Zhlédnuté horory

Zhlédnuto - Amityville: Probuzení

20. dubna 2018 v 9:48 | Lucirä
O pokračování Amityville toho bylo všude plno, ještě než byl film na světě. Člověk alespoň doufal, že to bude stát za to, když to tvůrci tak natahují... A jak to tedy dopadlo?

O příběhu v Amityville je toho spoustu. Od článků přes dokumenty až po hororové filmy inspirované touto údajnou skutečností. Prvním takovým byl Horor v Amityville z roku 1979, který se v roce 1982 dočkal pokračování s názvem Amityville 2: Posedlost a v roce 2005 také remaku nám známého pod názvem 3:15 zemřeš. Mezi těmi filmy toho bylo samozřejmě víc, ale komunitou nejznámější jsou právě tyhle tři.

Příběh je v dnešní době tak profláknutý, že nejspíš není třeba zmiňovat, o čem je vlastně řeč. Na googlu toho najdete spousty. Ve zkratce šlo o to, že v tomto domě žila deset let rodina DeFeových s pěti dětmi a jeden ze synů jedné noci zavraždil ve spánku celou svou rodinu. Do domu se o rok později nastěhovala rodina Lutzových, a právě ta zajistila tomuto domu "slávu". V domě vydrželi pouhopouhých 28 dní a údajně byli svědky naprosto šokujících a nevysvětlitelných jevů. Otevírání a zavírání dveří, nevysvětlitelný chlad a zápach v domě, hejna much. Rodina trpěla nočními můrami o vraždách, někteří se dokonce budili s jizvami po těle. Otec se začal probouzet přesně v ten čas, kdy byli předchozí majitelé zavražděni, a dcerka si hrála s imaginární kamarádkou, kterou později na fotce identifikovali jako dceru rodiny DeFeových. Jak to bylo doopravdy, to už se nejspíš nikdy nedozvíme a můžeme o tom jen spekulovat. Teď ale zpátky k našemu nejnovějšímu snímku o těchto událostech.

Zhlédnuto ~ The Midnight Man

29. března 2018 v 18:26 | Lucirä

The Midnight Man

Horor / Thriller
USA / Kanada, 2016, 95 min
Režie: Travis Zariwny


Když jsem narazila na tenhle film, neváhala jsem ani minutu. Podle traileru vypadal vizuálně moc pěkně a atmosfericky a tak jsem ho prostě musela vidět. Navíc v něm hraje Robert Englund a toho vidím vždycky moc ráda.
Začátek filmu byl přesně takový, jaký trailer slibuje. Okamžitě na vás dýchne atmosféra starého tmavého domu, ve kterém se rozhodně nebudete cítit sami a kde se něco jako vrzající dveře nebo padající věci z poliček dají brát skoro jako samozřejmostí. A přidejte k tomu děti hrající jakousi prazvláštní hru - no jako začátek hororu to zní perfektně, nemyslíte?
Po chvilce ale zjistíme, že to tak perfektní nebude. To, co začalo jako příjemná duchařina, se během pár minut změní v něco trochu... jak jen to říct... Zbytečně přehnaného? A v tu chvíli mi došlo, že to nebude vůbec takové, jaké jsem si představovala, a tak to zřejmě mé očekávání nesplní. Přesto jsem neztrácela naději a snažila se k filmu přistupovat nezaujatě.
Námět je dobrý. Hodně dobrý, zajímavý a je to přesně to, co bych v hororovém filmu viděla moc ráda. Jenomže všechny ty věci kolem jsou nedotažené a dobrý námět postupně tak trochu zadupávají do země. Herecké výkony jsou bez přehánění strašné. Naprosto amatérské a místy opravdu působí až směšně. Chvílemi jsem i přemýšlela, zda celá ta "lehkost" nesoucí se vzduchem a naprosto přiblblé chování postav není schválně. Do teď nevím, co si o tom myslet, ale znáte ten pocit, kdy postava udělá něco přesně naopak, než jak byste to udělali vy a pravděpodobně každý zdravě smýšlející člověk? Ano? Tak právě to tu hlavní hrdinové dělají. Ne jednou, ne dvakrát, ale neustále a za každé příležitosti.
Robert Englund je frajer, o tom žádná. Mám ho hrozně ráda, ale má jednu takovou vlastnost, která je sice výborná v osmdesátkových hororech jako je Noční můra v Elm Street, ale do těch nových se to moc nehodí. Hrozně přehrává a vžije se do role tak moc, až to nepůsobí reálně. Freddy Krueger si to může nejen dovolit, ale i je to u něj docela vítané, jenomže některé role to prostě nevyžadují. Tohle byla jedna z nich. A v kombinaci s těmi příšernými hereckými výkony mladých hlavních rolí to bylo vážně šílené. A co se týče Lin Shaye, která vymetá každý druhý horor, její způsob hraní (nebo přehrávání?) mi nebyl nikdy blízký, takže z mého pohledu to celé akorát podtrhla.
Nic to však nemění na tom, že ten námět byl opravdu fajn. A dokonce i atmosféra, prostředí a celá vizuální stránka filmu byla moc povedená. I soundtrack. Nechybělo by možná ani napětí, kdyby to celé nebylo v té směšně nereálné bublině. Midnight Man mě ale zklamal, protože připomínal komiksovou postavu od Marvela.
No, zkrátka, nebylo by to vůbec špatné, ale těch much bylo moc. Jako oddechovka to bylo fajn. Pokud chcete vidět Jumanji v hororové verzi a vaše požadavky nejsou příliš vysoké a stačí vám fajn atmosféra starého domu a nějaké to baf baf, mrkněte na to. Mistrovské dílo od toho ale nečekejte.

