Deníček slečny Daryl

Vánoční horečka

14. října 2015 v 9:21 | Lucille Daryl

Jak mám nemít Vánoční náladu, když venku mrzne a já klepu kosu i přestože mám na sobě punčocháče, kalhoty, huňaté ponožky, teplejší boty, tričko zastrčené v kalhotech, na něm tričko ze svetrového materiálu s rolákem, na tom ještě jeden svetřík a zimní bundu a k tomu všemu jsem zachumlaná v pleteném šátku a kapuci? A jestli to teď zní jako ztěžování, tak to zní špatně! Já si to totiž naprosto užívám. Hrozně mě ta zima baví. Jen dnes asi nevytáhnu paty z domu, protože déšť v zimě zrovna dvakrát nemusím. Ale když je sucho, tak je ta zima naprosto báječná.

Radosti z podzimu pokračují

11. října 2015 v 8:25 | Lucille Daryl
Já si ten říjen tak užívám. I když mám teď ty dny tak nějak na přeskáčku, co se týče energie. Jeden den jsem naprosto čilá a téměř se nezastavím, další den jsem jak přejetá a nechce se mi nic, nemám energii a potřebuji se "nabít". Ale i tak se ty "mrtvé" dny snažím něčím oživit a téměř je nevnímám, jelikož ty "živé" dny jsou naprosto senzační. To si totiž užívám úplně všechno, co dělám. A to i uklízení, přebírání oblečení, mytí nádobí, vaření, hrabání listí, a dalších věcí, které některé lidi spíš štvou. Takže si dovedete představit, jak se teprve užívám to, co mě skutečně baví - jako třeba focení panenek. Každá z holek už má jednu podzimně a Halloweensky laděnou fotografii + jednu hromadnou, takže je tu snad brzy uvidíte! Zatím vám sem šoupnu jen fotku, která dokazuje, že jsem Ready for Hallowen! Nevím proč, ale když jsem si ty dýně naložila do kárky a vezla je přes půlku zahrady, připadala jsem si jak magor a přišlo mi to hrozně vtipné. Škoda, že jsou to letos takoví mrňousové. Doufám, že seženu ještě nějakou větší. Ale základ bychom měli!

Ačkoli si užívám podzim a na Halloween se těším, každodenně se do mě vkrádá zároveň i Vánoční nálada. Všichni se mi divili, že už nosím zimní bundu. Ale komu včera na procházce byla zima? Mně né. S tetou jsme se shodly na tom, že letos už začíná taková ta "zimní zima". Ne obyčejná zima, ale vážně ta zimní! Což znamená, že by i Vánoce mohly být konečně dostatečně Vánoční! Nejhorší je, že já s tím vánočním pocitem už víceméně vstávám. Hrozně se těším na takové to závěrečné nakupování dárků - prostě to vánoční, kdy už bude město a obchody vyzdobené. Musím se ale pochlubit, že většinu dárků už mám doma a nebo objednaných. V týdnu jsem totiž udělala poměrně velkou objednávku a v kasičce mi nezbylo téměř nic. V jiných případech by mi to vadilo, ale teď se hrozně těším na to, až ty dárky dorazí, až si je prohlédnu, zabalím a hlavně až z nich budou mít jejich budoucí majitelé radost. Smůla je, že jsem tu velkou objednávku dělala z velké části i kvůli sestře, pro kterou jsem nakonec vybrala stejně jen tři věci. Achjo, Hano, pro tebe se ty dárky kupujou tak špatně! :D

Vítej, říjne!

5. října 2015 v 7:23 | Lucille Daryl

Máme ho tu! Měsíc plný příšer, duchů, démonů. Měsíc všech mrtvých. Měsíc hororů, měsíc Halloweenu. Říjen.
Plánovala jsem ozvat se hned 1.října, ale bohužel mi do toho něco vlezlo a na článek nezbyl čas. Teď se můžu konečně každé ráno budit s pocitem, že je tu podzim, že se Halloween blíží a řádně si u toho zapálit svá dýňová světýlka. Je to úžasné.

S horory jsem tedy ještě tak úplně nazačla - ale chystám se to co nejdříve napravit. Ještě mě čeká pár lítaček po doktorech a vlezla mi do toho jedna nepříjemnost, která je možná ještě o něco prodlouží, ale čert to vem - já si ten říjen prostě musím užít. A když ne celý, tak svou sešlost a 31.říjen rozhodně!

