Deníček slečny Daryl

Poněkud chaoticky o 2017

30. prosince 2017 v 20:44 | Lucirä

Takové to klasické ohlédnutí za uplynulým rokem je skoro tradice. Na nějaké srdceryvné scénáře tedy nemám zrovna dvakrát náladu, ale nějakou tu rekapitulaci by to chtělo. Čistě pro mě a kdyby náhodou, tak i pro vaši zvědavost. Hrozně ráda si věci píšu - mají pro mě pak takovou větší hodnotu a lépe se v nich vyznám, protože jim tím dám nějaký řád. A tak si jdu napsat pár řádků o roce 2017... Vypíchnu takové ty nejdůležitější věci.

Ještě trochu Vánoc

28. prosince 2017 v 8:23 | Lucirä

Lhala bych, kdybych tvrdila, že na mě nedopadají takové ty achjo pocity, že je po svátcích. Ty přípravy a to těšení je vždycky tak dlouhé, a najednou jednou mrknete a je po všem. Letos jsem si to nesmírně užila, ale i přesto mi začíná být trochu smutno, že je to pryč.

Dlouhé vánoční povídání

26. prosince 2017 v 10:12 | Lucirä

Tenhle článek bude dlouhý. Dost pravděpodobně obsahuje spoustu podrobností, které čtenářům budou připadat nepodstatné, zbytečné a zdlouhavé. Jenomže letošní Vánoce byly tak nádherné, že je chci mít zaznamenané co možná nejpřesněji.

Článek noční, předvánoční

23. prosince 2017 v 20:18 | Lucirä
Moji milí čtenáři, všem vám chci popřát nádherný Štědrý Den strávený přesně tak, jak vy sami považujete za nejlepší. S rodinou, s partnerem, s dětmi, se svými zvířecími miláčky. Užijte si ho na plno, nestresujte se a nasajte vánoční kouzlo. Je všude kolem. Skrývá se ve vůni jehličí, vánočního cukroví i v melodiích koled. Ve svitu světýlek a v plamínkách svíček. V praskání dřeva v krbových kamnech. V každém našem upřímném slově a okamžiku stráveném s blízkými.
Užijte si dnešní předsváteční večer. Pusťte si vaši oblíbenou vánoční pohádku nebo film plný zázraků. A věřte. Věřte v opravdové kouzlo Vánoc.

Jako každý rok, i zítra budeme ráno zdobit stromeček, nosit pod něj dárky a připravovat stůl. To vše v doprovodu vánoční hudby. Těším se na ujídání cukroví, teplý voňavý svařák a klábosení s rodinou. Těším se na společnou večeři, protože jsme ten typ rodiny, který se spolu u jednoho stolu sejde opravdu jen v tento den. Těším se na všechny ty kouzla s tímto dnem spojené.

Dnes jsem dělala pohankového kubu, ke kterému mě inspirovala Saku, a který všem moc chutnal, z čehož jsem měla radost. Bramborový salát už čeká v míse na zítřejší večeři a po ochutnávce sklidil úspěch i on. Dárky pro kočky už čekají pod jejich malém soukromém škrabadlovém stromečkem.


Já si za chvilku nasadím své santovské pruhované vánoční ponožky, lehnu si do pelechu a pustím si nějakou pohádku a možná přečtu další vánoční povídku z knihy. Svítí mi tu světýlka, plamínek svíčky poklidně plápolá, vedle praskajících kamen spí Bellička, Poltergeist vedle zkoumá nějaké připravené dárky a já poslouchám Believe z Polárního Expressu. A těším se. Hrozně moc. Jak vstanu brzy, dám si mandlový jogurt, který chutná tak vánočně, a budu ujídat cukroví. Těšte se taky a užijte si Vánoce!