Zhlédnuto ~ The Monster (2016)

27. března 2018 v 7:27 | Lucirä

The Monster


Horor
USA, 2016, 91 min
Režie: Bryan Bertino

Rozvedená matka (Zoe Kazan) a její dcera (Ella Ballentine) musí v nouzi neočekávaně vyrazit na noční cestu za otcem dívky. Když během bouřky projíždějí přes opuštěné venkovské silnice, vyděsí je vlk na silnici kvůli kterému se vybourají. Nikomu se nic nestane, ale jejich auto je zničené a když se pokouší sehnat pomoc, zjišťují, že v okolních lesích se něco ukrývá...

Monster horory nejsou mou úplně nějoblíbenější žánrovkou, pokud nepočítám staré klasiky jako Creature from the Black Lagoon, Frankenstein a jiné. Ty novodobé mě příliš nelákají, přesto mi tenhle podle traileru nepřišel úplně špatný. A hlavně jsem si v pár filmech velmi oblíbila Zoe Kazan, která mi byla hrooozně sympatická. No, ne v tomhle filmu. Alespoň mě ale přesvědčila o jejích hereckých schopnostech, protože tady byste ji nejradši jednu vrazili.
Film má svým způsobem dvě strany - jedna je o tom děsivém monstru, které se ukrývá v lese, zatímco druhá se zabývá vztahem mezi matkou a dcerou a jejich společné minulosti. V obou případech je to ale příliš přehnané a zároveň nudné.
Zpočátku mi film přišel opravdu fajn. Všechno to dobře vypadalo, složitý rodinný vztah nalákal na neobyčejný horor s postranním a vizuálně to působilo moc hezky. Časem jste ale přišli na to, že vedlejší příběh je daleko zajímavější, než ten hlavní, což by možná nebylo až tak zlé, pokud by ten vedlejší byl zajímavý dostatečně. On totiž nebyl. Flashbacky nebyly úplně špatné, ale trochu zbytečné, protože to celé stejně nakonec postrádalo smysl.
Tuhle skutečnost divákům nenahradí ani ono monstrum, protože stojí za prd. Jak vzhledem, tak svými schopnostmi.
Je to jako by se režisér nedokázal rozhodnout, zda natočí rodinné drama, nebo monster horor, a v tu chvíli to přijal jako výzvu a naivně si myslel, že tahle kombinace bude naprosto suprová a proto natočí obojí v jednom. Věřím, že někdo zkušenější by to třeba zvládl, ale tady to bohužel nevyšlo. Atmosféra byla fajn - ale to protože auto na dlouhé nekonečné a opuštěné silnici v noci zkrátka funguje pokaždé - a dokud se neobjevila digitální příšerka připomínající nepovedenou Godzillu, působilo to hezky i vizuálně. Herci hráli dobře, ale to nestačí. Především chybělo napětí, a to zkrátka divák v hororu potřebuje. Tenhle kousek řadím mezi ty zbytečné. A přiznám se, nechala jsem se zlákat tou obálkou, ta se mi totiž fakt líbí.

