Zážitky

Zase jednou do Prahy

26. září 2016 v 19:55 | Lucille Daryl

Ve středu jsem si udělala výlet do Prahy, jelikož se mi po celém dlouhém létě vrátila moje kamarádka z Ameriky. Léto bez jejího pobytu u nás bylo dost ochuzené, ale já jsem ho stejně celé strávila v práci, takže by se žádný pobyt nemohl konat ani z mé strany. A tak jsme si to, po té dlouhé době, co jsme se viděly naposledy, vynahradily ve středu v Praze, kde jsme spolu strávily asi 8 hodin, které utekly doslova jako 8 minut.

Za bílými jeleny

12. září 2016 v 8:16 | Lucille Daryl

Ve Žlebech jsem jako malá byla s mamkou a sestrou několikrát. Za ty roky jsem ovšem zapomněla, jak krásná tam ta obora je. Poslední dobou bych pořád někam výletila a už dochází nápady na něco, co není úplně z ruky, a tak nás napadly právě Žleby. Na zvířata je zkrátka nálada pokaždé. Měli jsme v plánu i Zámek, ale tak nějak mi na něj nezbyla energie. Byla jsem z toho vedra úplně vyřízená, měla jsem těžké nohy ještě z práce a navíc jsem byla hrozně hladová, protože jsem si svačinu snědla už v autě.

Zářím v září

5. září 2016 v 19:06 | Lucille Daryl

Můj milý podzime, já už cítím tvůj příchod všude kolem! Tak nám léto (zatím ještě neoficiálně) skončilo, ale zkrátka srpen je fuč. A já jsem ráda, hrozně ráda. Jak už jsem zmínila, letos prostě léto nevnímám a už se nemůžu dočkat toho chladného počasí, kdy ráno půjdu na vlak do práce a budou mě zebat tváře. A já se pohodlně zachumlám do šátku, nebo si nasadím svou chundelatou kapucu. Už teď je občas ráno pěkná kosa, ale stále se ještě střídá s tím vlezlým vedrem na padnutí, které mě většinou doprovází, když se vracím domů.

Záchvěv léta a Film Legends Museum

30. července 2016 v 10:39 | Lucille Daryl

Je to pár dní, co jsem rozepisovala článek s názvem "Léto jako by nebylo". Ale než jsem ho stihla dopsat, tak se mi podařilo ukořistit pár letních vzpomínek, za které jsem hrozně ráda.

Kočičí narozeniny a jiné radosti jara

16. června 2016 v 9:09 | Lucille Daryl
Člověk se chce tisíckrát za měsíc ozvat, ale vždycky mu do toho něco vleze.. V mém případě je to možná velká hromada výmluv, ale jedno se mi musí dát za pravdu - s našim 'božským' internetem si zkrátka nerozumím. Na počítači bývám převážně večer, ale právě večeř začíná neuvěřitelně blbnout a mě to začne štvát už tak po deseti minutách, takže u toho zkrátka nevydržím sedět a radši si jdu pustit Zoufalé manželky (no co, každý máme své guilty pleasure - v mém případě jsou to seriály jako Sex ve městě, Gilmorky a Zoufalky).


Duben v delší zkratce

11. května 2016 v 20:14 | Lucille Daryl

Uběhl už téměř měsíc od mého posledního článku, neskutečné. Sama nevím, kde furt lítám, ale už se mi po tom ťukání do klávesnice zastesklo. Pravdou je, že na počítači trvávím teď minimum času (a jsem za to ráda), na sociálních sítích jsem téměř k nezastižení a jediná má virtuální aktivita je ta instagramová, a to jen díky mobilu a mé úchylce všechno si dokumentovat. A ono je podstatně rychlejší něco cvaknout a v tu samou chvíli to nahrát na instagram, než se psát s článkem... Ale rozhodně mám v plánu blogovat dál! A díky tomu instagramu se mi alespoň podaří shrnout minulý, již uplynulý měsíc. Krásný duben je za námi a květen přišel v tom nejlepším světle - sluníčkovém!

Velikonoční procházkový víkend

2. dubna 2016 v 9:21 | Lucille Daryl

Minulý víkend se na nás příroda opět usmála. Počasí bylo naprosto úžasné a už v sobotu vykoukly paprsky slunce, se kterým je zkrátka všechno okamžitě hezčí. V sobotu dopoledne jsme se byli projít. Počasí nic moc - takové mdlo, šero, slunce schované za mraky a ne zrovna příjemný vítr. Takže jsme po chvíli dali přednost filmu - aneb nakonec se ke mně ten Victor Frankenstein, na kterého jsem zprvu neměla zrovna pozitivní názor, přeci jen dostal. A jsem ráda! Ačkoli jsme se s přítelem v polovině filmu shodli na tom, že je to neskutečná ptákovina, dost nás to bavilo. Harry Potter je prostě Harry Potter a James McAvoy zahrál Victora tak božsky a opravdově, že mi byly ostatní nedostatky úplně jedno. Například finální a legendární Frankensteinovo monstrum stálo za prd, ale čert to vem, Victor mě bavil a to stačí. Jsem obrovský fanoušek Frankensteina, kterého má na svědomí James Whale, ale proč se na něj nepodívat i z trochu jiného pohledu? Nebudu přece házet do pytle s odpadem film, který dokáže bavit, jen proto, že už tu je jeden Frankenstein, kterého samozřejmě nic nepřekoná. Vždyť je to úplně jiné, nač to srovnávat?

