Deníček slečny Daryl

Vymodlený poníček

15. září 2015 v 11:00 | Lucille Daryl
Když v televizi běžela reklama na nové Kinder surprise s My Little Pony a Equestria Girls, řekla jsem si, že si jedno koupím, až na ně někde narazím. Neměla jsem v plánu sbírat postavičky z kinder vajíčka, můj plán byl mít Pinkie Pie. Proč? Jen tak pro radost. Prostě jsem si řekla, že si to vajíčko koupím jen kvůli ní. Když jsme jeli od přítele k nám, v Globusu jsem se stavovala pro kočkolit těm mým posraninám čičinám. No a cestou jsem narazila na oobrovský regál s kinder vajíčky, kde mimo jiné byla i ta 'normální' ve kterých teď jsou ti žlutí, všemi milovaní a mnou nenávidění zmrdi - Mimoni. Tak jsem samozřejmě začla vydávat zvuky jako "Jéé, uuu, íííí, to jsou ty s poníčkama!" a Richard mi řekl, ať si jedno vyberu. Tak jsem si jedno vzala. Zaujalo mě to, které tam bylo z neznámých důvodů otočené vzhůru nohama. Zaklepala jsem a vzala jsem ho. Nekupovala jsem si kinder vajíčko, kupovala jsem si Pinkie Pie. S jistotou jsem měla v hlavě představu, jak ho zítra ráno otevřu a bude tam můj růžovej poníček. No a samozřejmě, že tam byl. Vesmír zkrátka funguje a je škoda, že je snadné uvěřit takovým prkotinám, jako je postavička v kinder vajíčku, a s těmi důlěžitými věcmi to už jde těžce. Každopádně, já v sílu vesmíru a mysli věřím a jsem si na stodeset procent jistá, že skutečně funguje. Všechny věci k sobě přitahujeme my sami a tenhle malej růžovej poníček, kterej mi sedí na lampičce vedle monitoru, mi to teď bude každý den připomínat, až mě opět přepadnou černé myšlenky.

Změna plánů

10. září 2015 v 15:53 | Lucille Daryl
Rýma a kašel. Osobně tyto dvě věci nepovažuji za nemoc a pokud se mě zmocní, vypadají mé dny stejně, jako předtím. Jsem moc akční na to, abych se to snažila vyležet a vypotit, jak každý radí. Chci cvičit, chci chodit na procházky, chci fungovat jako vždy. Vím, že bych asi odpočívat měla, ale přijde mi hloupé jen ležet a připouštět si k tělu tu "nemoc" a ještě hloupější s tím lézt k doktorovi a brát na to léky. Bylinky a čaje se poperou se vším, obzvlášť s tímhle. Bohužel, celková anestezie si s nachlazením nerozumí a tak mi museli termín přesunout. A kvůli dovolené až na další měsíc. Achjo, achjo, a já se tak těšila, že to bude za mnou.

Po ránu je mi bídně, mám pocit, že mám v krku žiletky a že mi praskne hlava. Během dne se to tak nějak zlepší, takže je mi v podstatě fajn. Opět na mě dolehl ten pocit, že je můj pokoj naprosto chladný a neútulný, takže se už pomalu chystám na Halloweenskou výzdobu (do konce září to zkrátka nevydržím) a KONEČNĚ mám v oknech záclony. Páni, ty vážně udělají hodně. Nečekala jsem, že to bude až taková změna, ale najednou se tu cítím jak v království! Ještě světýlka, plánovaný koberec doprostřed a určitě se mi tu bude líbit zase o něco víc.

Než zatopíte v kamnech

8. září 2015 v 6:35 | Lucille Daryl

Cítíte tu zimu? Já totiž jo, a je to paráda! Akorát jsem zase okamžitě nastydla. Což mě už pěkně štve. Někteří lidé s naprosto příšerným zdravotním stylem nikdy neonemocní a mně stačí prudší změna počasí a okamžitě se to na mně podepíše. Ať už rozbolavělou páteří nebo bolestí v krku, vždycky se něco najde. Takže do toho všeho jsem ještě nastydlá.