Zhlédnuto - Lake Mungo

15. března 2018 v 6:00 | Lucirä

Lake Mungo

Horor / Drama / Mysteriózní / Thriller
Austrálie, 2008, 89 min
Režie: Joel Anderson

V roce 2005 během rodinných radovánek u vody naprostou záhadou zmizela dívka. Rodiče neztrácí naději a domnívají se, že by mohla být stále naživu, avšak její mrtvé tělo se nakonec najde ve vodě, čímž by se měla tato kapitola uzavřít. Po tomto hrůzném nálezu se však začnou dít kolem jejich domu divné věci. Je to fikce, nebo chce jejich mrtvá dcera navázat kontakt?

Jakožto autorova úplná prvotina je tenhle film vážně dobrý. Hodně dobrý. A přesto se ztratil mezi těmi méně známými a já se s ním setkala opravdu poprvé až nedávno. Dokonce ani podle názvu mi nebyl povědomý.
Jedná se o dokumentární formát hororu proložený found footage snímky a fotografiemi. S takovým typem jsme se setkali například ve filmu Čtvrtý druh, který ve mně zanechal opravdu ošklivé pocity a do dnes mohu s naprostou jistotou říct, že mě nikdy žádný horor nevyděsil tolik. Avšak jako lidé jsme různí a různé jsou i naše strachy, proto plně chápu, že někomu se to jevilo jen jako blbost. Na mě přesně tenhle dokumentární formát působí, přijde mi strašidelný a proto mě i tenhle film vyvedl z míry.
Film má zvláštní a ponurou atmosféru. Hodně ponurou. Vlastně už počáteční titulky se zvukovou stopou mě trochu znepokojily. Film je třeba opravdu vnímat, protože jinak máte pocit, že se tam nic moc neděje. Nečekejte napětí a akci, nečekejte zběsilé křičení. Tady má všechno svůj čas. Vše je plynulé, zdá se, že i docela pomalé, ale když počkáte, začne to fungovat. Začne to nahánět hrůzu, začne vás mrazit. Příběh se může zdát obyčejný - záhadné zmizení dívky spustí řadu nevysvětlitelných událostí, na které je nahlíženo z několika úhlů pohledu a můžeme si poslechnout svědectví hned několika různých osob. Její rodiny, přátel, i místních obyvatel. Jenže tenhle příběh je v něčem jiný - není předvídatelný a dokáže překvapit. Dokáže vám do hlavy naskládat jeden otazník za druhým a troufnu si říct, že do samého konce nebudete tušit, co se vlastně stalo.
Stejně jako v Paranormal Activity, i tady můžeme čekat nastražené kamery a následně na tmavých záběrech očekávat, co uvidíme. Stejně jako ve Čtvrtém druhu, i tady uvidíme záběry od psychologa - a upřímně, ve chvíli, kdy matku ztracené dcery pan doktor uváděl do hypnózy, jsem měla nahnáno jako nikdy, protože právě tyhle záběry mě ve Čtvrtém druhu vyděsily nejvíc. Jenže tenhle film se nedá srovnávat. Ani s jedním, ani s druhým, ani s žádným jiným. A v tom je jeho kouzlo. On má možná od každého trochu, ale jako celek je zcela jiný. Nový. Neobvyklý a neokoukaný.
Tenhle žánr má jednu skvělou výhodu. Působí skutečně. A právě to nám nažene hrůzu. To, jak opravdově to působí. A já se musím přiznat, že jsem ho večer při zhasnutých světlech sledovat nechtěla. Vlastně ani při rozsvíceném světle. Nechtěla jsem ho sledovat večer s vědomím, že potom budu spát sama v pokoji. A to jsem, prosím pěkně, viděla teprve pár prvních minut. Film jsem vypla a pustila si ho den následující a chlupy se mi na rukou ježily i přesto. Film si totiž tu svou napnutou a nepříjemnou atmosféru drží od začátku do samého konce.
Tenhle kousek možná není perfektní a rozhodně není bezchybný. Ale ve svém žánru si vede sakra dobře a s přihlédnutím na to, že se jednalo o autorovu prvotinu, si vede ještě lépe. Film není podle mě vhodný pro sledování s partou přátel, protože případně žvanění do filmu vás může vytrhnout z příběhu a tady je opravdu třeba vnímat detaily, protože právě v těch detailech je skryta pointa celého příběhu; právě ty detaily ten příběh tvoří.
Film má na csfd.cz průměrné hodnocení, mně ale přijde zbytečně podhodnocen. Je opravdu třeba na něj nahlížet trochu jinak, než na klasické hororové filmy. Dejte mu šanci, za pokus nic nedáte.

