Deníček slečny Daryl

Čtyřlístkování

21. května 2017 v 16:35 | Lucirä

Tentokrát jsem se na pátek těšila víc, než kterýkoli jiný týden. V práci to probíhalo poněkud poklidně, i přes spoustu zakázek jsme zvládli všechno včas. Možná to bude i tím, že jsem si dvakrát v týdnu přivstala a jela do práce o hodinu dříve, než běžně, neboť jsem si chtěla ve všem udělat pořádek dříve, než dorazí vedoucí s kolegyní. A k tomu prostě člověk potřebuje klid. A ten tam nebývá zrovna často, hehe.

Od všeho trochu

9. května 2017 v 18:42 | Lucirä

Může mi někdo vysvětlit, kam se ten první májový týden, sakra, poděl?

Hou hou hou!

28. dubna 2017 v 7:23 | Lucirä
Merry Christmas!

Tak nějak jsem onemocněla. Už jsem vypadala prolezlá morem natolik, že mě ani ženský v práci nechtěly, tak mě včera dopoledne poslaly domů, ať se nevracím dřív než v úterý.
V pondělí mi bylo ještě přijatelně dobře, a navíc se udělalo nádherný počasí, kterého je třeba si v tomhle aprílovém šílenství vážit co nejvíce, a tak jsem si střihla procházku z práce domů pěšky, hezky si zacvičila a pak si užila ještě procházku s rodinou. Na to, že na mě něco lezlo celý předchozí týden, jsem to docela podcenila, neboť jsem v úterý fungovala stěží. A já moc neumím odpočívat, takže to pro mě bylo šílené. Po práci jsem se ale nezmohla na víc, než si lehnout do postele a ležet jako lazar. A ve středu to samé, a to se k tomu přidal ještě odporný kašel. A ve čtvrtek jsem prospala půlku dne a vyrazila alespoň na malou okružní procházku s tím, že dneska si dám poslední odpočinkový den a prostě to doléčím a tu nemoc ze sebe vyženu. V noci po kašli nebyly ani stopy. Zmizel stejně rychle, jako přišel.

Nedočkavě vyhlížím...

24. dubna 2017 v 19:46 | Lucirä

Každý paprsek slunce je teď tak vzácný, že mi vytvoří úsměv na tváři.

Aprílově na 100%

16. dubna 2017 v 18:08 | Lucille Daryl

Je na čase se zase ozvat! Jednak kvůli byť pracovnímu, ale i přesto velmi skvělému týdnu, který je téměř u konce, a také kvůli Velikonocům, které jsou na tom obdobně.

Co se stalo, je tu jaro?

29. března 2017 v 6:36 | Lucille Daryl

Mám hroznou chuť psát. Neříkám, že na to nemám čas, neboť tuto výmluvu sama nenávidím, ale jednoduše jsem ten čas v posledních dnech věnovala raději něčemu jinému. Důvod je prostý - venku už se to začíná vybarvovat. Ráno sice ještě bývá obrovská zima, ale během dopoledne se to většinou vyjarní. Dokonce i víkend se vydařil. Nebylo to ještě úplně ono, ale stačilo to. Totéž se ale rozhodně nedá říct například o včerejšku, kdy bylo tak nádherné teplo, že už si neškrtl ani ten věčný studený vítr.

První (ne)jarní den?

20. března 2017 v 19:43 | Lucille Daryl
Probudili jste se do prvního jarního dne s úsměvem na tváři plní energie, pozitivní nálady a nadšení? Doprovázely vás na ranní procházce či cestě do práce sluneční paprsky a zpěv ptáčků? Dámy, měly jste chuť si na sebe obléct sukýnku s květy a vítat jaro?

Kéž by to takhle bylo u mě!

Můj první (ne)jarní den se absolutně nepovedl. Nemůžu říct, že u nás není teplo - to je, už od rána. Se sluníčkem je to ale trochu jinak. Od rána bylo pod mrakem a moje procházka před prací byla spíše podzimní, než jarní. Všude bylo ještě trochu mokro z předešlého propršeného víkendu a atmosféra okolí nebyla jarní ani náhodou. Od probuzení jsem navíc měla divný pocit. Takový ten, jako že dnešek není úplně dobrým dnem. Že se prostě něco semele. Nejen, že jsem měla chuť zalézt si radši zpět do postele a pustit si nějaký horor a odpočítávat dny do Halloweenu (ale to je ještě dobrý, v tom horším případě jsem si i pobrukovala It's beginning to look alot like Christmas), ale přepadaly mě nejrůznější negativní myšlenky ohledně některých povinností. Snažila jsem se všechno z hlavy vyhnat - jak ty negace, tak myšlenky na podzim a především hlavně pocit, že dnešní den není v pohodě.

