Deníček slečny Daryl

Připravena na léto!

22. června 2015 v 18:01 | Lucille Daryl

... ale léto nikde. Předchozí víkendy byly tak úžasné! Jsem člověk, kterého neustále všechno bolí. Krční páteř, hlava, záda.. A věřte, nebo ne, ale v tom třicetistupňovém horku mi bylo absolutně nejlépe - na sluníčku obzvlášť! Takže jsem zjistila, že má na mě teplo a sluníčko blahodárné účinky. Měla bych se odstěhovat někam do teplých krajin a sem se vracet jen na Vánoce.

Koťátková show pokračuje

22. června 2015 v 7:41 | Lucille Daryl
Zrovna jsem měla v plánu napsat další kočičí článek o našem kočičím nadělení, když v tom mi sestra napsala "Kuna je na titulce!". A opravdu, na titulní straně Blog.cz se na Vás celý víkend usmívají naše kočičky a mně to vykouzlilo velký úsměv na tváři.

Psala jsem tu o tom, že máme koťátka. V tu chvíli jsme mysleli, že jich je 6. Ale ono není, je jich 8! O víkendu jsme našli na půdě další dvě, už celkem vyrostlá koťátka. Tak jsme si všechny ty potvůrky vzali ven na deku. V obložení osmi mňoukavých koťátek se prostě každý člověk musí cítit skvěle. Při té příležitosti jsem se všechny nafotila. Tři kočičí slečny jsou o něco starší, než pět maličkých kocourků.


První mouratá je kočička od Nataši, dalších pět jsou kocourci od Máši a poslední dvě jsou opět sestřičky té první. Jména zatím ještě nemají, až na to nejsvětlejší, kterému říkáme Laté, ale určitě je nezmiňuji v posledním článku. Obzvlášť, když se vám tak líbí. Ale komu by se nelíbila, jsou absolutně kouzelná.

Radosti a sluníčko

8. června 2015 v 20:00 | Lucille Daryl
To sluníčko je TAK ZATRACENĚ BÁJEČNÉ! Začínám nenávidět, když si někdo stěžuje na počasí. Protože na každém se dá najít něco, co je krásného. Chápu, že každý máme rádi něco jiného, ale nemá nejmenší smysl si stěžovat na sníh, na déšť ani na slunce. Chápu, že někdy tohle vedro představuje velký problém - třeba u mé sestry a jejích zvířat, takže její stížnosti naprosto chápu, ale kňourání typu "svítí mi do očí a potím se" opravdu nenávidím. Já si to slunce užívám!

Zkušenosti hypochondra, aneb když opravdu trpím

28. května 2015 v 16:13 | Lucille Daryl

Blíží se víkend a můj týden se stále točí jen kolem nemocí. Jako by už toho nebylo dost. Začínám nenávidět všechno, co má spojitost s doktory. Když už se vyléčí jedna věc, najde se druhá. A takhle pořád dokola. Můj aktuální stav je asi takový, že sotva dýchám, protože do toho všeho se z nenadání přidalo ještě cosi, co se zatím projevuje jako zánět dutin, ale plánuji se toho prostě zbavit co nejdřívě a sama doma. K doktorům už na nějakou dobu zase nechci. Pondělí u doktora, středa u doktora, čtvrtek u doktora. Sestřička mi navíc vzala krev takovým způsobem, že mě z toho ještě bolela celá ruka.

Černá je všechno

22. května 2015 v 10:34 | Lucille Daryl
Černá je černá. Černá je totiž i tmavě hnědá. Nemám šanci, černá je všechno. Aneb jak už možná tušíte, moje barvení vlasů nedopadlo podle představ. Jedna barva mi nechytne, druhá se hned vymyje, a když se člověk odhodlá, že zahodí tu rudou a obarví se na tmavě hnědou, skončí černý jako havran. A mně se černé vlasy líbí, to jo, ale nemyslím si, že mi sluší. Přijdu si v nich už až moc černá. A na tu tmavě hnědou jsem se vážně těšila. Snad to po pár umytí bude vypadat jinak. Chvíli se mi to líbí, chvíli zase ne. Možná, že k těm černým víc půjdou ty moje oblíbené retro účesy ve stylu rockabilly, uvidíme uvidíme. Jak už jsem si řekla včera, tentokrát z toho nebudu dělat vědu a zkrátka se to naučím nosit, protože jinak by to skončilo tím, že budu fňukat a chtít zpátky něco rudého.