Máme tu nový rok

5. ledna 2016 v 18:49 | Lucille Daryl
Nejpitomější společná fotka roku

Nový rok, nové já, nové začátky, nová šance? Nový start, čistý štít? Tak to je ta největší blbost na světě. Odznova můžeme začít kterýkoli den v roce, ne jen 1. ledna. Záleží jen na nás. Proto nemám ráda novoroční předsevzetí, která stejně nikdy nikomu nevydržela. Chcete zhubnout? Začněte zdravě jíst, začněte cvičit, změňte životní styl. Chcete být lepším člověkem? A kdo vám brání? Můžete začít kdykoliv a měli byste začít hned, jak vás to napadne. První leden je jen den jako každý jiný. Každý den můžete změnit sebe, svůj život, svá rozhodnutí. Nikdo nepotřebuje první leden. Plánujte. Naplánujte si výlety na jaro 2016, naplánujte si, kam byste se rádi vydali v létě na dovolenou, naplánujte si všemožné sešlosti a akce, ale neberte příchod nového roku jako nový start, jako novou možnost. Berte tak každý nový den.

Asi už jste pochopili, že u mě předsevzetí opravdu nehrozí. Žádné mé rozhodnutí nebude souviset s novým rokem a abych pravdu řekla, zatím si ani neuvědomuji, že rok 2015 je za námi.

Další nádherné Vánoce

26. prosince 2015 v 9:57 | Lucille Daryl
Každý rok je mi trochu smutno, když si uvědomím, že Vánoce jsou fuč. Tolik příprav, nakupování, těšení. Mám ráda i svátky a celé to období až do Silvestra (na kterého se mimochodem také těším), ale jakmile končí Štědrý den, mám pocit, že Vánoce jsou fuč. A že letos utekl obzvlášť rychle.

Vstala jsem asi ve čtvrt na šest, rozsvítila si světýlka, zapla rádio Blaník kde nám hráli celý den vánoční písně, udělala si perníčkové lívance, nasnídala se a sedla jsem si s kočkama a čajem ke kamnům, kde jsem si užívala tu atmosféru. Zanedlouho přišla na návštěvu sestra, která se chvíli zdržela a potom jsme vyrazily k mamce do práce a všichni společně odešly domů. Venku bylo spíš jaro, ale jakmile jsme dorazily k nám, kde jsme začaly klasické přípravy stromečku a štědrovečerního stolu, bylo to zase nefalšovaně vánoční jako každý rok. Začala jsem strojit stromeček svými novými modro-stříbrnými ozdobami (a ačkoli byl opravdu nesouměrný, co se týče větví, nakonec nedopadl nejhůř), poté jsme připravily a prostřely stůl a nakonec nanosily tu hromadu dárků, které letos bylo opět tolik, že se nevešla pod stromeček, ale musela být i na gauči vedle něj. No a pak? Pak ten den utekl tak rychle, že jsem se nestačila divit.

Letos to bylo poprvé, co Bellička nebyla na Vánoce sama v pokoji. Tedy pokaždé jsem sem za ní chodila, to je jasné, ale nikdy jsem se tu dlouho nezdržela, protože jsem byla dole s rodinou. Tentokrát tu měla Poltříka a já jim oboum zapnula rádio a to jste měli vidět, jak byli hodní. Vůbec jim nevadilo, že jsem celý den pryč. Většinou sedí na schodech a mňoukají, když mě slyší dole za dveřmi, ale teď? Nic. Spokojeně spinkali a poslouchali vánoční hudbu. Pokaždé, když jsem nakoukla, jak se mají, jen na mě mrkli, otočili se a spinkali dál. Byli tak hrozně rozkošní!

Třetí adventní neděle a svátek

14. prosince 2015 v 6:56 | Lucille Daryl
Dohořela nám třetí, předposlední svíce na adventním věnci. Už nás čeká jen jedna adventní neděle a po ní jsou tu Vánoce. Musím se přiznat, trochu mě ta vánoční nálada opustila a jsem z toho nešťastná. Pravděpodobně za to může počasí, které zkrátka zimu připomíná jen brzy ráno. Doufám, že se to brzy zase obrátí a já se budu cítit vánočně, vždyť teprve teď je na to ta pravá chvíle! Možná za to může trochu i to, že mi opadal vánoční stromek v pokoji a zbylo po něm jen prázdné místo. Fňuk.

Týden byl takový pohodový a utekl hrozně rychle. Upekla jsem pohankový perník, na který sem nejspíš dám recept, a s pečením končím. To zdravé stejně jím jen já a sestra a já mám sladkého po dnešní ZASLOUŽENÉ cheat snídani dost a jediná chuť, kterou teď mám, je chuť prasknout. Cukroví nechci vidět pěkně dlouho. Celou tu dobu jsem totiž odolávala (letos to zkrátka nechci jíst v takovém množství) a dneska jsem si řekla, že si dám cheat day (nebo spíš ráno, celý den je na mě moc) a ochutnám od každého - i mamčin vysoce kalorický medovník - takže jsem se vážně nacpala a nemám v plánu to opakovat. Jak jsem si na to odvykla, tak to všechno bylo tak sladké, že se ze mě sype cukr! Ale samozřejmě, že bylo výborné. A chtěla jsem alespoň ochutnat, cukroví zkrátka k Vánocům patří a jednou za rok si vyhodit z kopýtka můžu.
 
 

Reklama