Zážitky

Koncert Blink-18; 15.8. 2014, Praha

22. srpna 2014 v 21:17 | Luci Lestrange

Už je to přesně týden, co v Praze zahrála dlouho očekávaná kapela Blink-182, na které jsem nechyběla ani já, takže jsem se konečně dokopala k sepsání svého zážitku.

ADVIK 2014

30. července 2014 v 22:56 | Luci Lestrange

Čas na report! Jak už jsem ale zmínila, tenhle článek nebude vlastně vůbec o té akci jako takové, protože na tenhle con jezdím už jen kvůli lidem, se kterými se tam pokaždé setkáme. Takže nějaká organizace nebo program jde letos absolutně mimo mě - i když pár poznatků bych měla. Spíše těch negativních.

Mezi alpakami

12. července 2014 v 13:40 | Luci Lestrange
Včera jsme se byly s mamkou a sestrou podívat u jedné paní, která chová lamy, konkrétně alpaky. Mamka totiž ví, že mám lamy ráda a tak u ní dohodla focení. Byl to fajn zážitek, alpaky jsem ještě nikdy naživo neviděla a nikdy bych nevěřila, že jsou vážně až tak heboučké! Navíc krásně pózovaly a své zvědavé čumáčky strkaly až k objektivu.
Nejdřív jsme se šly podívat k samičkám, kterých bylo pět a u kterých byl ještě malý hnědý sameček a poté na dva samečky ve vedlejší ohradě.



Čas na výlet!

7. července 2014 v 20:57 | Luci Lestrange

I přes úmorné vedro od samého rána jsme dnes s mamkou, sestrou a Dragem vyrazili na výlet, jelikož má mamka tento týden dovolenou. Vydali jsme se do Rekreačních lesů Podhůra, konkrétně na rozhlednu Báru.
Vstala jsem asi v půl osmé s tím, že se ještě půl hodinky prospím a v 8 se začnu připravovat. Nakonec jsem se probudila v půl deváté, takže plán poněkud nevyšel. Ale k rozhledně jsme dorazili pár minut po desáté, což bylo ideální, jelikož provozní doba začína od desíti. Takže jediné, co mě tam štvalo, byla skupinka ukřičených dětí opodál.
Drago počkal dole, zatímco jsem se s Hanyuu vydala nahoru. A chvíli poté i mamka, která si celou cestu stěžovala, jak moc se bojí. Výšek se docela bojím, ale zvládla jsem to a bylo to vážně v pohodě. I když, dle mého ta rozhledna nemůže být ani trochu bezpečná, za prvé tak vůbec nevypadala a za druhé byla celá rozviklaná.
Potom jsme si prošly lesy, které byly opravdu kouzelné, ale já jsem byla naštvaná sama na sebe, jelikož se každým dnem víc a víc přesvědčuji o tom, že absolutně neumím fotit přírodu a krajiny. Vůbec mi to nejde. A je to hrozná škoda, protože v těch lesích bylo tolik zajímavých a neobyčejných míst, ale já je zkrátka zachytit nedokázala. Tak vám přinásím alespoň nějakou fotodokumentaci, povídání už na můj vkus bylo dost. :D

"The day has come for all us sinners" - Aerodrome Festival; 17.6. 2014, Praha

20. června 2014 v 15:01 | Luci Lestrange

Skoro jsem ani nemohla dospat, takže mi vstávání v půl osmé nedělalo problémy ani přes to, že většinou spím tak do jedenácti. Hrozně jsem se těšila, nešlo to ani popsat. Hodila jsem na sebe od večera připravené oblečení, dala se trochu do kupy (spíš jsem nad tím make-upem strávila většinu času, což bylo v závěru naprosto zbytečné, zkuste se za cca 4 hodiny v kotli nezpotit jako prasata), sbalila si věci do mé mini kabelky (včetně oblečení na další den, mám prostě kabelku jak Hermiona) a nakonec jsem se vydala na autobus, který mě zavezl do Přelouče a odtamtud jsme s partou jeli do Prahy.

Poslední zvonění

1. května 2014 v 19:27 | Luci Lestrange
V úterý jsem si naposledy odseděla v lavici sedm vyučovacích hodin a na konci dne si odnesla vysvědčení. Vlastně mi to došlo až tu poslední hodinu, že je to vážně naposledy a pak už školu navštívím jen na maturitní zkoušky. Je to takové divné, můj život středoškolačky se blíží ke konci. Možná mi to tam bude i trochu chybět... A ano, uvědomuji si, že je tu taky možnost, že bych třeba náááhodou neudělala maturitu ani na třetí pokus a vrátila se do lavice jako student. Ale nejsem zas takový debil (alespoň myslím), takže tu možnost okamžitě zavrhuji. :D

Ve středu jsme měli jako třída RM4 poslední zvonění. Hrozně jsem se těšila. Původně jsem si chtěla připravit krutopřísnou masku zombie sexy jeptišky, ale nakonec bohužel z toho "zombie" muselo sejít. Nějak jsem nestíhala, a vlastně jsem to neměla promyšlené do detailů, takže jsem raději zvolila jen tu sexy jeptišku. Spala jsem v Přelouči, abych nemusela dojíždět vlakem a vstávala jsem v 5. Fuj, už nikdy víc. Půl hodiny jsem pila kafe a během té další půl hodiny jsem se nestihla ani namalovat, natož obléct. No, v 6 už mě vyčkával spolužák, který si u mě "objednal" zombie masku z tekutého latexu, se kterým nikdy nepracoval. Ve třičtvrtě na sedm jsme měli vyjít na nádraží, kde jsme měli sraz. Nějak jsme vůbec nestíhali, ale na to, v jaké rychlosti jsme to všechno dělali, jsme byli s výsledkem oba spokojení. Já si na sebe všechno sice hodila během posledních pěti minut, ale byla jsem pyšná na to, že se mi povedla jeho zranění z latexu. :D


Praha plná debilů

5. dubna 2014 v 20:42 | Luci Lestrange

Po dnešku jsem se přesvědčila, že lidi v Praze buď neumí chodit vůbec, nebo se pletou pod nohy a v extrémních případech dokonce chodí pozadu. Pražáci asi nepotřebují něco jako chodníky, nebo třeba přechody. A taky tam mají východy v cestě tak, že do vás ze zatáčky může vrazit někdo s nákupním košem.

