Zážitky

Ufohuntering!

Úterý v 5:49 | Lucirä

Plánovaný víkend, na který jsem se tak moc těšila, jsem si s holkama užila na 111%. A kdyby to šlo, hned bych si to celé dala ještě jednou.

Volno jsem měla už ve čtvrtek, kdy jsme brzy ráno vyrazily se sestrou na koloběžky. Zbytek dne jsem si pak užívala léto, pobíhala někde po venku nebo koukala na ufo dokumenty. V pátek jsem sice do práce šla, ale končila jsem brzy, protože jsem měla zubaře. No a pak mě čekal už jen nákup se sestrou a domů jsme už jely společně s Kvilčou.

Tajemný Belvedér a načerpání sil u menhiru

12. června 2017 v 9:42 | Lucirä

Sobotní ráno bylo, narozdíl od toho pátečního, takové chmurné. Mlhavé, mokré, pod mrakem. S přítelem jsme měli naplánovaný brzký výlet. Nic velkého, jen nedaleko za Kutnou horu mrknout na jednu zříceninu a cestou se zastavit i ve městě omrknout Menhir, o jehož existenci na tomto místě jsem vůbec netušila. Stejně tak o té zřícenině, na kterou jsem narazila úplnou náhodou na mapě, když jsem hledala tipy na další výlety. Fotka mě uchvátila natolik, že jsem na tom místě zkrátka potřebovala být.

Letní Praha na jaře

11. června 2017 v 14:49 | Lucirä

V pátek ráno jsem vyrazila do Prahy za kamarádkou, kam jsem dorazila pár minut po deváté hodině. Profesionálně jsem si to štrádovala z Hlaváku na Masarykovo nádraží, na kterém jsem, mimochodem, nikdy nebyla. Podle map jsem si ale zjistila cestu, která se nezdála vůbec obtížná - co nezdála, ona obtížná opravdu není. Prostě vyjdu z budovy hlavního nádraží, dám se přes parčík plný bezdomovců a holubů doprava, dojdu na konec ulice, přejdu přes přechod, půjdu chviličku rovně a jsem tam. Tak zněl plán!

Skutečnost ale byla jiná. Netuším proč, ale vzala jsem to obloukem a křížem krážem, naprosto nesmyslně kolem Palladia a pak jsem se octla někde na rohu neznámých ulic. Neznámých Pražských ulic, které vypadají jedna jako druhá. K mému štěstí jsem najednou uviděla hlouček lidí valící se z jedné budovy, na které bylo napsáno Masarykovo nádraží. A tak jsem úspěšně dorazila do cíle.

Čarodějné Kuňkování

12. dubna 2017 v 8:00 | Lucille Daryl

Předminulý, aprílový víkend se vydařil z hlediska počasí naprosto na jedničku. Už východ slunce napovídal, že nás z oblohy bude hřát celý den, a překvapily mě i velmi teplý pozdní páteční večer. Víkend jsem strávila doma sama, i když jsme měli v plánu výlet, neboť přítel musel odjet pracovat, ale v pátek jsme si ještě užili krásnou prosluněnou procházku a v sobotu jsem měla takový aktivně odpočinkový den sama. Courala jsem venku od samého rána a nemohla se toho počasí nabažit. A na večer jsem si zalezla do pelechu a sledovala při té jarní atmosféře I know what you did last summer. Konečně se naskytla možnost mít i přes noc okna otevřená dokořán a neumrznout. V pokoji mívám často obrovskou zimu i v letních dnech, proto jsem byla překvapená, že už můžu mít otevřená okna bez hrozby umrznutí ve spánku. Poltřík s Belličkou mou radost samozřejmě sdíleli také, před druhým oknem máme totiž velký ořešák a oni s nadšením sledují ptačí show. Nedělní ráno nám navíc obohatil datel, který do zpěvu ostatních ptáčků přidal pár nepřeslechnutelných úderů. Prcky to hrozně bavilo. A neděli jsem zahájila jógou na balkóně při vycházejícím slunci.

První výlet a první ples

7. března 2017 v 7:41 | Lucille Daryl

Předpověď počasí na sobotu doslova řvala o to, aby si člověk honem rychle naplánoval nějakou aktivitu. A tak jsme krátce po snídani vyrazili na první malý výlet. Dopoledne bylo ještě docela chladno a nepříjemně foukalo, ale sluníčko nezklamalo a během odpoledne se udělalo opravdu teplo. Náš první výlet nebyl daleko, na místě jsme byli asi za patnáct minut. Na internetu jsem totiž narazila na to, že "za rohem" města, kde bydlí přítel, je krásné Arboretum. Jedná se o obec Vysoké Chvojno, která je opravdu maličká a připomíná takové ty typické české staré vesničky, ve kterých je všehovšudy dvacet ne zrovna pěkných domů se zahradou plnou harampádí a slepic. Nic, co by mě lákalo, ale zahrada plná krásných stromů navazující na obrovský les je vážně klenot této "špinavé díry".