Když už jsme u toho, plánovaná narozeninovo-halloweenská zahradní párty týden před Halloweenem má jisté změny. Nebude to totiž párty a nebude ani zahradní, jelikož venku už je opravdu zima a zatímco si ještě spousta lidí chodí na lehko v mikině, já už klepu kosu v kabátu, šátku a podzimních botech. Jsem hrozně zimomřivá. Nejspíš to přesunem dovnitř, což znamená míň lidí a když nás bude s největší pravdepodobností tak pět, nebudeme to přeci nazývat oslavou ani ničím takovým, to by bylo trapné a cítila bych se jako lůzr. Z párty se tedy nejspíš stane něco jako tématická holčičí sešlost. Snad se vám to nebude jevit jako úplná nuda, byla bych moc ráda, kdyby se tu někdo ukázal. Takže Lowri a Kelly, koukejte tu být! S vámi počítám na stopro! :D Chystám se něco dobrého upéct, postahovat pár hororů, pouštět tématickou hudbu, uspořádat černou hodinku a užívat si atmosféru. A samozřejmě se taky mrknout ven alespoň na nějaké ty procházky. A nerada bych u toho všeho byla sama. Datum bych nechala na toho 24.října, ať těch změn není tolik. :) Narozeninovou oslavu jsem neměla sto let a Halloween jsem si přála vždy oslavit nějak víc, tak alespoň něco malého by z toho být mohlo. Brzy vám pošlu pozvánky, jelikož je tu jedna věc, o které nevíte a kterou musí mít nutně s sebou!

Prasečí víkend

30. září 2015 v 17:53 | Lucille Daryl

A tentokrát doslova. Poprvé jsem ochutnala kance! Znáte to, když jste sami, tak si jedete svůj režim - stravujete se tak, jak chcete, máte čas na sebe a tak se sami sobě plnohodnotně věnujete. V mém případě je to cvičení, v poslední době jsem přidala i běh a samozřejmě zdravé stravování (ale ani tomu se člověk nemůže věnovat na sto procent, pokud je gurmána zároveň nenažrané prase, jako já. A taky milovník všeho sladkého a pečeného). Ve velké míře to ale opravdu zdravé je, když vynechám nějaký ten pečený koláček ráno k snídani. Jsem zvyklá jíst vyváženě a snažím se hřešit co nejmíň, protože pekáč buchet na břiše si s pekáčem buchet v troubě absolutně nerozumí. A mně se zkrátka líbí, takže když už peču něco sladkého, dávám přednost něčemu tvarohovému z ovesné mouky a dalších zdravějších alternativ.

Klasické deníčkové řeči

22. září 2015 v 15:35 | Lucille Daryl
Minulý týden v úterý jsem si připomněla své dospívání. Přijela za mnou a sestrou totiž kamarádka Anežka, se kterou jsme dřív trávily velkou část letních prázdnin. Teď se vídáme málo, jelikož se nám oběma nikdy nesejdou dvě nejdůležitější složky dalekého přátelství - čas a peníze. Vidíme se vzácně, ale i to má své kouzlo. Máme spolu nespočet zážitků, na které neustále vzpomínáme. Už od dětství jsme spolu každý náš pobyt koukaly na horory, a ani letos jsme neudělaly vyjímku.

Vymodlený poníček

15. září 2015 v 11:00 | Lucille Daryl
Když v televizi běžela reklama na nové Kinder surprise s My Little Pony a Equestria Girls, řekla jsem si, že si jedno koupím, až na ně někde narazím. Neměla jsem v plánu sbírat postavičky z kinder vajíčka, můj plán byl mít Pinkie Pie. Proč? Jen tak pro radost. Prostě jsem si řekla, že si to vajíčko koupím jen kvůli ní. Když jsme jeli od přítele k nám, v Globusu jsem se stavovala pro kočkolit těm mým posraninám čičinám. No a cestou jsem narazila na oobrovský regál s kinder vajíčky, kde mimo jiné byla i ta 'normální' ve kterých teď jsou ti žlutí, všemi milovaní a mnou nenávidění zmrdi - Mimoni. Tak jsem samozřejmě začla vydávat zvuky jako "Jéé, uuu, íííí, to jsou ty s poníčkama!" a Richard mi řekl, ať si jedno vyberu. Tak jsem si jedno vzala. Zaujalo mě to, které tam bylo z neznámých důvodů otočené vzhůru nohama. Zaklepala jsem a vzala jsem ho. Nekupovala jsem si kinder vajíčko, kupovala jsem si Pinkie Pie. S jistotou jsem měla v hlavě představu, jak ho zítra ráno otevřu a bude tam můj růžovej poníček. No a samozřejmě, že tam byl. Vesmír zkrátka funguje a je škoda, že je snadné uvěřit takovým prkotinám, jako je postavička v kinder vajíčku, a s těmi důlěžitými věcmi to už jde těžce. Každopádně, já v sílu vesmíru a mysli věřím a jsem si na stodeset procent jistá, že skutečně funguje. Všechny věci k sobě přitahujeme my sami a tenhle malej růžovej poníček, kterej mi sedí na lampičce vedle monitoru, mi to teď bude každý den připomínat, až mě opět přepadnou černé myšlenky.