Jenomže můj pocit byl správný. Tenhle den nebyl v pohodě. Ale ten koláč k snídani jo, ten se mi fakt povedl.

Toulavé jaro, courání a oslava

13. března 2017 v 18:35 | Lucille Daryl
Minulý týden byl takový zvláštní. Alespoň mně přišel hrozně zrychlený. V práci opět kupa zakázek, díky kterým mi to vlastně i rychle utíkalo, a šéfová se navíc opět rozhodla, že si uděláme volný pátek, a tak jsem místo do práce vyrazila do města za kolegyní z bývalé práce. Zašly jsme spolu na oběd do místního (a jediného) zdravého bistra.
Když už někde takhle jsem, využiji příležitosti a dám si veganský burger, mám pro ně prostě slabost. Ale tady ho zkrátka a jednoduše neumí. A hrozně mě to štve. Je to jediné bistro s veganskou nabídkou široko daleko, a oni neumí dobrý burger! Za tu nekřesťanskou cenu bych se navíc styděla ho prodávat. Neříkám, že byl špatný, ale dokážu z fleku udělat tisíckrát lepší a chutnější, a tak vždy v restauraci očekávám nějaký foodporn zážitek. A musím podotknout, že já vážně nejsem náročnej strávník! Chutná mi téměř všechno zdravý a veganský, o burgerech nemluvě. Ale za devadesát korun očekávám víc, než šesticentimetrovou bulku s nedochuceným burgerem a kolečkem rajčete. Měla bych si otevřít burgrárnu.

Poslední únorové dny

26. února 2017 v 14:48 | Lucille Daryl

Tenhle týden byl tak dlouhý! V práci toho bylo hrozně moc, doslova až nad hlavu, takže i přesto, že do práce chodím ráda, jsem se nemohla dočkat pátku a toho, až si trochu odpočinu. V týdnu jsem byla ale celkem dost akční a nabitá pozitivní náladou, takže jsem si i ty všední dny užila naplno. Jen bych je potřebovala trochu delší. Člověk vstává každý den o půl páté, i když takhle brzy vstávat vůbec nemusí, a stejně nestíhá všechno, co by chtěl. Ráda jsem si zpestřovala čtením, procházkami nebo i tréninkem, který jsem před prací stihla. Čas po práci jsem trávila procházkami, cvičením a večery jsem většinou běhala v kuchyni a myla nádobí, připravovala si večeři, jídlo a další věci na následující den a zásadně změnila jednu věc. Po takovéhle přípravě na další dny většinou následovalo usednutí k počítači, blogování a nebo čumění do instagramu. Zkrátka taková flákací chvilka. Jenomže ten počítač mi nějak začal lézt na nervy a bohatě mi stačí do něj čumět v práci. S trochou štěstí tu mám totiž i čas na své věci, jako je třeba blog - fikaně si tu totiž předepisuji články a doma je jen narychlo zveřejňuji. Každopádně, rozhodla jsem se večery trávit trochu víc.. uvolněně. Většinou si u počítače sním večeři (ale to se změní s příchodem jara, neboť to večeřím jedině na balkóně!) a poté ho vypínám, rozsvěcím útulnou lampičku u postele a vrhnu se na protahování. Čaj si vypiju hezky pěkně v posteli s knihou - a to se dostáváme k další věci. To čtení mi jde! Čtení věnuji převážně nějakou tu hodinku svého rána, a co víc, baví mě to. Skutečně. A jsem ráda, že jsem si k tomu opět našla cestu, je to příjemný relax. Snad si tenhle zvyk udržím déle, než když jsem začala číst naposledy. To už bude totiž pěkných pár let zpátky..

Snít nebo žit?

20. února 2017 v 19:07 | Lucille Daryl

Snít je občas fajn. A především je to častokrát jednodušší, než žít. Nemám se špatně. Ale nějak jsem se přistihla, že zrovna nežiju přítomností a nesrším energií a radostí z přítomného okamžiku. Ten leden s únorem jsou pro mě prostě kritickým obdobím a jiné to bylo akorát v roce 2015, kdy jsem měla takové radostné období a těšila se z nových věcí, jelikož se toho kolem mě dělo podstatně víc a bylo to zásadní. Například to, když se sestra v únoru odstěhovala z pokoje a já "osiřela". Hned bylo na čem pracovat. Všechno bylo nové. V tomhle roce se v toto období neděje tak nějak nic. Vůbec, vůbec nic. Nechci si stěžovat, samozřejmě že život si tvoří každý sám. Ale já mám pocit, že teď i mnohem raději sním, než žiju. Mám chuť dělat spoustu věcí, ale z nějakých důvodů je stále odkládám.
 
 

Reklama