Ze Štědrého dne

27. prosince 2016 v 10:45 | Lucille Daryl
Před Štědrým dnem jsem ulehla do postele podstatně brzy. Svítily mi tu vánoční světýlka, Star Master, který mi ze stropu udělal hvězdnou oblohu a vedle mě na nočním stolku hořela vánoční svíce. Bylo asi teprve půl osmé, a tak jsem si pustila jeden z online filmů na youtube, o čemž jsem se zmiňovala již v minulém článku. Výběr filmů na YT je samozřejmě bídný, nabízel se třeba nějaký s názvem Vánoční chaloupka s Jaredem Padaleckim v hlavní roli. Ačkoli jsem na to byla celkem zvědavá (protože prostě Jared... a ve vánočním filmu), nakonec jsem si pustila nějaký romanťák s názvem Vánoční polibek, který mě zpočátku přišel trochu uhozený, ale nakonec jsem se přistihla, že mě ta neuvěřitelně předvídatelná slaďárna docela dost baví. Celou tu dobu jsem v pokoji měla krásnou vánoční atmosféru a jelikož film skončil už ve třičtvrtě na devět, zapla jsem ještě televizi a nakonec jukla i na to Frozen, které koneckonců ten český dabing nemá vůbec špatný, jak jsem se bála. Nicméně jsem byla celkem dost unavená a těšila se na cukroví k snídani, a tak jsem po chvíli usnula.

Čtvrtá adventní neděle

19. prosince 2016 v 8:33 | Lucille Daryl

Tak, a poslední předvánoční neděle je za námi.

Asi nemá smysl psát, jak neuvěřitelně rychle to uteklo. Zbývá pouhý a především necelý týden do Štědrého Dne, což znamená, že veškerá ta předvánoční akce a nálada se blíží k samému cíli. Lidé dokupují poslední dárky, dopékají poslední druhy cukroví, otevírají poslední okýnka v adventních kalendářích a zapalují čtvrtou, tedy také poslední adventní svíci. Neuvěřiteně jsem se letos na Vánoce těšila. A tím nemyslím jen samotný Štědrý Den a svátky, ale také to období před nimi, které právě teď probíhá. A které se blíží ke konci. Na jednu stranu jsem hrozně natěšená na vrchol toho všeho, na druhou stranu je mi smutno, že tyhle předvánoční dny se blíží ke konci. Neuvěřitelně mě totiž baví.

Třetí adventní neděle

12. prosince 2016 v 17:00 | Lucille Daryl

Už se to krátí, už se to blíží! Třetí adventní neděle je za námi a to znamená, že už zbývá jen jedna. A pak? Štědrý den!

Ve čtvrtek večer jsem jela k příteli, kde jsem se zdržela do soboty. Odpočívali jsme, sledovali (nejen vánoční) filmy a chodili na procházky. Na sobotu jsme měli jasný plán - vánoční trhy u nás ve městě. Podle všeho tam mají být každý adventní víkend. A tak jsme v sobotu vyrazili do města, vkročili na náměstí údajných trhů a asi za deset minut jsme mohli zase odejít. Kde nic, tu nic. Nebo jako jo, pár stánků tam bylo, ale opravdu to nebyla ani polovina z toho, co tam bývá normálně. Buď jsme přišli moc brzy, nebo se zkrátka obchodníkům nechce jezdit každý víkend. Kdo ví. Každopádně, počasí nebylo zrovna vábné, a tak jsme se šli jen tak projít do parku, koupit si, co jsme potřebovali, a já jsem mohla pomalu jet domů. Na neděli jsem se totiž chtěla probudit doma, protože nesnáším nedělní cestování vlakem. Ten den je pak takový neúplný, chaotický a nepohodlný.

Druhá adventní neděle a čerti

6. prosince 2016 v 7:15 | Lucille Daryl

Druhá adventní neděle nám začala v celé své kráse. Už během přípravy snídaně mi bylo jasné, že až mě bude hřát v bříšku, rozhodně nezůstanu zalezlá doma v pelíšku u kamen, ale co nejdřív se budu muset teple obléct a vyrazit s fotoaparátem vstříc do té zamlžené zmrzlé přírody. A tak jsem také učinila. Stejný úmysl měla i sestra a mamka, které jsem venku potkala, a tak jsme se i s mým přítelem vydali všichni na krásnou mrazivou procházku, ze které mám nádherné fotky - ale věřte, že naživo to bylo daleko nádhernější.

1. adventní neděle

28. listopadu 2016 v 18:35 | Lucille Daryl

Uplynulý víkend s sebou přinesl první adventní neděli. Tentokrát byla v nejbližší možný termín, 27. listopadu. Taky vás tak úžasně naladila na Vánoce a svátky, jako mě?
 
 

Reklama