Zhlédnuto - 1922

13. března 2018 v 15:13 | Lucirä

1922

Krimi / Drama / Horor / Mysteriózní /

Thriller
Kanada / USA, 2017, 101 min
Režie: Zak Hilditch
Předloha: Stephen King (povídka)

Farmář Wilfred James se roku 1922 rozhodne z finančních důvodů smést ze světa svou manželku Arlette. Vraždu spáchá s pomocí jejich syna Henryho. Její tělo zakopou do staré studnty a krátce po uskutečnění tohoto ďábelského plánu se oběma začíná život obracet vzhůru nohama. Wilfred čelí děsivým vidinám a je přesvědčen, že se za ním jeho manželka vrací ze záhrobí.

S těmi Kingovkami jako by se pytel roztrhl. Těžko říct, zda za to může loňská velmi zdařená filmová adaptace To, nebo úspěšný seriál Stranger Things, který Kingovskou atmosférou překypuje, nicméně o to vlastně ani nejde. Netflix se rozhodl vzít si do parády jednu z jeho povídek. Pro začátek bych nejspíš měla zmínit, že jsem Kinga nikdy nečetla. Seznámila jsem se s jeho tvorbou vlastně přes sestru, která četla velkou spoustu z jeho tvorby, ale já své znalosti ohledně něj čerpám jen z filmových adaptací. A tahle mě zaujala. Porovnávat tedy rozhodně nemůžu, takže moje krátká recenze bude naprosto nezaujaté. Přesto jsem však z tohoto filmu toho Kinga tak nějak.. cítila.
Co mě chytlo hned na začátku, to bylo vypravování. Vypravování hlavní postavy, tedy farmáře Wilfreda. Ten hlas, ach bože! Thomas Jane, který ho ztvárňoval a kterého jsme mohli vidět například v Mlze, zněl jako kopie Johnnyho Cashe, takže balzám pro uši.
Při sledování nás čeká skvělá a dusná atmosféra zasazená do perfektního "vidláckého" prostředí. Žánrově to funguje jako parádní drama založené na základě rodinných neshod. Nicméně ten mysteriózní a na psychiku působící podtext se tam místy naprosto ztrácí. Je to celé takové utahané, chvílemi bohužel i trochu nudné, a přestože se to snaží vypadat i hororově a servíruje nám to mysteriózní prvky, právě ty jsou nakonec tím, co kazí film jako celek. Působí lacině a nevhodně. Kdyby se film vydal jen jedním směrem a nekombinoval trochu od všeho, rozhodně by autoři udělali lépe. Atmosféra by svědčila jak duchařině, tak i prachobyčejnému rodinnému dramatu, ve kterém po vraždě převažují pocity viny, ve kterých se farmář utápí. Ty jsou samy o sobě dostatečně děsivé, proto nebylo třeba míchat v hrnci guláš ze všeho možného. A já osobně bych byla radši, kdyby se vypustily ty duchařské hororové prvky, které jindy tak moc vyhledávám, a kdyby se radši film více a intenzivněji zaměřil právě na ty svědomí sžírající myšlenky, pocity viny, konflikty otce se synem a celý ten psychologický podtext, ke kterému měl tak náramně nakročeno. Tenhle film rozhodně není špatný a koukání není ztrátou času. Je zbytečně zdlouhavý, ale koneckonců to zajímavé bylo a jako oddychovka je to fajn. Atmosféra je tak silná, že se vám dokonce dostane i trochu pod kůži.

Zhlédnuto ~ The Ritual

8. března 2018 v 9:40 | Lucirä

The Ritual

Horor
Velká Británie, 2017, 94 min
Režie: David Bruckner

Čtyři kamarádi vyráží na výlet do skandinávské divočiny. Uctí památku svého zemřelého přítele a rozhodnou se zkrátit si cestu přes les. Místí lesy jsou tak hluboké, že ztratit se v nich není ničím neobvyklým, ale to je teprve začátek. Tenhle les ukrývá daleko víc...