Změna plánů

10. září 2015 v 15:53 | Lucille Daryl
Rýma a kašel. Osobně tyto dvě věci nepovažuji za nemoc a pokud se mě zmocní, vypadají mé dny stejně, jako předtím. Jsem moc akční na to, abych se to snažila vyležet a vypotit, jak každý radí. Chci cvičit, chci chodit na procházky, chci fungovat jako vždy. Vím, že bych asi odpočívat měla, ale přijde mi hloupé jen ležet a připouštět si k tělu tu "nemoc" a ještě hloupější s tím lézt k doktorovi a brát na to léky. Bylinky a čaje se poperou se vším, obzvlášť s tímhle. Bohužel, celková anestezie si s nachlazením nerozumí a tak mi museli termín přesunout. A kvůli dovolené až na další měsíc. Achjo, achjo, a já se tak těšila, že to bude za mnou.

Po ránu je mi bídně, mám pocit, že mám v krku žiletky a že mi praskne hlava. Během dne se to tak nějak zlepší, takže je mi v podstatě fajn. Opět na mě dolehl ten pocit, že je můj pokoj naprosto chladný a neútulný, takže se už pomalu chystám na Halloweenskou výzdobu (do konce září to zkrátka nevydržím) a KONEČNĚ mám v oknech záclony. Páni, ty vážně udělají hodně. Nečekala jsem, že to bude až taková změna, ale najednou se tu cítím jak v království! Ještě světýlka, plánovaný koberec doprostřed a určitě se mi tu bude líbit zase o něco víc.

Než zatopíte v kamnech

8. září 2015 v 6:35 | Lucille Daryl

Cítíte tu zimu? Já totiž jo, a je to paráda! Akorát jsem zase okamžitě nastydla. Což mě už pěkně štve. Někteří lidé s naprosto příšerným zdravotním stylem nikdy neonemocní a mně stačí prudší změna počasí a okamžitě se to na mně podepíše. Ať už rozbolavělou páteří nebo bolestí v krku, vždycky se něco najde. Takže do toho všeho jsem ještě nastydlá.

Páté přes deváté

4. září 2015 v 19:15 | Lucille Daryl
Aneb POMOC! Mám pocit, že jsem sladkožravec. Né, vážně. V posledních dnech týdnech (nebo sakra, že by celý život?) mám hroznou chuť na sladké. Ale tak nepopsatelně ukrutnou, že mě to deptá.

Už delší dobu se tak nějak snažím jíst zdravě, pár let zpátky jsem totiž žrala bezesrandy všechno. Prostě všechno. Fastfoody typu Mekáč pro mě teda nikdy nebyly, ale takovej kebab, ten jsem si dávala snad každý týden po škole. Nebo čínské smažené vaječné nudle. A doma to byly samé kupované tatranky, sladkosti od Kinder, semtam nějaká Milka. Taky slanina z jednorožce (čili kyselé pásky) a pendreky. A vůbec, koupila jsem si jakoukoli sladkost, na kterou jsem měla chuť. A k tomu několikrát do týdne brambůrky. Taky jsem neměla problém si jít vzít o půlnoci třeba dva párky s kečupem a hořčicí a chlebem. Uzeninu jako takovou jsem sice nejedla moc často, ale když jo, bylo mi jedno, že to bylo v noci. U nás doma se nikdy nevařilo hnusně a tučně, takže obědy jsem měla vždycky výtečné a nebyly to takovéhle srance, taky jsem nepila slazené vody (tedy jako dítě ano, ale postupem času jsem prostě přešla na vodu), ale jinak jsem dokázala sníst cokoliv. A nejvíc po jedenácté večer. Chodila jsem spát pozdě, vstávala jsem dopoledne a nesnídala jsem. Byl to naprosto příšerný životní styl! Nikdy jsem nebyla tlustá, sama to nechápu. Ale rozhodně jsem nebyla ani zpevněná, což už chápu.

Máme tu září!

3. září 2015 v 11:31 | Lucille Daryl

Což znamená, že se blíží mé nejoblíbenější období! Podzim. Ach, ty barvy, ta vůně. Šustění listí, praskání v kamnech. Svíčky a čaj. Jak já to zbožňuji, nelze to ani popsat. Léto bylo senza a parádně jsem si ho užila, ale teď už se nemůžu dočkat toho studeného vzduchu.
 
 

Reklama