Páté přes deváté

4. září 2015 v 19:15 | Lucille Daryl
Aneb POMOC! Mám pocit, že jsem sladkožravec. Né, vážně. V posledních dnech týdnech (nebo sakra, že by celý život?) mám hroznou chuť na sladké. Ale tak nepopsatelně ukrutnou, že mě to deptá.

Už delší dobu se tak nějak snažím jíst zdravě, pár let zpátky jsem totiž žrala bezesrandy všechno. Prostě všechno. Fastfoody typu Mekáč pro mě teda nikdy nebyly, ale takovej kebab, ten jsem si dávala snad každý týden po škole. Nebo čínské smažené vaječné nudle. A doma to byly samé kupované tatranky, sladkosti od Kinder, semtam nějaká Milka. Taky slanina z jednorožce (čili kyselé pásky) a pendreky. A vůbec, koupila jsem si jakoukoli sladkost, na kterou jsem měla chuť. A k tomu několikrát do týdne brambůrky. Taky jsem neměla problém si jít vzít o půlnoci třeba dva párky s kečupem a hořčicí a chlebem. Uzeninu jako takovou jsem sice nejedla moc často, ale když jo, bylo mi jedno, že to bylo v noci. U nás doma se nikdy nevařilo hnusně a tučně, takže obědy jsem měla vždycky výtečné a nebyly to takovéhle srance, taky jsem nepila slazené vody (tedy jako dítě ano, ale postupem času jsem prostě přešla na vodu), ale jinak jsem dokázala sníst cokoliv. A nejvíc po jedenácté večer. Chodila jsem spát pozdě, vstávala jsem dopoledne a nesnídala jsem. Byl to naprosto příšerný životní styl! Nikdy jsem nebyla tlustá, sama to nechápu. Ale rozhodně jsem nebyla ani zpevněná, což už chápu.

Máme tu září!

3. září 2015 v 11:31 | Lucille Daryl

Což znamená, že se blíží mé nejoblíbenější období! Podzim. Ach, ty barvy, ta vůně. Šustění listí, praskání v kamnech. Svíčky a čaj. Jak já to zbožňuji, nelze to ani popsat. Léto bylo senza a parádně jsem si ho užila, ale teď už se nemůžu dočkat toho studeného vzduchu.

Nakupovat vánoční dárky v srpnu?

27. srpna 2015 v 13:26 | Lucille Daryl

Proč ne? Protože je dost možné, že žádný dárek nekoupíte. Přesto ale utratíte hromadu peněz.

Patřím k těm, kteří dárky nekupují dopředu. Začínám většinou na začátku prosince a občas se stane, že ještě týden před Vánocemi něco objednávám. Po navštívení několika obchodů se totiž většinou stejně vracím zpět k variantě objednat něco přes internet. V obchodech zkrátka NIC NENÍ. Jen kdyby existoval e-shop, kde mají všechno. Nenávidím poštovné!

Neustále změny aneb POTŘEBUJI RADU

20. srpna 2015 v 17:43 | Lucille Daryl

Co dělat, když se v pokoji neustále cítíte nepohodlně?

Můj pokoj mi přišel vždycky útulný, byla jsem tu ráda, i když jsem nic nedělala, ale poslední dobou se z něj nějak vytratila kouzlo. Proč? Já nevím. A proto jsem neustále stěhovala. Stůl byl chvíli tam, pak zase jinde. A nakonec skončil tam, kde byl původně. Mám neustálou potřebu všechno přemisťovat, protože nejsem stále stoprocentně spokojená. A moje páteř už trochu brečí, takže na to půjdu jinou cestou. Dekorace. Ale předtím ještě jedna věc..

Z extrému do extrému

18. srpna 2015 v 10:44 | Lucille Daryl

Aneb po úmorném čtyřicetistupňovém horku tu máme nezastavitelný déšť.