Vytvořit perfektně děsivou atmosféru v severských hlubokých lesech není nejspíš vůbec těžké - ty si o to totiž vyloženě říkají. Na senzační prostředí se tedy u tohoto filmu můžeme stoprocentně spolehnout. Parta dospělých kamarádů se vypraví na typicky chlapský výlet do opuštěné oblasti a i když všechno začíná moc hezky, je jasné, že se to zvrtne. Horory z lesního prostředí já osobně můžu, protože je to jedno z mála míst, které mě dokáže opravdu nahnat hrůzu, a přestože britská hororová tvorba mi zase tak blízká není, tenhle snímek mě vůbec nezklamal. Naopak. Očekávání jsem neměla velká, ale film si dokázal udržet mou pozornost včetně napětí na sto procent. Dialogy byly skvělé, trefné a víceméně reálně podané, a to je podle mě moc důležité, protože o to skutečněji dokáže snímek působit. Pravdou je, že samotný příběh měl pár trhlin (klasické otázky typu proč, co a jak) a mezer, ale jako celek působil a především fungoval perfektně. A hlavně překvapil. Nějaké tušení měl divák od začátku; o co konkrétně ale v těch temných lesech běží, to nebylo vůbec jasné. A já překvapená byla. Samotný závěr mi možná přišel trochu odfláknutý a zároveň utahaný a určitě bych uvítala větší rozebrání toho, oč tam vlastně celou tu dobu běželo (prostě ráda věci pitvám, takže nějaká větší hloubka mi scházela a některé věci mi přišly až příliš nedotáhnuté), ale film působil především po audiovizuální stránce, a z toho hlediska byla práce odvedena na výbornou. Nečekejte ovšem klasické strašení - v tomhle příběhu jde o něco trochu jiného, než na co jsme zvyklí. A o to víc potěšená jsem byla. Rozhodně stojí za zhlédnutí a je to skvělá volba pro páteční večer. Tak zhasněte světla, pohodlně se usaďte a užijte si tu hutnou atmosféru!

Zhlédnuto ~ Behind the Mask: The Rise of Leslie Vernon

25. ledna 2018 v 18:50 | Lucirä
Originální - tak zní přídavné jméno vystihující tento horor.

Behind the Mask: The Rise of Leslie Vernon

Komedie / Horor / Thriller
USA, 2006, 92 min
Režie: Scott Glosserman

Mladá studentka se dvěma kamarády se rozhodla natočit dokument o masovém vrahovi Lesliem Vernonovi, který byl údajně jako malý vhozen do vodopádu, kde ale přežil. Vrah si s nimi domluví schůzku a začíná natáčení. Je vybraná oběť, která musí přežít, je vybrané místo, kde většina nepřežije a divák zjišťuje (a nejen on), jak to vlastně v těch slasherech už desítky let chodí. Když už má natáčení dokumentu skončit, ve studentech se přece jenom hne svědomí… (zdroj: csfd.cz)

Tenhle horor není určen pro kategorii příležitostných hororových diváků. Proto nejspíše tuto kategorii ani neuspokojí a v jejích očích bude působit jako naprosto nesmyslná slátanina. Ve skutečnosti to je ale trochu jinak.
Označení komedie je trochu nadsazené, ale alespoň víme, že to nemůžeme brát až tak vážně. Zjednodušeně řečeno jde ve filmu o to, jak to vlastně chodí v typických amerických slasherech z pohledu vraha. Co se honí hlavou Michaelu Myersovi, když vraždí? Na co si musí dát Freddy Krueger pozor a co musí brát Jason v potaz, než se vrhne na svou oběť? Tenhle snímek nám ukazuje zdánlivě reálný pohled na fiktivní svět maskovaných vrahů.

Zhlédnuto ~ Better Watch Out

14. listopadu 2017 v 10:01 | Lucirä
You better watch out, you better not cry, better not pout I'm telling you why: Santa Claus is coming to town!

Better Watch Out

Horor / Thriller / Komedie
USA / Austrálie, 2016, 85 min
Režie: Chris Peckover

Hororová multižánrovka, nesoucí se v duchu 80. let vypráví příběh jednoho zasněženého předvánočního večera, kdy mladá Ashley přichází do domu Lernerových hlídat jejich dvanáctiletého syna, který je do ní až po uši zamilovaný, zatímco rodiče odjíždí na návštěvu ke známým.

