:00 | Lucille Daryl

Už se to blíží! Jsem tak nadšená a natěšená, že se to ani nedá popsat. Sníh mi chybí, to opravdu ano. Tyhle deštivé dny nejsou vánoční ani trochu, takže si to musím vynahrazovat doma - světýlka všude, voňavé svíčky, vánoční hudba a v (ne)poslední řadě taky cukroví. Kterému tedy letos dost odolávám a dopřála jsem si ho zatím jen v jeden můj cheat day, ale protože mám poslední dobou chutě jak těhotnej mamut a měla jsem strach, že si zase zobnu, rozhodla jsem se, že nebudu líná a udělám si zdravé cukroví, které navíc ocení i moje sestra. Receptů je spousty a já měla také spousty plánů, ale člověku se do toho prostě pak ani nechce, protože na ty zdravé verze jsou většinou potřeba takové ingredience, které vyžadují menší výpravu do města. No ale dokopala jsem se a jsem ráda, protože mé RAWaelo (které je nejen zdravé, ale také raw - jak už ovšem napovídá název) je vážně výtečné. Tak trochu přemýšlím, zda napsat recept a nebo si ho nechat pro sebe jako můj přísně tajný recept. Ti chytří stejně nejspíš přijdou na to, jak tuhle mňamku vyrobit (i když můj recept, který jsem na internetu nenašla, šlo čistě o improvizace O:)), takže budu mrška a nejspíš se přikloním k té druhé variantě. ^^

První sníh

24. listopadu 2015 v 8:02 | Lucille Daryl
Vánoční atmosféra, kterou já osobně cítím už téměř od konce žáří, se začala oficiálně vznášet vzduchem už i v podobě nádherně třpytivých sněhových vloček. Konečně! Vsadím se, že můj článek o sněhu nebude zdaleka prvním článkem, ale i tak se o tu radost musím podělit. Ostatně jako každý milovník zimy, sněhu a především období Vánoc.

V neděli ráno jsem seděla na posteli, pila čaj a do hlavy mi vlezla myšlenka, že letos třeba žádný sníh nebude. Mluvila jsem o tom s přítelem a byla zklamaná z té představy, že nebudou bílé Vánoce. Nemám ponětí, proč jsem se nepodívala ani jednou z okna, které bylo hned po mé pravé straně. Po půl hodině jsem si přečetla smsku od sestry, ve které bylo "SNĚŽÍ!". Měla jsem tak ukrutnou radost, jak malé dítě. Ten den jsme se šly s mamkou a sestrou projít pro vyhlídnuté jmelí a začalo nádherně a hustě chumelit i na procházce v lese. Zrovna jsme byly na krásné cestě mezi borovicemi a smrčky, víc vánoční už to být nemohlo. Připomělo mi to ty časy, kdy jsme ještě chodily krást stromek.. Jen žertuji, nebojte. Jasně, že bychom nikdy nekradly stromek! To se nesmí... A co se nesmí, to nedělám, samozřejmě.. Víkend byl ale fajn celý, nejenom neděle. V sobotu přítel slavil narozeniny, takže jsem měla možnost mu vykouzlit úsměv na rtech knihou Total Recall od Arnolda Schwarzeneggera, aneb dárek měl úspěch a já radost!

Jak listopad letí

18. listopadu 2015 v 16:11 | Lucille Daryl

Vím, že je tu teď trochu přepanenkováno, ale to jen z toho důvodu, že je přepanenkováno i u mě doma - a chtěla bych si slečny do sbírky zařadit co nejdřív. Vlastně jsem kvůli sbírce začala už i shánět prostornější a prosklenou vitrínu, aby byly mé panenky co nejvíc v bezpečí a zároveň hezky vypadaly. Zatím se mi teda nedaří sehnat nic za přijtelnou cenu - a pokud ano, je to z druhého konce republiky. Snad se mi podaří něco najít v co nejkratším čase.

Narozeniny a věci kolem

12. listopadu 2015 v 9:04 | Lucille Daryl

To je paradox. Jakmile máte obrovskou chuť psát na blog a hlavně máte i o čem psát, nemůžete, protože vám nejde internet. Nějak se nám rozhodl odejít modem (není divu, je celkem historický), takže jsem byla tři dny bez internetu. Celkově mi to nevadí, dokážu se zabavit i jinak, když si chci s někým psát, mám mobil, ale ten blog! TEN BLOG! Ani si neumíte představit, jakou jsem měla chuť sem něco napsat. Předtím jsem byla u přítele, kde jsem neměla téměř žádné podklady, takže jsem napsala jen krátký nakupovací článek. Pak přijedu domů a internet nikde. Takže, vážení, já vám teď (ať už chcete nebo ne) shrnu uplynulé dny - především ten včerejší, narozeninový!

Nakupovat 5 hodin?

6. listopadu 2015 v 9:05 | Lucille Daryl
A proč ne? A to nemyslím jen v případě, že máte tisíce na utrácení. Já je totiž neměla a i tak jsem to vydržela. Co vydržela, já si to parádně užila. Musím přiznat, že jediná věc, která mě na nakupování štve, jsou tašky. Ta první je ještě dobrá, ale jakmile se začnou plnit a hromadit, je to šílené. Nevím, proč v tom mudlovském světě nemůžu používat kouzla. Jinak by totiž tašky levitovaly vedle mě, to je snad každému jasné. Ale nosit je celých pět hodin v rukách je úmorné. Kvůli ním jsem šestou hodinu strávila sezením a čekáním. Vážně bych nakupovala klidně dalších pět hodin, jen kdyby mi ty zatracené tašky někdo nosil!

Nechápu, jak můžu nakupovat bez peněz. Měla jsem sebou opravdu málo a kromě dárků pořídila i nějaké radosti pro sebe. Jako třeba film na DVD Láska nebeská. Jeden z mých nejoblíbenějších vánočních filmů. Ne-li úplně nejoblíbenější. Zajímavé je to, že jsem si tam vybírala filmy a jen tak, ani nevím proč (asi z té vánoční nálady) jsem si řekla "Mohla bych si někdy pořídit i originální lásku nebeskou.. škoda že jsem na ni ještě nenarazila. I když, já na ni stejně koukám jen pravidelně před Vánoci, když běží v televizi.." - něco takového se mi honilo hlavou. Najednou kouknu nalevo do úplně nejspodnějšího regálu a tam stojí opřené jedno DVD. Láska nebeská. Přišla jsem si jako blázen, protože jsem měla za to, že ten regál byl prázdný. Zázraky a Vánoce! To je prostě nádhera.

Flákám se?

22. října 2015 v 20:59 | Lucille Daryl

Ten říjen utíká jako blázen! A to jsem si plánovala, že si alespoň každý třetí den pustím nějaký horor. Skutek utek, opět. Budeme to muset dohnat o víkendu. Konečně se zase můžu ozvat, už mi ten blog chyběl. Nebyla jsem teď vůbec doma, vrátila jsem se až včera. V pátek jsem vyrazila za přítelem, kde jsem zůstala až do středy, jelikož jsem v úterý měla již zmiňovaný zákrok a hned ve středu kontrolu. A teď už je konečně po všem a mám to tak nějak z krku - až na ten měsíc klidu, už teď se mi stýská po cvičení a dlouhých procházkách. Přijdu si tak líně, když nic nedělám.
 
 

Reklama