Zážitky

Friendship is magic - dny s Anežkou

24. srpna 2014 v 21:02 | Luci Lestrange

Po koncertě Blink-182 jsem strávila ještě necelé dva dny u Anežky. V pátek po návratu domů jsme pochopitelně padly docela brzo a okamžitě jsme vytuhly. V noci mě neuvěřitelně bolela hlava a navíc mě budila Anežka, která se chodila v noci krmit kdo ví čím a ani o tom neví. V sobotu jsme den zahájily sledováním hororu. Našly jsme jeden z těch novějších a dokonce online, tak jsme se do něj pustily. Nechápu ale, jak jsme mohly na csfd přehlédnout to nízké hodnocení, konkrétně 38%. Film se jmenuje Devil's Due neboli Zrození ďábla. Ďábel je zkrátka poslední dobou v módě a mě už to začíná celkem lézt krkem, jelikož těch dobrých hororů na toto téma je jen malá hrstka a jde to čím dál tím víc z kopce. Odpoledne jsme se vydaly do Prahy s tím, že koupím nějaký dárek mamce a sestře k svátku, který měly v pátek, a potom pojedu domů. Nakonec jsme se ale rozhodly, že se ještě vrátím k Anežce a pojedu až další den a ona za mnou dorazí v pondělí, jelikož ráno musela do práce. Stihly jsme ještě večer usnout u filmu When a Stranger Calls, neboli Na lince je vrah, který jsem neviděla i přesto že je už z roku 2006. Ráno jsme to dokoukaly ale dalo mi zabrat u toho vydržet a vnímat to, protože to byla vážně nuda. Začátek pěkný ale jinak není o co stát.

Koncert Blink-18; 15.8. 2014, Praha

22. srpna 2014 v 21:17 | Luci Lestrange

Už je to přesně týden, co v Praze zahrála dlouho očekávaná kapela Blink-182, na které jsem nechyběla ani já, takže jsem se konečně dokopala k sepsání svého zážitku.

ADVIK 2014

30. července 2014 v 22:56 | Luci Lestrange

Čas na report! Jak už jsem ale zmínila, tenhle článek nebude vlastně vůbec o té akci jako takové, protože na tenhle con jezdím už jen kvůli lidem, se kterými se tam pokaždé setkáme. Takže nějaká organizace nebo program jde letos absolutně mimo mě - i když pár poznatků bych měla. Spíše těch negativních.

Mezi alpakami

12. července 2014 v 13:40 | Luci Lestrange
Včera jsme se byly s mamkou a sestrou podívat u jedné paní, která chová lamy, konkrétně alpaky. Mamka totiž ví, že mám lamy ráda a tak u ní dohodla focení. Byl to fajn zážitek, alpaky jsem ještě nikdy naživo neviděla a nikdy bych nevěřila, že jsou vážně až tak heboučké! Navíc krásně pózovaly a své zvědavé čumáčky strkaly až k objektivu.
Nejdřív jsme se šly podívat k samičkám, kterých bylo pět a u kterých byl ještě malý hnědý sameček a poté na dva samečky ve vedlejší ohradě.



Čas na výlet!

7. července 2014 v 20:57 | Luci Lestrange

I přes úmorné vedro od samého rána jsme dnes s mamkou, sestrou a Dragem vyrazili na výlet, jelikož má mamka tento týden dovolenou. Vydali jsme se do Rekreačních lesů Podhůra, konkrétně na rozhlednu Báru.
Vstala jsem asi v půl osmé s tím, že se ještě půl hodinky prospím a v 8 se začnu připravovat. Nakonec jsem se probudila v půl deváté, takže plán poněkud nevyšel. Ale k rozhledně jsme dorazili pár minut po desáté, což bylo ideální, jelikož provozní doba začína od desíti. Takže jediné, co mě tam štvalo, byla skupinka ukřičených dětí opodál.
Drago počkal dole, zatímco jsem se s Hanyuu vydala nahoru. A chvíli poté i mamka, která si celou cestu stěžovala, jak moc se bojí. Výšek se docela bojím, ale zvládla jsem to a bylo to vážně v pohodě. I když, dle mého ta rozhledna nemůže být ani trochu bezpečná, za prvé tak vůbec nevypadala a za druhé byla celá rozviklaná.
Potom jsme si prošly lesy, které byly opravdu kouzelné, ale já jsem byla naštvaná sama na sebe, jelikož se každým dnem víc a víc přesvědčuji o tom, že absolutně neumím fotit přírodu a krajiny. Vůbec mi to nejde. A je to hrozná škoda, protože v těch lesích bylo tolik zajímavých a neobyčejných míst, ale já je zkrátka zachytit nedokázala. Tak vám přinásím alespoň nějakou fotodokumentaci, povídání už na můj vkus bylo dost. :D

"The day has come for all us sinners" - Aerodrome Festival; 17.6. 2014, Praha

20. června 2014 v 15:01 | Luci Lestrange

Skoro jsem ani nemohla dospat, takže mi vstávání v půl osmé nedělalo problémy ani přes to, že většinou spím tak do jedenácti. Hrozně jsem se těšila, nešlo to ani popsat. Hodila jsem na sebe od večera připravené oblečení, dala se trochu do kupy (spíš jsem nad tím make-upem strávila většinu času, což bylo v závěru naprosto zbytečné, zkuste se za cca 4 hodiny v kotli nezpotit jako prasata), sbalila si věci do mé mini kabelky (včetně oblečení na další den, mám prostě kabelku jak Hermiona) a nakonec jsem se vydala na autobus, který mě zavezl do Přelouče a odtamtud jsme s partou jeli do Prahy.