Tahle recenze nebude tak úplně recenzí, neboť první věcí, kterou o tomhle filmu potřebujete vědět, je jednoduchá následující věta: Hlavně si o něm nic nezjišťujte a nejlépe nekoukejte ani na trailer. Trailery v posledních pár letech odhalí až příliš, a u tohoto díla by to byla obzvlášť škoda. I já poslechla a ačkoli jsem se na film hodně dlouho těšila, protože mám zkrátka pro vánoční horůrky slabost, na trailer jsem se nekoukla a horor jsem dál neřešila. Jen jsem se potichoučku těšila a vyčkávala. A dobře jsem udělala. Jediná věc, která se ke mně donesla v souvislosti s tímto filmem, byla otázka: Dokážeš si představit Sám doma v hororový verzi?

Hororové multižánrovky mám ráda. A tahle byla obzvláště zajímavým kouskem. Chvíli jste měli pocit, že je všechno postavené na hlavu, že je to jednoduše ujeté, nebo přehnanené, možná i příliš umělé? V jednu chvíli jsem si říkala, že tady něco nehraje, v následujícím momentě se mé tvrzení odůvodnilo a nejednou jsem byla i překvapená. Párkrát i zděšená. Opravdu toho nelze napsat moc, abych vás nepřipravila o jedinečný zážitek, ale pokud máte slabost pro vánoční filmy, které nespadají zrovna do kategorie těch sladkých, kouzelných a romantických, tenhle vás potěší, protože vánoční americká atmosféra je bez jediné chybičky a film potěší precizním výkonem nejen mladých herců, kterým nelze vytknout snad vůbec nic, ale i výbornou kamerou. Film je spíše pro mládež a nejedná se vyloženě o komedii, která je v žánru uvedena, ale všechno je to podáno s takovou příjemnou nadsázkou. A to i přesto, že je to vlastně docela šokující a tak trochu psycho. Celkově film působí zkrátka dobře a je to přesně ta žánrově netypická teenagerovka, u které se dá strávit fajn večer. Nic víc o tom asi napsat nemohu.

Takže až budete mít náladu na trochu drsnější Sám doma, víte, co si pustit.

Zhlédnuto ~ Stranger Things: season 2

2. listopadu 2017 v 19:41 | Lucirä


Prázdno. Prázdno prvních listopadových dnů mě přeci jen dohnalo i letos. Najednou je všechno takové zvláštní, nijaké, skoro až smutné. Každoročně to nazývám post-halloweenským depresivním syndromem, nicméně letos na tom má velkou zásluhu právě dokoukání druhé řady The Stranger Things.

Zhlédnuto ~ Ouija: Zrození zla

23. října 2017 v 14:43 | Lucirä
Ouija: Origin of Evil

Ouija: Zrození zla
Horor / Thriller
USA, 2016, 99 min
Režie: Mike Flanagan

Mladá vdova a její dcery se pokouší přivydělat si švindlířským vyvoláváním duchů a pomoci tak lidem zeptat se na různé otázky, nebo se jen rozloučit. Pro větší úspěch ji napadne koupit hru Ouija, což je deska, skrze kterou se s duchy komunikuje. Po krátké době žena i s dcerami přichází na to, že deska skutečně funguje a ony tak nebudou muset nic předstírat, ale skutečně lidem pomáhat. Zpočátku jde všechno hladce, ale na jak dlouho?


Se sledováním tohohle hororu jsem se tak trochu vrátila do minulosti na sladké začátky, kdy jsem s horory začínala. Atmosferický starší dům, celkem milé postavy, temná zápletka, celkem kvalitní lekačky v neposlední řadě holčička nahánějící hrůzu. Ten horor má svým způsobem všechno, co by měl horor v tomto žánru mít, ale všechno jsme to už viděli před pár lety. A před těmi pár lety by tenhle horor patřil rozhodně k těm kvalitnějším kouskům. Já si ráda připomenu hororové filmy z mého dospívání, ale pokud na ně koukáte pravidelně, tenhle už vám bude sloužit jen jako dobrá kulisa. Víte, co se stane a kdy se máte leknout. Víte, jakým směrem se to celé bude vyvíjet.
Druhá polovina filmu - ta, ve které se teprve věci začínají dít, už byla poměrně slabší, než ta první, a některé scény to poslaly víceméně do hnoje. Samotný závěr byl až moc přitažený za vlasy, ale přiznám se, že jsem vsázela na jiné rozuzlení takže nakonec i překvapil. Myslím, že film postačí na takové to sledování s kamarády, u kterého máte zájem si i trochu pokecat a ne tak úplně vnímat příběh. Pravděpodobně totiž o nic závažného nepřijdete, když vaši pozornost budete věnovat i něčemu trochu jinému.
 
 

Reklama