Tim Burton a jeho svět - 28.3.2014, Praha

28. března 2014 v 21:43 | Luci Lestrange


Ráno jsem se vydala vlakem v půl osmé do Přelouče, kde jsem půl hodinku čekala na vlak, který mě zaveze do Prahy. Cesta utekla poměrně rychle a z hlavního nádraží jsem se vydala pěšky na Staroměstské náměstí. Na místo jsem dorazila asi o půl desáté, lidi už se tam pomalu hromadili. Před Domem U Kamenného zvonu, ve kterém probíhá výstava, byl obrovský a úžasný Ballon Boy, se kterým jsem se při odchodu vyfotila.

Nakonec jsem čekala uvnitř, než bude deset a než dorazí další slečna, která vyhrála v soutěži a se kterou jsem se domluvila, že půjdeme společně na autogramiádu. Nakonec dorazila něco po desáté, chvíli jsme na sebe zíraly a pak řekla moje jméno a bylo jasno, našly jsme se. :D Šla jsem si vyzvednou svůj vyhraný lístek (a bylo mi pogratulováno od jedné milé paní - snad druhá a poslední organizátorka, která nebyla nepříjemná) a společně s dalšími dvěma lidmi jsme se vydali na výstavu. Předtím jsem si ještě koupila knihu "Můra noční, předvánoční", kterou jsem se chtěla nechat podepsat a na chviličku se mrkli do obchodu, ve kterém byly suvenýry. Nic jsem si odtamtud neodnesla, jelikož ceny byly vysoké a výběr byl na mě poněkud malý. Ale to je asi jen tím, že jsem hodně náročná.

Maturitní ples

9. března 2014 v 16:36 | Luci Lestrange
A maturitní ples je za mnou. Byla to paráda. Ani jsem to nečekala tak úžasné, jaké to bylo. S přípravou jsem začala až někdy kolem půl čtvrté s tím, že před šestou vyrazíme. Tak jsem se namalovala a následně mi sestra udělala vlasy, ale najednou mi ten účes vůbec neslušel a já si přišla jako hrozně ošklivá, tak jsem se začala vztekat a panikařit, že budu ze všech nejšerednější a tak dále - zkrátka takové ty předplesové stresy. :D Tak mi ten účes předělala a nakonec jsem se sebou byla téměř spokojená. Pak mi ovšem došlo, že do šatů se spodem nedostanu, jelikož tam svou prdel neprotáhnu, a tak jsem si je musela navlíct vrchem, ten účes si rozcuchala, a nakonec jsem zjistila, že ty šaty jdou ještě povolit, takže to celé bylo zbytečné. No, prostě samé zmatky, ale nakonec jsme s holkama všechno zvládly a kolem šesté jsme mohly vyrazit.

Akicon 2013 - aneb má premiéra cosplaye na Emily (Corpse bride)

10. listopadu 2013 v 20:51 | Luci Lestrange
Tak, je to za námi! Kde jen začít. Kvůli cosplayi a kvůli spaní (nesnáším spaní na conech!) jsme jeli až v sobotu ráno. Vstávali jsme v pět. Když zazvonil budík, nemohla jsem uvěřit tomu, že už musím vstát. Najednou se mi nikam ani nechtělo jet, při té představě, že budu muset opustit postel :D Ale zvládla jsem to a začala jsem se soukat do cosplaye. Pak následovalo líčení - ta horší část. Absolutně jsem nestíhala, panikařila jsem a dělala všechno hrozně rychle. Ale povedlo.
Vyrazili jsme na vlak. Bohužel pršelo, ale naštěstí jen u nás, v Praze už ne. Chytli jsme vážně "skvělou" skupinku lidí - aneb je vážně fajn, když v cosplayi potkáte opilé ostraváky, kteří jsou z vás absolutně vydření a neustále se s vámi fotí. :D V Praze v metru jsme se dozvěděli nemilou zprávu, a to že metro končí v Kačerově a my budeme muset busem. Potkali jsme ale jednu milou slečnu, která nám s cestou pomohla.

Když jsem šla na místo, hrozně jsem se bála, abych si neudělala ostudu - jelikož znám českou otaku (jak já to slovo nesnáším) komunitu. Ale naštěstí jsem se bála zbytečně - tedy alespoň podle reakcí lidí. Hned po příchodu se na mě nadšeně podívala jistá slečna s cedulí "Free hugs" a namísto toho, že objetí měla rozdávat, chtěla obejmout ona ode mně, což mě hrozně potěšilo. ^^ Spoustu lidí mě chválilo, fotilo si mě, měla jsem z toho vážně skutečnou radost. Hrozně se těším na všechny ty fotky od fotografů. Akorát mi na poslední chvíli nevyšly boty, takže ty byly opravdu mírnější fail. :D Večer jsem byla ráda, že jsem to ze sebe mohla sundat - z té paruky mě už bolela hlava a nosit v ruce tu vlečku taky nebylo nejpohodlnější, ale bez držení mi na ní někdo neustále šlapal. :D

 
 

Reklama