Ze života

Ježíšek vs Santa Claus, aneb proč mám ráda Santu?

20. prosince 2016 v 20:17 | Lucille Daryl
Když se řekne Santa Claus, v Česku to vyvolá reakce pouze dvou skupin lidí. Té první Santa Claus jako hlavní charakter Vánoc nevadí, ba ho častokrát i upřednostňuje před Ježíškem. K této skupině se hlásím i já. Zatímco ta druhá skupina ho nenávidí a nejradši by ho nejspíš rovnou upálila v krbu zaživa.

Je to dlouholeté téma, aneb všude slýcháme věty typu ,,Jsme Češi, my máme Ježíška!" ,,Proč je na všem ten hnusáckej Santa?!" ,,Santa patří do Ameriky!" ,,Zachraňte Ježíška!" a tak podobně. Jenže motiv se Santa Clausem už je v období Vánoc zkrátka na všem. A rozhodně z trhu jen tak nezmizí. Je na tričkách, ponožkách, nádobí, balícím papíře, vánočních krabičkách a všemožných dekoracích.

Jak to vlastně bylo...

Co čechy přimělo tak hrozně nenávidět Santa Clause? Nejspíš to, že v Česku odjakživa nosí dárky na Štědrý Den právě Ježíšek a nikdo jiný. Ježíšek neboli Chriskind je dítě, zdrobnělina jména Ježíšek Kristus, jehož narození spadá právě na Vánoce a proto ho křesťané slaví. Takhle to samozřejmě není jen u nás, v České republice, ale i v některých dalších evropských zemích. Jenže úplně původně to byl právě svatý Mikuláš, který naděloval dárky, a kterého také slavíme 5. prosince.
Sv. Mikuláš z Myry byl velmi štědrý biskup, který podle legendy obdaroval tři dívky z chudé rodiny, které byly poslány do veřejných domů, aby si vydělaly na věno. K tomu však díky Mikulášovi nedošlo a nejen, že dívky měly na věno, ale celá rodina se tak zbavila dluhů. Na stejném principu je založena i Mikulášská nadílka, která se mimo jiné drží i u nás. Čert a anděl už jsou záležitostí další kapitoly, ale ve zkratce - Mikuláš často chodíval se svým černošským společníkem, kterého si nevím v jaké zemi později předělali na podobu čerta. A aby byly strany dobra a zla vyvážené, přidal se i anděl.
Němečtí protestanté odmítali uctívání svatých podle římskokatolické církve, což znamená že odmítli i uctívání svatého Mikuláše. A tak byl v 16. stolení jako dárkonoš zvolen právě Ježíšek, což má s největší pravděpodobností na svědomí Martin Luther, který nadílku rovnou přeložil na Kristovo údajné narození, 25. prosince. Nepřijde vám, že k tomu Ježíšek tím pádem přišel tak trochu jako slepý k houslím?
Jak už to bývá, časem se toho lidé z různých zemí chytli a postupem času se vše trochu pozměnilo, a proto se Vánoce slaví v každé zemi trochu jinak. Ježíška si můžeme představovat jako malého Ježíše, dětátko v Betlémě, malého kudrnatého kloučka s andělskými křídly a několika anděly kolem... A nebo taky jako červené světýlko nad lesem, které je ve skutečnosti světlem na vysílači, ale koho to zajímá? Podstatné je, kde se to vlastně vzalo a jak to začalo. Což jsme si ve zkratce už řekli.

Výjimečnost listopadu

9. listopadu 2016 v 14:41 | Lucille Daryl

V jednom z minulých článku jsem psala o tom, jak je pro mě vždycky konec října smutný. V tomto článku si řekneme, v čem mám naopak listopadové dny ráda.

Říjen je měsíc Halloweenu. Měsíc všeho strašidelného a děsivého, černých koček a čarodějnic, zombie, upírů, duchů a vlkodlaků. No zkrátka měsíc všech příšer. Ve článku recept na báječný podzim jsem Vám napsala, co mám na prvních podzimních dnech nejraději, co ráda dělám a vypsala jsem vám typicky halloweenské filmy. Ten článek se tudíž týká především září a říjnu. No ale co s listopadem?

Recept na báječný podzim

2. října 2016 v 19:01 | Lucille Daryl


Tenhle článek jsem se rozhodla napsat jako vysvětlení, proč vlastně miluji podzim a co mám na něm nejradši a zároveň jako doporučení pro ty, kteří se v těchto dnech nudí nebo podzim neumí prožívat v celé jeho kráse. Jsem podzimní dítě, narodila jsem se 11.listopadu a těžko říct, zda je to tím, ale podzim mi zkrátka bere dech. Je tu totiž spousta věcí, které je nejlepší dělat právě v tomto období, protože právě ve spojení s podzimem mají tu nejkouzelnější atmosféru! Začneme hezky od začátku.

Podzimní rána - rána mám obecně nejradši, na podzim je ale zbožňuji naprosto extrémně. Jsem ranní ptáče a téměř každý den vstávám kolem páté hodiny. Na podzimním ránu mám nejraději to, že je venku ještě tma, takže si mohu rozsvítit světýlka, zapálit svíčky a udělat si zkrátka velmi útulnou atmosféru. Někdy si pustím televizi, někdy nějaký dokument (moje nedělní tradice s přítelem je sledování paranormálních nebo sci-fi dokumentů, teď na podzim je to ještě lepší!), jindy třeba horor nebo i animák - zkrátka na co mám zrovna chuť. Když jdu do práce, zapnu si třeba jen písničky. Teď na podzim jsou to písničky tématicky halloweenské, nebo alespoň od mých oblíbených horror-punkových kapel, jako jsou třeba Misfits nebo Wednesday 13. Zkrátka se zachumlám do županu, vezmu si teplé ponožky a po mé ranní rutině, která zahrnuje především cvičení či posilování, si připravím snídani a vlezu si zpátky do postele, nebo na zem do peřin a užívám si to krásné ráno. Někdy si snídani vezmu i k počítači, když mám třeba chuť si u toho něco málo počíst na internetu, nebo zhlédnout nějaká videa. Rána jsou prostě báječná věc a na podzim jsou o tolik báječnější! A když mám čas, využiji je i na krátkou mrazivou procházku po lese a zachumlám se až po ní. :)

Na týden vitariánem

7. března 2016 v 18:49 | Lucille Daryl
aneb mé zkušenosti s krátkou detoxikací těla pomocí RAW neboli živé-syrové stravy.