Dvacáté třetí okénko otevřeno

23. prosince 2017 v 6:38 | Lucirä

Vysněný sníh zůstal jen na fotkách. Jsem zklamaná? Kdepak. Na zaklámání není prostor. Stále ho mám na paměti, stále cítím jeho vůni a nejspíš proto mi to i přes jeho nepřítomnosti venku připadá pořád tak trochu vánoční. Vždyť Štědrý Den je už zítra! Neuvěřitelné.

Padají vločky radosti

20. prosince 2017 v 18:18 | Lucirä

Včerejší den přinesl radost. Vlastně se částečně snesla z nebe v podobě miliónů sněhových vloček. Chmury se rozplynuly a i když se mě ještě včera ráno snažily zmocnit, nepovedlo se jim to. Řekla jsem si dost a basta. Napakovaná svačinou, obědem i večeří v krabičkách jsem vyrážela do práce s představou, že tam strávím větší část dne, než jindy. Nestalo se tak. Nezastavila jsem se, lilo ze mě, ale právě díky tomu jsem mohla odejít v obvyklý čas. A po výstupu z autobusu v mé milé vsi se něco stalo - začalo sněžit!

Půjdem spolu...

18. prosince 2017 v 20:07 | Lucirä

V sobotu jsme se byly s mamkou v rychlosti mrknout na malou výstavu Betlémů, o které jsme mluvily od začátku prosince a která včerejškem končila. A byla nedaleko, takže by byla škoda nechat si to ujít. Jeden Betlém mě opravdu uchvátil, stejně tak mamku. Byl z kukuřičného šustí a přestože se mi nikdy tento styl domácích dekorací nijak zvlášť nelíbil, tenhle Betlémek byl neuvěřitelný. Ta propracovanost, ty detaily, bylo to úžasné.

A tak se s vámi chci podělit o pár fotek.

Šťastné a uvrněné

17. prosince 2017 v 6:22 | Lucirä

Samozřejmě mě mrzí, že se neúčastním vánočního sletu, který započal včera - své čarodějné kolegyně bych viděla moc ráda. Ale představa cestování po tomhle náročném týdnu mi stejně nebyla úplně blízká a nejspíš bych to následné (a konečně už poslední předvánoční!) pondělí akorát obrečela, protože člověk mého druhu potřebuje nějakou tu chvilku na aklimatizaci. Obzvlášť teď, když je to tak chaotické a stresující. A tak jsem si řekla, že potřebuji trochu klidnější a odpočinkový víkend, především tedy tu ničím nerušenou neděli, abych nabrala síly na poslední tři dny a nezbláznila se z toho. Jsem ranní ptáče, ale vycházet z domu krátce po páté by mi dlouhodobě asi moc nešlo. A deset hodin v tom malém kamrlíku s vydýchaným vzduchem a hnusným teplem od žehličky taky není ni moc. A tak se po mém unaveném příchodu domů stalo to, že jsem šla spát v půl osmé. Se ze mě asi stává slepička!

Kraluji noci

13. prosince 2017 v 20:37 | Lucirä


Zase po roce noci upíjím. Je třináctý prosinec a do Štědrého dne zbývá jedenáct dní. Dvě moje oblíbená čísla v jednom dni. V mém dni. Magické a perfektní.

Svatá Lucie je považována za patronku slepých a jako spoustu dalších křesťanek, i ji čekal nemilý mučednický osud. Říká se, že když se dozvěděla, že se na ni jejímu nápadníkovi nejvíce líbí její oči, vyloupla si je a darovala - do druhého dne ji Panna Marie zrak vrátila a její oči byly ještě krásnější.

Jestli mám já krásné oči, to tedy netuším, ale loupat si je nebudu, i kdyby mi to nějaký šlechtic pověděl.

Růžový fénix a cukroví

11. prosince 2017 v 15:33 | Lucirä

Víkend přinesl kouzlo Vánoc nejen pocitové, ale i to na pohled viditelné - začalo sněžit! Poprašek sněhu se dokonce nějakou tu dobu zdržel na chodníku a lehce přimrzl.
 
 

Reklama