Na nudu zabere změna

15. května 2015 v 12:01 | Lucille Daryl
Včera jsem tak přemýšlela. Byl to den jako každý jiný - vstanu, poňuchám Belličku, zacvičím si, nasnídám se, mrknu na počítač, mrknu po nějaké práci, pustím si pár dílů seriálu, jdu se projít se psem, pokecám se sestrou, zaskáču si u ní na DDRku, naobědvám se, jdu opět kouknout na pár dílů, pak se jdeme všichni projít, večer si zacvičím na balkóně, navečeřím se, usednu k počítači... Celé to bylo ovšem doprovázeno hrozným pocitem nudy. Nic z toho se mi pořádně ani nechtělo (až na tu druhou procházku). Byla jsem tak znuděná, že si to ani nedovedete představit. Nudilo mě všechno. Nudilo mě to, že něco dělám, ale nudilo mě i to, když jsem nic nedělala. A tak jsem začala přemýšlet, že si přestěhuji pokoj. A voilà - už je hotovo!

Pták v kabelce

12. května 2015 v 19:45 | Lucille Daryl
Buď nic nedělám a nebo nejsem schopna si vybavit, co celé dny dělám. Až na to, že jsem si včera udělala takový filmový den a dnes jsem v tom víceméně pokračovala. Samozřejmě se taky hejbu, procházím a cvičím, takže si to ani nevyčítám. Vyčítám si ovšem to, že to tu opět hnije jako v hrobě. Od teď budu mému blogu říkat hrob.

Přišel k nám pavouček

27. dubna 2015 v 7:22 | Lucille Daryl

Uplynulý týden byl dost různorodý. Celý jsem ho strávila s přítelem u nás, jelikož onemocněl a u něj doma je vždycky jako v ledničce (ačkoli se topí) a to na tu zimnici nebylo nejlepší. Jak se tam asi musí cítit nemocný člověk s horečkou, když i ten zdravý si přijde jako kus ledu. Možná přeháním, ale jsem zvyklá na teplo a je mi zima vždy a všude - obzvlášť v létě.

Plánovali jsme nějaký výlet, ale bohužel. Tak jsme strávili týden převážně doma (pokud nepočítám nějaké procházky i s rodinou) hraním Mafie a Mortal Kombatu, do kterého jsem se mimochodem zamilovala ještě víc, než jsem si myslela. K téhle hře mám vztah už od dětství, kdy jsme ji jako malé hrály na videohrách se sestrou a bratranci. Spoustu dalších dílů jsem si také zahrála na Arcade hrách za Prahou, jak jsem tu již dávno zmiňovala. Příběh máme dohraný, stejně tak jako spoustu šampionů v žebříčku, a v Challenge tower jsme v polovině. A teď jen brečím, že desítka, která před pár dny vyšla, je na PS4 a na PC, z čehož v podstatě nemám ani jedno, protože můj počítač se nedá považovat za plnohodnotný počítač. Jsem ráda, že jsem tu rozjela tu Mafii. Jó, to Zaklínač, ten to štěstí bohužel neměl. Ale alespoň si ušetřím nějaký volný čas i na něco jiného, než na hry.

Prázdná hlava

19. dubna 2015 v 19:57 | Lucille Daryl

Jsem stále múzou nepolíbena. Ale to jste si jistě po týdenní neaktivitě na blogu všimli sami. Nějak mi došly zásoby na články. V týdnu bylo hezky a nehezky - jeden den byl dokonce téměř letní. To jsme se se sestrou vydaly fotit, ale to už jste se nejspíš dozvěděli u ní na blogu. Šlo jen o obyčejné netématické focení, ale i tak doufám, že z některých jejích fotek něco vytáhnu.

Další jarní titulek

10. dubna 2015 v 10:41 | Lucille Daryl

Konečně cítím jaro i po probuzení! Odhrnula jsem závěsy, za kterými se schovávalo sluníčko a otevřela okno, abych mohla poslouchat tu nádheru jara. Bellička si okamžitě sedla na čerstvý vzduch do otevřeného okna a šla tokat na ptáčky.

 
 

Reklama