Můj oblíbený les

31. srpna 2015 v 13:33 | Lucille Daryl
...se brzy stane vzpomínkou.


Snad každý mi dá za pravdu, že lesy jsou bezesporu překrásnými místy. Abych se ale přiznala, vždycky mi tak trochu naháněly hrůzu. Ten typický zvuk lesa, ve kterém se skrývá ticho a zároveň neustálé křupání větviček a šumění lístků je na jednu stranu jistě okouzlující, na tu druhou ale docela děsivé. Alespoň pro mě. Lesy mám ráda a procházky v nich ještě radši. Samozřejmě nejlépe s doprovodem, jelikož sama se tam zkrátka necítím úplně nejlépe. Neustále se otáčím na každé šustnutí a nedejbože, když připomíná lidský krok.

Dáma v rudém

30. června 2015 v 19:45 | Lucille Daryl
Nedávno jsem tu zmiňovala, že mám v plánu nějaké menší focení s kamarádkou Míšou. Počasí nám přálo, ale bohužel nám nevyšlo plánované místo. A místo je zkrátka důležité, pokud máte nějakou přesnou představu. Nevadí, i tak jsme našly hezký lesík a když už jsem měla ty rudé večerní šaty, cvakla mi alespoň pár fotek tam. A ačkoli jsem k sobě (možná až přehnaně?) kritická a většinou nejsem spokojená téměř s žádnou fotkou, pokud někomu stojím modelem, tentokrát jsem spokojená (na můj vkus) až moc. Miška mě prostě umí zabrat z dobrého úhlu! Takže já jí moc děkuju a jdu se s pár snímky pochlubit.

Pokud chcete mrknout na její tvorbu, naleznete ji na stránce Michaela Hajnová PHOTOGRAPHY


Kousky mého ponurého srdce

23. června 2015 v 17:59 | Lucille Daryl

Od malička mě lákaly věci se zvláštní a chmurnou tématikou. Ať už to byly filmy, seriály, písničky, nebo třeba dekorace či oblečení. Měla jsem k tomu hrozně kladný vztah. Už jako malá jsem nejradši kreslila hřbitovy na sto způsobů a strašidelné domy, vedle kterých byl většinou nějaký ten vrah s nožem či sekerou v ruce. Tolik jsem jich věnovala mamce za jediný den. Ale ji to nejspíš nijak nevyvádělo z míry, jelikož ona jako malá zase kreslila rakve. Mně to ale, narozdíl od ní, zůstalo.

Mám ráda magii a nadpřirozeno, mám ráda procházky po hřbitově a lákají mě strašidelné a opuštěné domy. Mám ráda horory, hororové komedie a animované filmy s hororovými prvky. Mám ráda horror punk, mám ráda trička s potiskem zombíků. Mám ráda Halloween. I panenky Monster High sbírám z toho důvodu, že jsou to monstra. Když se to snažím nějak shrnout, dá se říct, že HOROR je mým největším koníčkem, a to nejen ve filmu. Vyhledávám ho naprosto všude a ve všem.

Kouzlo VHS

9. března 2015 v 21:31 | Lucille Daryl

Když už mám v pokoji starou velkou televizi a retro videohry, které jsme jako malé kupovaly se sestrou u vietnamců, rozhodla jsem se, že si k sobě do pokoje vezmu i pár originálních VHS, které se válely u babičky v obýváku. Netušila jsem ovšem, že máme ještě funkční video přehrávač. A tak, proč si sem nevzít i ten?

Můj život v Bradavicích

22. července 2013 v 19:13 | Luci Lestrange
.
Studuji v Bradavicích a byla jsem zařazena do Zmijozelu. Jsem jedináček a mojí matkou je Bellatrix Lestrange, která mně měla se Severusem. Žiju s maminkou a mým nevlastním otcem Rodolphusem. Ovšem on vůbec neví, že nejsem jeho. Maminka ho celý život tahá za nos.. Nechápu, jak to dokáže. Asi v tom bude nějaké kouzlo. Jelikož maminka s tátou nežije, mám příjmení po mém otčímovi - jmenuji se tedy Luci Lestrange. Často mi ale ve škole říkají Snapeová, jelikož skoro každý ví, kdo je můj skutečný otec. Tatínka mám nejradši ze všech, jsem na něj neskutečně pyšná. Mým přáním je být jednou jako moje máma - je to totiž skvělá a nádherná žena.
Strašně ráda navštěvuji Malfoyovi. S bratránkem Dracem si skvěle rozumíme už odmalička a strýc Lucius je nejlepší strýček na světě, miluji jeho vtipy! Tetička Narcissa často nebývá doma, ale jinak si s ní rozumím. Na Draca je hrozně moc hodná a je vidět, že je skvělou matkou. Ono se to nezdá, ale Malfoyvoi jsou doopravdy moc hodní a vtipní lidé. Také mám sestřenici Hanyuu. Je to Malfoyových dcera, tedy sestra Draca. Když jsme v mudlovském světě, žijeme spolu jako sestry.
 
 

Reklama