A víte, čemu se divím? Že mi to vůbec nevadí. Patřím k té malé skupince lidí, kteří si horko užívali. Pak jsou tu ti, kteří si neustále stěžovali. A tak nedivím se, být takovou dobu bez deště bylo trochu docela dost ubíjející a člověku se nic moc nechtělo, jenže nic nedělání bylo tou nejhorší možností, kterou jsme mohli zvolit. Já mám horko vážně ráda, takže jsem si stěžovala minimálně a horké dny si naprosto užívala.

Nákupy a vrnění

1. srpna 2015 v 8:55 | Lucille Daryl

Čtvrtek byl posledním dnem, kdy u nás byla Kelly. Měly jsme naplánovaný výlet do Pardubic s cílem NAKUPOVAT. Jaj! Zase jednou po sto letech jsem si bez výčitek vzala nějaké ty peníze (bohužel z kasičky na vánoční dárky, ale do Vánoc času dost! :D) a těšila se, co si koupím. Plán byl totiž jasný - jeden Secondhand měl akci vše za 10,-, takže milovníci sekáčů jistě chápou, že taková akce se prostě musí využít. A já byla s výsledkem naprosto spokojená a už se těším na příště!

Letní panenkovské úlovky

8. července 2015 v 21:01 | Lucille Daryl
To jsme zase měli jednou letní dny plné krásného počasí a sluníčka, které zakončila stejně krásná bouřka - na pohled i na poslech. Víkend byl skvělý. Naprosto skvělý. Každý den běhání v bazénu, válení se na dece a pozorování koťátek, co víc si přát? A k tomu ještě jeden večer grilování výtečné makrely! Na blog tak nějak nezbyl čas a vlastně by byl hřích sedět u počítače. Konečně jsem měla šanci vytáhnout své nové plavky (a zjistila jsem, že mi jsou přeci jen trochu velké - ale čert to vem, v našem bazénu se budu koupat klidně i nahá) a zase se trochu opálit. Sice to jde pomalu, ale ten rozdíl znát je. A ani v tomhle vedru nepřestávám cvičit! Já to počasí miluju, se vším všudy. Delší procházky po slunci sice naprosto nezvládám (už po pár metrech hořím!), ale není nad večerní osvěžení v bazénu a usínání po deváté večer, když je ještě trochu světlo. Asi už jsem stará na ponocování a našla jsem kouzlo v opaku.

Dnešek už bohužel nebyl tak prosluněný, ale dusno bylo slušné. V noci o půl třetí mě probudila bouřka jak z toho nejlepšího hororového filmu, takže jsem chvíli musela uklidňovat Belličku, která se v křeči krčila pod stojanem s oblečením. Následně na to jsem po přivření okna (aby to nebylo tak slyšet a Bell se tolik nebála) umírala vedrem. Tak jsem alespoň sledovala, jak mi krásně a strašidelně bliká můj pokoj. Dneska jsem zase chvíli brigádničila a před chvílí jsem se vrátila z města. A vlastně jsem se nevrátila sama..

Ačkoli si 90% vydělaných peněz dávám okamžitě do kasičky na Vánoce (jinak si nedokáži představit, z čeho bych letos ty dárky kupovala), něco málo jsem si přeci jen nechala na útratu. Taková "malá" odměna. Sice chci stále Skelitu v jiné kolekci, ale kdo by tam tu křehoučkou krásku nechal, když stála jen 159,-? No a do Jane z Dráčika za 249,- mě tak trochu dokopala sestra. Protože já stále váhala, jestli jo nebo ne, ale nakonec jsem si ji vzala. Prý je to pro Skelitu lepší, když nepřijde do cizí rodiny sama. :D Sbírka se nyní rozrostla na číslo 18 a obě dvě nové členky se Vám brzy představí! Ale teď už si zase dlouho nic nekoupím - kromě lístku na Terminátora, na kterého jdeme v pátek, a na vystoupení ELVIS PRESLEY Revival Band, které je týden na to.

 
 

Reklama