Poslední zvonění

1. května 2014 v 19:27 | Luci Lestrange
V úterý jsem si naposledy odseděla v lavici sedm vyučovacích hodin a na konci dne si odnesla vysvědčení. Vlastně mi to došlo až tu poslední hodinu, že je to vážně naposledy a pak už školu navštívím jen na maturitní zkoušky. Je to takové divné, můj život středoškolačky se blíží ke konci. Možná mi to tam bude i trochu chybět... A ano, uvědomuji si, že je tu taky možnost, že bych třeba náááhodou neudělala maturitu ani na třetí pokus a vrátila se do lavice jako student. Ale nejsem zas takový debil (alespoň myslím), takže tu možnost okamžitě zavrhuji. :D

Ve středu jsme měli jako třída RM4 poslední zvonění. Hrozně jsem se těšila. Původně jsem si chtěla připravit krutopřísnou masku zombie sexy jeptišky, ale nakonec bohužel z toho "zombie" muselo sejít. Nějak jsem nestíhala, a vlastně jsem to neměla promyšlené do detailů, takže jsem raději zvolila jen tu sexy jeptišku. Spala jsem v Přelouči, abych nemusela dojíždět vlakem a vstávala jsem v 5. Fuj, už nikdy víc. Půl hodiny jsem pila kafe a během té další půl hodiny jsem se nestihla ani namalovat, natož obléct. No, v 6 už mě vyčkával spolužák, který si u mě "objednal" zombie masku z tekutého latexu, se kterým nikdy nepracoval. Ve třičtvrtě na sedm jsme měli vyjít na nádraží, kde jsme měli sraz. Nějak jsme vůbec nestíhali, ale na to, v jaké rychlosti jsme to všechno dělali, jsme byli s výsledkem oba spokojení. Já si na sebe všechno sice hodila během posledních pěti minut, ale byla jsem pyšná na to, že se mi povedla jeho zranění z latexu. :D


Praha plná debilů

5. dubna 2014 v 20:42 | Luci Lestrange

Po dnešku jsem se přesvědčila, že lidi v Praze buď neumí chodit vůbec, nebo se pletou pod nohy a v extrémních případech dokonce chodí pozadu. Pražáci asi nepotřebují něco jako chodníky, nebo třeba přechody. A taky tam mají východy v cestě tak, že do vás ze zatáčky může vrazit někdo s nákupním košem.

Tim Burton a jeho svět - 28.3.2014, Praha

28. března 2014 v 21:43 | Luci Lestrange


Ráno jsem se vydala vlakem v půl osmé do Přelouče, kde jsem půl hodinku čekala na vlak, který mě zaveze do Prahy. Cesta utekla poměrně rychle a z hlavního nádraží jsem se vydala pěšky na Staroměstské náměstí. Na místo jsem dorazila asi o půl desáté, lidi už se tam pomalu hromadili. Před Domem U Kamenného zvonu, ve kterém probíhá výstava, byl obrovský a úžasný Ballon Boy, se kterým jsem se při odchodu vyfotila.

Nakonec jsem čekala uvnitř, než bude deset a než dorazí další slečna, která vyhrála v soutěži a se kterou jsem se domluvila, že půjdeme společně na autogramiádu. Nakonec dorazila něco po desáté, chvíli jsme na sebe zíraly a pak řekla moje jméno a bylo jasno, našly jsme se. :D Šla jsem si vyzvednou svůj vyhraný lístek (a bylo mi pogratulováno od jedné milé paní - snad druhá a poslední organizátorka, která nebyla nepříjemná) a společně s dalšími dvěma lidmi jsme se vydali na výstavu. Předtím jsem si ještě koupila knihu "Můra noční, předvánoční", kterou jsem se chtěla nechat podepsat a na chviličku se mrkli do obchodu, ve kterém byly suvenýry. Nic jsem si odtamtud neodnesla, jelikož ceny byly vysoké a výběr byl na mě poněkud malý. Ale to je asi jen tím, že jsem hodně náročná.

Maturitní ples

9. března 2014 v 16:36 | Luci Lestrange
A maturitní ples je za mnou. Byla to paráda. Ani jsem to nečekala tak úžasné, jaké to bylo. S přípravou jsem začala až někdy kolem půl čtvrté s tím, že před šestou vyrazíme. Tak jsem se namalovala a následně mi sestra udělala vlasy, ale najednou mi ten účes vůbec neslušel a já si přišla jako hrozně ošklivá, tak jsem se začala vztekat a panikařit, že budu ze všech nejšerednější a tak dále - zkrátka takové ty předplesové stresy. :D Tak mi ten účes předělala a nakonec jsem se sebou byla téměř spokojená. Pak mi ovšem došlo, že do šatů se spodem nedostanu, jelikož tam svou prdel neprotáhnu, a tak jsem si je musela navlíct vrchem, ten účes si rozcuchala, a nakonec jsem zjistila, že ty šaty jdou ještě povolit, takže to celé bylo zbytečné. No, prostě samé zmatky, ale nakonec jsme s holkama všechno zvládly a kolem šesté jsme mohly vyrazit.

 
 

Reklama