Kočičí deníčky

Kočičí deníčky #4

17. června 2017 v 9:24 | Lucirä
Ahojky humani! Dlouho jsme se neozvali. Naposledy to bylo krátce po našich narozeninách. Ale to bylo ještě před tím, než jsme dostali náš hlavní společný dárek. Náš Human už vám o tom asi psal, ale já tomu prostě stále nemůžu uvěřit... Dostali jsme ten nejhezčí dárek vůbec. NOVOU KRABICI OD ŠKRABADLA!

Je hrozně velká, temná a krásně se do ní vejdu, což se moc nestává. Mimo to si o ní brousím drápky a když se mi chce, tak ji i cupuju. Já hrozně ráda cupuju karton, je to můj koníček. A víte, co je ještě lepší, než samotná krabice? Ta skutečnost, že Polter si ji vůbec nevšímá, takže je jenom moje!

No a taky jsme dostali šedivý velký škrabadlo, ale o tom už Human asi psal. Já do něj zkoušela vlézt ale nevešla jsem se, tak jsem se naštvala. Ale do tý budky by se nevešel nikdo. I Polter se v ní zasekl. Tak ji náš Human rozstřihl. Ale stejně do ní nechodíme. To škrabadlo je zvláštní. Polter do něj chodí víc, než já, jeho docela baví. Já využívám jen tu obrovskou plochu nahoře. Vidím z ní dobře všude po pokoji a taky Humanovi do počítače. Ale na moje první škrabadlo u okna nemá, to mám nejradši.

Ale tenhle článek píšeme z jednoho prostýho důvodu. Polter na to škrabadlo s Humanem natočil něco jako video recenzi z jeho pohledu, tak tady je. Doufám, že brzy natočí i něco se mnou. Tak zase někdy příště, pa!



Kočičí deníčky #4

23. května 2017 v 5:58 | Lucirä

Human se minulé úterý choval zvláštně. Všimla jsem si, že to jednou za čas dělá. Já chodím kolem, že mám hlad, a on něco připravuje na stole a potom mi podá jídlo s nějakými hořícími špejlemi a běhá kolem mě s tou černou věcí, která cvaká a fotí. A potom fotí mě, pořád a pořád dokola. Nakonec uhasí ty hořící špejle a normálně mi to jídlo dá. A potom mi dá ještě spoustu dalších věcí. Většinou hračky a různý kapsičky, konzervy nebo mlsky. Letos mi dal nějaký barevný konzervy. A to byste nevěřeli, jak jsou hrozně dobrý!
Nejdřív jsem to vůbec nechápala, krmí mě každej den a nikdy mi to jídlo nezapaluje a ani mě u toho nefotí.. No ale potom mi to došlo! JÁ MÁM NAROZENINY! Tedy měla jsem, minulé úterý. To je den, který oslavuje mou přítomnost a osobnost, nebo tak něco. Prý jsem tu už šest let. Já bych to asi bez Humana ani nevěděla, protože je obtížný to spočítat. Ani nevím, kolik je Humanovi.

Kočičí deníčky #3

8. května 2017 v 18:02 | Lucirä
Ahoj humani, neseme vám jednu důležitou informaci. Jsme májový, takže brzy budeme slavit narozeniny!

Já slavím 16. a Poltříka prý našli někde ve sklepě 26. A prý vypadal čerstvě (nevím, co si pod tím představit, protože já jsem ho poznala až prašivýho), takže náš Human slaví jeho narozeniny v ten den. Navíc se to dobře pamatuje. Já mám před šestkou jedničku, protože jsem jednička a první Humanova láska. A poltřík je až druhej. Proto tam má dvojku.

Teta Atheira (to je sestra našeho Humana), nám přinesla dárek už včera. Narozdíl od Humana totiž neshání věci na poslední chvíli a má je vždycky doma dlouhou dobu předem. Přinesla nám tunel! A je moc fajn. Včera jsem si v něm hrála s Humanem (ale on se tam nevejde celej, tak tam musí dávat jen packy) a pak jsem v něm spala. Příjemně šustí a je mazlivej. A taky je na něm bambulka. Ale tu asi odkousnu, to já ráda.

Jsem zvědavá, jestli letos dostaneme zase dort, jako loni. Mně bude už šest a bráchovi dva. Je ještě malej a proto bych si ten tunel měla nechat. Co když v něm číhá nebezpečí?? To si nemůžu vzít na kožich...


Kočičí deníčky #2

27. dubna 2017 v 6:21 | Lucirä

Náš human nám nedávno koupil nový granule. Vyzkoušeli jsme jich už hrozně moc. Já dokonce dřív jedla i friskies a tak, ale Humanům se to moc nelíbilo a časem se začali víc zajímat o to, co jedí oni i já. No a s příchodem bráchy už jsme najeli na kvalitnější granulky. O tom už psal náš human tady.

Kočičí deníčky #1

23. dubna 2017 v 12:33 | Lucirä
Náš Human po delší době odjel v pátek do práce a nevrátil se. Jednou za čas to takhle dělá, že se nevrátí, a přijede až v neděli. Už jsme plánovali spiknutí a vraždu, ale zaslechli jsme brzy ráno, že už jde po schodech a něco nese (šustily mu tašky!), tak jsme honem rychle sklidily nachystaný pasti, sedli si ke dveřím a čekali.
Když otevřel, nesl hrozně moc věcí. Ze zad sundal ještě batoh a to neuvěříte - byl plnej našeho jídla, který máme rádi! Takže jsme zapli motůrky a humana omazlili a opusinkovali. Každej z jedný strany. Human měl radost. A my vlastně taky. Asi se na něj nezlobíme, že odjel. Máme paštiky.
Ale píšeme kvůli něčemu jinýmu. Kromě paštik nám přivezl i nějaký mlsky. Občas je takhle vozí. My nejíme žádný ty whiskas a friskies (i když já, Bellička, jsem to jako malá jedla, to se musím přiznat), máme rádi kvalitní granule, ale mlsky, to občas můžeme. Human nás tím vždycky uplatí, když jde do práce, abychom nebyli smutný.


 
 

Reklama